Stanmi

Král Black Bolt (Anson Mount) spolu se svou manželkou Medusou (Serinda Swan) vládnou malému národu známém jako Nelidé ve městě Attilan na Měsíci. Králův bratr Maximus (Iwan Rheon) se však rozhodne získat trůn pro sebe, což se mu záhy podaří a Black Bolt a jeho rodina jsou nuceni uprchnout na Zemi… Pokud nejste zrovna fanoušci Marvelu, tak vám Nelidé nebo spíše Inhumans (to zní přece jenom lépe) asi mnoho neřeknou, takže nejdříve troška historie (nikoho nezabije). Tihle superhrdinové totiž nejsou žádní nováčci, protože je stvořilo v 60. letech legendární tvůrčí duo Marvelu Stan Lee a Jack Kirby a původně se jednalo o protivníky Fantastické čtyřky, ale záhy se z Inhumans stali regulérní hrdinové a dočkali se i vlastní komiksové série. Možná si říkáte, co jsou vlastně zač? Jednoduše řečeno, jsou to takoví X-Meni, akorát se se svými schopnostmi nerodí, ale získávají je během procesu tzv. terogoneze. A nyní už k samotnému seriálu. Na úvod zmíním jednu zajímavost (já vím, jsem hrozný), a to že s Inhumans se původně počítalo jako s regulérním celovečerním filmem (koneckonců dostal své vlastní logo i termín), ale někomu se to zkrátka nepozdávalo a tak se páni producenti rozhodli natočit „jenom“ televizní seriál. Což by zase tak nemuselo vadit, protože žijeme v době, kdy televizní seriály mají štědrý rozpočet i hvězdné herecké obsazení, bohužel v tomto případě se producenti rozhodli pro tu levnější variantu. A když píšu levnou tak opravdu levnou, takže žádné bombastické scény, vymazlené efekty ani spektakulární herecké obsazení, zkrátka je tu seriál, který po všech stránkách vypadá jako chudý příbuzný filmových marvelovek. A nezachrání to ani úvodní dvojdíl, který byl s velkou pompou uveden do kin, ale kromě pár efektních záběrů a pár slušných cover verzí slavných skladeb tady člověk nenajde nic co by ho odlišovalo od ostatních šesti dílů. Obsazení je vyloženě seriálové, hlavní hvězdou je tak trochu paradoxně záporák Maximus v podání Iwana Rheona, který je zároveň nejzajímavější postavou celého seriálu, na straně těch „hodných“ tak najdeme Ansona Mounta (němý král Blackbolt), Serindu Swan (královna Medusa), Kena Leunga (rádce Karnak) nebo Eme Ikwuakora ("bodyguard" Gorgon), kteří aspoň vizuálně nevypadají vůbec špatně a v zásadě ani špatně nehrají, ale nohy jim podkopává především chabý scénář, což lze krásně doložit u samotného královského páru, kdy Blackbolt se v prvních epizodách chová jako slabomyslný a Medusa poté co přijde o své vlasy, už prostě nemá jakožto postava moc čím zaujmout. A to bohužel platí o celém seriálu, kde za něco stojí prakticky jenom začátek a konec a vše mezi tím je jenom vata, ve které se postavy hledají po celém havajském ostrově a "šílený" Maximus skrze své přisluhovače je opakovaně zkouší sprovodit ze světa, sem tam se sice objeví nějaká solidní scéna, povedený zvrat, odkaz nebo vedlejší postava (překvapením pro mě bylo, že se zde objevil Lockjaw a zajímavý byl také záporák Mordis, který paradoxně nepochází z komiksové předlohy). Celkově vzato jsou tak seriáloví Inhumans prostě zklamáním, což mě celkem mrzí, protože potenciál tady rozhodně byl, ale chtělo by to více času, peněz a především lepší scénáristy, kteří by z postav a příběhu dokázali vytěžit maximum, takhle jsou Inhumans jen průměrným seriálem, který sice vyloženě neurazí, ale ani nijak nenadchne, snad kromě pravověrných fanoušků královské rodiny z Attilanu, ale i ti určitě naleznou lepší zábavu na stránkách komiksů.

