Zeebonk

Zeebonk

Česko

42 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 22.10.2016  15:18

    První Jack Reacher se mi tuze líbil. Zápletka sice byla blbá jak tágo, ale žiďáckej Herzog jako záporák byl radost sledovat, Cruise byl šarmantní až na půdu, dialogy byly decentně odlehčené a akce byla inovativní, strhující a kurevsky dobře natočená. Druhý Reacher je na tom o poznání hůř. Scénář je dementní a děravý jako dowňák u popravčího kůlu. Cruisův šarm je utopen ve vaginálním odéru jeho nesnesitelné dcery a feministické čubky Robin. Nejhorší je na tom však akce - ten hlavní důvod, proč se každoročně vydáváme do kina na filmy Toma Cruise. Je jednoduše příšerná. Nový režisér si na plac přivezl nového kamerama a je to jako obvykle neumětelský čůrák stižený parkinsonem. Člověk má sice pocit, že se v tom nepřehledném víru epileptického střihu a zuřivého třesení kamerou mohlo skrývat něco skýtající velký potenciál, ale koho to kurva zajímá, když to vypadá tak, jak to vypadá. Když už jsem si mnul oči a říkal si, že to nemůže být nekoukatelnější, tak prijde uhovněná třešnička na dortu ve formě nekonečné ufňukané závěrečné pasáže, u které jsem odolával pokušení vypíchnout si bulvy klíčema od bytu. Když se to vezme kolem a kolem, tak je tento film jeden z hrstky Cruisových propadů do bahnitého akčního průměru za poslední bžilión let , což je stále pozoruhodné.

    • 22.10.2016  03:11
    Infiltrátor (2016)
    **

    Nerad bych si tahal info z prdele, ale po třitisícech filmech jsem došel určitému poznatku a ten je, že začátek, prostředek a konec je kurevsky důležitý faktor ve výtvorech jakéhokoli příběhového ražení. Každý dobrý film musí mít začátek, prostředek a konec či se aspoň skládat z pidizačátků, pidiprostředků a pidikonců. Když už se na to nějaký sebevědomí jožin rozhodne vysrat a dát tak sbohem gradaci děje, tak by si měl být setsakramenstky jistý, že byl políbený genialitou. Takoví tvůrci bezesporu existují. U nich se však všechny filmové aspekty snoubí v tak jiskřivé a koulelechtající symbióze, až má divák na ptáku, jestli dějová linka stoupá nebo jede vodorovně. Jeden příklad za všechny je Paul Thomas Anderson. Čímž se také menší oklikou dostávám k tomuto snímku. Mít to začátek, prostředek a konec, tak ho s neutrálním pocitem slupnu a za týden ho bezbolestně zapomenu. Takhle jsem však poměrně nasranej, na jazyk se mi dere výraz "rozbředlá sračka" a s nechutí si uvědomuju, o kolik života jsem v těch dvou hodinách přišel. Jo, robzředlá sračka je poměrně výstižné označení - rozbředlá sračka, kde tak hezky hrál Bryan Cranston.

    • 11.10.2016  17:29

    Myslel jsem si s kdovíjak střízlivým náhledem na věc do tohoto dokumentu nejdu. Říkal jsem si, jak je pedofilie podceňovaná profese, protože člověk přece nemůže ovlivnit vkus svého vercajku. Jenomže ať se na to koukám, jak chci, pedofilové, které Louis se svým anglánským taktem zpovídá, jsou kurevsky odpudivá stvoření. Nejsem si jistý proč. Možná je to tím, že vypadadají odpudivě. Možná je to tím, že jejich styl mluvy nutí každého zdravého člověka zamknout si prdel na deset západů. A nebo je to tím sexuálním kontextem, díky němuž se divák nemůže ubránit představě, že v jednom ze záhybů té hnusné obstarožní člověčiny se skrývá zaprášenej žilnatej pinďour páchnoucí po samotě, smutku a dětských prcinách. Možná je pedofilie prostě jedna z těch věcí, které máme hluboko v našich opičáckých mozkovnách vyryté jako něco nepředstavitelně zvráceného (hned vedle žraní hoven a šukání ovcí) a chybí nám vůle a empatie přepsat své naprogramování. Ať už se k píchání předškoláků stavíte jakkoli, Louis Theroux se svým týmem odvedl jako obvykle moc dobrou práci. Nenásilně ukazuje všechny úhly pohledu a já mu s mírným úsměvem tleskám, zatímco se snažím zbavit husiny. PS: Po bližším zamyšlení se argument, že člověk nemůže ovlivnit, z čeho se mu dělá těsno v trenkách, jeví jaksi nepřesvědčivě. Snad každej z nás kundolibých gentlemanů zažil období, kdy žádná vagína nebyla v dohledu. A všichni jsme se se svýma modrýma koulema popasovali jako praví muži - neznásilnili jsme nikoho v parku, kanceláři či domově důchodců, ale šli si vyhonit. Zkurvit celej život desítkám usmrkanců jen proto, že mi nevoní anča dlanča, je poměrně nehezký chování.

    • 20.7.2016  21:49

    Zabijáci osamělých srdcí mají v obsazení rekordní počet mých oblíbených herců. Za předpokladu, že Travolta vydá za tři a Gandolfini za osm, jsem jich napočítal patnáct, což je něco vskutku nevídaného. Ve vesmíru však vládne tendence, že každé pivo na účet podniku zákonitě následuje zprzněný anál. A zde tomu není nijak. Jared Leto, můj oblíbený buzík ze sračkové kapely, předvádí výkon hodný buzíka ze sračkové kapely. Selma ztratila naděje na můj obdiv v momentě, kdy se vyškrábala z kundy své matky bez chromozomu ypsilon. V tomto filmu však ztrácí obdiv i zbytku diváctva, neboť ji pan režisér nechal mluvit. Ani Travolta si nemohl zamračeně odříkat své repliky, ti zkundyksichti jeho postavě museli našťouchat mezi půlky nějaké homotrauma a on musí vést homodialogy se svým homosynátorem a předstírat, že v poválečné Americe existovalo cosi jako vřelý otcovsko-synovský vztah. Jediný Tony Soprano tu září ve své nejlepší poloze - žere, funí a fuckuje. Celé je to pěkně natočené, brutality jsou šťavnaté... Ale jinak to čpí dojmem, že pánové od výroby z příběhu, který napsal sám život, vytáhli pouze momenty, které spadají do kolonky "nudná a nepřesvědčivá homosračka", a tak bych ocenil, kdyby mi ty uzívané tři hvězdy přinesly alespoň pivsona na účet podniku bez zprzněného análu.

