Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní
  • Animovaný

Recenze (742)

plakát

Hunger Games (2012) 

Knižní předlohu jsem vnímala jako velice zábavnou odpočinkovou četbu, a jestli měla být něčím víc, tak to na ní naštěstí není znát. Film je trošku okázalejší, umělejší a nudnější, ale snesitelný.

plakát

Hutě volají (1950) 

"Máš šikovné ruce, dobře ti to myslí. Hodil by ses třeba za jeřábníka." Přesvědčivý náborový film. Ale opravdu – odmyslíme-li si doprovodný komentář a úderníka Kalabuse. Záběry z VŽ jsou impozantní.

plakát

Hvězda jede na jih (1958) 

Takhle to vypadalo, když nebyly mobily... I když rozhodně nedosahuje úrovně některých pozdějších Lipského filmů, tato komedie vůbec není špatná! Uznávám, že scénář není nic extra nápaditého, pěvecká čísla trošku brzdí a některé záběry jugoslávské krajiny jsou kýč jako prase, ale stejně jsem se, především zásluhou herců a jejich hlášek, bavila moc dobře. Uhlazené tenory sice nemusím, ale ten bubeník je neuvěřitelnej ďábel.

plakát

Hvězdy na čepicích (1967) 

Opravdu výjimečný zážitek. Ve filmu zaslechnete minimum smysl dávajících vět, zato střelba se ozývá téměř nepřetržitě. Bílí, rudí, Rusové, Maďaři, všichni to do sebe šijou hlava nehlava, což mě od začátku filmu vedlo k jednomu jasnému závěru: jsou to všechno paka. Nesmyslnost zabíjení je tu prezentována neobvyklou a přitom prostou formou. Jednoduše se tu vraždí neustále, aniž by byl zaznamenán nějaký důvod nebo nějak zdůrazněny historické souvislosti. Boj nemá smysl, nemá svoje hrdiny, nemá ani taktiku, je to zkrátka jen maření lidských životů. Hvězdy na čepicích nemají hlavního hrdinu ani žádný dominantní příběh, zprostředkovávají nám krátký pohled do válečného chaosu. Přitom to ale není pohled jen tak ledajaký. Estetická stránka filmu, jejímž základem je širokoúhlý černobílý formát, funguje dokonale.

plakát

Hvězdy nám nepřály (2014) 

Já vím, že jsem na to neměla chodit, ale předně by se takové filmy neměly točit. Neplakala jsem ani nemám chuť být cynická. Prostě nic. Klišé jsou tam opravdu úplně všechna – včetně důrazného varování, že tam tentokrát žádná nebudou.

plakát

Chamtivost (1924) 

No, já nevim. Asi budu za primitiva. Sama nemám ráda, když někdo soudí filmy dle jejich délky, ale v tomto případě jde podle mě stopáž výrazně na úkor působivosti. A to jsem samozřejmě viděla tu verzi, která má "jen" 140 minut. Některé pasáže jsou velmi intenzivní, na začátku jsem byla dokonce nadšená a plná očekávání. Místy se mihne nějaký vtip, který paradoxně potěší tím, že tu není jen tak pro srandu. A pak ty ruceee! Kdyby scéna s rukama a mincemi byla delší, snad bych byla přecejen obměkčena. O technické vyspělosti snímku a strhující exhibici němého herectví bych si nedovolila pochybovat, ale bylo to utrpení. Pardon. Třeba někdy seberu odvahu jít na Chamtivost znovu, abych ji mohla docenit.

plakát

Chaplin šťastným otcem (1914) 

Chaplin uměl být vtipnější. Tady má pár dobrých fórků, ale stejně jsem se stihla nudit, což je u grotesky na pováženou.

plakát

Chceme žít (1949) 

Když jsem přečetla stejnojmennou knihu, kterou napsal Karel Nový už ve 30. letech, vůbec jsem si nedokázala představit, jak může vypadat její těsně poúnorová filmová adaptace. Vždyť když si odmyslíme všechno to souložení a potraty, s jejichž líčením jsem moc nepočítala, nic se tam neděje. Jen je řečeno, že kapitalisté jsou hrozní. Film moje nijaká očekávání vskutku naplnil. Nevypráví, ale konstatuje. Sestává z fragmentů, poslepovaných náhodičkami. V předloze byly alespoň lehké náznaky nějaké psychologie, když se hrdinové rozhodovali zda krást, či nekrást, kurvit se, či nekurvit, žebrat, či nežebrat. Ve filmu váhají tak leda nad tím, jestli jsou hodni svého místa mezi soudruhy, ale samozřejmě jen chviličku. Dejme tomu, že se Burian pokusil o něco v té době neobvyklého a kromě posledních několika záběrů anachronického - o filmovou proletářskou poezii. Ovšem výsledek není nic moc.

plakát

Intimní osvětlení (1965) 

Je tu moc pravdivého a vtipného, ale jeden dialog asi napsali přímo pro mě: "Na co?" "Dyť to máš jedno." "Na to jsem ještě nepil. Tak na to."

plakát

Intolerance (1916) 

"SOUTĚŽ: Sdružení kinomajitelů "Biografia" v Praze vypisuje tímto konkurs na stručné dvouřádkové vystižení geniální myšlenky amerického režiséra D. W. Griffitha v jeho slavném grandiosním filmu "Intolerance". Cenou poctěného textu užije "Biografia" jako vtipné a účelné reklamy k tomuto největšímu filmu světa. I. 1500 K II. 1000 K III. 500 K" (časopis Kinografia, č. 3/1921) Tak prosím...

Ovládací panel
196. nej uživatel Česko
112 bodů