Mlle

Mlle

veronika jelinkova

Česko

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
    • 5.6.2019  20:23
    Černobyl (TV seriál) (2019)
    **

    Je možné, že prostě jen nesdílím všeobecný vkus, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nadšení ze seriálu pochází převážně z událostí samotných, o nichž diváci vědí jen málo nebo nic a jsou jimi po právu šokováni. Katastrofa i její okolnosti byly dechberoucí a také zcela unikátní (díky Bohu), filmové dílo takové neshledávám. Jedná se o poměrně nezáživnou kombinaci dokumentárního a artového přístupu, která je vším možným, jen ne strhujícím seriálem. Ti, kdo v Čechách pro svůj věk neznají a nemohou znát atmosféru věčně zakouřených skleněných místností smrdících přes své kovové konstrukce azbestovými izolacemi, těchto odporně „moderních“ šperkovnic pokleslého „dělnického“ vkusu, trefně ozdobených figurkami svrchovaně povýšených tesilových papalášů, mohou být ohromeni paralýzou, kterou jejich smradlavá moc rozprostírala po všech okolo – ona se však, buďme poctiví, realisticky příliš neliší od paralýzy současnými vládci, neschopnými vedoucími, selektivními granty i masovými trendy – řeč je stále také o vědě, o výzkumu, ale ze svého zaměstnání zná nutnost bezradného rozhození rukou nad nemožností překlenout bahno vyžadovaného k něčemu konstruktivnímu mnoho lidí ze všech možných oborů, v nichž blokuje potřebný vývoj i následné dobré výsledky. Ve vědě to samozřejmě stojí asi zdaleka nejvíce lidských životů… A ani to nemusí být jaderná fyzika. Tady se ovšem hodí házet lidská pochybení na stranu ruskou proto, že je ruská, a jako výlučně ruská, resp. sovětská, je prodávat. A to už se dostáváme k další nesympatické charakteristice seriálu, kterou září do větších dálek než černobylský reaktor – politické agitce. Nepotrpím si na binární vidění světa a jsem naopak přesvědčena, že stojí za smutnou neakceschopností lidského rodu en bloc. Logicky proto nenacházím zalíbení ani v uměleckých dílech, která z něj vycházejí a do něj se zase vrací. Pro neznalé je seriál snad informativně přínosný, přesto jej nepovažuji za něco výjimečného, zajímavého nebo inovativního. Často to byla dokonce prachobyčejná nuda – jak už jsem psala v komentáři ke 4. dílu – snímků, které se snaží šokovat dětinsky, ba doslova přiblble přehnanými a přehnaně dlouhými sekvencemi tryzen, jako je půl hodina rádoby depresivních procházek mezi ke všemu svolnými vojáky následovaná dalšími půlhodinami plnými pokud možno co nejvíc trpícími postřílenými psy, jsem viděla hodně už jako dítě, kdy to byly válečné filmy ruské provenience. I tato stránka příliš očividně na efekt budovaných emocí odvrací divákovu pozornost od toho nejdůležitějšího: navzdory osudové lidské chybě a nesmyslnosti režimu, v němž k ní zrovna došlo (k obdobné lidské chybě došlo i ve Fukushimě, kde to na politiku svádět možné není), a která jistě poznamenala i následující řešení problému – jak se snaží seriál zobrazit v těch nejčernějších odstínech – došlo v prvních dnech k zásadnímu vyrovnání se se způsobeným problémem – a to tak solidnímu, že i díky němu je černobylská katastrofa následována minimálními dopady – patrně ale