raroh

Jeden vtip za druhým.

Komedie, jejíž naivita je jasná od začátku a předpokládá se, že se jí zas tolik věřit nebude. Mandlová (komický hudební kuplet s jejím zpěvem je fakt fajn), Trégl, Futurista, dokonce i představitel boxera milí, vtipní a klasičtí.

Westernové rámování použito fakticky pro zcela jiný problém, a to náhled na instituci manželství, lásku a věrnost z perspektivy ženy.

Španělská občanská válka podaná z perspektivy a étosem anarchistickým, a to ještě žensky anarchistickým. Přes přiznanou tendenci nezjednodušující a velmi věrohodný (politicky-sociálně, vylíčením prostředí, ideami hýbajícími Španělskem i výběrem hudby).

Příjemný film se skvělým Becaudem, scenaristicky poněkud však chabý.

Podmanivé zpracování v klasicky romantickém duchu (nikoliv tom uhlazeném, které se za romantismus pouze vydává), kam patří velké city, temné proudy, skrytá tajemství a patos. O. Welles je démonicky uhrančivý, škola, kam Jane chodí, patřičně hrůzná. Není lepšího zpracování.

Americký Clair byl roztomilý (Marlene se přizpůsobila jeho naturelu), ale už ne tolik francouzský a společensky kritický.

Clair po americku, vtipný, svěží (všimli jste si českého nápisu v novinách s říšskou orlicí?), ale ve Francii byl ještě o třídu lepší. Veronica Lake vybrána pro roli velmi dobře.

Variace na Fausta, v níž zůstává filozofický duch (problém zneužití vědy i peněz, vítězství lásky nad vším ostatním, rozpor mládí a zkušenosti etc.), podaný s klasickou clairovskou lehkostí, která dokáže pendlovat mezi zámeckou noblesou, cikánskými kočovníky i bohémskou hospodou (Gerard Philipe je tu nádherně villonovský). Druhý suverén filmu - Michel Simon - musel hodně dát Janu Werichovi, nevěřím, že jeho práci neznal (při sledování dabingu z konce 60. let mě jen mrzí, že ho místo Jiřího Brudera, slušného však, nedaboval Jan Pivec).

Životní ztroskotanci jsou také lidé, kteří jsou schopni činu.