nmafan

nmafan

Česko


7 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3
    • 20.10.2020  22:43

    Můj nejoblíbenější film George Roye Hilla. Nemá tolik vnějších diváckých lákadel jako jeho předchozí dvě hitovky s Redfordem, ale zato je na něm v každém záběru vidět s jakou láskou je natočen a kolik osobního do něj George vložil. "Everything was in order. The world made total sense. We battled."

    • 12.10.2020  14:26
    Malcolm X (1992)
    ***

    Filmařsky výborná práce sebejistého režiséra na vrcholu tvůrčích sil. Ale taky nesmyslná glorifikace člověka, jenž byl pouze zdatným rétorikem a zaklínačem davů, neschopným zplodit jedinou vlastní myšlenku. Opravdu opus magnum, Spikeu?

    • 31.8.2020  09:55
    Objetí hada (2015)
    **

    Moc hezky natočené romantické putování džunglí, které by mohlo být mnohem méně otravné, kdyby z něj tak okatě netrčelo to 'poselství' o nadřazenosti indiánské kultury nad bělošskou a kdyby se celou dobu netvářilo tak strašně duchovně. Přitom je to zoufale plytký film, který místy působí jako kdyby ho točil někdo, kdo si myslí, že je nový Herzog, ale o indiánech zatím četl jen Vinnetoua.

    • 22.8.2020  11:08

    Zajímavý film, který asi chtěl být "velkým", ale právem se velkým nestal, neboť má scénář, který do hloubky svého tématu pouze nahlíží, ale bojí se ponořit (dnes se tento druh "humanistického" psaní oceňuje Oscary), Roda Steigra, jenž je skvělý pouze do té doby, než se v jeho postavě probudí emoce (to, že se v ní probudily, divák pochopí i bez těch šklebů a gest) a Lumetovu sice odvážnou a dynamickou režii, ale myslím, že tomu tématu by více prospěl umírněnější a vyzrálejší styl (třeba takového Zinnemanna nebo Kramera). No a ten Quincy Jones - některé jeho soundtracky mám rád, ale on fakt není ten skladatel, kterého bych si vybral, když dělám film o holocaustu. Holocaust není rock´n´roll ani jazz...

    • 3.7.2020  15:00

    Možná, že není na místě srovnávat, ale tady se srovnání neubráním. Jestliže původní Hathawayův film je veskrze průměrným žánrovým snímkem, jehož kouzlo tkví jen v těch dvou neobvyklých hlavních postavách (což je ještě umocněno tím, že Wayne hraje roli, která je dosti odlišná od jeho obvyklé herecké šarže), Coeni navlékli příběh jen do hávu jakési modernější a místy snad vynálezavější filmařiny, ale půvab obou postav zničilli. Jestliže Mattie Ross v podání Kim Darby byla křehká dívka, která svou odvahou musí neustále překonávat sama sebe (a v tom romantizujícím pojetí to jakž takž fungovalo), Coeni z ní udělali hláškující emancipovanou puberťačku, která vypadá, jako by na Divoký západ přicválala rovnou z mítinku Grety Thunbergové (a každou chvíli někomu vyhrožuje svým právníkem, až máte skoro strach, že po tom výprasku od Matta Damona se z jí z úst vydere bolestný výkřik: "Mee too!"). No a Bridges hraje prostě jen nepřekvapivou variaci na Lebowského, co má pásku přes oko a chlastá whisky. Navíc i v těch dramatických scénách je to svým stylem jaksi mnohem víc holywoodské, než je u Coenů zvykem, a tak není divu, že se z toho nakonec vyklubal jejich nejvýdělečnější film... (no co, nejspíš jim to usnadnilo pozici k tomu, aby mohli následně natočit jednu ze svých nejosobitějších laskomin - Llewyna Davise).