    • 15.7.2016  15:00

    To je tak, když se sejdou tři chlapíci středního věku a rozhodnou se své názory na mužnost a lízání kund vecpat do celovečeráku. Však já s nimi i souhlasím. Záliba v mikinách s kapucí, horoskopech a míchaných drincích je bezpochyby výsada mrdkosrků, co si nezaslouží protilehlý palec. Jenomže ono existuje pravidlo, že vypiplané světonázory, co fungují v pidiyoutubeskečích, skoro pokaždé kurevsky pohoří na plátně. Strčit patnáct řízných dialogů do toho nejopotřebenějšího dějového schématu a pak očekávat, že si diváctvo nebude nudou drbat kaďák, je vskutku debilní přístup. Sračkově vykreslené vztahy mezi postavami, které se vyvíjí se scénáristovou pravačkou zaraženou v análu. Sračkový a pěkně odfláklý film, kde Gavin McInnes třikrát ukáže péro. Sračkový film, nad kterým plejtvám písmeny, ale trochu mě bavil.

    • 15.7.2016  14:54
    Green Room (2015)
    *****

    Punková vyvražďovačka. Předevčírem jsem nevěděl, že něco takovýho existuje, ale dneska jsem ochotnej vošukat bezhlavou mrtvolu anglický královny, jen aby pro mě někdo vyrobil další. Jak přesně překonvertovat to makobrózní nadšení do písmenek, když odér z mý mrdkou ulepený klávesnice, ta pravá esence nadšení, nejde vecpat do jedniček a nul? Tak tedy - kurevsky epické obsazení v čele s Herr Picardem, v brutalitách ani kapka digisraček, nepředvídatelné pořadí chcípání lovné zvěře, soundtrack říznej až na půdu a perfektně vykreslený prostředí náckovskýho prdelákova, kde rotvajleři dávaj dobrou noc a kde červený tkaničky neznačí, že je čék teplouš. Yelchina je každopádně děsná škoda. Na tu jeho sympatickou držku týpka od vedle se mi hezky koukalo už někdy od Huffa a já doufám, že se mu v tý nekonečný temnotě neexistuje pohodlně.

    • 29.4.2016  19:33

    Stát po boku primitivního alfabouchače má své plusy i mínusy. Sice jste na vrcholu žebříčku popularity u místních indiánských socek, ale k čemu je vám to dobré, když skončíte na tekuté stravě, než stihnete odkojit první děcko, poněvadž vám pěst vašeho alfabouchače poztrácela zubiska po huňatém koberci. Už dlouho se popadám smíchy za břicho u vtipu, že neexistuje domácí násilí, ale jenom ženský, co neuměj držet hubu. U téhle sondy mezi indiánskou spodinu mi však nejednou zamrzl úsměv. Samozřejmě to má své mouchy - závěr působí poněkud vyhroceně a nelogicky, ale po všech ostatních stránkách je to záležitost kurevsky sugestivní a povedená. PS: Vím, že má jejich rasa vhodnější název než indiáni, tento mírně rasistický vtípek však příjemně stimuluje vercajk mého zlovolného já. Všimli jste si někdy, že jsou indiáni nejoblíbenější česká rasa? Tak oblíbená rasa, že pro ně mimo laškovného "rudoši" nemáme rasistické označení. Můj tuze smělý odhad je, že výraz "prérijní negři" přišel až někdy v roce 2013, kdy u nás poprvé vyšly Skalpy. Teď mě napadá, že ty indiány máme tak rádi, že jsme měli absolutně na párku, že je ve Vinnetouovi hráli balkánští cigoši. Jestli se tomuhle neříká láska, tak už fakt nevím.

    • 29.4.2016  18:58

    Skutečně si nejsem na sto procent jistý, co se mi ten vodrbanej tloušť snaží říct. Na druhou stranu si jsem absolutně jistý, že jeho prostředky jsou tak vykundozmrděně podbízivé, až se nezdráhám říct, že bych se radši udávil na čůrákovi plejtváka vobrovskýho, než abych poslouchal jediný další slovo z jeho mrdkou ulepený držky. Ono se to o něm sice tvrdí na každým rohu, ale rozsah jeho neprofesionality mi vyrazil dech. Část, kdy dochází k závěru, že se v USA člověkové střílí víc než v jakýkoli jiný pokrokový zemi, protože jsou jejich média založeny na šíření strachu, je udělaná chvályhodně a dává smysl. Ta tsunami sraček, co následuje, je však něco neskutečnýho. Co to mělo kurva bejt? s dvěma poďobanýma prosťáčkama, který postřelili při masakru na střední, se vydá do K-Martu a snaží se přemluvit manažerku, aby obchod přestal prodávat střelivo? CO TO MĚLO KURVA BEJT? Sofistikovanej způsob, jak přimět diváctvo udávit se na vlastních blitkách? A i kdyby, tak netvrdil snad předtím, že v Kanadě mají úměrně dostupné zbraně a žádné masakry, tudíž v tom ten zakopanej čokl není? Není náhodou střílení, kdy mačkají spoušť vymrdaný psychoušové, tak trošku kategorie sama pro sebe? Na to, kolik času strávil šukáním mých slzných kanálků s cílem vzbudit ve mně sympatie vůči jeho tvrzení, je to jeho tvrzení kurevsky nejasný. Vlastně je docela očividný, že smysl tohoto dokumentu není sdělit něco inteligentního či přelomového, nýbrž jenom vošukat nějakej ten slznej kanálek. Žížalí čůrák pana režiséra by totiž v jakýmkoli jiným lidským otvoru poskakoval jako lentilka v třílůžkovým kupé. A aby toho nebylo málo, tak se vecpe do domu Charltona Hestona, začne se tam ohánět fotkou zastřelený šestiletý holčičky a křičet na toho nebohýho filmovýho velikána v počátečním stádiu Alzheimera "Podívejte se na ní! Podívejte se na ní!" Jakoby Charlton Heston mohl za to, že se nějakej šestiletej uzlíček hoven a soplů rozprskl ve školní jídelně. Zajímalo by mě, kolika lidem by ukápla slzička, kdyby se podobný incident udál o patnáct let později, kdy by dívenka jakožto zralá perníková šlapka kouřila za pět babek čůráky kamioňáků. Za tragédii národního měřítka je však z nějakých idiotských důvodů považována smrt šestiletý protrhlý šprcky, jejíž největší životní úspěch byla matičky vyplandaná kunda a spánkovej deficit celý rodiny. Co je to kurva za měřítko, když slast smrdutých chlápků na odpočívadlech znamená hovno? Tohle systémový selhání v naší šedý kůře mozkový ten nemytej pytel sraček za pochybným účelem vykořisťuje a já upřímně doufám, že ho zabije masivní výbuch hemeroidů, protože takovou bouři nasrání ve svým pupíku jsem už dost dlouho nezažil. A mně nasrání nedělá dobře, blbě se mi po něm spí a hnědnou mi z něj zuby.

