Ony

Kdyby se mi chtělo něco vytknout, tak řeknu, že voiceoveru místy nebylo rozumět, ale nic se mi vytýkat nechce. Po letech film, na který jdu do kina víckrát.

Dokonalost. V rámci Rouchovy retrospektivy v Jihlavě bylo možné zakusit, jaké to je bez kongeniálního tlumočení DČ – samozřejmě o dost chudší, ale smích až k slzám přišel i tak.

Tento film mě přivedl do stavu, kdy jsem nevěděla, jestli brečím smíchy, nebo prostě brečím. Tomu říkám katarze.

Jasně, kdo chce vidět retardovanou, provinční slátaninu, tak ji v tom vidí, ale není to tentokrát nutné. Smála jsem se hodně. Dialogům, gagům, situacím "ze života" a vlastně všemu.

Dom je pábitel! A já jsem moc hystericky nadšená na to, abych napsala něco prospěšného.

Čím víckrát jsem to viděla, tím víc to zbožňuju. Úplně nejlepší ze všeho je Valův výraz, když si k němu Švorcová přisedne na motorku.

J. Š. Kubín je podle mě nejlepší vypravěč v dějinách české literatury. A je skvělé, že zrovna Zdeněk Smetana a František Filipovský to zřejmě viděli podobně.

Uf. Právě jsem viděla sebe za 10 let (původně jsem chtěla napsat za 30, ale pak jsem si to spočítala, a ups). Jinak je to takové pěkně noirové a vůbec skvělé.

Čím je pro Formanovy a Papouškovy filmy ze 60. let obyčejný český člověk, tím je pro Trhák obyčejná česká popstar. Čím je v komediích nové vlny Josef Šebánek, tím je v Trháku Hanička Zagorová. Vydržet u filmu přes trapné scény všednodennosti je ovšem evidentně snazší než překousnout trapnost normalizačních estrád. Docela to chápu, vzpomínám si na svoje rozpaky z Krejčíkova Prodavače humoru, který stále čeká na mé docenění. V případě Trháku však problém nemám. Směju se takřka nepřetržitě a například zaražený pilot před hájovnou patří k těm scénám, kvůli kterým se občas probudím smíchy, když si na ně vzpomenu ve snu. Neuvěřitelně plný film.

Podle mě zdaleka nejlepší kunderovská adaptace. I její předloha je mou oblíbenou směšnou láskou, ovšem film z ní nejen čerpá, ale i hodně přidává. Přidává vtipnou kameru, vtipnou hudbu a scenáristické srandičky, díky kterým se z dusného, až nepříjemně napínavého textu stává hravá komedie (ale ne že by u ní úsměv sem tam nezamrzal). To mě napoprvé velmi překvapilo, ale nevadí mi to. Ohromně se mi líbí, jak precizně je zrežírovaný pohyb postav v prostoru. To pronásledování, šmírování, přepadávání, schovávání se, kličkování,... To je prostě Ono.