    • 15.6.2020  01:33
    Triumf vůle (1935)
    **

    Film, jehož umělecká hodnota je celkem mizivá (stejně jako většiny uměleckých děl, na nichž jejich obdivovatelé vyzdvihují "formální novátorství" na prvním a nikoliv na posledním místě), přesto ale stojí za to ho vidět - přinejmenším pokud vás zajímá jak se napříč staletími proměnují podoby moci a jejich nástrojů k ovládání lidských mas. Dnešnímu divákovi ta propaganda připadá naivní, říká si - jak ty davy lidí mohli na tohle všechno naletět? Inu, mohly. Měli svoji ideu, která je sjednocovala. Vizi "lepšího světa". A ideje a metody jejich šíření jsou v jádru to hlavní, co se proměňuje (shodou okolností jsem snímek zhlédl zrovna ve dnech, kdy jiná zfanatizovaná lůza v boji za lepší svět rozbíjí výlohy a čmárá po sochách Churchilla). Je dobré vědět, že svět je stále stejný jako ho vidíme v tomto filmu (a vždycky byl).

    • 15.4.2020  17:49
    Závěť (2007)
    *

    Nejzajímavější mi na téhle po většinu času velmi trapné taškařici přišlo to, jak Kusturica ústy jedné z postav opakovaně ujišťuje sebe i své věrné ovečky, že je to celé velká provokace. Demonstrovat nízkost a zbabělost jako tvůrčí odvahu je ostatně výrazným fenoménem většiny dnešní kultury. Pokud máte trochu soudnosti, jediná emoce, kterou ve vás film zanechá, bude jakási lítost. Asi jako když se díváte na muzikanta, který dávno žije v pohodlném soukolí společenské mašinérie, užívá si svoje prachy, a každý druhý večer se vztyčeným prostředníčkem vykřikuje, že "punk is not dead".

    • 5.4.2020  17:14

    Sordi dokáže jako režisér uplatňovat stejné přednosti, na jakých postavil i svou hereckou kariéru - elegantně a sebejistě přeskakuje od klukovské rozpustilosti ke střízlivosti a vyzrálosti, od citu k rozumu, od humoru k tragičnu a celé jeho snažení působí tak lehce a samozřejmě, jakoby v něm nebyl ani náznak kalkulu. Amore mio aiutami je film, kterému z přísně kritického odstupu můžete leccos vytknout (třeba to, že ta poslední třetina na lodi je k předchozí části filmu trochu neuměle "naroubována") a lecjaký dnešní divák - pakliže na film nějakým nedopatřením narazí - bude asi volat "proč je to, ty vole, tak dlouhý"? Ale pokud se chcete nechat okouzlit, pak možná budete okouzleni. Způsobem, jakým se dá o citech, vymykajícím se kontrole, natočit komedie, která není ani na chvíli vulgární. A s tak dospělým koncem, o jakém se dnešním žánrovým tvůrcům může jenom zdát.

    • 7.3.2020  14:05
    Velký flám (1966)
    ***

    Perfektně odvedená žánrová práce, která každou dětskou duši nasytí romantikou, dobrodružstvím i humorem. Jste-li však kromě dětské duše rovněž majitelem rozumu dospělého, pak vám bude sledování filmu možná chvílemi hořknout při myšlence, jak snadno se špatné svědomí kolaborujícího národa dá utišit iluzí o nadutých a komicky hloupých okupantech, proti nimž se Francouz - přes všechny slabosti a občasnou zbabělost - nakonec přece jen dokáže postavit. A možná vás také napadne, že ti, kdo měli zkušenosti z odboje, se v těch vyprodaných kinech zase tak moc nebavili. Ale vlastně - proč ne? Nebojovali snad právě za to, aby se lidé mohli smát a těšit se ze svých ideálů a pohádek?

    • 8.2.2020  20:06

    Film, kterému je třeba hodně odpouštět, a neočekávat, že si z něj odnesete plastickou představu o tom, jak asi vypadá dětství génia (neboť skuteční géniové obvykle nemají tak široký záběr zájmů a neexcelují zároveň v poezii i matematice, a mimoto bývají zpravidla přecitlivělí a vzpurní individualisté, nikoliv ambiciózní premianti, co poslušně naklusají před světla reflektorů, aby se o svoji výjimečnost dělili s publikem). Nicméně jako milá, vkusná a úsměvná oddychovka film funguje výborně a zároveň neocenitelně varuje před chapadly všech cílevědomých, chladných bestií, schopných i z nejnadanějších dětí vychovat budoucí užitečné idioty (čti: elity společnosti).