    • 1.4.2016  21:03

    Nedávno jsem sledoval podcast s Louiem CK a on tam uvědoměle pravil, že je potřeba dvacet let řemesla, aby člověk vyzrál v dobrého stand-up komika. A ono na tom asi něco bude. Já mám toho prťavýho čmouda rád. Líbil se mi v Parks and Rec a jeho nový seroš od Netflixu je dle mého skromného soudu jeden ze seriálů roku. Tento výstup byl však slabší než dětskej pšouk z dušený brokolice. Existuje určitý pocit, pro který stand-up komiky sleduji. Téměř vždy mu předchází vyřčení něčeho doposud nevyřčeného, pekelně osobního a kurevsky pravdivého. Je to pocit, kdy se mi do žil nažene adrelin, zabrní mě vnitřnosti a já roztáhnu chlebárnou, jako bych chtěl přeblafnout obřího černýho lamfase. Jsou tu tři pardálové, na které se můžu spolehnout - Louise CK, Bill Burr a Doug Stanhope. Takový pocit se dostavuje jen výjimečně a jelikož nejsem chamtivá mrdka, tak mi stačí přiblížit se k němu dostatečně, abych mu mohl očuchat kaďák. Čímž se menší oklikou dostávám zpět k Zizovi, jehož výstup je můj oficiálně první odklon od zmíněných veteránů. K onomu extatickému pocitu se nedostal na čuchací, chcací ani dostřelovou vzdálenost. Jeho vtipy o fejsbůčkových mrdkách rozbrnili mé vnitřnosti nanejvýš v paralyzující hrůze, že se taková tématika stane standartem v budoucnosti tohoto žánru. Z objektivnějšího hlediska by se dalo říct, že je na stopě reálných problémů, co se týče odcizení kvůli dotykovým píčovinám a buzerantských sítí, ale jelikož si stále odmítám přípustit, že jsem součástí takových ďábelských kyberpunkových sraček, tak ode mě Ziz dostává palec dolů. Oprava - palec dolů dostává navzdory mému nedostatku sebereflexe, neboť jakkoli můžou být tyto problémy reálné, jeho stand-up je rozbředlý a nepovedený.

    • 28.3.2016  01:19

    Má křehká iluze o tom, že ženy serou motýlky a chčijou duhy, byla definitivně rozmetána na kousky. Obvious child je civilní indie se všemi svými klady a zápory. Jako ryze kladný prvek se dají považovat výkony hlavních představitelek. Dámy statečně přemohly handicap svého pohlaví a vagínosračky, co vypouštějí z úst, jsou díky jejich až "lidskému" úsilí nadmíru přirozené, imaginativní a poslouchatelné. Rovněž je tu otázka politické korektnosti, která ve víru zmíněných vagínosraček dostává pěkně na frak, což je chvályhodné, neboť politická korektnost je popkulturní alternativa kapavky. Na druhou stranu je zde typický žánrový nešvar- plytká a přímočará dějová linka, která snímek řadí do dlouhé linie nezávislých srágor, jež nás nenadchly ani neurazily. Dobrá, nebudu kecat, trochu mě to nadchlo - poslouchatelné vagínosračky jsou přece jev, co se vidí jen párkrát za život.

    • 27.2.2016  23:00
    Malý princ (2015)
    ***

    Pro začátek bych rád poznamenal, že Malého prince tuze nesnáším a myslím si, že je to makabrózní mrdka. Exupéryho obliba v dětech a jejich pohledu na svět mi přijde idiotská. Na dětech není nic pozitivního a na jejich pohledu na svět nic poetického či jakkoli výjimečného. Děti jsou jenom miniaturní a kurevsky hloupá obdoba dospělých, co si neumí utřít prdel a vyslovit "ř". Nesnáším děti. Nesnáším sebe za to, že jsem někdy nějaké byl. A nesnáším autory dětských knížek, protože věřím, že to jsou pedofilové, kteří si nad svými výtvory každý večer leští ocas. Vlastně je nesnáším nezávisle na tom, že to jsou pedofilové. Proti pedofilům nic moc nemám. Kdo jsem, abych soudil lidi za nějaký zvrácený kód v mozku, který jim diktuje, aby se jim dělalo těsno v kalhotách zrovna z dětských prdýlek? Přes to všechno ve mně tento snímek nerozpoutal bouře spravedlivého rozhořčení. První dvě třetiny mě dokonce svým pohledným vizuálem a nepříliš idiotským dějem bavily. Vlastně nebýt té poslední třetiny, která může směle zastoupit libovolný pixarovský hnůj za posledních deset let, tak tomu vrazím čtyři hvězdy a na vteřinu přehodnotím svá protiinfantilní přesvědčení.