nejen díky němu. Lidí, kteří zemřeli prokazatelně ve spojení s černobylským výbuchem, je ve skutečnosti nečekaně málo. Kromě několika z těch, kdo byli přítomni v nejhorších místech v první dny po explozi (jiní z nich ale žili další desetiletí a zemřeli přirozenou smrtí), jde fakticky výhradně o obyvatele kyjevské oblasti, kteří konzumovali radioaktivní mléko. I ve filmu jsme viděli, jak byly tyto oblasti po radioaktivní kontaminaci sprejovány v obrovském měřítku tehdejšími drastickými pesticidy – aby na uvedených místech vše zaniklo a dlouho nic nerostlo – ony rakoviny štítné žlázy, které jsou z těchto oblastí doloženy prokazatelně právě v souvislostí s černobylskou havárií, mohou být stejně tak dobře důsledkem konzumace potravin otrávených nikoli radioaktivitou, ale těmito chemickými prostředky – to se samozřejmě nikdy nezjišťovalo. Lidé se do svých domovů v Pripjatské oblasti vrátili, žijí dlouhodobě v pásmech, kde by měli být podle převládajících dogmat o radioaktivitě už dávno mrtví a silně nemocní – podle týchž by měl být počet obětí v širším regionu trpících postiženími a dalšími negativními důsledky mnohonásobně vyšší. Není tomu tak. Jestli o něčem černobylská tragédie vypovídá, pak právě o tom, že naše povědomí o dlouhodobém působení určité výše radioaktivity různým způsobem na člověka (je například velký rozdíl mezi stykem s kontaminovaným materiálem a pouhým pohybem v zamořeném prostředí) je zatím realtivně malé a panuje v něm zřejmě nejedno mylné přesvědčení – experimentálně to pochopitelně vyzkoušeno in vivo nikdy nebylo ;) Že jsou limity nastaveny špatně a dlouhodobé působení má jinou dynamiku, než byť krátké vystavení vysoké ionizaci například přímo při výbuchu nebo při kontaktním přenosu. Tím se ovšem protisovětská propaganda, stejně ubohá jako ta ruská protiamerická, již nezabývá – a tím bohužel brání výzkumům v dané oblasti. Což opravdu není nic nového. Hlavní v díle tak vlastně zůstává nevyřečeno. Navíc jistě netřeba zdůrazňovat, že A. Dyatlov, přes všechno pochybení, na němž z hlediska své funkce zákonitě participuje, byl z velké části obětí klasické potřeby konkrétního viníka běžné v podobných případech (série špatných rozhodnutí o provedení testů ve špatný čas na špatném reaktoru pocházela od různých vyšších funkcionářů, konkrétních jedinců, kteří byli natolik vzdáleni od samotného dění v elektrárně, aby o problému něco věděli, a zejména, aby jim na problému skutečně záleželo – přesně tak, jako se to v malém opakuje nejednou v mnoha podnicích a firmách bez ohledu na zemi původu i obor, kdy záměrem není výsledek jako takový, ale osobní profit (peníze, dovolená, povýšení, vlastní klid apod.), který dotyční nad reálie nadsazují. V Čechách s tím máme veliké zkušenosti, nejde o nic komunistického ani o nic výhradně ruského. Vzbudit diskuzi na téma skutečného vlivu dlouhodobého působení menších dávek radiace by bylo přínosnější, zajímavější a funkčnější, než vystavět film jako odsudek nefunkčního historického politického systému. Za pozitivní tedy nakonec považuji to, že dosud žádný šílenec nazačal seriál využívat v protijaderných agitkách, sic se něco takového dá asi v jisté míře očekávat.