    • 7.12.2019  20:55

    Zajímavá dobová připomínka faktu, že volání po ženské emancipaci bylo kdysi motivováno i touhou po upevnění rodiny, nikoliv po jejím rozbití. Dreyer by se asi divil...

    • 10.11.2019  18:28

    Skvělý film, jenž by měli vidět hlavně ti, kdo sdílejí Gándhího představu, že i na Hitlera lze jít s myšlenkou nenásilí. Nepatetická pocta skutečným hrdinům, jací z dnešních dětí stěží někdy vyrostou. Ostatně k čemu potřebuje hrdinství ten, kdo žije v demokracii, je svobodný, tolerantní, plný lásky a porozumění a má spoustu přátel (na Facebooku)? Až se tyhle sluníčkové děti stanou páteří téhle civilizace, tak už tu snad konečně bude ten krásný nový svět bez násilí. A bez hrdinů.

    • 11.7.2019  00:37

    Odvaha, čest, hrdost, sláva. A taky krev, strach, peníze a smrt. Rosi nemoralizuje a zvědavým okem, poctivě a důsledně, nahlíží na koridu ze všech úhlů, tak aby mu neuniklo nic, co k ní neodmyslitelně patří. V dobách, kdy na to ještě z ulice nedohlížely pošahané polonahé aktivistky, myslící si, že mohou odstranit ze světa utrpení.

    • 7.7.2019  20:05

    Velmi podnětný film, díky němuž si zase o něco lépe uvědomíte pokřivenost a slabošství naší "vyspělé" evropské civilizace. Ti lidé mají v sobě hrdost a upřímnost, jejich vztahy jsou čistší a srdečnější, ale přitom dokážou smrt svých blízkých přijímat s odzbrojující pokorou, truchlí důstojně, bez výlevů přehnaných emocí a bez patosu. Prostě Bůh to tak chtěl, život jde dál a večer je fotbal. Respekt.

    • 11.5.2019  20:23
    Sud prachu (1998)
    *

    Film, který vznikl z frustrace. Což by nemuselo nutně být chybou, kdyby si autoři dokázali zachovat trochu tvůrčí sebekontroly a nadhledu. Kdyby dokázali svou snahu o "bití" diváka protkat jemnějšími tóny a emočními kontrasty. Sud prachu ale bohužel vypadá, jakoby ho natočil neurvalý mladý začátečník, který si ještě myslí, že více vyhrocenosti přináší i více emocí. Výsledek je přesně opačný - po půl hodině už jsem jen znuděně a nezúčastněně očekával, jaký další sadistický psychopat na mě vyskočí v další epizodce. Nebylo mi smutno z krutosti dění na plátně, ale spíše z toho jak blbá doba dokáže i talentované autory dovést ke ztrátě tvůrčí soudnosti.

    • 17.3.2019  21:05

    Úsměvný, roztomilý a ryze šedesátkový úlet. Pokud nemáte rádi tuhle éru a k tomu slabost pro westerny, tak na to raději ani nekoukejte, pro "běžného" diváka je to asi nepoužitelné... :)

    • 3.1.2019  01:25
    Dny slávy (1944)
    *

    Film sice špatný, svou scénáristickou hloupostí se nijak nevymykající jiným v té době natáčeným válečným agitkám, přesto ale zajímavý jako unikátní artefakt doby. Nevím, jestli existuje ještě jiný film, ve kterém Holywood - v době amerického spojenectví se Stalinem - takhle vehementně glorifikuje heroismus sovětských partizánů. O rok dříve ani o rok později by asi něco podobného nemohlo vzniknout. Doporučuji sběratelům filmových kuriozit, kteří ocení možnost vidět Gregoryho Pecka, kterak ve své první filmové roli pojídá boršč, zabíjí nacisty a líbá soudružku z moskevského baletu.