    • 27.2.2016  20:56
    Lucifer (TV seriál) (2016)
    **

    Překvapuje mě, jak málo lidí shledalo pilot naředěnou satanskou mrdkou. Rovněž mě překvapuje, že nikoho netrápí ono kokotské klišé, kdy se charismatický vošoust s různícím se množstvím nadpřirozenosti přidá k sexy emancipované čubce lokální kriminálky a spolu pak brouzdají po L.A. či New Yorku a řeší vraždy. A to hlavní - vono to mezi nima jiskří, ale na šuk si počkáte několik sérií. Komiks jsem nečetl, neboť mi na něj po pivu a cigaretách nezbývají chechtáky. Zato kolegu Sandmana mám v knihovně zastoupeného v kurevském štosu a už léta si nad ním leštím péro jako amiš nad trakařem plným obilí. Většina ohlasů tvrdí, že komiks Lucifer je v genialitě úměrný Sandmanovi a to je vše, co potřebuji. Pochybuji, že předloha byla smutný kříženec Mentalisty a Buffy, přemožitelky upírů a upřímně se divím, že tenhle tuctový kriminální sranec jakéhokoli fanouška předlohy uspokojil. Loňský Constantine byl ve své sebevědomé béčkovitosti alespoň krvavá a všehovšudy zábavná jednohubka. To Lucifer je jen podbízivej sranec vezoucí se na vlně všech těch Castlů, Mentalistů, Monků, Anatomií lží a Foreverů, které několikrát měsíčně necháme běžet v telce, abychom se necítili tak osaměle při žraní večeře. Po páté epizodě na to seru, jsou tisíce lepších způsobů, jak zabít čas.

    • 3.1.2016  02:30

    Nejbezprostřednější filmový zážitek v mém životě. Souboj na nože se tu tyčí nad těmi ze Štvance a Ajeossi jako velkolepá pulzující erekce. A je tu hromada dalších perel jako přepadení indiány či znásilnění medvědem. Relativně jednoduchý příběh o pomstě je mé zdaleka nejoblíbenější klišé, neboť se v jeho rámci dá rozehrát kurevsky velké divadlo. Nechci se opakovat, ale opravdu jsem v životě něco tak nadupaného nezažil. Každý příraz medvěda a každý šíp červeného negra ve mně rezonovaly jako obzvláště krvavé hemeroidy. Poníženě se přiznávám, že jsem to kvůli nedostatku financí viděl jen na lehce podprůměrném ripu. Z toho také usuzuji, že mi velké plátno způsobí spektakulární popraskání cévek v oblasti ksichtu. Jsem příliš nadšený a prokrvený, abych pochopil menší než plný počet hvězd. Jsem příliš nadšený a prokrvený, abych se zmohl na cokoli jiného než sedět a škrábat se v pupíku. Laťka je příliš vysoko, než aby mě vizuálně uspokojil jiný film. Kurva drát. PS: Napodruhý v HáDěčku jsem k vlastnímu překvapení ucítil onu rozbředlost, kterou se tu všichni tak vášnivě ohánějí, ale nevěřím moc svýmu mozku, takže to konečný hvězdičkování nechávám na svým budoucím já.

    • 24.12.2015  02:23

    Hudba Psích vojáků mi už dlouho lebedí v srdci a radostně se v něm pošťuchuje se šťavnatými cuckami cholesterolu. Z jejich textů rovněž pramení můj oblíbený citát, který zní takto: "Vraž jí tam čuráka, až se chytne oltáře" Filip Topol. A je toho víc. Jejich hudba mě dostala na tolik vrcholů, že by mohla směle konkurovat mé pravé ruce. Tedy za předpokladu, že se ten psychický vrchol dá srovnávat s ptákovým vrcholem. A co tenhle dokument? Na ten platí jiný předpoklad - předpoklad, že každá nová informace, která mi pomůže dokreslit obrázek o jejich existenci mimo záři reflektorů, se rovná zlatu. Za tohoto předpokladu jsem poměrně spokojený. Na druhou stranu však musím souhlasit s ostatními, že tvůrci nešli, co se osobnosti Filipa Topola týče, až na dřeň. Jsou tu určité náznaky temnoty jeho charakteru z úst Jáchyma a spolukapelníků, ale to vše se jaksi rozplyne jako menstruační krev v dešti, když si berou slovo jeho ženy. A to je kurva škoda, protože uhovněné šmouhy na duši nás dělají lidmi a aplikace rčení "o mrtvých jen dobře" je v tomto případě poněkud nešťastná.

    • 14.12.2015  18:32

    Tak tahle věc na mě působila jaksi amatérsky a nedomrle. Zřejmě to bude tím, že pan Rorschach je jako režisér měkká cmunda ryšavá a herce dostatečně neplácal přes prsty. S tím jde ruku v ruce skutečnost, že dialogy šustí papírem a hérectvo přehrává a přeříkává jakoby klapka nemohla odklapnout druhý zasraný pokus. Závěrečný twist pak veškerou tu amatérštinu a nedomrlost nahonil v masivní smradlavou erekci a pozorný divák si pak mohl zvědavě šťouchnout do naběhnutých sračkových žilek, kterými je poseta. Nějaký potenciál to mělo. Dobrých herců je tu habaděj a vizuálně je to poměrně pohledné. Když se však k lehce podprůměrnému scénáři přidá nevycmrndaný vošoust na režisérské židličce, tak z hovna slaninu prostě nevysedí.

    • 9.12.2015  20:03
    The Fall (TV seriál) (2013)
    *****

    Po všech těch Sherlocích, Lutherech a Hannibalech mi přišlo obtížné představit si krimošku bez přihlouplých twistů a nepřesvědčivého psychoanalytického blábolení. Pantátové z BBC však v uhovněném žánru napíchli zlatou žílu. Teď bych mohl řešit nepodstatné ptákoviny, jako jsou ostrovní a zaoceánské přístupy nebo výstřih Gillian Anderson. Já však budu řešit to podstatné - děti. Děti tu jsou zde vyobrazené jako cosi víc než prťavé stodecibelové fabriky na hovna, kterými bezesporu jsou. Faktem je, že kdyby byly takové ve skutečnosti, tak budu jeden z prvních výtečníků, kteří posedávají před školkou v dodávce se zatemnělými skly a laškovně šustí pytlíkem skittlesek. Co stojí za zmínku, je Jamie Dornan který je kurevsky dobrý herec a nějaká young adult mrdka vydělávající mu na plazmu, zlatý zub a půl kila koksu s tím těžko něco udělá. The Fall je každopádně strhující, perfektně odehraná, chladně natočená a brilantně napsaná krimoška, která celému procesu stíhání sériového vraha nasála přirození až po koule a já odcházím s pocitem příjemné sytosti v pupíku.