    • 29.5.2019  22:08

    Tento díl mi zatím nejvíce ze všech připomněl ruské filmy, na které jsme chodili do normalizačních kin se základní školou – tady je na efekt promyšlené opravdu všechno. Být osmileté dítě, jsem z pečlivě konstruovaných scén naprosto zdrcena, jako dospělý člověk jen kroutím hlavou nad tím, že tak okatě vyšperkovaný efekt, ztracený zcela v přebujelé atmosféře, vyvolá požadovanou reakci, tím spíš, když většina z nás, kteří tedy už těmi dětmi nejsme, je – doufám – s průběhem černobylské tragédie seznámena (a nemůže být proto překvapena konkrétními faktickými složkami seriálu). Osobně za všemi scénami vnímám příliš silný záměr šokovat. Na úkor dynamiky děje, osobního příběhu nebo umění vytvoření zápletky na pozadí historické skutečnosti – tento základní filmový vklad mi tu chybí zcela. Ale snahu vyvolat emoce oceňuji. Přečetla jsem si komentář, který dle mého seriál nejlépe vystihuje: „Klobouk dolů maskérům.“ No, tak asi tak nějak ;)

    • 22.5.2019  20:16

    Celosvětové nadšení nesdílím. Vidím průměrný snímek, jenž se snaží vyvolat paniku i tam, kde není, a zdramatizovat i to, co je chladné jako permafrost. Obzvláště mi vadí příliš mnoho fiktivních detailů za účelem dramatizace. Druhý díl dosáhl velmi slušné úrovně, jinak seriál zatím proplouvá mezi hollywoodskou megalomainzací a novodobými pseudoartovými trendy, kterým dominuje atmosféra na úkor děje. Celkově až doposud průměrný dojem, ale na další díly se ráda podívám.

    • 19.4.2019  23:59
    Vodník (TV seriál) (2019)
    *

    Extrémně špatně zprodukovaný příběh, který je přes svou tragičnost banální stejně triumfálně jako protivná hloupost dramaticky znuděné a okázale zbytečné venkovské skupinky, uprostřed níž se odehrává. Křečovitě ubohé vtípky se potáci ve slepenci nehraní a přehrávání vyznívajícím stejně artově, jako když si od tří proužků nalepené lepicí pásky slibujete adidas. Rytmus i charaktery jsou tu jako močál, který vše pohlcuje pomalu, ale jistě.

    • 31.3.2019  17:33
    Toman (2018)
    *****

    Vynikající filmařský počin, kde nerozumím jedinému: anotaci o „rozporuplném“ Tomanovi. Své ohromující kvality už poněkolikáté osvědčila výborná Kateřina Winterová, která pravděpodobně přesně odhadla úroveň chápání paní Tomanové a vykreslila ji v patřičně reálné, vrstevnaté a dynamické podobě. Ostatní herci také zaujali svými velmi dobrými výkony, scénář i režie dohromady skvěle fungují v adekvátním tempu, plnosti děje i důvtipu dialogů. Před očima diváka tak kolotá napínavá, mrazivá detektivka, která je však zároveň náročnou dobovou a psychologickou freskou – a tyto nároky tvůrci bez milosti obracejí směrem k divákovi. Obsahově jde potom o strhující prezentaci jednoho z nejtypičtějších českých či snad středo- a východoevropských povahových profilů: člověk, který nemá v rejstříku nadšení pro ideály jakéhokoli typu, proplouvá ulititaristicky všemi možnými režimy i socálními skupinami tak, aby uspokojil svou primární a většinou jedinou potřebu: osobní materiální zisk. Přesně to odlišovalo náš český komunismus již velmi brzy po svém vzniku od komunismů italských a francouzských (což ale zase není jejich obhajoba) – méně početná skupina tvrdě pracujících dělníků, kteří do komunismu vkládali i jiné než konzumní ideály, byla u nás již záhy upozaděna ve prospěch těch, kterým šlo výhradně o moc a o peníze. A jak už to tak bývá v případě, že se jedná zároveň o slabé a hloupé, ti začali být vzápětí ovládani ještě mocnější a odhodlanější skupinou. Tuto českou, nebo také čínskou podobu komunismu zde uplatňujeme dodnes. Před její expanzí v předkomunistických časech nás chránila pouze „nadvláda“ jiných v sociálně, psychicky a zejména morálně mnohem pestřejší monarchii. Ale podobné principy stojí i za Brexitem.