Luxusní vlak známý jako Orient Express právě vyjíždí z Istanbulu a jedním z cestujících je i slavný belgický detektiv Hercule Poirot (Kenneth Branagh). Během cesty Poirota osloví pochybný obchodník s uměním Ratchett (Johnny Depp), který se detektivovi svěří, že mu někdo usiluje o život a nabídne mu velký obnos peněz za ochranu, Poirot rezolutně odmítne. Druhý den je Ratchett nalezen mrtvý ve svém kupé a vše nasvědčuje tomu, že vrahem je jeden z cestujících… Puntičkářský detektiv Hercule Poirot, kterého vymyslela královna detektivek Agatha Christie, je sice známý především díky úspěšnému seriálu (a následujícím televizním filmům), kde jej mistrně ztvárnil David Suchet, ale ani na filmovém plátně není žádným nováčkem. Koneckonců právě Vražda v Orient Expresu se dočkala výborné adaptace v roce 1974, kde se objevilo hvězdné obsazení v čele s Albertem Finneym v roli Poirota. Ale od té doby už uplynulo hodně vody, takže tady máme zbrusu novou verzi. Tu si vzal na starost sám Kenneth Branagh, který si své dítko chtěl ohlídat, proto se rovnou obsadil i do role samotného Poirota a kolem sebe sestavil zajímavou hereckou sestavu, kde nechybí tradiční britší herci jako Derek Jacobi a Judi Dench, osvědčená jména jako Johnny Depp, Penélope Cruz či Michelle Pfeiffer nebo nastupující herecká generace v podání Daisy Ridley nebo Joshe Gada. Jasně obsazení původní verze bylo asi ještě hvězdnější, ale i tak je to velice kvalitní a lákavé herecké obsazení. Kenneth pochopitelně k tomuto majstrštyku paní Christie přistoupil s úctou, takže samotný příběh je až na pár kosmetických úprav prakticky nezměněn. To samotný Poirot, kterého si dnes už asi všichni představujeme jako Davida Sucheta, doznal také několika změn, jeho knír je vpravdě monumentální, ale především je více akční a možná trochu překvapivě i vtipnější a zábavnější, takže Kenneth rozhodně nezklamal, navíc opět ukázal svůj cit pro jazyky. Na začátku filmu sice až paroduje Poirotův pověstný smysl pro symetrii, ale závěrečné odhalení pachatele je zcela v Kennethově režii (a to před i za kamerou). Ale prakticky všichni herci své party zvládli (z méně hvězdných jmen příjemně překvapil Josh Gad a Leslie Odom Jr.), snad jenom Johnny Depp to s tím gaunerským akcentem své postavy trochu přeháněl, ale také nezklamal. Vražda v Orient Expresu je tak přesně tím typem filmu (podobně jako třeba nová verze Sedmi statečných), který v zásadě nemusel vzniknout, protože existuje velice povedený předchůdce, no ale když už ho tu máme, tak proč si ho neužít, obzvlášť když tady máme skvělý příběh, schopné herce, precizní provedení a jistou režii Sira Kennetha, tato jízda legendárním Orient Expresem se prostě povedla.