    • 6.12.2015  13:52
    Bosch (TV seriál) (2014)
    *****

    Zábavný a zároveň inteligentní seriál je trochu jako hezká holka s dobrým vkusem - je to kurevsky těžký pohledat. A když se taková věc najde, tak by si toho měl člověk vážit, tu a tam zaplatit útratu a neříkat moc "tyvole", protože ta stvoření s kundou, co stimulují mimo zraku i sluch, je, jak už jsem říkal, kurevsky těžký pohledat. Teď jsem se lehce zamotal ve své metafoře, ale pointa je jasná - Bosch je zábavný krimi žvanec prostý logických děr o průměru sloního análu. Jako ostatní kvalitní krimi žvance se věnuje hlavním zápletkám po celou sérii. Hlavní hrdina a padouch mají charismatu na vytření přistávací dráhy a hlavní bitch je sexy zrzavá milfka s omezeným prostorem, což je to správné množství prostoru pro ženské postavy v seriálech. A pak tu jsou další věci, jako je tucet "fucků" na epizodu a příjemně zábavné vedlejší dějové linie. Plný počet je už otázka toho zasranýho principu.

    • 5.12.2015  15:32
    Rodina Sopránů (TV seriál) (1999)
    *****

    S ohledem na těch 71 hodin života, které jsem u Sopranových strávil, mi přijde patřičné vyžblebtnout jakýsi předlouhý a přespoilerovaný verdikt, abych ze sebe ty rozporuplné pocity dostal. Tony Soprano. Přemýšlím nad superlativy, které se vážou k jeho osobě, a slovo "nejhnusnější" mi vyvstane na mysl jako první. Nemyslím si, že existuje seriál s takto fyzicky odpudivou postavou v hlavní roli. Nejhorší jsou rána, kdy kamera sleduje, jak si to velkej T. za hlasitého funění štráduje po schodech s třicetiprocentním hárem trčícím do všech stran. Zasranej Tony Soprano. Jeho postava je prohnilá a nesympatická ve stejném ohledu jako všichni jeho mafiánští kolegové. V průběhu první série jsem na jejich gang hleděl jako na partu přátel v uzavřené komunitě, která vydělává peníze nepříliš legálním způsobem a občas někoho oddělají. Jejich "přátelství" jsem bral jako ten hlavní klad. Netrvalo dlouho a seriál mi v mém omylu vymáchal držku. Ukázalo se, že parta přátel je spíš smečka vlků. Hlavní hrdinové o sobě za zády říkají hovna. Pomlouvá se jak na čajovém dýchanku satelitních čuběk. Hlavní téma jsou peníze a Johnova tlustá manželka. Spíš peníze. Ale Johnova manželka je fakt tlustá. Nejčastější oslovení někoho, kdo se nenachází v místnosti, je "Greedy fuck", Tony se však nazývá výhradně "Fat fuck". On sám je v podobném chování mistr a jeho nejčastější věta je: "Co všechno jsem pro něj udělal...!" Sám Tony je "živoucí" definice slova "pokrytecký sráč". Rád slýchá informace z druhé ruky a pak o nich uduševněle pičuje ve svém stripclubu. Nemám rád Tonyho až na ty chvíle, kdy ho mám rád. Když se rozhodne být sympatický, tak mám chuť mu láskyplně zabořit ksicht do jeho chlupatého pupíčku. Ale to nestává příliš často. Hodně mě zajímala postava EJdžeje, Tonyho synátora. Vlastně na něm nebylo nic moc zajímavého, ale přesto mě zajímalo, kam se vyvine. Hádám, že jsem v jeho pubertálních výstupech viděl své pubertální výstupy a to mi přišlo lehce sympatické. Přesněji: Sympatičtější než jakékoli jiné postavy v tomto seriálu. Scéna v šesté sérii, kdy mu Tony vytýká, že se málem pokusil zabít Juniora, že mohl jít do vězení, blablabla... a Ejdžej mu předhodí, že se chtěl zavděčit jemu, protože ho chtěl pomstít, že ho Junior střelil, blablabla... takhle podělaná scéna mě dojala tak, že jsem fňukal jako malá děvka. A bylo jich víc. Třeba Ejdžejův pokus o sebevraždu a jeho následné vzlykání a hýkání. Na tom výjevu bylo něco nepříjemného až hnusného, něco slabošského, zkrátka to byl moment, kdy jsem si uvědomil, že se ta postava nikam nevyvíjí a nevyvine. Že z něj bude jenom vyměklý sráčský odvar z koncentrovaného ďábelského charismatu jeho otce a trochu mě to nasralo. Tolik pozornosti jsem do toho sráče investoval a on sráčem zůstal až dokonce. Pak jsou tu postavy vyloženě smutné svou sráčskou podstatou a to je Janice, Paulie a Artie, u kterých je skutečně obtížné sledovat, jak jim jejich příšerná nátura kurví život. Většina ženských postav je podle společenských hodnot kladná, ale dle mých hodnot jsou to blbé svině, co by mi měly udělat sendvič a vykouřit péro. A co dál? Už mě to unavuje... Řekl bych, že zbytek mužských postav za zmínku nestojí, protože to jsou zpravidla čůráci pokroucení hodně podobným způsobem jako sám Tony... Tedy, nechápejte mě špatně, všechny postavy jsou napsané přinejměnším geniálně, ale žádná není vyloženě sympatická. Nevím, jestli je taková koncentrace zmrdovství klad nebo zápor... Já vlastně vím úplné hovno. Co je ale nezpochybnitelné, je nesmírně precizní vizuál, herecké výkony a scénář. Přesněji řečeno: Věci, co na tom člověk vidí a slyší. Čert ví, jak to ti opičáci v New Jersey vyrábí. Je to jeden z nejkomplexnějších seriálů, jaké jsem kdy viděl. Je to pomalý propracovaný kolos, který mafiánské tématice vyprstil každý špek. Je to seriál, který se historii televizní tvorby nenávratně ocejchoval do análu a jediný mafiánský kolega, který s ním dokáže držet krok je Boardwalk Empire