    • 28.3.2019  15:35

    Opět zajímavý díl. Určitě to není ztracený čas. Ale humor? Přestávám věřit, že humor byl záměrem tvůrců… Tnout do černého jádra namátkou nahozeného, ale vždy ostrého problému a pak si utahovat z těch, kdo se tomu ještě smějí – karikatura diváka, nikoli herce – takto záměr vnímám já. Rozhodně jsem si na komentářích ověřila, že se Dejvické divadlo stalo maskotem, jehož kvality není potřeba chápat, nedej bože je nějak svébytně a samostatně interpretovat. a přestávají tak být důležité. Značkou, kterou je vhodné mít v oblibě, protože jen obliba sama divákovi přiřazuje určitý sociální status. Něco jako Nike (jakkoli je synonynem čínského póvlu, jeho nositelé si to nemyslí). Jen doufám, že této skupině svých masových diváků Dejvické nepřizpůsobí ani tak svůj herecký um, což možné dost dobře není, ale spíše repertoir. Jako se tomu už částečně děje. Blbost jde s dobou a my s ní?

    • 21.3.2019  20:17

    Uff. Tak tady ze vší absurdity a poměrně lákavé deprese zbyla už jen bohapustá, mučivá nuda. Takový Duchampův záchod – nudilo vás to už leckde, ale teprve tady jste nuceni věnovat tomu pozornost půl hodiny. Tak raději pryč z galerie.

    • 13.3.2019  22:28
    Zkáza Dejvického divadla (TV seriál) (2019)
    **

    První díl jsem protrpěla naříkáním nad tupostí školních gagů a těžkopádnou statikou celého kusu, druhou polovinu čekání vysněného konce mi nakonec trochu zpříjemnil standardně uhrančivým výkonem Jaroslav Plesl. Druhý díl mě sice zaujal, ale vyvolal ve mě těžkou depresi. Po smíchu ani památky a marně si lámu hlavu, čemu bych se v obou dílech měla smát. Teprve v druhém díle jsem pochopila, že inzerovaný model „herci hrají sami sebe“ je naprostá blamáž (anebo přímo marketingová chyba). Scénář je veskrze dada, postavy, které hrají, jsou daleky čemukoliv reálnému a upřímně doufám, že i samy sobě. To mi výrazně pomohlo nepovažovat protagonisty za naprosté kretény. Je možné, že stejným chytákem je i vějička „komedie“ a jedná se o puristickou absurdní grotesku, kde je však „groteskní“ výraz věrný svému původnímu významu, tj. grottesco – divný, bizarní. Na třetí díl se už docela těším, ale bojím se opakování pocitů hodných Black Mirror pramenících v nesmiřitelné krutosti, hlouposti a egocentrismu nastíněných charakterů. Tož uvidíme :)

    • 5.2.2019  21:09
    MOST! - Epizoda 4 (E04) (epizoda) (2019)
    *****

    Bezkonkurenčně nejlepší díl českého komediálního seriálu posledních několika desetiletí en bloc.

    • 5.2.2019  21:08
    MOST! - Epizoda 5 (E05) (epizoda) (2019)
    ***

    Při této epizodě jsem málem usnula. Humor nucený, scénky už poněkud přehrávané a nepřirozené – jako kdyby to natáčel někdo zhulený a myslel si, jak to bude vtipné. Jen pár povedených vtípků. Orientace na linku s Dášou, kterou v seriálu vnímám jako nejslabší. Ale nevadí, „snědá vole tíseň“ jede dál :)

    • 25.1.2019  17:28

    Ach to je Film! Na počátku byly oupenspejsy. A samozřejmě Adam a Eva. S ceudlkami. Každý měl sice trochu jinou, ale brzy se s tím vypořádali… Jak to asi může dopadnout, když má Bůh trochu neurózu a dceru k tomu? Nezbývá než vstoupit na svět… pračkou. Absurdní svět dávkuje humor zhruba stejně jako hlubokou poetiku, tak jen vstupte. „Když zjistil, kolik mu zbývá času, sedl si v parku na lavičku a rozhodl se, že se z ní nikdy nehne.“

    • 25.1.2019  17:22
    MOST! (TV seriál) (2019)
    *****

    Účelové dno ;) Metahumor a první filmová záležitost, která sedí Jitce Čvančarové :D

