Zeebonk

No co to vidím? Ten přinerděný ryšavý čokl otiskl svůj nevzhledný rukopis do dalšího TéVé klenotu... Ale radši se rovnou přesuňme k tomu podělanému jádru pudla - Agents of SHIELD je výstavní definice nefunkčního šuntu. Ona nehorázně očividná snaha splácat dialogy tak lehké a vybroušené, až by se divákovi udělal hnědý flek na slipech, člověku prostě seškvařuje chloupky v nose. Ten scénář je po všech stránkách špatný. Křečovité hérectvo na sebe prská křečovité dialogy, jejichž pointy se často podobají slintajícímu jezevčíkovi honícím se za vlastním ocasem. V tomto projektu prostě chybí pevná ruka zocelená dlouholetou masturbací v potemnělém podkrovním bytě. Ruka pravého ostříleného geeka, který ví, jak v žánru chodit a umí zkombinovat nadsázku s pokleslými eskapádami superhrdinského vesmíru. A ten hovnař Joss to očividně není. Několik epizod je dokonce tak dějově prázdných a nicneříkajících, že by mělo tvůrcům zvlažit týl shnilé rajče, poněvadž je to přece teprve posraná první série. Hanba na ty neschopné parchanty u výroby. Hanba na Whedona. EDIT: Po dokoukání celé série musím, chtě nechtě, přidat hvězdičku, neboť minimálně šest posledních dílů jsou dějem, konspirací a "nečekanými" zvraty nadité a vlastně to byla vskutku strhující jízda, na které jsem si náležitě pochutnal. Pardón. EDIT 2.0: Další hvězda navrch = plný a zasloužený počet. Druhá série přehodila výhybku a zvrhla se v neskutečně temný, promyšlený a vypointovaný náser. Postavy chcípají, vyvíjí se a traumatizují se, SHIELD vede guerillovou válku proti všem zmetkům světa a pan Whedon stoupá v mých očích úměrně s mou erekcí nad vývojem tohoto nečekaného majstrštyku. Před rokem by mě nenapadlo, že to řeknu, ale já s těmahle agentama z SHIELDu snad vydržím až do konce. EDIT 3.0: S příchodem třetí série je můj pohled zase o něco střízlivější. Ta brutální lavina děje je sice hezká, ale zase v ní vyniká plochost charakterů. Plus věčně akční hudba mi začíná lézt na nervy a některé postavy mě serou. Rovněž akce je oproti Daredevilovi pěkně nudná, neimaginativní a blbě natočená. Zkrátka se blíží čas, kdy se na to vyseru.

Drzý, politicky nekorektní náser, který vzorně reflektuje probíhající dekádu a pojem servítky je pro něj cizejší než pro cudnou jeptišku macatý černý čůrák. Celému ansámblu co nejuctivěji seru před špičky dvacetičtyřkarátového hovňousa za chvályhodné rozhodnutí udělat ze sebe naprosté kretény před miliony neúprosných diváckých ksichtů, jelikož na to se jednomu musí svršek gigantických varlat flambovat v atmosféře. Žvásty o trapnosti humoru zůstávají pouhými žvásty a jejich autorům bych rád vzkázal, že hranice mezi trapností a genialitou je tenčí než panenská blána. Na druhou stranu tu máme alarmující rovnici, která vypadá takto: Soundtrack mínus Sabbati rovná se uchorvoucí sranec. A to bez nadsázky. Takže tedy vizuálně podmanivé, extrémní nálož výborných gagů, explicitního násilí, celebrity v nejryzejší sebereflexi, ale pak také odpudivý soundtrack a otravná, byť lehce nadsazená závěrečná limonáda. Ať nežeru, tak čtyři solidní zasloužené hvězdy.