    • 23.8.2015  22:58
    Cop Car (2015)
    ****

    Pomalý sugestivní thriller v prostředí prašné prdele americké, kde gigantičtí červi z Chvění dávají dobrou noc. Vytříbenému obsazení o fous vládne Kevin Bacon, jehož pedokřoví na horním pysku by bývalo patřičnější tenkrát v The Woodsman. Nad čím však mé srdíčko zaplesalo v povznášející nostalgické ejakulaci, byly neskutečně civilní a upřímné klukoviny dvou hlavních hrdinů. Toto vizuálně podmanivé dobrodrůžo mě rovněž tuze potěšilo absencí dětské přechytralosti, logických lapsů, přehršle bezpředmětných žvástů a všemožných ostatních filmových debilit, z kterých mi běžně bublá žluč jako prd ve vířivce. Dokonce i ten skrovný počet prostřelených slinivek nespustil alarm v mém krvelačném libidu.

    • 14.8.2015  21:11

    Kunda párek, takovou nálož odpudivých kreatur jsem ve filmu neviděl snad od... Vlastně asi nikdy. Alespoň ne takto nasardinkované v necelých dvou hoďkách. Navíc s tak svérázným druhem odpudivost. Všechny ty kreatury samozřejmě stojí v gigantickém stínu hnilobné aury samotné Jasmíny, jejíž prvotřídní tělo je jediná věc, která ji drží od bolestivé smrti v nejzasranější newyorské stoce. Když se to vezme kolem a kolem, tak jsem nadmíru spokojen, neboť ne že bych nad Woodym po třinácti filmech zlomil hůl, ale spíše jsem ji jaksi unaveně odložil do kouta, kde na ní nadržení pavouci a pavoučice pořádají swingers party. Teď ji však třímám v plném pozoru a s upřímným zájmem vyhlížím toho Iracionálního muže.

    • 8.8.2015  23:39

    Smithovými filmy jsem si zasíral mozek už jako nevycválané jelito a konečně jsem si po letech dal skromné opáčko. Tenkrát jsem si mohl nadšením vychrchlat plíce u Jay a mlčenlivý Bob vrací úder, s několika výhradami jsem potěšeně mručel u Flákačů a Dogmatu a naopak na Chasing Amy a druhé Clerks jsem nespokojeně plival pro jejich celkovou vyměklost. Teď to však vidím úplně obráceně. Možná jsem k tomu vyzrál. Mé tehdejší já by asi řeklo "zbuznovatěl", ale na tom kurva nesejde. Druhé Clerks je nejlepší film o smíření se s vlastní průměrností. O vystřízlivění z takřka tří dekád čekání na "něco víc" a o tom, že to "něco víc" je jenom debilní společenská berlička, která nutí flákače a loosery cítit se mizerně pro jejich nedostatek ambicí. Ale co já o tom vím? Vždyť jsem ještě ani nevystřízlivěl... A co o tom, do psí prdele, ví Kevin Smith? Vždyť ten chlápek zažil víc úspěchů, než všichni vousatí tlusťoši z New Jersey dohromady! Každopádně když pomineme ten skvostný, patřičně nepatřičný happyend, z kterého mě hřálo u srdíčka jako nikdy, tak je to pořád smithovka se vším všudy - geniálně vybroušené a třeskutě vtipné dialogy, přesné hérectvo, přesná camea, pár extrémně skvělých nechuťáren a protentokrát i nečekaně precizní technická stránka.

    • 27.7.2015  10:49
    Městečko Pines (TV seriál) (2015)
    ***

    Ze samotného plakátu jsem měl nastříkano v trenýrkách ještě před prvním mrknutím. Tenhle první zběžný pohled mi totiž vnukl myšlenku, že se bude jednat o něco lynchovsky-coenovského. Přesněji o mého oblíbeného Dillona v absurdních spárech pensylvánského maloměsta s nějakou geniálně divnou přidanou hodnotou. Vylouplo se to ale úplně jinak. V první řadě je tu naprosto typická a vyblitě obyčejná technická stránka, která jako by se vyškrábala z prdele libovolné CW mrdky, což mě zamrzelo, byť to není v současnosti nic neobvyklého i u dobrých seriálů. Prvních pár epizod je slušně nadprůměrných. Je tomu tak kvůli libovému schizofrennímu prostředí, kterým se potácí charismatický kus hovězího Matt Dillon. Celé to samozřejmě kazí kreténské pasáže s jeho přechytralým třináctiletým synátorem a debilní manželkou. Té ksicht propůjčila Shannyn Sossamon, která se mi děsně líbila v Pravidlech vášně, kde ji paralyzovanou démonem alkoholem odpaňuje vožralý fotbalista, zvrací jí za krk a celé to natáčí nějaký geek na domácí kameru. Výborná scéna. Cítil jsem se lehce provinile za svou mírnou erekci. Zpět k Wayward Pines. Někdy ve čtvrté nebo páté epizodě se vykecá pointa a seriál ztrácí svou lahůdkovou schizofrenní atmosféru. Pointa je nadmíru přestřelená a debilní, ale to mě příliš nesralo, neboť jsem ji vnímal spíše jako nedůležitou berličku k vykreslení situace, která postavám zadává důležitá dilemata. Po dalších několika řídkých epizodách si pánové od výroby tímto nastaveným modelem utírají prdel. Model to byl bezvýchodný a oni mávnutým kouzelné hůlky rozevřeli svěrač jednoho východu, aniž by tento krok jakkoli logicky obhájili. Na to navázali ještě jedním idiotským krokem, čímž se to celé definitivně posralo, poslalo do prdele a vyústilo v bezmezně kokotský zbytek závěrečné epizody. Ta si nezadala s nějakou lacinou padesátiminutovou verzí Já, legenda. Ve výsledku jsem tedy rád, že druhá série zůstala v náplni scénáristických propisek, jelikož by bylo po tak čůráckém vyvrcholení neutratit výsledný produkt jaksi nehumánní. Nehumánní pro diváky.