Mladý nadějný chirurg Ben Jones (Michael J. Fox) se vydává do Los Angeles, kde má na nastoupit na prestižní kliniku plastické chirurgie. Po cestě však dojde k nehodě, když svým autem poškodí plot soudce Evanse (Roberts Blossom), ten Benovi vyměří jasný trest, v městečku Gravy si má odpracovat 32 hodin veřejně prospěšných prací jako lékař v místní nemocnici… Michael J. Fox už asi navždy bude především ikonickým Martym McFlyem, ale tenhle kanadský sympaťák má na kontě mnohem více zajímavých rolí a filmů, jedním z nich je právě Doktor Hollywood. Ve zkratce je příběh filmu o tom, kterak mladý arogantní a sebevědomý doktor si v prostých podmínkách malého městečka plného svérázných obyvatel uvědomí, že jsou i důležitější hodnoty než prestiž a peníze. Už samotný začátek filmu, kdy si Michael J. za zvuku písně One and Only (což na jeho postavu celkem sedí) od Chesney Hawkese užívá jízdu za volantem svého krásného starého Porsche 356 Speedster působí velmi pohodově, a i když tato idylka nemá dlouhého trvání (tedy pro Michaela, ne pro nás diváky). Následuje nehoda, trest a seznámení se s prostředím městečka a jeho obyvateli, je to svížné, vtipné, prostě paráda. V tomto ohledu naprosto válí především David Ogden Stiers v roli bodrého starosty Nicholsona (která je v naprostém protipólu od role majora Winchestera z MASH), ale povedené hlášky a vtípky mají i další obyvatelé a je jedno, jestli je to opravář aut Mel nebo zdravotní sestra Packerová, ovšem zapomenout nesmím na Julii Warner, která nám pánům v roli Lou nachystala velice příjemnou chvilku. Takže všechno je tady rozjeté na velice příjemnou komedii, kde Michael J. dostává jednu životní lekci za druhou, ať už z oblasti medicíny nebo mezilidských vztahů, ale jak už to bývá, přijde čas i na lásku a tady na film začne krapet haprovat. Protože jak se začne rozjíždět ona romantická linka mezi Benem a Lou, tak tím začne klesat vtipnost a nápaditost celého snímku, takže ke konci je už jen standardní a předvítatelnou romanťárnou. To ovšem nic nemění na tom, že je Doktor Hollywood docela fajn filmeček, který kromě občasného moralizování nabízí vcelku slušný příběh, sympaťáka Michaela J. Foxe a také pár opravdu povedených fórů, takže tento malý výlet do městečka Grady se nakonec docela povedl jak pro dokotra Bena, tak i pro nás diváky.

Mike Brody (Dennis Quaid) pracuje v mořském zábavním parku SeaWorld, který již brzy čeká slavnostní otevření. Na tuto slavnost přijíždí i jeho bratr Sean (John Putch). Do laguny, která tvoří samotný zábavní park, se však dostane velký a nebezpečný žralok… No sice to trvalo pár let, ale nakonec se i Čelisti dočkali svého třetího dílu, ovšem nabízí se otázka, jestli je to dobře nebo špatně. Tvůrci se tentokrát oprostili od městečka Amity, stejně jako od šerifa Brodyho a zvolili nové místo, a to mořský zábavní park, což si myslím nebyl vůbec špatný nápad, protože se jedná o nové, neokoukané a atraktivní prostředí. Aby zachovali aspoň určitou kontinuitu i mytologii celé série, tak se mezi hlavními hrdiny příběhu objeví alespoň Brodyho synové. Tím se částečně dostávám i k hereckému obsazení, kde si Michaela Brodyho zahrál (tehdy v zásadě začínající) Dennis Quiad a mladšího Seana ztvárnil (budoucí režisér) John Putch. Kromě této dvojky se zde objeví i Louis Gossett Jr., Simon MacCorkindale, Bess Armstrong nebo Lea Thomson. No úplně hvězdná sestava to není, ale přesto herecké obsazení má aspoň nějakou tu kvalitu (minimálně tedy na papíře). Se samotným příběhem je to už o poznání horší. Zatímco první polovina snímku, kdy se seznamujeme s prostředím, postavami a vůbec zápletkou sice není nijak převratná, ale svůj účel plní a osobně jsem se nijak nenudil. Nicméně poté, co hlavní hrdinové konečně zjistí, že se jim do parku dostal krapet větší žralok, tak se začne kupit série nepřesvědčivých a především nepravděpodobných zvratů (scénáristé si zdá se toho o žralocích moc nenastudovali), ale pokud se přes to člověk přenese (i když v některých případech to není úplně snadné), tak je to pořád ještě aspoň trochu zábavný film (viz třeba vtipné 3D efekty). Čelisti 3 jsou tak jasně nejslabším dílem celé trilogie, ale protože ještě existuje i čtvrtý díl, proti kterému je na tom trojka ještě docela dobře, tak se nejedná o nejhorší díl této žraločí série. Trojka Čelistí zkrátka není žádný filmový zázrak, ale jednou za čas se na ni kouknout dá.

