Stanmi

Earl Stone (Clint Eastwood) se celý život věnoval hlavně své práci a výsledkem toho je to, že s ním jeho vlastní rodina nemluví a navíc jeho dům kvůli dluhům zabavili exekutoři. Proto, když se naskytne možnost, pracovat jako kurýr, ihned ji přijme. Zdánlivě ideální situace má však jeden háček, jeho zaměstnavatelem je mexický drogový kartel... Tak jednu věc je třeba si vyjasnit hned na začátku - Clint Eastwood je prostě frajer. Natočit v 88 letech film a ještě k tomu si v něm zahrát hlavní roli, to chce mít pořádné cojones a ty Clint pochopitelně má a k tomu ještě pořádnou dávku zarputilosti, tvrdohlavosti a odhodlaní. Zkrátka Clint ty své postavy nemusí ani moc hrát, je to prostě v něm. Každopádně o Clintovi by se dalo psát ještě dlouho, takže se raději zaměřím na samotný film. Ten je v zásadě prostý, a to jak ve svým příběhem tak i zpracováním, ale v tom je právě jeho síla. Prostě starý chlap nemá prachy, tak začne převážet zásilky pro mexický drogový kartel a v mezičase se snaží napravit pošramocené vztahy se svou rodinou, nic víc, nic míň. No abych nezapomněl, ještě tu máme vedlejší linku s agenty DEA v čele s Bradleyem Cooperem, Michaelem Peñou a Laurencem Fisburnem, kteří kolem Earla pomalu stahují smyčku, ale marná snaha největším tahounem filmu je sám Clint. Ten už sice je vetchý stařík, který se pomalu pohybuje a jeho hlas už není tolik jasný, ale i tak pořád umí hrát jako pán a především má skvělý timing na hlášky a ty správné grimasy. Jasně nebyl by to Clint, aby nemoralizoval a nezanádával si na mladou generaci (mobily asi vážně nemá moc v lásce), ale od někoho jako je Clint to nezní otravně, ale člověk spíš souhlasně pokývá hlavou, protože to co říká, dává smysl. Co si budeme povídat, Pašérák určitě není Clintův nejlepší film, ale je to velmi sympatický snímek, kterému nechybí vtip, který nám připomene, co je v životě opravdu důležité. Nevím jak vy, ale já odcházel z kina spokojen.

Uvězněnému černokněžníku Gellertu Grindelwaldovi (Johny Depp) se podáří uniknout během jeho převozu ze Spojených států do Evropy a vydává se do Paříže, kde se chystá shromáždit své spojence. Mlok Scamander (Eddie Redmayne), který asistoval při Grindelwaldově zajetí je požádán svým bývalým učitelem Albusem Brumbálem (Jude Law), aby zastavil Grindelwaldovy plány dřív, než bude pozdě... Když jsem se před pár lety dozvěděl, že se chystá adaptace knížky Fantastická zvířata a kde je najít, tak jsem jen nevěřícné kroutil hlavou a říkal si, jak sakra chtějí vytvořit podle fiktivní kouzelnické učebnice funkční příběh? J. K. Rowling mi však ukázala, že to jde a vytvořila poutavý a zábavný příběh o mládem magizoologovi Newtovi Scamanderovi, který si prostě nešlo nezamilovat. K tomu je třeba připočíst kvalitní zpracování, zajímavé prostředí New Yorku dvacátých let a sympatické obsazení v čele s Eddiem Redmaynem a příjemné filmové překvapení bylo na světě. Ovšem producenti z Warner Bros si řekli, že když už, tak rovnou plnotučný pětidílný prequel k Harry Potterovi, protože prachy. Takže dva roky nám utekly jako voda a máme tady první pokračování s názvem Grindelwaldovy zločiny. No už z trailerů bylo jasné, že tentokrát už nepůjde jen o uprchlá magická zvířátka, ale o temnější kouzelnické dobrodružství. Což o to, nic proti tomu, ale bohužel tentokrát J. K. Rowling vzala za ten horší konec. V rámci klasického "syndromu druhých dílů" tak v rámci filmu vrší stále nové a nové postavy, vedlejší zápletky a šokující odhalení, čímž tříští celou hlavní příběhovou linii, která však i sama o sobě za moc nestojí. Jasně svým způsobem musela nějak zabydlet svůj magický svět, ale