    • 9.1.2019  22:19

    Slabomyslná etuda z maloměšťáckého světa v čase letních radovánek, která ovšem těží ze sympatického, jemného humoru, typického pro svou dobu, a jisté noblesy, která se spolu s ní nenávratně rozplynula. Celkově ovšem plytký příběh ze života rádobyzlaté mládeže, až je pro takové kusy těch prvorepublikových talentů (Hrušínský, Rašilov, Šejbalová) škoda…

    • 9.1.2019  22:17
    Outlaw King (2018)
    *

    Slabý brak. Gibsonovy filmy (všechny ostatně) vedle nevyzrálých avantýrek tohoto typu, které se zmůžou jen na vyleštění vlastních představ o historii připomínající všechno od přetahování o dětské hračky po rvačky primitivů v hospodách, jen ne soupeření vládců, září vedle takových béček jako Deneb. Kde chybí síla citu a ducha a moudrost strategie, zůstává jen primitivní emoce.

    • 9.1.2019  22:13
    Kapitán (2017)
    ****

    Ohromující herecké výkony, zejména na talentovaného Maxe Hubachera se těším i v dalších počinech, zmíním ale i vynikajícího Bernardsa Hölschera (Schütte), kterého, jistě k velké škodě německého filmu, bohužel jinde než v seriálových detktivách nepotkáme. Němci mají v tomto směru v posledních dvaceti letech opravdu z čeho rozdávat. Téma těžko stravitelné, tím spíš, že se věrně drží skutečnosti, tak jak ji v dubnu 1945 tehdy devatenáctiletý Willi Herold a ti, kterým bohužel zkřížil cestu, prožívali. Příběh z filmu záměrně působí dojmem vyhrocené bizarnosti a artového nereálna, jako by „událost podle skutečnosti“ byla to poslední, co by mohl připomínat. Zdánlivě dadaistický dojem akcentuje absurditu možného v závěrečných měsících války. Překvapení, v němž divák zjistí, že příběh je reálný, je samozřejmě hlavním účinkem, na němž film staví. Ale aby to na konci z obou směrů secvaklo dohromady, něco přece jen chybí.

    • 9.1.2019  22:05
    Puzzle (2018)
    *****

    Výborný film s příjemně komorní atmosférou, který dává nahlédnout pod pokličku zdánlivě i skutečně nesourodého páru a milostného trojlístku rozličné víry, myšlenkového nastavení i životního stylu. A přesto, navzdory všem typickým šlápnutím vedle, charakteristickému nedostatku zkušeností i subjektivním přáním to tak nějak klape. Zajímavé psychologické profily troufnu si říct mistrovsky ztvárněné pro mě osobně „naprosto neznámými herci“ – v hlavní hrdince jsem nepoznala ikonickou Kelly Macdonald, a tak mě mohla znovu oslnit. Banálnímu příběhu vtiskla zapamatovatelný, sympatický a citlivý ráz. Za mě bez debat jeden z nejlepších filmů roku a důkaz, že pro velký film není potřeba absurdního děje nebo výpůjček z neexistujících světů.

    • 9.1.2019  21:53
    Hastrman (2018)
    ****

    Povedené, osobité zpracování románové předlohy. Díky za takovou tvorbu, plodnou jako hvězdný prach a vzácnou jako čisté svědomí. Konečně dostanou i hladoví najíst – fantazie ani mysl nezahálí a tak to má v dobré kinematografii být. Subjektivně mě tu rozčilovala ne zrovna sympatická Simona Zmrzlá (nomen omen? :) ), pan Havelka si však pro tuto roli nemohl přát nikoho vhodnějšího – vetkla své postavě adresně neopakovatelnou tvář, která bavila čím dál tím víc. Standardně vynikající performance Karla Dobrého nabízí v kontextu svého pozadí mnohovrstevnatý zážitek s některými až vtipnými odkazy ke klasické mytologii a lidské historii, ty je pro onen zážitek samozřejmě dobré znát – a tady možná nacházím kámen úrazu – část diváctva může být po shlédnutí spíše nechápavě na rozpacích, neboť uvidí jen viděné.