Thor (Chris Hemsworth) je sužován nepříjemnými sny, ve kterých vidí zkázu svého domova Asgardu. Když se na scéně objeví bohyně smrti Hela (Cate Blanchett), vše nasvědčuje tomu, že se sen stane realitou. Thor příjde o své kladivo a na útěku se dostane až na planetu Sakkar, kde je zajat a donucen zúčastnit se gladiátorského klání v tamní aréně, kde zjistí, že jeho protivníkem a místním šampiónem není nikdo jiný než samotný Hulk (Mark Ruffalo)… No sice to trochu trvalo, ale nakonec se i Thor po Železňákovi a Capovi dočkal svého třetího dílu, ale na rovinu je třeba říct, že se to čekání vyplatilo. Zatímco předchozí Temný svět řadím k těm nejslabším studiovým marvelovkám, které byly zatím natočeny, tak Ragnarok lze bez problémů zařadit k těm lepším filmům z tohoto čím dal více se rozrůstajícího filmového univerza. Podtitul poměrně jasně odkazuje na severskou mytologii (a pochopitelně také na stejnojmenný komiks), kde Ragnarök představuje konec světa a zánik bohů, ovšem kdo by čekal, že třetí Thor bude temnou existenciální fantasy, tak musel být řádně zklamán, protože Ragnarok je barevná sci-fi komedie ne nepodobnou Strážcům Galaxie. A právě humor je asi to největší plus, ale zároveň i největší mínus celého filmu. Ve snímku je totiž plno scén, které si o nějaké to odlehčení vyloženě říkají (a také se ho dočkají), ale zároveň se tu najde i několik opravdu vážných chvil, které znamenají velké změny pro Thorovo univezum (potažmo i celý marvelovský vesmír), ale vzhledem ke komediálnosti celého filmu tak prostě nemají takovou sílu a osudovost, jakou by si zasloužili. Nehledě na tom, že někdy je těch vtípků už prostě moc a jejich kvalita tak místy poněkud kolísá. Jinak ale tým kolem režiséra Taika Waititi odvedl velmi dobrou práci. Příběh je zábavný, napínavý i dostatečně opulentní, a to prakticky po celou dobu (akorát snad prostřední část na Sakkaru má několik slabších chvilek), triky jsou na tradičně vysoké úrovni a velmi zajímavá byla také retro syntetická hudba Marka Mothersbaugha. No a herci si své role vyloženě užívají. Chris Hemsworth prokazuje, že mu komediální poloha naprosto sedí a jeho Thor tak sice je hlavní hvězdou této show, ale rozhodně není jedinou. K ruce má totiž svého proradného bratra Lokiho (tradičně výborný Tom Hiddlestone) a především "kolegu z práce“ Hulka (až nečekaně zábavný Mark Ruffalo). Nechybí ovšem také několik nováčků, Cate Blanchett jako smrtonosná bohyně Hela budí patřičný respekt, zaujme také asgardská bojovnice Valkýra (Tessa Thompson) a zapomenout nemůžu ani sakkarského vládce Velmistra (rozkošně mimózní Jeff Godlblum). Osobně mě také potěšila přítomnost Dr. Strange v podání Benedict Cumberbatche, jehož účast sice nebyla nezbytně nutná, ale filmu rozhodně nijak neuškodila. Když to tedy shrnu, tak Thor: Ragnarok pro mne sice není nejlepší marvelovkou (a možná ani nejlepším Thorem), ale v paměti mi zůstane jako značně svérázný snímek, u kterého jsem se až překvapivě dobře bavil.

