demovka

Užasná pohádka, která ani po mnoho letech neztrácí nic ze svých kvalit. Užasné jsou herecké výkony a barevná výprava pana J. Lady. Překvapilo mě, že v roce 1956 mohly být viditelné na plátně a na obrazovce nahá prsa, a navíc v pohádce. Zajímavé. Nevíte někdo, která herečka tenkrát souhlasila? Nahatá byla víla a v lese a tanečnice v knize poustevníkově.

Je to krátké, upřímné svěží dílko. Úspěch filmu stojí na hlavní myšlence filmu a hercích, kteří jsou uvěřitelní. Rozhodně souhlasím s myšlenkou, že kdo nám přijde zajímavý, měli bychom mu věnovat čas a zájem.  Čtvrtá hvězda za jinakost, kostýmy, hudbu a lokace.. ať žije červená!!  Ps: Ten názvev bych  ale zfleku změnila.

Dokument vyznívá jednostranně. Na téma jedné budovy, jednoho návrhu je dlouhý. Ocenila bych informace i o jiných budovách, a zda byly realizovány, či nikoliv. Dodám k Evě Jiřičné: „Tleskat chodí příznivci, ne nepříznivci. 4 000 (i 10 000) podporujících v petici není celá společnost, bylo nás 10mil. Neměl být vybrán jeden návrh, který porušil podmínky zadání. Proč nebyl viděn a prezentován jakýkoliv jiný návrh, na kterém dřelo dalších 350 týmů, které nota bene podmínky splňovali. Vlastimil Ježek a celá porota v tomto bodě udělala chybu. A dodám jednu důležitou věc: svoboda a demokracie není v žádném případě situace, kdy přijede někdo ze Západu, vytvoří si za peníze cizích něco, s čím většina platících nesouhlasí. Právě, že demokracie a svoboda je v tom, že lidi, které mají platit a využívat danou věc, dostanou to, co se jim líbí – většině se líbí. Prezident Klaus se dle mě postavil za tuto většinu. Západ neznamená svobodu a demokracii a my nejsme nedemokratická společnost, když volíme po revoluci Zemana (nebo jakékoliv jiného starého politika s různou minulostí). A stejně tak i kdekoliv jinde, kde jsou parlamentní volby. Kde jsou svobodné parlamentní volby, tam je parlamentní demokracie. Svoboda projevu je o tom, že vyjadřuji názor a jsem respektován a demokracie je o tom že většina rozhodne, co se bude platit, stavět a co ne. Pomalu se to během let ukazuje více a více. PS: Budova J. Kaplického v Birminghamu se mi velice líbí a do daného místa se hodí. Ale to je jiné město, jiné místo a jiná budova. Vytáhněte jiné návrhy knihovny s podzemím, které splňovaly podmínky! Proč už dávno nebyly na stole! Na zelenou stavbu chobotnice se časem místo a peníze najdou….....................časem.

Je to příliš zdlouhavé a bez konce.  Nemáte normální příběhovou posloupnost: uvedení do příběhu, zápletka, vrcholný moment a rozuzlení.

Ženské, Jasona Batemana v takové upřímné roli vždycky! On i Thomas Robinson v roli Sebastiana jsou kouzelní.. Obsah není přesný, se vzorkem spermatu to byl omyl, žádný plán. Je vidět, že dotyčný to neviděl. A tací píšou recenze?

Vypadá to, že jsem jediná, kdo si uvědomuje, že všechny epizody, celý pořad je dle napsaného scénáře. Pan Polreich se ani neúčastnil psaní scénáře, takže nebyl u toho, když se rozhodovalo, co bude říkát. Hlavně na začátku, když ochutnává jídla, je silně vidět, že to není upřímné. Jak někdo mohl uvěřit byť jen jedinému dílu? Jeho řeči, obličeje a gesta jako vyhození jídla do rybníka vedle rybí restaurace mi úplně stačilo, abych si o něm a o pořadu udělala obrázek: za peníze je schopen mnoha věcí. Pořad je šaškárna.

Povedlo se. René je sympatickej a vyzní pozitivně i když je, jaký je a prožívá, to co prožívá. Tetování nevadí, ani jeho nápis na krku neuráží, ani nevyvolává emoce.  René, chlape piš, i kdyby si měl psát obaly knížek - pro peníze. Piš a nic jiného nedělej!

Myslela jsem si že pořekadlo, že nám osud každému nadělí přesně tolik, kolik dokážeme snést, je pravdivé. V případě Marcely jsem musela dospět k závěru, že to není pravda. Ač je mi nesympatická sama o sobě, její životní cesta mě nenechala chladnou. Tedy dokument je natočen tak, že zaujme, předkládá nám Marcelu bez příkras, nebo se snahou nějak to vybarvit. Nezasahuje. Jsem moc ráda, že její syn je zdravý. A doufám, že je v pořádku..vzkazuji mu: který rodič by se nehroutil, kdyby jeho obě děti srazil vlak.....

Velmi povedený dokument o zajímavém člověku. NEjméně se mi líbila poslední část. Karolína ve 46 letech nevypadala, že má energii, nesmála se jako dřív. Nevypadala šťastná. Paní režisérka se po 6 letech ptá na prezidenta, jako kdyby to bylo pro její život důležité. Tak o životě nebo o to má být o politice? Neptala se proč si vzala 4 nové novofundlandské psy ke dvěma stávajícím psům a jak bylo těžké mít třetí dítě - nezazněly tam tyto otázky. Nebo to bylo špatně sestříhané.

za soundtrack od Morriconeho