Po zhlédnutí Arga vyvstávají dvě neotřesitelné životní jistoty - Ben Affleck je nejen mizerný herec, ale i mizerný režisér a mezi tu hordu tupých přičmoudlých vojebávačů velbloudů by mě nedovlekli ani párem antilop zapřažených za složitou konstrukci rezavých háčků pečlivě rozesetých po celé ploše mých varlat. Se samotným filmem není moc věcí v nepořádku. Je to taková miloučká schlíplá chobotnička, na které si nepošušňáte, ale ani se vám z ní nezamotají střeva a nezanítí jícen. Takový šedivý patvárek, do kterého rýpnete klacíkem, aby se už do prdele pohnul a nakonec pod něj nastrkáte pár petard, poněvadž je proti zákonům přírody, aby si takový slizký podkuřující pytel hoven rozvaloval na slunci bezpohlavní slabiny, zatímco početná skupina jeho dokonalejších souputníků tvrdne ve sklepě a po kolenech jim nazdařbůh stékají čůrky testosteronu.

Sympaticky divný snímek s vytříbeným obsazením, úchvatným soundtrackem a originalitou neznající mezí.

Slušný severský epos z 12. století, vlastně jeho druhá část, tu první jsem v dočasném poblouzění mysli jaksi minul kurzorem a mám z toho další šťavnatý restík na seznamu. Jak všichni jistě víme, tématiku již zfilmoval mnohem zručněji stýček Ridley ve svém Království nebeském, pouze rozmáchlý režisérský sestřih se počítá. Nejde ani tak o to, že nás chudé Evropany převálcoval výškou kapesného jako spíše precizností většiny filmových složek a zejména pak množstvím klišé a patetických proslovů, kterými švédská obdoba doslova přetéká. Jediné, v čem seveřané skórovali, byl výběr hlavního hrdiny, který se striktně heterosexuálními manýry zručně užívá mimické svaly a v jiné poloze zase mužně kouzlí prodlouženým údem. Ale ať se jde ta zaoceánská verbež se svými macatými korporátními čůráky zaraženými hluboko mezi půlkami vycpat, u nás veprostřed se místo pro pořádný multijazyčný historický flák vždycky najde, zvlášť když pod náporem slavných severských ksichtů praská ve švech a navíc se neštítí tradiční lásky k urozené ženě a epických bitev. A co víc, ona je to dokonce zábava.

Když už jsem byl přesvědčen, že jsem nadobro zabředl do šedivé vypelichané vagíny tetičky nudy, tak přišel nějaký Autostop za dva milióny a směle mě za ušiska vytáhl ze stravující letargie. Dle mého skromného soudu dělá tento snímek skvostný, mimo jiné, vypilovaná interakce mezi únoscem a uneseným. Rozumějte, oba ti jožinové mají ega gigantická, co se průměru, váhy a konzistence týče, jako moje ranní stolice. A taková dvě ega logicky zažehávají jiskřičku konfliktu. Tedy, spíše nespočtu konfliktů. A ony konflikty jsou napsány veskrze bravurně. Vlastně je to scénáristicky zmáknuté jedna báseň - postavy mají šířku i hloubku, dialogy jsou ostré jako pletací jehlice v oku hnijící číči a děj je rozehrán a vypointován, až se panu scénáristovi kouří od prdele. K tomu připočtěte zasraně nabušený herecký ansámbl, v čele s těžce frajerským admirálem Nerem, a drsnou politickou nekorektnost pozdních sedmdesátých let a máte zasraně nabušený biják místo večerníčku.

Mému srdci byla od nepaměti bližší konkurenční sebranka z DC Comics a stále doufám, že se do ní někdo pustí, až budou letos Batman a Superman drtit kasovní rekordy. Avengerům se každopádně musí nechat, že Joss Whedon z mizerného potenciálu vytřískal, co se dalo. Největší plus je směřován k vyšperkovanému vizuálu, patřičné dávce nadhledu, vybroušeným dialogům, postavám a zejména prostoru, kterého se jim dostává. Každý má místa tak akorát, nic neschází, nic nepřebývá a je to celé až nečekaně vyvážené. Navíc kadence hlášek a narážek je neuvěřitelná, celý sál věčně zvrátil jedno hurónské "haha" za druhým. I přes výše zmíněné však Avengers zůstávají dalším z řady hloupých a dějově nevýrazných popcorňáků brázdící naše kina, který v TOP 20 jednoduše nemá co dělat a Watchmen zůstávají nepřekonáni. PS.: Potěší cameo veteréna Harryho Deana Stantona.