    • 24.7.2015  08:31

    Není nic špatného na debilním béčku s dostatkem nadsázky. Ještě před třemi lety bych od tak neskutečně retardovaného námětu s hvězdným obsazením nic jiného než nadsázku nečekal. Pak se však z nějaké hromady hoven připlazil rok 2013 s hned dvěma čuramedánovinami z Bílého domu a veškerým mým předpokladům nenávratně vymrdal sny a iluze. Tudíž mě příliš nepřekvapuje, že je Big Game ryze debilní. A když říkám debilní, tak nemyslím příjemně debilní, nýbrž zbuzněle debilní (jeden příklad za všechny - třináctiletý severský šikmoočko vášnivě cucá svraštělý sáček černýmu prezidentovi a naopak, metaforicky samozřejmě). Ledaže by nadsázka byla v té zbuznělé debilitě, ale tu tam zkrátka skrz svou jiskřivou auru heterosexuality nevidím. Každopádně je to škoda. Režisérův předchozí snímek Rare Exports byla tak nějak zajímavě nudná konina, tohle je prostě jenom debilní, sračkovité a skrz naskrz trestuhodné plýtvání slavnými ksichty.

    • 13.7.2015  20:09

    V posledních letech mám takové nepříjemné dilema, který mě tíží jako sousto uhnilého hovězího surfující na vlnách mých žaludečních šťáv. A ono je nad slunce jasné, že se ho nezbavím, dokud ho nevybleju do nějakého komentáře. Jedná se o skutečnost, že soudobé blockbustery jsou jaksi idiotské a já mám takovou utkvělou představu, že kdybych jim cejchoval odpádek/hvězdičku/dvouhvězdičku na pravou půlku prdele, tak by to o mně něco značilo. Značilo by to o mě, že jsem nadutý kokot, který si potřebuje dokazovat vlastní neretardovanost tím, že dělá zářez největšímu Downovi ze střední. A pak taky - má vůbec smysl vyčítat stupiditu něčemu, u čeho dělají gigantické korporační pařáty fyzicky nemožné nebýt stupidní? Jenomže já si nemůžu pomoct. Mě debilita a šablonovitost těchhle zkurvených Avengerů, Spidermanů, Hobbitů, Rychlých a zběsilých čůráků, Transformerů, Pixarovských čuramedánovin a nakonec Jurských světů rok od roku sere víc a víc. A s dnešním datem mě sere makabrózně. Ale přece nebudu nadutý kokot, vždyť mě dohromady tak 12 minut a 39 vteřin skutečně bavilo.

    • 12.7.2015  20:34
    Mr. Turner (2014)
    ****

    "Autentické", to je ten správný výraz. Alespoň z pohledu osoby nepříliš políbené znalostmi života Williama Turnera a dobových reáliích Anglie v první polovině 19. století a . Soudím tak jednak podle dobové hantýrky, jejíž "dobovost" vyvozuji z faktu, že jsem zhlédl prvních patnáct minut, rozuměl jsem naprosté hovno a musel si měsíc počkat na české titulky. Druhak je tu vskutku pestré charakterové spektrum pana Billyho, které potvrzuje odvěkou pravdu a to, že každý velikán od počátku věků byl tak trochu svinský čůrák. Tedy alespoň pokud to netočí ta kunda ryšavá Ron Howard, který by dokázal i křížence Hitlera s Caligulou vykreslit jako svatého Jirku... Celé je to navíc točené jaksi nezaujatě, z povzdálí s velmi úsporným použitím střihačských nůžek, díky čemuž vynikají přesné herecké výkony v neméně přesných kulisách. Snad jen ta občasná rozvleklost...

    • 30.6.2015  03:53
    John Wick (2014)
    *****

    Strašně nerad bych tu psychoanalyticky blábolil, ale patrně se přesně k tomu schyluje, takže doporučuji oslepit sebe a své domácí mazlíčky všem, kteří si u seriálového Hannibala nudou slintali na hruď. Uffff, ať už to máme za sebou. Děsně často se tu mezi komentáři zmiňuje trapnost klišé "zabijou mu čokla a on se jde mstít", ale já osobně toho mrtvého čokla vnímám spíše jako "zástěrku" než důvod. Pravý důvod vražedné výpravy Johna Wicka je potřeba rozprskávat rusácké mozkovny po stěnách, oknech a podlahách, neboť jedině tak se vlije troška krve do jeho věčně plandajícího psychopatického čůráka. Tak, máme to za sebou, klišé smeteno ze stolu a nic mi tedy nebrání v udělení páté hvězdy. Ale pro pořádek - hyperkůl držky v hlavních rolích i vedlejších, vskutku neobvykle uchu lahodící hudba a ta poslední věc... Co to jenom bylo? Jo, už vím - tři kurvapíča nabušený akcičky, které netočit veterání akčního řemesla, tak řeknu: "To museli točit veteráni akčního řemesla". Ehm. Naserte si! Jestli mi ten zkurvený bžilión rejžožroutských mlátiček, co jsem viděl, nedává právo hýkat takové velkohubě uvědomělé sračky, tak jsem oficiálně promarnil přibližně 200 hodin svého života.

