shivaki

Herecke vykony akteru i celkova uroven poradu jsou naprosto tragicke, to je bez debat. Mne osobne zaujal jiny aspekt celeho poradu - a to ze svym obsahem a prezentaci je urcitym zrcadlem slovenske spolecnosti. Zajimava sonda do vetsinove slovenske mentality, jejiho vzorcu dobro - zlo a mravu obecne. V tomhle smyslu je to bohuzel prehlidka pokrytectvi, bigotnosti, xenofobie a malonestacke mentality. Zarnym prikladem budiz mnohokrat omlety prototyp pachatele, dukazem jehoz nizkych mravu a toho ze patri za mrize je skutecnost, ze je "zdrogovany"...

Tenhle film si pamatuju z dávných osmdesátých. Jeden z těch po kterých jsem jako kluk vylezl z kina se zasněným výrazem. Ve vzpomínkach takřka archetyp letního dobrodružství. A to není úplně málo, za to 3 hvězdy určitě zaslouží.

Skromný, nenápadný film, který pod romantickou dějovou linkou skrývá tolik dalších rovin, přesahů do filosofie, náboženství a vědy, to vše servírované s neuvěřitelným emocionálním nábojem, že Interstellar je proti tomu komixovej strip na předposlední straně Dikobrazu. Cathill se dokázal ubránit tendenci polopatické doslovnosti a právě kouzlo nedořečenosti, která nechává spousty otázek jen tak poletovat kolem, je jednou z nejsilnějších stránek filmu. Což v době, kdy v Ačkové produkci je divák při sebemenším náznaku komplikovanější myšlenky, pravděpodobně kvůli mentální kapacitě "většinového publika", polopaticky veden co si má myslet a jak se má cítit, působí jako zjevení. Pokud se vám líbil Perfect Sense, u tohodle budete mlaskat dvakrát tolik. :)

Station Agent je plnohodnotným zástupcem žánru, který lze nazvat "americká nezávislá člověčinka". Jinými slovy příjemný, oddechový film o obyčejné americe a duších po ní bloudících, vyprávěný pomalým rozvážným tempem. A Station Agent je přesně takový. Pro diváka - městkého neurotika uvězněného v ohradě intelektuální snobismu, oblkopený "těmi lepšími" s tvářemi strhanými z neustálé honby za tím "být něčím a někdo", je tenhle malý velký film přímo balsámem na duši pramenící ze skromnosti sdělení, že to důležité v člověku leží někde jinde než v odpovědích na otázku kolik humanitních oborů jeden vystudoval a co všechno pro společnost udělal. Po shlédnutí by jeden nejradši hned teď seděl v plastovém zahradním křesle někde uprostřed americkýho vydlákova a ve společnosti "redneck" lidiček čekal na průjezd dalšího vlaku. Poněvadž vlaky jsou super. A v americe zvlášť.

Tenhle film je jako dve dekády trvající platonická láska, jejíž lehká křehkost, nedořečenost a letmost zajistili, že neztratila nic ze svého magična v obyčejnosti.

Švandrlíkovi Černí baroni jsou pro mne literární srdcovka. ´ O to víc skřípu zubama nad touhle adaptací. Vykreslit atmosféru "temných" padesátých let a to ještě v duchu Švandrlíkovy laskavě ironické "člověčinky", to se tvůrcům bolestně nepovedlo. Což podtrhuje naprosto tragické obsazení postav a jejich ztvárnění. Většina z nich skončila jako přehnaná karikatura s nulovou hloubkou. Výsledná atmosféra seriálu je tak daleko a urovní tak hluboko od původní předlohy i ostatních adaptací, že je těžké ho vnímat jinak než jako těžkej průšvih.

Svého času (to když jsem na konci devadesátých let každý pátek večer spěchal z hospody domů stihnout další díl) by to byla jasná pětka. Avšak verdikt přísného soudce jménem Čas přiznává dost slabé 4 hvězdy. Pořád tu je epická oddysea kapitánky Janeway a její posádky napříč galaxií. Doktor je pořád stejně cool a Sedmá hot. Ovšem dějový obsah a zápletky jednotlivých dílů dokážou jen težko obstát v náročnosti současného diváka. Což ostatně lze říct o většině seriálových sci-fi klasik, ovšem ty opravdové to bohatě vyvažují "něčím kouzelným", co je dělá kultem (původní série ST, Doctor Who). To něco ovšem Voyageru chybí, což má za následek že až příliš často člověk sahá k "skip-to-next-episode".... +1 hvezda z nostalgie.

Po několikaleté pauze dokoukána 4. série a hodnocení muselo jít o jednu hvězdu do plnejch. Kdo ví, možná za nějaký čas, až přijde tenhle seriál na lavici před soud času, poletí hodnocení zase dolů. Stejně jako cena a sláva Kennyho Powerse, který s odzbrojující upřímnou sobeckostí dokázal "vysát koule svýmu snu do sucha", vyhrabat se z největších hoven a s nemenším odhodláním do ještě větších skočit po hlavě. Zatím ale Kenny Powers, Šampión z lidu, Senzace ze Shelby, Konvertovaný náčelník Apačů, Muž se zlatým pyjem, Doktor Cock&Balls, Neprůstřelný tygr, La Flama Blanca, ten Kenny "FUCKING" Powers ruluje na plný čáře.

Taktéž jsem si nechal poněkud stádně vnutit názor mistrem Fukou skrz jeho 40% recenzi. Toto hodnocení a to jakými argumenty jej podložil však zpětně daleko víc něž o filmu vypovídá a samotném Františku Fukovi. Fukovo nahlížení na věci obecně je svět očima asociálního nerda, který uvědomujíc si svou inteligenční převahu, onu asociálnost a patologický deficit empatie samolibě prezentuje jako vyjímečnost. Ale dost o Fukovi a zpět k Revivalu. Na české poměry a s přihlédnutím k tomu, že Revival vznikal ve stejném filmovém podnebí jako např. Babovřesky či Bony a Klid 2, se Alici Nellis podařilo natočit vcelku inteligentní a fresh komedii. O originalitě zápletky nemůže být moc řeč - to je jasné každému kdo viděl skoro 20 let starý Hard Core Logo . Jinak ovšem Revival příjemně překvapil. Jako vcelku dobře napsaná a dobře zahraná komedie ze světa "kapel lokálního významu", jehož ztvárnění je příjemně společensky nekorektní a hlavně uvěřitelné. Pár failů by se určitě našlo - některé vedlejší postavy působí dojmem 3d kulis, Marián Geišberg zase se svým "rockerem - děvkařem" na můj vkus moc tlačí na pilu a hlavně ke konci dojem kazí jistá předvídatelnost. Nakonec ale stejně vítězí pocit příjemný, inteligentní a nepodbízivý "člověčinky". Na začátku komentáře jsem měl pocit že 4 hvezdy jsou akorát. Nakonec k tý čtvrtý přece jen něco chybí. "Hele děte do prdele, já tam stojím s fotografem připravenej a vy tady hulíte trávu!"

Krásná příležitost vypnout na sklonku všedního dne telefon, zastavit osobní běhací kolo kapitalismu a vyrazit se svým dědečkem do kina shlédnout svědectví a vzdát hold síle klukovského snu a vůli ten sen prožít. Za to jasné 4 hvězdy. V osobním hodnocení mi však poněkud nesedla skladba filmu, jako mnohý i já jsem čekal víc "zážitků" z cest, dobových záběrů a vůbec tak nějak více "cestovatelství", na úkor glosování a reflexi politických událostí, které ovšem ani tak nejdou nijak do hloubky. V tomhle zůstal dramaturgicky snímek nějak napůl cesty. Přes to, že si film oněch 80% zaslouží, otázkou je kolik z toho připadá počinu realizace a kolik samotné ztvárnění.