celé je to takové uspěchané, mnohdy nadbytečné a třeba finální odhalení Creedencovy minulosti (no jo náš obskuriál to přežil), tak spíše naštve, než překvapí. Eddie Redmayne je v roli podivína Mloka opět výborný a je jen škoda, že tentokrát vlivem přílivu nových postav a podzápletek dostal v konečném účtování méně prostoru než minule. To samé se dá říct i o Danu Foglerovi, který je zde v jistém smyslu trochu nadbytečný. Bohužel co se týče ženských hrdinek tak z Alison Sudol respektive její postavy Queenie udělala J. K. víceméně naivní blbku a Katherine Waterston je stejně nezajímavá jako v jedničce. Johnny Depp jako záporák Grindelwald se sice snaží, ale co naplat, stejně působí jen jako vlasatější kopie Voldemorta. To Jude Law má síce poměrně malou avšak významnou roli samotného Albuse Brumbála, kterou mimochodem zvládl naprosto s přehledem a opět tak dokázal, že umí velice elegantně přebíhat mezi kladnými a zápornými postavami. Ani tomuto snímku se nedá upřít jisté kouzlo, pár zajímavých scén a celkové zpracování je pořád na vysoké úrovni, ale jako celek to prostě moc nefunguje. Grindelwaldovy zločiny jsou tak pro Warnery, Davida Yatese i samotnou J. K. Rowling varovně zdviženým prstem, který jasně naznačuje, že takhle by to nešlo, jakožto fanoušek potterovské série upřímně doufám, že to příště vyjde lépe.

Dobrácký pekař Matěj Kotrba (Jan Werich) jednoho dne rozdá chudým lidem rohlíky, které byly určeny na císařský stůl. Za trest je uvězněn do hladomorny, ze které se mu podaří uprchnout. Ocitne se v paláci, kde ho všichni považují za zázračně omládnutého císaře Rudolfa II. (taktéž Jan Werich), který mezitím odjel z Prahy a Matěj se rozhodne této situace využít pro dobro všech… Jó ne každý film se může pochlubit tím, že je historickou veselohrou, pohádkou a budovatelským filmem v jednom, ale pokud se jmenujete Martin Frič a máte k ruce Jana Wericha, tak to nemusí být zase takový problém. Tito dva velikáni filmu a divadla spojili síly a natočili ne jeden, ale hned dva filmy odehrávající se v rudolfinské Praze, které tedy známe jako Císařův pekař - Pekařův císař. Scénaristicky se vsadilo na osvědčenou komediální zápletku, a to záměnu, tak trochu ve stylu Prince a chuďase a aby toho nebylo málo tak se přidalo také pár vedlejších zápletek, jako je patrání po Golemovi, nalezení elixíru mládí, stvoření "umělé" ženy Sirael magistrem Kellym nebo nepěkné zákulistní pletichy císařových dvořanů. No je toho docela dost, ale osobně si myslím, že kdyby film nebyl rozdělený na dvě části a měl by tak stopaž kolem dvou hodin, tak by byl ještě údernější, protože takhle mi v hlavně v první části přišly některé scény spíše navíc. Film vznikal na začátku padesátých letech, takže ani on se nevyhnul budovatelskému nadšení (bez toho by nejspíš ani nevznikl) a ačkoliv se Jan Werich hodně snažil, tak přece jen hlavně v druhém díle je to už silně znát, hlavně u notoricky známé pisníčky "Ten dělá to a ten zas tohle". Jedno se ovšem musí snímku nechat, a to, že se na něm rozhodně nešetřilo, protože výprava, kostýmy, rekvizity, interiéry, to vše vypadá honosně, tak jak se na dvůr císaře sluší a a patří. Největší devízou snímku vedle scénáře je bezesporu herecké obsazení, které prostě nemá chybu, film je sice koncertem Jana Wericha, ale i ostatní od komořího Bohuše Záhorského, přes Sirael Nataši Gollové až po alchymistu Františka Černého, nikdo z nich nic nevypustil a na snímku je to znát. Musím se přiznat, že Císařův pekař/Pekařův císař asi nikdy nebude moji srdcovkou, ale pořád je to velmi povedená historická veselohra, na kterou stojí za to se kouknout, a to nejen o Vánocích.