    • 9.1.2019  21:39
    Rapl - Exekuce (S02E01) (epizoda) (2019)
    odpad!

    wtf?

    • 9.1.2019  21:39

    Je to hrozná blbost, ale vztahy s předem vymezenou dobou trvání i vztahy na dálku mají rozhodně něco do sebe, nabízejí zajímavý potenciál, který tu mohl být využit přece jen trochu zajímavěji a méně tradičně.

    • 9.1.2019  21:33

    Vpodstatě je to film o hledání smyslu života v individualizované euroamerické společnosti, kde si někteří za peníze mohou koupit vše – zde včetně sebehodnocení a aktivit, kterými pak lze vyplnit volný čas – protože co jinak s ním, ta hrůza. Ona oázka, kterak by dané možnosti využili třeba… africké děti, které každý den přemýšlí, co budou jíst zítra, se opravdu během filmu opakovaně vtíravě nabízí. Zejména zpočátku, kde řada představených postav naplňuje onu osnovu „zbytečného člověka“, tak jak je známe z ruských románů 19. století, a to doslova a do písmene. Ale jinak je to povšechně příjemný, víkendový filmík tlumočící několik uklidňujících základních pravd (typu „jednou jsi nahoře, jednou dole“, „síla pozitivní mysli funguje“, „jestliže jsi tady pro druhé, nenech se druhými odradit, že to tak není“ apod.) podpořený kvalitními hereckými výkony.

    • 9.1.2019  21:30

    Rozhodně jeden z filmů roku 2018, ale nemastného neslaného konce je u takového po všech stránkách mimořádného počinu přece jen škoda. Mohl ho nahradit nezapomenutelný filmový epitaf. Myslím, že kdo neprožije tento film, tuto osobu a tento osud s velkou emocí, jakoby by byl v životě člověka jen na návštěvě.

    • 9.1.2019  21:26
    The Little Drummer Girl (TV seriál) (2018)
    *

    Sbírka těch nejméně sympatických herců, charakterů i vizuálů, jako by se tvůrce, snad Chan-wook Park, v ošklivosti vyžíval. Velmi nepříjemné na sledování, žánrově pak je to primitivní akčňák ve fraku rádoby inteligentní (pokud lze u vendetek vůbec takové deskriptivum použít), a proto cíleně zpomalené gangsterky. Tempo ani retrokabát ale z primitivnosti překvapivě nic náročnějšího nevykřeše.

    • 9.1.2019  21:24
    Sněžný drak (TV film) (2013)
    ***

    Pohádka je na přežitelné úrovni, ač typickou studiovou produkci zvedají převážně velmi solidní herecké výkony a průměrný, ale stále dobře obstojný scénář. Ale opravdu se mezi herci musela objevit Jitka Čvančarová? To je jako kdybyste servírovali čokoládové suflé s dršťkami…

    • 9.1.2019  21:23

    Prakticky divadelní klasika.

    • 9.1.2019  21:21
    Dítě v pravý čas (TV film) (2017)
    ****

    Netypická příležitost k mnoha zamyšlením v podání dvou nejlepších britských herců v hlavních rolích.

    • 9.1.2019  21:21

    Film je fakticky takovou personifikací nucené společenské konverzace. A stejně tak jako z ní jsem ráda unikla na svém konci i tomuto filmu.

    • 1.11.2018  10:31
    La Douleur (2017)
    ***

    Film je natočen podmanivým, velmi atraktivním stylem, ale tematicky to není nic než Prolomit vlny ve válečném kabátě – nesmyslné, dobrovolné ulpívání v bolesti a její úmyslné zušlechťování. Snad jakoby se povrchní člověk snažil něco opravdu cítit tam, kde ve skutečnosti mnoho necítí, a když k tomu dostane příležitost, vynasnaží se bolestí opájet jako jedinou možností svého života. Snad proto, aby zjistil, co to vlastně je, snad proto, že neví, co by jinak žil. Psychologicky patologické, filmařsky od A až do Z skvělá práce.

