Ony

Vše, kvůli čemu se dívám na filmy, je zde. Včetně facek a brambor.

Nádherný konec. Škoda, že to předtím je tak trochu kýčovité a zdlouhavé.

I když mám v ex-Yu horrorech obrovské mezery, dovolím si tvrdit, že tento k vrcholům žánru nepatří. Ovšem má některé nepřehlédnutelné kvality: velmi zajímavou stylovou hudbu, výbornou atmosféru, sem tam nějaký ten vtip, dvě facky a možná i rekord ve svozu suchého ledu.

Standardní, celkem slušně natočená balkánská vybíjená. Zájemcům poslouží jako metafora.

Podobné filmy mám moc ráda, i když se mi u nich chce upřímně zvracet. Rozhodně Morálku paní Dulské nevnímám jako komedii. Když už, tak jako zatraceně hořkou a tak trochu ophülsovskou. Tenhle věk, který páchne petrolejem, zakouřenými šantány a zatuchlinou ohyzdných měšťáckých bytečků, poskytuje pro takový nechutný námět naprosto ideální pozadí. Ten, kdo alespoň trošičku poznal, jak to ve světě chodí, musí uznat, že to není jen kostýmní veselohra ze starého Rakouska, ale ostré nadčasové dílo, kterým mě mistr Krejčík zase jednou pořádně rozsekal. Jasně, příběh je schematický a postavy moc jednoduché, ale ani nevím, jestli se to v tomto případě dá brát jako nedostatek.

Pane Bože, to byla břečka.

Spolu s Kuřetem melancholik tento film tvořil dvojici největších filmových traumat mého raného mládí. Byla jsem přesvědčená, že už je nikdy neuvidím. Ale obrnila jsem se a po letech si dala obojí ještě jednou. O kuřeti jsem akorát zjistila, že je to nehorázná sračka. Nejasnou zprávu tak šmahem odsoudit nemůžu. Nějaká ta magie tam je, apokalypsa tam je, zábava tam je, lehce bizarní to je... Prostě vydatná slátanina.

Tak jsem si pořád říkala, jestli je Jimmy spíš labilní chudáček, protivný hnusák nebo postavička s teatrálními manýry. Samozřejmě existuje jediná odpověď: angry young man. A Richard Burton ho zahrál skvěle. Je to dobrý film, ale nezdál se mi vztah s Helenou, nezdál se mi konec a do takové Osamělosti přespolního běžce to má ještě hodně daleko.

Jsou osobnosti, o kterých bych si sama natočila film, kdybych mohla. Erzsébet Báthory k nim patří. A musím uznat, že Jakubisko se (obsazením Anny Friel počínaje) do mých představ o této paní strefil. Jste krásná, chytrá, bohatá a osamělá. Společnost vám dělají povětšinou hloupé děvky, úlisní šlechtici a podobná sešlost. Doba je extrémně napytel. Máte svou hrdost a odpovědnost a zároveň prosté lidské touhy. Občas musíte jednat trochu radikálně, sem tam samozřejmě i selžete. A ještě dlouho po smrti se o vás bude tradovat, jaká jste byla svině. To všechno lze z filmu pocítit a je i celkem jedno, jak to vlastně bylo doopravdy. Vše mimo hlavní hrdinku už jsem trávila hůř. U některých komických pasáží jsem si vzpomněla na starý dobrý slovenský kus Majster kat. Jenže to je velmi suverénní film, zatímco Bathory působí místy až moc dětinsky a naivně. Především na pozadí svého rozpočtu a očekávání, která vzbuzovala, vypadá skoro trapně. Ale úplně špatné to nebylo no.

Liják, opadávající omítky, nemocnice, márnice, utrhané nohy, kamenné herectví s přidušenými emocemi, skrovný hudební podkres. Kameraman by pro studené barvy i přes plot skočil. Trošku to zavání jednotvárností, přehnanou stylizací i patosem, ale pořád je to hlavně výjimečně pečlivě natočený a dostatečně působivý film.