Vesmír již po tisíciletí chrání skupina mezihvězdných strážců známých jako sbor Green Lantern. Poté co jeden ze strážců Abin Sur havaruje na Zemi, vyšle svůj prsten vůle, který je hlavní zbraní Green Lanternů, aby vyhledal vhodného nositele. Volba prstenu padne na testovacího pilota stíhaček Hala Jordana (Ryan Reynolds)... Na konci minulé dekády se Marvel naplno opřel do budování svého filmového vesmíru, což samozřejmě pečlivě sledovali také jejich konkurenti od DC, takže zatímco v roce 2011 se Marvel vytasil s Thorem a Captainem Americou, tak DC prostřednictvím Warner Bros odpověděli Green Lanternem… a prohráli. A osobně se ani příliš nedivím, protože Green Lantern sice není vyloženě špatný film, ale nemá v sobě nic, čím by se výrazně odlišil od jiných komiksových filmů. A přitom jejich tematický výběr nebyl úplně mimo mísu, protože příběh o sboru mezihvězdných strážců pořádku není sice extra originální, ale to, že mají prsten, díky kterému můžou zhmotnit vše, na co pomyslí, to už se jen tak nevidí. Já jsem sice díky tomu měl s Green Lanternem vždy trochu problém, protože byl na můj vkus až moc fantaskní, ale minimálně musím tvůrcům filmu přiznat, že celou tu mytologii kolem sboru Green Lantern, vysvětlili dobře a rychle, takže to, že tady poletuje chlápek v zeleném kostýmu, který si s pomocí zelené energie udělá třeba gatling mi přišlo naprosto v pohodě. Tím se dostávám k samotnému příběhu, který je bohužel až příliš „klasickým“ heroickým originem. Osobně jsem si myslel, že nosná část příběhu se bude točit kolem Halova výcviku na planetě strážců Oa, ale chyba lávky, na planetě strávíme jen nezbytně nutnou dobu, což chápu z hlediska náročnosti produkce, ale na zajímavosti tak film pomerně ztrácí. Snímek mě překvapil také v dalších ohledech, jako byl třeba výběr záporáka, kde už na začátku je nám představen prakticky nezastavitelný požírač světů Paralax, který ale po většinu času zůstane v pozadí, což zas tak nevadí, protože tady máme přece Sinestra, jednoho z nejikoničtějších DCčkových záporáků, ale u něj je jasně, že tvůrci měli velké oči a počítali s pokračováním, protože Sinestro (v zásadě digitální Mark Strong) tu má úlohu v zásadě protivného kolegy z práce, který Hala aspoň trochu vyhecuje, nakonec tak hlavním záporákem je vědec Hector Hemmond (hraný vskutku odpudivě nalíčeným Peterem Sarsgaardem). No a to je asi ta nejhorší možnost, protože celá zápletka kolem Hemmonda působí nadbytečně a film by se bez ní v pohodě obešel. Co se hereckého obsazení týče, tak Ryan Reynolds je jako lehkomyslný frajírek Hal celkem v pohodě, stejně tak jeho budoucí manželka Blake Lively, která ovšem má tu smůlu, že její postava je prakticky jenom tou pověstnou „dívkou v nesnázích“, Peter Sarsgaard odpuzuje více než dobře a docela mě překvapilo, že se tady objevil i samotný Tim Robbins, ovšem na druhou stranu žádný extra výkon nepodal. Green Lantern je tak veskrze průměrná komiksová adaptace, kterou pokud už si znovu nepustím, tak se o nic moc neochudím, ale i přesto je to celkem koukatelná akční sci-fárna.