Ostrovní městečko Amity se chystá na další letní sezónu. Krátce po otevření nového hotelového komplexu se přihodí několik podivných nehod. Nikdo jim nepřikládá velkou váhu, kromě místního šerifa Martina Brodyho (Roy Scheider), který je přesvědčen, že vše je dílem velkého lidožravého žraloka… Snímek Čelisti režiséra Stevena Spielberga byl neskutečná pecka, která se líbila kritikům (film získal 3 Oscary) i divákům, kteří nechali v pokladnách kin po celém světě kolem 470 milionů dolarů (v roce 1975 to byl opravdu pořádný balík peněz). Je tak naprosto logické, že muselo přijít pokračování. Čelisti 2 tak přišli do kin o tři roky později, ale už bez Stevena Spielberga či herce Richarda Dreyfusse (oba dva čirou náhodou spolu zrovna točili Blízká setkání třetího druhu, takže na žraloky prostě nezbyl čas). Na druhou stranu se v roli šerifa Brodyho vrátil Roy Scheider, o řádně znepokojivou hudbu se znovu postaral John Williams a scénář měl opět na starost Carl Gottlieb, ačkoliv už se nemohl opřít o původní knihu Petera Benchleyho. No co si budeme povídat, dvojka Čelistí kvalit svého předchůdce nedosahuje, ale to neznamená, že by to byl špatný film. Do hereckého obsazení sice žádná hvězda nedorazila (jenom kupa neznámých a místy poněkud otravných teenagerů), ale Roy Scheider i zde dokazuje, že byl pro roli šerifa Brodyho skvělou volbou, z minulého dílu se rovněž vrátila do role jeho věrné manželky Ellen Lorraine Gary, stejně tak si svou roli prohnaného starosty zopakoval Murray Hamilton a nechybí ani Jeffrey Kramer v úloze Brodyho zástupce Hendrickse, takže v tomto ohledu se podařilo s prvním dílem uchovat určitou kontinuitu. Tvůrcům v čele s režisérem Szwarcem se naštěstí podařilo vystihnout onu zdánlivě poklidnou, ale jinak znepokojivou atmosféru ostrovního městečka, které má celkem pech na velké paryby. Ačkoliv tedy po příběhové stránce se nejedná o žádné veledílo, tak je snímek (díky hercům, hudbě a atmosféře) ještě stále dostatečně zajímavý a napínavý. Čelisti 2 tak jsou jedním z těch filmů, který sice nemusel nutně vzniknout (koneckonců jednička je poměrná uzavřená), ale prachy jsou zkrátka prachy. Na druhou stranu to bylo vlastně docela fajn se ještě jednou vrátit na ostrov Amity a zažít onu osobitou atmosféru let sedmdesátých a především znovu potkat jednoho z největších filmových sympaťáků (ne nemyslím toho zubatého žraloka) šerifa Martina Brodyho.

Poklidné ostrovní městečko Amity se pilně chystá na letní sezónu, která je pro mnohé obyvatele hlavním zdrojem příjmů. Jednoho dne moře vyplaví na pláž ostatky mladé dívky a vše nasvědčuje na útok žraloka. Vedení města však nechce o něčem takovém ani slyšet, když se však útoky opakují, rozhodne se místní šerif Martin Brody (Roy Scheider) ukončit řádění tohoto nebezpečného predátora… No asi teď nenapíšu nic světoborného, ale faktem je, že Čelisti jsou prostě legenda. A to jako proč si možná říkáte. No začnu třeba u samotného příběhu. Ten v zásadě vychází ze známého schématu, kdy malé poklidné městečko ohrožuje nebezpečný vrah. Jasně je to klasika, která už zvlášť dnes už nikoho neohromí, ale přesto je nesmírně funkční, obzvlášť pokud jste Steven Spielberg. Ten totiž původní námět dokázal přetavit do nesmírně poutavého a napínavého filmu, který v první polovině působí jako tradiční americký horor, ale to jen proto, aby v té druhé se stal dobrodružným filmem o jednom neobyčejném lovu. Velkou předností Čelistí je rovněž herecké obsazení. Roy Scheider je v roli šerifa Brodyho jednoduše skvělý, stejně jako Richard Dreyfuss v roli oceánografa Matta Hoopera, ovšem mě osobně se nejvíce líbil Robert Shaw v roli ostříleného lovce žraloků Quinta, jehož herecký výkon byl prostě na Oscara (kupodivu ani jeden z této trojky na něj nebyl nominován, což je docela škoda, ale byl to holt rok Přeletu nad kukaččím hnízdem). Zmínit pochopitelně musím také hudbu Johna Williamse (především legendární ústřední motiv), protože právě ta pomáhá budovat onu atmosféru strachu z obrovského žraloka, který se může kdykoliv vynořit a zaútočit. Čelisti tak možná nejsou nejděsivějším hororem, jaký kdy byl natočený, ale přesto se jedná o naprosto špičkový dobrodružný thriller, který ani po více než čtyřiceti letech neztratil nic ze svého kouzla.