Marvel býval od nepaměti ten slabomyslnější, ale tentokrát se pochlapil s takovou grácií, že zůstávám stát s otevřenou hubou. Seriálový Justice League se teď s cejchem infantilního odvárku zahanbeně krčí v koutě a fňuká nad promrhaným potenciálem, zatímco zdánlivě nepřekonatelná marvelovská sebranka, Wolverine & The X-Men, si jakožto retardovaný bratříček mění plenky a utírají slinu. Avengers: The Earth's Mightiest Heroes servírují nekonečnou exhibici klaďasů a záporáků, pekelně nadupané akce a perfektně gradujícího příběhu v hávu do detailů vypiplané animace a výborného originálního dabingu. Dokonce i ta úvodní znělka šikovně balancuje na hranici mezí totální sračkou a říznou vypalovačkou. Joss Whedon se může jít vycpat, tohle nemá na poli animovaných seriálů konkurenci, natož u hraných Avengers.

Jak ten čas letí a já se pravidelně proprsťuji většími a většími kvanty komiksů, tak pomalu, ale jistě docházím k závěru, že superhrdinské animáky stojí za uschlou mrdku v rozcuchaném afru somálské štětky. A to neříkám kvůli odvážným slovům Alana Moorea v jednom z jeho nejnovějších interview, ale prostě jen proto, že nevěřím, že superhrdinský komiks dokáže ještě jakkoli uspokojit mé geekovské libido. A když mě neuspokojí handjob od výtvarně a scénáristicky fenomálních děl, tak co mi asi tak může nabídnout nějaký tuctový tévé shit s lacinou animací a slaboduchou stórkou? Avengers confiblablablabla mi zkřížil cestu zrovna ve chvíli, kdy mnou cloumala existenciální krize. Kdy mi varlata začala vyplňovat volný prostor v trenýrkách. Kdy jsem se konečně naučil říct: "Tímhle si kurva nebudu zasírat sítnici!!" Tak si radši čapněte nějakou tu rezervu na mé hodnocení, neboť jsem zaujatý zmrd, jehož pohárek trpělivosti nad superhrdinským hovnařením oficiálně přetekl.

Nedávno jsem sledoval podcast s Louiem CK a on tam uvědoměle pravil, že je potřeba dvacet let řemesla, aby člověk vyzrál v dobrého stand-up komika. A ono na tom asi něco bude. Já mám toho prťavýho čmouda rád. Líbil se mi v Parks and Rec a jeho nový seroš od Netflixu je dle mého skromného soudu jeden ze seriálů roku. Tento výstup byl však slabší než dětskej pšouk z dušený brokolice. Existuje určitý pocit, pro který stand-up komiky sleduji. Téměř vždy mu předchází vyřčení něčeho doposud nevyřčeného, pekelně osobního a kurevsky pravdivého. Je to pocit, kdy se mi do žil nažene adrelin, zabrní mě vnitřnosti a já roztáhnu chlebárnou, jako bych chtěl přeblafnout obřího černýho lamfase. Jsou tu tři pardálové, na které se můžu spolehnout - Louise CK, Bill Burr a Doug Stanhope. Takový pocit se dostavuje jen výjimečně a jelikož nejsem chamtivá mrdka, tak mi stačí přiblížit se k němu dostatečně, abych mu mohl očuchat kaďák. Čímž se menší oklikou dostávám zpět k Zizovi, jehož výstup je můj oficiálně první odklon od zmíněných veteránů. K onomu extatickému pocitu se nedostal na čuchací, chcací ani dostřelovou vzdálenost. Jeho vtipy o fejsbůčkových mrdkách rozbrnili mé vnitřnosti nanejvýš v paralyzující hrůze, že se taková tématika stane standartem v budoucnosti tohoto žánru. Z objektivnějšího hlediska by se dalo říct, že je na stopě reálných problémů, co se týče odcizení kvůli dotykovým píčovinám a buzerantských sítí, ale jelikož si stále odmítám přípustit, že jsem součástí takových ďábelských kyberpunkových sraček, tak ode mě Ziz dostává palec dolů. Oprava - palec dolů dostává navzdory mému nedostatku sebereflexe, neboť jakkoli můžou být tyto problémy reálné, jeho stand-up je rozbředlý a nepovedený.