    • 29.6.2015  01:59
    Constantine (TV seriál) (2014)
    ****

    V tom našem svraštělém řiťáku Evropy vyšlo doposud jen šest alb Johna Constantine, což je jakožto výřez ze zasraného bžiliónu sešitů (přesně, tuším, 300), kterým se pyšní Amíci, kurva málo. Přesto je oněch šest knih makabrózní pýchou mé sbírky. Všechny leží pečlivě seřazené ve zmuchlané Tesco igelitce pod dvanácti vrstvami špinavého oblečení v mém pokoji. Aspoň na ně nesedá prach. Tak či onak, Constantinovy eskapády z pera mistra Azzarella považuji za jednu z největších genialit na poli komiksového média jako takového. O to větší je pro mě záhadou skutečnost, že mě tahle zlobotomizovaná rutinérská adaptace nikterak nenasrala, naopak jsem si ji pekelně užíval. Teď, s několikaměsíčním odstupem jsem tu blbou záhadu rozlouskl jedním plesknutím penisu. Může za to ta moje kokotská ješitnost - přeci vědomí, že se nad tím božským komiksovým Hellblazerem budu orgasmicky škrábat v nose jen já s nějakou zanedbatelnou skupinkou asociálů z Brna či Ostravy, je neskutečná úleva. Neboť jako každý ze zkušenosti vím, že požitek z geniálního díla rapidně upadá, když se stane globálním, viz Game of Thrones. Adaptace je každopádně přímočará, nepřílíš inteligentní, příjemně krvavá, vizuálně podmanivá zábava, která nebude žít navždy, ale nevidím důvod, proč se do ní srát, když mi s ní ty hodinky utíkaly příjemně.

    • 15.4.2015  16:07
    Daredevil (TV seriál) (2015)
    ****

    Další šmakózní balíček od Netflixu, který mě ušetřil každotýdenního hryzání nehtů a netrpělivého žmoulání upoceného sáčku. Tím sáčkem myslím svá varlata, jenom pro pořádek. Samozřejmě to má své mouchy. Kupříkladu ufňukaná slečna Karen a lehce teatrální pan Kingpin. Rovněž krutopřísnost soubojů utrpěla po kulervoucí jednozáběrové řezanici oldboyovského rázu (s01e02) znatelný pokles do vod zkurveného průměru. Takový je ale život - ne každá kuřba končí výstřikem a ne každé hovno jde dobře ven. Po bryskní výměně čirých okulárů za ty růžové to však vidím tak, že nový Daredevil je jakýmsi prvním oficiálním mezníkem mezi superhrdinštinou pro slaboduchou omladinu a superhrdinštinou pro lidi, co mají rádi krev, šukání a středně sprostá slova. Krví se tu totiž šplouchá, až mému vnitřnímu Patricku Batemanovi modrají varlat, postavy jsou rozehrané do řádné hloubky, příběh je více než nosný a celé je to zabalené do vyžehleného fráčku precizního vizuálu. Plus fakt, že jsem celou první sérii (cca 13 hodin) sjel za necelé tři dny už něčemu napovídá. PS: Z komiksů mám o Daredevilovi přečtený snad jen Zmrtvýchvstání od Franka Millera a jednu dvoustránkovou konfrotaci s Punisherem od Gartha Ennise. Docela mě to i mrzí, neboť předražená série Muž beze strachu mě už dlouho kurevsky rajcuje.

    • 2.4.2015  17:58
    OUTsideři (2014)
    ***

    Z přitažlivého námětu mi létali motýlci v šourku a z obsazení se mi vlila krev do mého věčně plandajícího čůráka. Výsledek však přetéká všemi typickými klišé současné americké nezávislé scény. Že jste to vy, tak vám je seřadím podle závažnosti - zaprvé uchorvoucí a střevatrhající hudba, jejíž bezmezná příšernost je věčným ekvivalentem "poslední kapky". Zadruhé nudná traumata a daddy issues vždy vlající těsně za prdelemi hlavních hrdinů, napjatě vyčkávající na své slavné odhalení a to za jediným účelem - lacině z diváka vyždímat kbelíček krokodýlích slziček. Za třetí klasické, bžilionkrát uhovněné schéma o třech aktech - 1) odlehčené seznamování a pošťuchování, 2) postavy nasazují vážné ksichty, chrlí na sebe své tragické osudy a ukápnou první slzičky. A nakonec 3) krize, krize, píčo, krize, celý film je nasáklý slzami, nemocnice, přepadení, rakovina prdele, zkrátka klasické vyvrcholení, který zákonitě končí nějakým teploušským lízáním koulí a kaďáků. Když to vezmu kolem a kolem, tak bych byl pravděpodobně nadšený, nevidět takovou výstavní, rádoby indie mrdku už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát, ale jelikož jsem ji už třitisícečtyřistaosmdesátpětkrát viděl, tak mi nezbývá, než poslat tvůrce do prdele s třemi stěží zaslouženými hvězdami a výhružně zdviženým ukazováčkem.

    • 2.3.2015  18:26

    Dexter s pupkem, pedofilním knírkemem a hárem Davida Bowieho v jeho nejteplejších letech. Kdo by to byl řekl, že divák dokáže držet palce obludě takového vzezření. Na druhou stranu, potom, co jsem viděl neidentifikovatelného bělocha kouřit delfínovi a jiného neidentifikovatelného bělocha šoustat krokodýla, jsem přesvědčen, že snesu leccos. Rovněž jsem viděl chlápka šoustat fenku huskyho, chlápka, co strčil ptáka krávě do huby a posléze se jí vystříkal na čumák bez použití rukou. Viděl jsem i dvě Asiatky soustředěně močit na živou chobotnici. Viděl jsem Asiatku, které kolegové jakousi průhlednou trubkou narvali do prdele přibližně deset úhořů. Viděl jsem chlápka postříkat, posrat a letlampou zapálit mrtvého holuba. Viděl jsem chlápka, co si pod předkožku nacpal malou želvu. Viděl jsem spoustu věcí. Přesto se žádná z nich nevyrovná chlápkovi, co si ptáka oloupal jako banán a kůži shrnutou až po kořen si obtáhl gumičkou. Ten výjev mě bolel. Fyzicky mě bolel do očí a vyvolal nepříjemné svrbění na mém lamfasovi. Áááá. Pořád musím při té představě zatínat zuby. Ale teď si tu jen honím ego nad vlastní, léty budovanou otrlostí ze zapadlých koutů 4chanu. To důležité je, že filmolín Cold in July je pomalý, atmosférický, chlapácky náser, při jehož sledování neprohloupíte. Fakt, že ne.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace