raroh

Literátské stereotypy.

Válečný surrealismus.

Vlastně jeden z prvních snímků poetiky všedního dne. Kromě toho je poznat, že se na scénáři podílel Jiří Weiss, který snímky o vodácích a podobně před válkou začínal.

Mexický surrealismus, jen to sviští.

Cynická legrace, která má buňuelovský ráz ve všech poťouchlostech namířených proti katolicko-ěpanělskému pojetí patriarchální rodiny.

Film noir v italském provedení.

Film, který reflektuje osud uprchlíků (a těmi jsou ti, kteří utíkali na řecký ostrov Lesbos, kde se film natáčel, i turečtí Řekové, co hrají rembetiko, stejně tak ekonomičtí migranti z Řecka žijící v Paříži,kam patří rodina hlavní migrantky Džam). Pozadí tvoří řecká a turecká hudební kultura spojená s tavernami, kde se zpívá i o hašiši a lásce, která nemusí být jen rodičovská a oboupohlavní. Zároveň je i sociálně kritický (ale nepopisně a nedoslovně), ukazuje, že turistické pozlátko může být jen dočasné.

Hříšní lidé města pařížského podaní surreálnou optikou.

Vieweghovské projekce.

Snímek, ve kterém je reflektován i holokaust slovenských Romů (konkrétně v sekvenci, kdy se natáčí píseň jedné mladé zpěvačky).