Pařížský průmyslník Viktor Pivert (Louis de Funès) nemá dvakrát šťastný den. Nejdříve ve svém autě havaruje, pak propustí svého židovského šoféra Salomona (Henri Guybet) a nakonec se připlete do plánů tajné služby cizí mocnosti, která se chce zbavit revolucionáře Mohameda Larbi Slimana (Claude Giraud). Společně se Slimanem uprchnou a Pivertovi nezbývá nic jiného, než se přestrojit za rabína… V 60. a 70. letech se ve francouzské kinematografii urodilo mnoho nezapomenutelných komedií, a to nejen díky skvělým hercům, ale také šikovným scénáristům a schopným režisérům. A pokud bych měl vyzdvihnout pouze jednoho z nich, tak by to byl Gérard Oury. Jeho filmografie je totiž na komediální majstrštyky opravdu bohatá, ať už režíroval Jeana-Paula Belmonda (Velký šéf, Eso es), Pierra Richarda (Rána deštníkem) nebo samotného Louise de Funès (Smolař, Velký flám, Pošetilost mocných a pochopitelně i Rabín Jákob), vždy z toho vznikly snímky, které patří k ozdobám ve filmografiích těchto velkých herců. A Rabín Jákob (nebo pro mě sympatičtější Dobrodružství rabína Jákoba) je toho krásnou ukázkou. Snímek totiž není jenom zábavnou taškařicí, ale zároveň se věnuje i vážným tematům jako je rasismus, xenofobie nebo antisemitismus, které zábavnou formou pranýřuje. Ztělesněním těchto předsudků je právě Viktor Datel (nebo taky Žluna) v podání nenapodobitelného Luise de Funès, pro něhož to byl poslední film před jeho zdravotními problémy, takže je tady ještě v té správně živelné formě. Sice tentokrát nemá k dispozici své tradiční herecké parťáky typu Michela Galabrua, Claude Gensac nebo Paula Préboista, ale i tak mu více než zdatně sekunduje Claude Giraud v roli arabského revolucionáře (a milovníka zrzek) Slimana a také Henri Guybet v roli židovského řidiče Salomona. Jak je u komedií Gerarda Ouryho zvykem nechybí celá řada skvělých hlášek, gagů a vtipných situací, osobně bych rád vyzdvihl především úvodní scénu z továrny na žvýkačky, která patří k předčasnému vrcholu celého filmu (ale legendární taneční vystoupení také stojí za to). Výborně do filmu sedí také svižná ústřední melodie od Vladimira Cosmy. Čtvrtá a poslední spolupráce Louise de Funès a Gerarda Ouryho tak opět dopadla na výbornou a Dobrodružství rabína Jákoba se tak zcela bez ostychu může řadit k těm nejlepším francouzským komediím všech dob.