Vězeňský autobus je kvůli sněhové vánici nucen zastavit u takřka opuštěné stanice v detroitském 13. okrsku. Mezi vězni je také místní zločinecký šéf Marion Bishop (Laurence Fishburne). Netrvá dlouho a na stanici proniknou maskovaní útočníci. Ti jsou sice zahnání, ale všem je jasné, že nepřestanou, dokud nedostanou Bishopa ven... John Carpenter za svou režisérskou kariéru natočil hned několik povedených filmů, proto není divu, že se po roce 2000 svých moderních verzích dočkaly klasické horory Halloween a Mlha, ale kromě nich se dostalo i na Přepadení 13. okrsku. Hned na úvod se musím přiznat, že jsem původní verzi neviděl, takže se tedy zdržím jakéhokoliv srovnávání, snad jenom s vyjímkou hereckého obsazení. Nová verze na hercích rozhodně nešetřila, takže tady máme solidní sestavu ve složení Ethan Hawke, Laurence Fishburne, Gabriel Byrne, Maria Bello, John Leguizamo nebo veterán Brian Dennehy. Je tak trochu škoda, že v zásadě pořádně tu hraje jenom Ethan a snad ještě zábavně maniakální John Leguizamo, ostatní buď nemají příliš prostoru, nebo se nepřehoupnou přes svůj standard (ale minimálně na Marii Bello se pěkně kouká, to zase jo). Samotný námět o malé skupině ne zrovna elitních policistů, kteří se společně s vězni brání přesile vypadá na papíře dostatečně atraktivně, ale provedení už trochu pokulhává. Pokud pominu fakt, že útočníci, kteří jsou profíci a mají i potřebné vybavení se chovají jako naprostí amatéři, tak filmu jakoby chyběl pořádný spád a tempo, protože místy se film neuvěřitelně vleče až mě chtě nechtě začal nudit. Na druhou stranu se musí tvůrcům nechat, že měli odvahu sprovodit ze světa i postavy, které by v tradičním akčňáku tutově přežily. Přepadení 13. okrsku tak má díky svému předchůdci zajímavou zápletku a nabízí i solidní herecké obsazení, ale ani jedno není zcela využito, proto nakonec snímek působí jako víceméně průměrné akční béčko, na které se sice dá v klidu kouknout, ale výraznější dojem v člověku nezanechá.

V blízké budoucnosti se z ostrova Manhattan vinou vysoké kriminality stalo vězení s maximální ostrahou. Právě tam však ztroskotá letadlo s prezidentem Spojených států (Donald Pleasence). Jediný kdo ho může dostat z ostrova živého je válečný veterán Snake Plisken (Kurt Russell)… Hned na úvod se musím přiznat, že pro filmy Johna Carpentera mám slabost, protože ačkoliv ne vždy jsou bez chyby, nelze jim upřít jistá osobitost, což je také případ Útěku z New Yorku. Zde si John na chvíli odpočinul od hororového žánru (ale na dlouho, protože za rohem už číhala Věc) a nabídl jednoduchý, avšak chytlavý příběh z blízké budoucnosti, která rozhodně není nijak růžová, ale je temná, špinavá a lehce fašistická. Do hlavní role Snakea Pliskena obsadil svého (budoucího) dvorního herce Kurta Russella, což je na první pohled poněkud zvláštní volba, protože Snake narozdíl od Gabea Cashe, Jacka Burtona nebo kapitána Rona není příliš ukecaný (role byla psána pro Clinta Eastwooda takže proto), ale Kurt to zvládl s přehledem, takže jeho mlčenlivý, pokuřující bývalý voják, o kterém si všichni myslí, že je mrtvý, je prostě ten správný frajer (aspoň měl v Žoldákovi: Legii zkázy z čeho vycházet). Ale co si budeme povídat, ono celkově se při natáčení sešel slušný herecký ansámbl: Lee Van Cleef, Ernest Borgnine, Donald Pleasence, Isaac Hayes, Harry Dean Stanton a pochopitelně nesmí chybět ani Johnova manželka Adrienne Barbeau (mimochodem na ten dekolt by měla mít zbrojní pás), ti všichni tvoří svérázné a barvité postavy, které Snake na své cestě potká. Co se samotného příběhu týče, tak jak už jsem výše napsal, není vůbec špatný, ale přece jenom je to v zásadě takové sci-fi béčko, ale co se povedlo na jedničku, kromě ryze osmdesátkové stylizace (všemožné high-tech udělátka, účesy, tílka, kozačky, no však to znáte), je právě atmosféra, kterou John prostě umí a přidává tomu také jeho typická minimalistická hudba. Jasně z dnešního pohledu působí Útěk z New Yorku přece jenom trochu vyčpěle, ale já osobně ho mám rád a nemám problém, ho zařadit mezi ty nejzásadnější sci-fi filmy 80. let.

Sylvain Marot (Franck Gastambide) je elitní pařížský policista, ale také potížistka, který je za své prohřešky přeložen do Marseille k tamní městské policii. Ve městě právě řádí banda lupičů klenotů, kteří jezdí ve Ferrari a aby je Sylvain dostal musí se spojit s Eddym (Malik Bentalha), synovcem legendárního taxikáře Daniela, protože jedině se strýcovým Peugeotem 407 může nebezpečné zločince chytit… Jeden by ani neřekl, jak ten čas běží, ale od prvního dílu populární série Taxi už uběhlo dvacet let. A Luc Besson si nejspíš řekl, že v době, kdy i osmý díl Rychle a zběsile vydělá v kinech více než miliardu dolarů, by nebylo špatné zkusit nějaké to pokráčování/restart/remake, koneckonců posledně jsme bílý Peugeot 407 viděli v kinech před dlouhými jedenácti lety. Režisérské otěže tak po Gerardu Krawczykovi přebírá většinovému publiku (takže i mě) prakticky neznámý Franck Gastambide, který si rovnou uzmul i hlavní roli. Těžko říct jestli on, Luc Besson nebo někdo jiný se vzhlédl právě v sérii Rychle a zběsile, protože mnohé trademarky téhle miliardové série vcelku úspěšně kopíruje. Takže máme tady atraktivní prostředí, rychlá auta, hezký holky, kamerové nálety a holohlavého hlavního hrdinu, který háže skoro ty samé pohledy jako Vin Diesel (Franck zdá se poctivě trénoval). Na druhou stranu pořád je to francouzská komedie, ve které nechybí neschopný řidič Uberu (inu moderna), policejní stanice plná pochybných existencí, kde je nejschopnějším policistou liliput (tedy člověk malého vzrůstu, abych byl korektní) a nechybí také stálice série Bernard Farcy (jehož komisař Gibert to dotáhl až na starostu) a Edouard Montoute (který je v průběhu filmu, poněkud necitlivě odhozen do pozadí). Jasně nové Taxi lze určitě vnímat jen jako další Lucův pokus jak vyždímat úspěšnou sérii, ale aspoň za mě musím uznat, že film byl mnohem lepší, než jsem čekal (i když pravda skoro nic jsem od něj nečekal). Taxi 5 je určitě filmem, u kterého se člověk zasměje (u některých vtipů se celkem dlouho smálo celé kino), ale rovnou je třeba dodat, že vtipnost jednotlivých gagů a hlášek je značně proměnlivý a bohužel si tvůrci neodpustili gagy se zvracením (to sice má v této sérii určitou tradici) a psími exkrementy, což jinak vcelku pozitivní dojem z tohoto filmu poněkud kazí. Hlavní dvojka Franck Gastambide a Malik Bentalha k sobě pasují, sice ne tolik jako Samy Naceri a Frédéric Diefenthal, ale není to špatný, Bernard Farcy nezklamal, Edouard Montoute byl fajn i na omezeném prostoru, Sand Van Rooy a Sabrina Ouzani jsou fakt pěkný holky, akorát italští záporáci v čele se Salvatorem Espositem byli takoví nemastní, neslaní. Taxi 5 je tak v zásadě zcela zbytečný film a pokud by nevznikl, asi by se nic nestalo, nicméně pokud vám nevadí poněkud jednodušší, hrubozrný humor, tak vás tento výlet do prosluněné Marseille nezklame.

Pistolník Bud (Bud Spencer) se společně se svým „pokrevním“ bratrem, Indiánem jménem Orlí oko (Amidou) toulá krajinou, až jednoho dne Orlí oko ukradne tašku jednomu doktorovi. Buda tak podle ní všichni považují za doktora a následně se dvojice dostane až do městečka Yucca, kde se Bud stává místním doktorem a také bojovníkem proti zločinecké bandě Colorado Slima (Ricardo Pizzuti)… 80. léta klasickému spaghetti (nebo spíš fazolovému) westernu příliš nepřála, to však Budu Spencerovi evidentně nijak nevadilo a tak se svým věrným režisérem Michelem Lupem natočili tento snímek a dobře udělali, protože ho lze bez větších problémů zařadit mezi Budovy nejlepší „sólové“ filmy. Což je trošku paradoxní, protože samotný koncept příběhu není nijak objevný. Máme tady samozřejmě Buda, který opět hraje toho svého typického bručouna s prázdným žaludkem a dobrým srdcem a malé městečko plné (víceméně) dobrých lidí, kteří jsou ohrožováni ziskuchtivými bandity, takže není v zásadě nic, co už člověk neviděl v jiných snímcích dua Hill a Spencer. Tady však přichází ke slovu samotný scénář z pera Sergia Donatiho (to je pán, co spolu se Sergiem Leonem napsal Tentkrát na západě, nebo taky Vůni cibule Enza G. Castellariho, takže žádný scénáristický nýmand to není), který na základní kostru narouboval vtipnou zápletku se záměnou neotesaného Buda za váženého doktora, přidal k tomu úderné a zábavné dialogy, gagy a scénky, z nichž mezi ty památné rozhodně patří Budovo léčení nemocného starce, doslova žrací souboj se šerifem nebo lékařská debata o hygieně s Renatem Scarpem. Navíc se podařilo přizvat ke spolupráci i samotného Ennia Morricenoho, který do filmu dodal jak bezstarostně hravou melodii, tak i tu správně osudovou, za kterou by se nemusel styděta ani Hodný, zlý a ošklivý. Samozřejmě to co, mimo jiné dodává filmům Buda a Terence potřebnou šťávu je také osvědčený tým hereckých parťáků, jako je Ricardo Pizutti, bratři Dell´Acqua nebo Joe Bugner. Pokud Vám tedy slapstickový styl našeho statného Neapolitánce příliš není po chuti, Bud mířící na Západ na tom těžko něco změní, ale já jakožto letitý fanda jeho tvorby jsem byl s filmem spokojený, protože co jsem očekával, to jsem dostal a dokonce i nějakou tu porci poctivé fazolové zábavy navíc.

Rytíř Lagardère (Jean Marais) je svědkem vraždy vévody Filipa de Nevers (Hubert Noël), kterou má na svědomí hrabě Philippe de Gonzague (François Chaumette). Lagardére umírajícímu slíbí, že se postará o jeho malou dcerku Auroru, o jejíž život hrabě také usiluje. Lagardère s Aurorou unikne do Španělska, kde ji vychová jako vlastní. S Aurory vyroste krásná mladá žena a Lagardère se rozhodne pro jejich návrat do Francie, aby se konečně mohla shledat se svoji matkou, ale protože je Lagardére stále hledán, rozhodne se přestrojit za starého hrbáče... Jean Marais už pro mně asi navždy zůstane především hrdinným novinářem Fandorem z Fantomasovy trilogie (kterou stejně jako Hrbáče natočil šikula André Hunebelle), ale pravdou je, že si zahrál také ve spoustě historických filmů, jako je právě Hrbáč. Ten vychází ze stejnojmenného románu Paula Févala a nabízí prakticky vše, co by člověk od dobrodružně-romantického příběhu čekal, ať už je to udatný hrdina, lstivý padouch, krásná "dáma v nesnázích", napínavé souboje muže proti muži, atraktivní prostředí šlechtických sídel a všechny tyto ingredience jsou okořeněné také špetkou lásky a humoru (a také naivity, ale to už k tomuto žánru a také době vzniku filmu tak nějak patří). Jean Marais je jako rytíř Lagardère (a zároveň záhadný hrbáč) výborný (pro tyhle role se prostě narodil), stejně jako Bourvil v roli lehce natvrdlého, ale dobráckého sluhy Passepoila, Sabine Sesselman v dvojroli matky/dcery svou krásou pochopitelně potěší nejednoho muže (včetně mě) a zajímavý výkon podává také François Chaumetter jako intrikánský hrabě de Gonzague. Hrbáč tak je historickým filmem ve stylu Tří mušketýrů, který v sobě má akci, napětí, humor i romantiku, navíc v tom správném poměru, takže za sebe můžu jenom dodat, že se tento filmový výlet do doby Ludvíka XIV. prostě povedl.

Země čelí invazi mimozemských bytostí vedených nelítostným Steppenwolfem (Ciarán Hinds). Batman (Ben Affleck) a Wonder Woman (Gal Gadot) dají dohromady tým, který jako jediný má šanci tomuto nelítostnému nepříteli čelit. Jeho členy se stanou Aquaman (Jason Momoa), Flash (Ezra Miller) a Cyborg (Ray Fisher)… Co si budeme povídat, filmový vesmír DC se zatím Warnerům moc nedaří. Na jedné straně máme solidní sólovky Supermana a Wonder Woman a na straně druhé průměrné Suicide Squad a značně rozporuplného Batmana versus Supermana (aby bylo jasno, já patřím k těm pár fandům, kterým se film líbil). Jestli si tedy chtěli konečně diváky naklonit na svou stranu, tak měli jedinečnou šanci právě v podobě Justice League, nebo chcete-li Ligy Spravedlnosti, která sdružuje ty nejznámější superhrdiny světa DC. Po zhlednutí ovšem můžu s klidem konstatovat, že filmová pecka z ranku Avengers se (opět) nekoná. Proč se to ani tentokrát nepodařilo? Důvodů je hned několik. Jedním z hlavních je určitě post režiséra, kde není žádným tajemstvím, že původní režisér Zack Snyder natáčení opustil z rodinných důvodů a štafetu tak po něm převzal Joss Whedon, což se na první pohled jeví jako dobrý nápad, realita je však jiná. Oba režiséři mají totiž naprosto odlišný styl a ve filmu se tak jejich odlišné pohledy často mezi sebou bijí, takže místy je film vážný a zasmušilý pokračovatel Batman vs Superman (krásnou ukázkou jsou úvodní titulky), ale o pár chvil později je to rádoby vtipná týmovka ve stylu Avengers (osobně teda beru raději Snyderův přístup). Bohužel ani scénář a příběh jako celek filmu příliš neprospívají. Vše se točí kolem mimozemské invazi na Zemi (ehm Avengers?), kterou vede "ničitel světů" Steppewolf, který patrá po jakýchsi mateřských krychlích, které když se spojí tak přetvoří Zemi na jeho rodný svět. No nevím, mně to zase tak moc nechytlo, mimozemská invaze není příliš originální , celá mytologie kolem těch krychlí je taková podivná a především Steppenwolf je naprosto nezajímavý CGI záporák, který je tu prostě jen, aby bylo do čeho mlátit. Co se naopak docela povedlo je uvedení všech nováčků, tedy Aquamana (Jason Momoa), Cyborga (Ray Fisher) a Flashe (Ezra Miller). Všichni dostanou svůj prostor, všichni vypadají dobře (hlavně Cyborg mile překvapil), takže jsem neměl problém jim fandit. Snad jenom u Flashe, jakožto hlavního vtipálka, šla většina hlášek prostě mimo, což je celkem škoda. Co se starých známých týče, tak Gal Gadot se prostě v roli Diany našla, Ben Affleck sice působí krapet unaveně, ale jeho pojetí Batmana mi naprosto sedí, akorát bylo celkem vtipné, že jeho hlavní vychytávka byla pistole s vystřelovacím hákem. No a samozřejmě zde dojde také k návratu Vy-víte-koho (a ne není to Voldemort) a jediné co k tomu dodám je, že mi to vyzmizíkování kníru přišlo naprosto v pohodě. O hudbu se tentokrát postaral (vlastně svým způsobem navrátivši se) Danny Elfman, který sice neměl při komponování špatný den, ale hned několikrát jsem si vzpomněl na Hanse Zimmera, jehož práce se mi v předchozích snímcích Muž z Oceli a Batman vs Superman líbila přece jen o něco víc. Ale abych jenom nekritizoval, pravdou je, že si neumím vybavit, žádnou pasáž, u které bych se vyloženě nudil. I proto nepovažuji Ligu spravedlnosti za vyložený průšvih, ale je to opět další DC film, který nevyužil svůj potenciál, takže vznikl další dobrý, nikoliv však skvělý film. Což o to, já Warnerům dám klidně ještě další šanci (a pak nejspíš další a další a další...), ale je jasné, že každý tak shovívavý nebude (což se potvrdilo i u Ligy), tak snad to tedy příště už bude lepší dámy a pánové, a to nejlépe hned u Aquamana.