    • 1.11.2018  10:27

    Imaginárium války a lásky, která se musí proměnit v peklo, aby osvobodila od bláznovství obrazotvornosti a závislosti na eskapismu vyhledávaném prostřednictvím další identity.

    • 1.11.2018  10:20
    Labyrint - Série 3 (série) (2018)
    odpad!

    Toto je čistokrevný odpad. Od scénáře přes režii až po herecké výkony. Jsou to zfilmované novinky.cz, černá kronika bulvárního periodika. Jazykem a dikcí, texty i dějem, dokonce i režie a kamera se přizpůsobuje „profesionalitě“ úrovně tohoto sociálního „výběru“. Kostrbaté, přeříkané, nežité, neuvěřitelné, trapné klišé s potřebnou dávkou „hororové fantasy“, použitelné maximálně u stolu nějaké hodně přehlížené čtyřky některého z bývalých průmyslových regionů. Kam jsi to Strachu až propadl ve svém podivuhodném filmovém „dospívání“, ve své zoufalé a hlavně na oko zoufale vystavované snaze po lidovosti za každou cenu? Jediné, co Tvé dílo teď připomíná, jsou budovatelsky skicované příběhy dělnického lidu z padesátých let, dokonce i nějaká ta ideologická pomáda se v nich najde. Škoda takového talentu.

    • 26.10.2018  12:23

    Jako celek vnímám tento korpus rozporuplně, úroveň obsazení a řemeslného provedení je proměnlivá, úspěšnost vyrovnání se s psychologickými profily postav u jednotlivých perfomerů kolísá (ačkoli většina z nich předvádí svůj takřka životní výkon), stejně tak jako míra (byť jistě nutného) redukcionismu. Občas je konverzační a filozofický formát příliš přímý a rovinný pro vyjádření dynamičnosti tématu i historického kontextu. Tento díl ale považuji za nejpovedenější, zejména jsem doslova oslněna hloubkou dialogů – z úst Masarykovských oponentů (zejména doporučuji text pronášený M. Donutilem v roli D. L. Georgea) je obsažen pregnantní, nemilosrdný a nestranný politologický rozbor následků rozbití unie, která se jevila obsolentní překážkou tváří v tvář německému nacionalismu. Nejsou obviněním ani Masaryka ani těchto z dobového hlediska totiž naprosto logických snah, ale jsou jeho maximálně trefnou charakteristikou, včetně nevratných důsledků tohoto aktu. „Když vyžetene lidi z katolické církve, myslíte, že přidjou do té vaší? Nesmysl, stanou se z nich doživotní ateisté.“ „Musím bořit, aby bylo možné stavět.“ „Boříte určitě, boříte všechno. Ale jedno vám povím: vyvoláváte z té vaší minulosti duchy, kteří se jednou zmotní proti vám.“ „Co uděláte, když se dá Karel v Praze korunovat českým králem? Řeknu vám, co udělají vaši kamarádi doma. Všichni ti, kterým posíláte romantické dopisy zašité v knoflících, uspořádají hon na to, kdo mu jako první v katedrále políbí ruku. … Neprozraďte prosím nikomu ve vlastním zájmu, že jste tak strašně jiný než ostatní Češi. Kdybyste totiž zůstal doma, neudusil by vás Habsburk, ale vaši vlastní lidé. Proto jste odešel do zahraničí. Prchal jste před nimi. A potom jste si vymyslel ty vaše teorie. Nejčastěji o Slovanech – `Slováci jsou vlastně Češi`. Já myslím, že nejsou. A myslím, že ani nevědí, že to o nich tvrdíte.“ V neposlední řadě pak oceňuji velmi zdařilý výkon Martina Huby, v jehož pojetí je Masaryk velkým sympaťákem.

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace