Mlle

„Ve slabý chvilce jsem uvěřila na národní výbor. Ale teď už jsem za to dost potrestaná.“ ;)

Kdo má rád zvířata, ruce pryč od tohoto filmu.

Námět skvělý, zpracování slabomyslné. Efekty výjimečně absurdní, chvílemi jsem si připadala jak divák v sanatoriu pro retardované (za všechny snad televizní křišťálová „koule“ v podobě levitujícího zlatého rámu víly Štěstěny) – úplný návrat diskotékových videoklipů osmdesátých let. Nesympatičtí herci, prostoduší bonviváni povrchně recitující texty bez schopnosti vystvořit si vlastní vztah k původní hloubce Erbenových postav.

Rozhodně jeden z filmů roku 2018, ale nemastného neslaného konce je u takového po všech stránkách mimořádného počinu přece jen škoda. Mohl ho nahradit nezapomenutelný filmový epitaf. Myslím, že kdo neprožije tento film, tuto osobu a tento osud s velkou emocí, jakoby by byl v životě člověka jen na návštěvě.

U vikingského tématu je hra na divákovy nejnižší archetypální pudy už zaběhnutým standardem. Takže i tady jsou režie, produkce, děj i scénář zcela prvoplánově vymezeny pánským přirozením, jež se vztyčí při každé příležitosti, kdy si orangutan může hrdě zaplácat pacičkama do hrudi – při dobytí území či nepoddajné ženy, v nebezpečí na cestě, při krutostech, jež je možné s převahou uštědřit slabším a zranitelnějším, při krádežích a násilnostech, kterými lze zřetelně formulovat svou navládu, a samozřejmě při mýtech a sociálních pravidlech, kterými se lze řídit a cítit se i při tom všem tím nejbáječnějším člověkem. Současný chlapec tak má při hodinovém poskakování po pohyblivé pryži v posilovně o čem snít a ve frontě na hamburgera se s kým hrdě ztotožnit. Je to takový návrat na Planetu opic, která by z toho ovšem nikdy nemohla vzniknout. Bohužel se středověkého severu tyto současné lidové představy drží již tak pevně, že nějaký historicky věrnější popis či alespoň filmově zajímavější pojetí mezi těmi prostými pohádkami člověk nenajde. A bratrský spor o ženy a krvavé bitvy o skály pořád dokolečka po dvacáté prostě moc neoslní. Na druhou stranu je to pořád lepší béčko než ten proslavený seriál s infantilním glumem Travisem Fimmelem v hlavní roli – na rozdíl od něj se tenhle primitivní akčňák aspoň nepokouší předstírat, že je něčím víc.

Zajímavý film s několika pěknými myšlenkami, výjimečně depresivním vyzněním a velkorysými dávkami vzpomínkových záběrů pro všechny milovníky Islandu. Když byste si snad říkali, že skončit jako poslední ze všech lidí na celém světě s takovou pipinou na ostrově je to nejhorší, co by se vám mohlo stát, vyčkejte konce.

Film je natočen podmanivým, velmi atraktivním stylem, ale tematicky to není nic než Prolomit vlny ve válečném kabátě – nesmyslné, dobrovolné ulpívání v bolesti a její úmyslné zušlechťování. Snad jakoby se povrchní člověk snažil něco opravdu cítit tam, kde ve skutečnosti mnoho necítí, a když k tomu dostane příležitost, vynasnaží se bolestí opájet jako jedinou možností svého života. Snad proto, aby zjistil, co to vlastně je, snad proto, že neví, co by jinak žil. Psychologicky patologické, filmařsky od A až do Z skvělá práce.

Myslím, že jde o velmi dobré zpracování poněkud unylého a nepříliš rozšafného příběhu dvou ztracenců z dělnických slumů amerického středozápadu. Dialogy jsou vtipné, hudební doprovod excelentní. Legendě bylo učiněno zadost rafinovaně příjemným, teatrálním způsobem. Přesto, má-li se filmová podoba alespoň trochu držet reality, nezbytně se dříve či později rozplyne v impotentním nedostatku životní náplně, jež je fatální jak pro skutečný život, tak pro atraktivitu filmového příběhu.

Překrásné zpracování. Hvězdou tohoto filmu jsou záhyby šatů, omlácená omítka, ledabylé účesy z mastných vlasů, punčochy od hlíny, trsy trávy, šerosvit svíček, deštivé bláto, kamenné zdi a nedozírné dálavy skotských výhledů. Poutavá režie přitom neusíná v detailech, ale propojuje je dohromady jako smyčec sonátu na různých strunách.

Místy mistrovské, celkově velmi povedené, nadčasové rodinné drama plné emocí, s trochu unylým scénářem, příliš zjednodušenou hlavní postavou, ale fantastickými herci. Tak a teď pro změnu něco o Němcové. O tom, proč žila to, co žila, v době, ve které žila, a k čemu se v ní vztahovala.