Mladý Hiro Hamada je geniální vynálezce a tvůrce mikrobotů, které lze ovládat pomocí myšlenek. Mikroboti jsou však zničeni během požáru, ale záhy se ukáže, že pouze zdánlivě, protože si je přivlastnl tajemný muž skrytý pod maskou. Hiro se společně s robotem Baymaxem a partou přátel rozhodnou přijít celé záhadě na kloub… No moderní animáky opravdu příliš nevyhledávám, ale už z ukázek vypadala Velká šestka celkem zajímavě, takže jsem se rozhodl téhle partě dát šanci. Hlavní hrdina Hiro je takový ten typický floutek, který hledí především sám na sebe a plýtvá tak svým talentem, ale samozřejmě jak už to tak bývá, nakonec i on prozře. To zavalitý medicínský robot Baymax je dobrota sama a už od pohledu je to sympaťák k pohledání a právě slovní přestřelky s Hirem patří k tomu nejlepšímu z celého filmu. Pak tady ještě máme čtveřici Hirových přátel, kteří jsou takové klasické archetypy, i když i tady se najde výjimka jménem Fred (skvěle namluvený Honzou Dolanským), který zde velmi klame svým vágusovským vzhledem (a má opravdu super taťku). Co se musí Velké šestce nechat, je to, že má velmi chytlavý příběh, který nabízí vtipné gagy a hlášky, ale i pár pasáží, kdy do smíchu moc není, ale i ty zde mají svůj smysl a tak je to správné, kreslené filmy nejsou jenom o tom, aby se člověk celou dobu jenom řehtal. Velmi zajímavě působilo také samotné prostředí San Fransokya, které jak už napovídá název je kombinací San Franscisca a Tokya, a i když to zní krapet bláznivě, tak na plátně to funguje na jedničku. Fajn je také hudební podkres, který skvěle podtrhuje skladba Immortals od skupiny Fall Out Boy. Ona vůbec animace i celková stylizace nemá chybu (ačkoliv by to bylo hodně divné, pokud by zrovna tuhle stránku hoši od Disneyho podcenili). Velká šestka tak má špičkovou animaci, solidní příběh a vtipné gagy a celkově působí velmi dobře (rozhodně lépe než tolik proklamované Ledové království), takže dokáže v pohodě zabavit děti všech věkových kategorií včetně těch už krapet odrostlejších, jo říká se jim dospělí.

Královna Elsa v návalu emocí svými ledovými kouzly přivolala na království Arendelle věčnou zimu. Její nebojácná sestra Anna však věří, že její sestra dokáže kouzlo zvrátit a tak se společně s horalem Kristoffem, jeho věrným sobem Svenem a sněhulákem Olafem vydává na dalekou výpravu do hor, kam se Elsa ukryla před světem… Na rovinu se přiznávám, že současné pohádky hrané i animované příliš nesleduji, hlavně proto, že jsem tomuto žánru již krapet odrostl (ale zase se divám na jiné pohádky tj. komiksové filmy, takže možná jsem zase tak úplně neodrostl), ale když už nějaký film vydělá v kinech miliardu, tak to ve mně vzbudí zvědavost. Samotný příběh Ledového království vychází z pohádky Ledová královna od dánského klasika H. Ch. Andersena, ale je otázka, kolik toho z původního příběhu zbylo, protože je zcela evidentní, že prošel disneyovskou úpravou. To mi bylo jasné od chvíle, když ústřední postavy začaly zpívat, což osobně moc rád nemám, protože se mi zdá, že hudební čísla jsou často jenom výplní poněkud řídkého příběhu. A bohužel je to případ i Ledového království. Film sice nabízí sympatické postavy, především ukecanou princeznu Annu, kterou vhodně doplňuje horal Kristoff se sobem Svenem, má špičkovou animaci i chytlavou ústřední píseň, ale samotný příběh je vyložený průměr, který sice neurazí, ale ani nenadchne a z celkového hlediska je Ledové království sice dobrá, ale nijak výjimečná disneyovka (pokud tedy nejste fanoušci princezen, upovídaných sněhuláků a roztomilých trolů). Jasně nejsem cílová divácká skupina Ledového království, nicméně si myslím, že kvalita pohádky se pozná podle toho, jestli se líbí i dospělým divákům. Tvůrci zkrátka zahráli na jistotu, což se jim vlastně docela vyplatilo (miliarda je holt miliarda). Takže děti budou spokojené, ale já osobně si raději pustím nějakou zajímavější disneyovku, jako třeba Zootropolis.