    • 29.7.2018  16:09
    Rosetta (1999)
    *****

    Překvapuje mě, že tolik diváků vnímá Rosettu jako depresivní film (nebo vlastně nepřekvapuje?). Viděl jsem od Dardennů většinu jejich (hraných) filmů a nikdy ve mě - navzdory složitým osudům jejich hrdinů - nazanechaly sklíčenost, spíš naopak - vždycky jsem měl pocit, že mě jako člověka zase učinily o chloupek lepším. Dardennové svoje postavy milují, mají pro ně pochopení i ve chvílích, kdy se chovají amorálně a zbaběle, odpouštějí jim, aniž by relativizovali jejich viny, nahlížejí s respektem na jejich utrpení, aniž by je zahrnovali soucitem, vedou je k sebereflexi a pokání. Dardennovské utrpení neprobouzí depresi ani beznaděj, neskličuje, ale zušlechťuje. Dardennové diváka - na rozdíl od řady jiných evropských "artových" režisérů - netrápí, ale směřují ho ke kráse a polepšení. Rosetta je ve všech těchto ohledech jedním z vrcholů jejich tvorby.

    • 7.3.2018  19:43
    Sladké sny (1985)
    **

    Reisze mám celkem rád, ale tady bohužel točí podle scénáře, který nemá ambice být něčím víc než banální životopisnou love story určenou zejména příznivcům samotné Patsy Cline (aniž by se aspoň na chvíli zamyslel nad tím, zda je opravdu správné živit v divákovi sympatie ke zpěvačce, kterou ke zpívání motivuje touha být v televizi, vydělat prachy a "mít dům se žlutými růžemi"). Film tak lze chápat i jako poněkud naivní antitezi k Altmanovu Nashvillu, který mnohem pravdivěji osvětluje zoufalou povrchnost a prázdnotu všech těch romantických brnkalů a celého country byznysu. Jessica je sice ve své roli celkem zajímavá, ale i tak mi její Patsy byla od začátku protivná a na konci se u mě místo slz dostavil spíše náznak cynického uspokojení...

    • 9.7.2016  13:36
    Ten jediný (1999)
    *

    Susannino rané tvůrčí období. Její obvyklé postavy, obvyklá témata, obvyklé morální otázky. Jenže je to tak přihlouple limonádovitě zpracováno, že se člověk nemůže ubránit myšlence na to, jak banální režisérkou by asi byla, kdyby později neobjevila svůj scénáristický poklad v A. T. Jensenovi. Tohle je výplach.

    • 10.10.2015  12:58

    Není nad to, když si podřežete pod kariérou větev experimentem, za který získáte Zlatého medvěda v Berlíně, ale skoro nikdo vám na něj nepřijde. Vyzvání k tanci je asi nejodvážnější muzikál, jaký byl kdy v Hollywoodu natočen. Bez jediného - ať už zpívaného či mluveného - slova; vše vyjadřuje jen prostřednictvím hudby a tance. Gene Kelly snad ani nemohl očekávat, že bude z takového filmu divácký hit; ale čím by byla kinematografie bez snílků, kteří se nebojí riskovat?

    • 8.10.2015  21:17

    Paris Blues je možná trochu klišovitou reklamou na "svobodné ovzduší" Paříže, tak jak si ho američtí liberálové rádi představovali a dávali do kontrastu ke stále ještě přetrvávajícím sociálním nerovnostem soudobé Ameriky (spoluautorem scénáře byl jeden z holywoodských "blacklistees" Walter Bernstein), ale naštěstí svým politickým podtextem nepřesahuje hranice snesitelnosti a neubírá prostor tomu podstatnému, o čem film (snad) měl být - totiž hudbě. Jako sonda do jazzové subkultury totiž funguje skvěle a svým půvabem nakazí i diváky, kteří - tak jako já - v žádném jazzovém klubu v životě nebyli...

    • 16.8.2015  14:06

    Zajímavě podvratná a demytizující variace na hoodovskou legendu, jaká asi mohla v Hollywoodu vzniknout opravdu jenom v sedmdesátých letech. Lester u mě poprvé zabodoval a za zmínku určitě stojí i další skvělá práce Johna Barryho.

    • 27.5.2015  17:15

    Skvělý film. Není vůbec nutné dívat se na něj jako na kriminálku o mafii a vnímat jej v kontextu dobových italských reálií. Bude fungovat i když si jeho téma zobecníte na boj jednotlivce proti systému. Damiani vás bravurními filmařskými prostředky přesvědčí o marnosti jakéhokoliv podobného boje a o tom, že všechny vaše ideály jsou směšným plýtváním času. Emocionálně drtivé (i díky Ortolanimu).

    • 28.4.2015  22:51

    Marloweův záporák výborný, Susan Hayward standardně velmi dobrá a Jacku Elamovi prostě stačí, když se tváří jako Jack Elam. Scénáristicky a režijně taky dobrá práce, takže potud OK. Jenže pak je tu Tyrone... Nikdy jsem nepochopil, proč se z toho člověka stala až taková hvězda; průměrný talent, podprůměrné charisma. A když nefunguje hlavní herec, táhne to dolů celý film.

    • 30.3.2015  21:19

    Můj vztah k Buñuelovi je poněkud zvláštní. Jeho nejproslulejší surrealistické opusy mě (většinou) zase až tak neberou, zatímco jeho méně známé civilnější filmy mě dost často dokáží mile překvapit. Smrt v této zahradě rozhodně není dobrodružný film, tedy alespoň pokud za dobrodružný film nepovažujete třeba i Herzogova Aguirrea. Tohle je hlavně ve druhé půlce trochu podobná záležitost, a to nejen motivem putování skrz neprobádanou džungli, ale i jistou mystickou, lehce vyšinutou atmosférou s jemnými existenciálními podtóny. Všechny klíčové postavy jsou navíc skvěle nejednoznačně napsané, a když se ještě v obsazení sejde pro mě neodolatelná trojice Piccoli, Vanel, Signoretová, pak nemůžu jít pod čtyři hvězdičky...

    • 1.2.2015  15:20
    Birdman (2014)
    **

    Můj třetí Iñárritu a zase špatně. Dle referencí jsem doufal, že už konečně dospěl, a že v Birdmanovi nabídne něco jiného než svou chorobnou posedlost formou a neskrývané nutkání do zblbnutí dokazovat, že právě on je ten nejvíc originální, nejvíc postmoderní a nejvíc cool filmař na světě. Nedospěl. A asi už se mu to ani nepodaří. Film bez jediné skutečné emoce.

    • 20.11.2014  21:30
    Hud (1963)
    *****

    Proslulý levičácký liberál Martin Ritt natočil jednu z nejkrásnějších elegií za konzervativní hodnoty "staré dobré" Ameriky. Paradox hodný velkého režiséra. Opus magnum.

    • 27.10.2014  09:50

    No jo. Tak se nás ten pán, který v civilu vypadá trochu jako úctyhodný profesor matematiky, zase jednou pokouší přesvědčit, že rozhodně není jen tak normální. Jenomže zatímco v sedmdesátých letech působily jeho útoky na měšťáckou kulturu svěžím dojmem (neznám moc tak čistých a upřímných filmů jako jsou Buzíci), u jeho pozdější tvorby mívám bohužel dost často pocit křečovité pózy. Sice jsem trochu zestárnul, ale pořád jsem ten velký provokatér a znovu vám to dokážu.

    • 7.9.2014  11:50
    Jezdci (1971)
    ****

    Ze strany Frankenheimera (a Columbie) tak trochu komerční sebevražda. Žádná orientální pohádka, ale strohý a realistický (?) pohled na život afghánských obyvatel se všemi jejich krutými zvyky a tradicemi (ochránci zvířat ať se filmu vyhnou velkým obloukem). Bez jakékoliv uvědomělé humanistické katarze a s naprostým respektem k muslimské kultuře a hodnotám (umíte si představit, že by něco takového natočil nějaký mainstreamový holywoodský režisér dnes?). Pro útlocitnou duši západního diváka byla ovšem tohle silná káva i na rok 71, a těžko se dalo očekávat, že takový film získá širší divácký ohlas. Filmařsky výborné.

<< předchozí 1 2 3