Mlle

Mlle

veronika jelinkova

Česko

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
    • 10.1.2020  16:30

    Špatně maskovaný šedý průměr poslouží statečně coby vycpávka večerního času u TV pro ty, co neví, co by si s ním jinak počali, nebo potřebují vypnout. Ale úplně.

    • 25.1.2019  17:22
    MOST! (TV seriál) (2019)
    *****

    Účelové dno ;) Metahumor a první filmová záležitost, která sedí Jitce Čvančarové :D

    • 5.2.2019  21:09
    MOST! - Epizoda 4 (E04) (epizoda) (2019)
    *****

    Bezkonkurenčně nejlepší díl českého komediálního seriálu posledních několika desetiletí en bloc.

    • 5.2.2019  21:08
    MOST! - Epizoda 5 (E05) (epizoda) (2019)
    ***

    Při této epizodě jsem málem usnula. Humor nucený, scénky už poněkud přehrávané a nepřirozené – jako kdyby to natáčel někdo zhulený a myslel si, jak to bude vtipné. Jen pár povedených vtípků. Orientace na linku s Dášou, kterou v seriálu vnímám jako nejslabší. Ale nevadí, „snědá vole tíseň“ jede dál :)

    • 9.1.2019  21:39
    Rapl - Exekuce (S02E01) (epizoda) (2019)
    odpad!

    wtf?

    • 17.9.2019  12:41

    Téma není špatné, ale jinak vpodstatě jediné, co dělá seriál atraktivním, je velmi dobrý Mádlův výkon. Postavě vetknul osobitý charakter, se kterým úroveň seriálu stojí a padá. Bez něho je to ale takové to průměrné televizní klišé.

    • 19.4.2019  23:59
    Vodník (TV seriál) (2019)
    *

    Extrémně špatně zprodukovaný příběh, který je přes svou tragičnost banální stejně triumfálně jako protivná hloupost dramaticky znuděné a okázale zbytečné venkovské skupinky, uprostřed níž se odehrává. Křečovitě ubohé vtípky se potáci ve slepenci nehraní a přehrávání vyznívajícím stejně artově, jako když si od tří proužků nalepené lepicí pásky slibujete adidas. Rytmus i charaktery jsou tu jako močál, který vše pohlcuje pomalu, ale jistě.

    • 13.3.2019  22:28
    Zkáza Dejvického divadla (TV seriál) (2019)
    **

    První díl jsem protrpěla naříkáním nad tupostí školních gagů a těžkopádnou statikou celého kusu, druhou polovinu čekání vysněného konce mi nakonec trochu zpříjemnil standardně uhrančivým výkonem Jaroslav Plesl. Druhý díl mě sice zaujal, ale vyvolal ve mě těžkou depresi. Po smíchu ani památky a marně si lámu hlavu, čemu bych se v obou dílech měla smát. Teprve v druhém díle jsem pochopila, že inzerovaný model „herci hrají sami sebe“ je naprostá blamáž (anebo přímo marketingová chyba). Scénář je veskrze dada, postavy, které hrají, jsou daleky čemukoliv reálnému a upřímně doufám, že i samy sobě. To mi výrazně pomohlo nepovažovat protagonisty za naprosté kretény. Je možné, že stejným chytákem je i vějička „komedie“ a jedná se o puristickou absurdní grotesku, kde je však „groteskní“ výraz věrný svému původnímu významu, tj. grottesco – divný, bizarní. Na třetí díl se už docela těším, ale bojím se opakování pocitů hodných Black Mirror pramenících v nesmiřitelné krutosti, hlouposti a egocentrismu nastíněných charakterů. Tož uvidíme :)

    • 21.3.2019  20:17

    Uff. Tak tady ze vší absurdity a poměrně lákavé deprese zbyla už jen bohapustá, mučivá nuda. Takový Duchampův záchod – nudilo vás to už leckde, ale teprve tady jste nuceni věnovat tomu pozornost půl hodiny. Tak raději pryč z galerie.

    • 28.3.2019  15:35

    Opět zajímavý díl. Určitě to není ztracený čas. Ale humor? Přestávám věřit, že humor byl záměrem tvůrců… Tnout do černého jádra namátkou nahozeného, ale vždy ostrého problému a pak si utahovat z těch, kdo se tomu ještě smějí – karikatura diváka, nikoli herce – takto záměr vnímám já. Rozhodně jsem si na komentářích ověřila, že se Dejvické divadlo stalo maskotem, jehož kvality není potřeba chápat, nedej bože je nějak svébytně a samostatně interpretovat. a přestávají tak být důležité. Značkou, kterou je vhodné mít v oblibě, protože jen obliba sama divákovi přiřazuje určitý sociální status. Něco jako Nike (jakkoli je synonynem čínského póvlu, jeho nositelé si to nemyslí). Jen doufám, že této skupině svých masových diváků Dejvické nepřizpůsobí ani tak svůj herecký um, což možné dost dobře není, ale spíše repertoir. Jako se tomu už částečně děje. Blbost jde s dobou a my s ní?

    • 5.6.2019  20:23
    Černobyl (TV seriál) (2019)
    **

    Je možné, že prostě jen nesdílím všeobecný vkus, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nadšení ze seriálu pochází převážně z událostí samotných, o nichž diváci vědí jen málo nebo nic a jsou jimi po právu šokováni. Katastrofa i její okolnosti byly dechberoucí a také zcela unikátní (díky Bohu), filmové dílo takové neshledávám. Jedná se o poměrně nezáživnou kombinaci dokumentárního a artového přístupu, která je vším možným, jen ne strhujícím seriálem. Ti, kdo v Čechách pro svůj věk neznají a nemohou znát atmosféru věčně zakouřených skleněných místností smrdících přes své kovové konstrukce azbestovými izolacemi, těchto odporně „moderních“ šperkovnic pokleslého „dělnického“ vkusu, trefně ozdobených figurkami svrchovaně povýšených tesilových papalášů, mohou být ohromeni paralýzou, kterou jejich smradlavá moc rozprostírala po všech okolo – ona se však, buďme poctiví, realisticky příliš neliší od paralýzy současnými vládci, neschopnými vedoucími, selektivními granty i masovými trendy – řeč je stále také o vědě, o výzkumu, ale ze svého zaměstnání zná nutnost bezradného rozhození rukou nad nemožností překlenout bahno vyžadovaného k něčemu konstruktivnímu mnoho lidí ze všech možných oborů, v nichž blokuje potřebný vývoj i následné dobré výsledky. Ve vědě to samozřejmě stojí asi zdaleka nejvíce lidských životů… A ani to nemusí být jaderná fyzika. Tady se ovšem hodí házet lidská pochybení na stranu ruskou proto, že je ruská, a jako výlučně ruská, resp. sovětská, je prodávat. A to už se dostáváme k další nesympatické charakteristice seriálu, kterou září do větších dálek než černobylský reaktor – politické agitce. Nepotrpím si na binární vidění světa a jsem naopak přesvědčena, že stojí za smutnou neakceschopností lidského rodu en bloc. Logicky proto nenacházím zalíbení ani v uměleckých dílech, která z něj vycházejí a do něj se zase vrací. Pro neznalé je seriál snad informativně přínosný, přesto jej nepovažuji za něco výjimečného, zajímavého nebo inovativního. Často to byla dokonce prachobyčejná nuda – jak už jsem psala v komentáři ke 4. dílu – snímků, které se snaží šokovat dětinsky, ba doslova přiblble přehnanými a přehnaně dlouhými sekvencemi tryzen, jako je půl hodina rádoby depresivních procházek mezi ke všemu svolnými vojáky následovaná dalšími půlhodinami plnými pokud možno co nejvíc trpícími postřílenými psy, jsem viděla hodně už jako dítě, kdy to byly válečné filmy ruské provenience. I tato stránka příliš očividně na efekt budovaných emocí odvrací divákovu pozornost od toho nejdůležitějšího: navzdory osudové lidské chybě a nesmyslnosti režimu, v němž k ní zrovna došlo (k obdobné lidské chybě došlo i ve Fukushimě, kde to na politiku svádět možné není), a která jistě poznamenala i následující řešení problému – jak se snaží seriál zobrazit v těch nejčernějších odstínech – došlo v prvních dnech k zásadnímu vyrovnání se se způsobeným problémem – a to tak solidnímu, že i díky němu je černobylská katastrofa následována minimálními dopady – patrně ale nejen díky němu. Lidí, kteří zemřeli prokazatelně ve spojení s černobylským výbuchem, je ve skutečnosti nečekaně málo. Kromě několika z těch, kdo byli přítomni v nejhorších místech v první dny po explozi (jiní z nich ale žili další desetiletí a zemřeli přirozenou smrtí), jde fakticky výhradně o obyvatele kyjevské oblasti, kteří konzumovali radioaktivní mléko. I ve filmu jsme viděli, jak byly tyto oblasti po radioaktivní kontaminaci sprejovány v obrovském měřítku tehdejšími drastickými pesticidy – aby na uvedených místech vše zaniklo a dlouho nic nerostlo – ony rakoviny štítné žlázy, které jsou z těchto oblastí doloženy prokazatelně právě v souvislostí s černobylskou havárií, mohou být stejně tak dobře důsledkem konzumace potravin otrávených nikoli radioaktivitou, ale těmito chemickými prostředky – to se samozřejmě nikdy nezjišťovalo. Lidé se do svých domovů v Pripjatské oblasti vrátili, žijí dlouhodobě v pásmech, kde by měli být podle převládajících dogmat o radioaktivitě už dávno mrtví a silně nemocní – podle týchž by měl být počet obětí v širším regionu trpících postiženími a dalšími negativními důsledky mnohonásobně vyšší. Není tomu tak. Jestli o něčem černobylská tragédie vypovídá, pak právě o tom, že naše povědomí o dlouhodobém působení určité výše radioaktivity různým způsobem na člověka (je například velký rozdíl mezi stykem s kontaminovaným materiálem a pouhým pohybem v zamořeném prostředí) je zatím realtivně malé a panuje v něm zřejmě nejedno mylné přesvědčení – experimentálně to pochopitelně vyzkoušeno in vivo nikdy nebylo ;) Že jsou limity nastaveny špatně a dlouhodobé působení má jinou dynamiku, než byť krátké vystavení vysoké ionizaci například přímo při výbuchu nebo při kontaktním přenosu. Tím se ovšem protisovětská propaganda, stejně ubohá jako ta ruská protiamerická, již nezabývá – a tím bohužel brání výzkumům v dané oblasti. Což opravdu není nic nového. Hlavní v díle tak vlastně zůstává nevyřečeno. Navíc jistě netřeba zdůrazňovat, že A. Dyatlov, přes všechno pochybení, na němž z hlediska své funkce zákonitě participuje, byl z velké části obětí klasické potřeby konkrétního viníka běžné v podobných případech (série špatných rozhodnutí o provedení testů ve špatný čas na špatném reaktoru pocházela od různých vyšších funkcionářů, konkrétních jedinců, kteří byli natolik vzdáleni od samotného dění v elektrárně, aby o problému něco věděli, a zejména, aby jim na problému skutečně záleželo – přesně tak, jako se to v malém opakuje nejednou v mnoha podnicích a firmách bez ohledu na zemi původu i obor, kdy záměrem není výsledek jako takový, ale osobní profit (peníze, dovolená, povýšení, vlastní klid apod.), který dotyční nad reálie nadsazují. V Čechách s tím máme veliké zkušenosti, nejde o nic komunistického ani o nic výhradně ruského. Vzbudit diskuzi na téma skutečného vlivu dlouhodobého působení menších dávek radiace by bylo přínosnější, zajímavější a funkčnější, než vystavět film jako odsudek nefunkčního historického politického systému. Za pozitivní tedy nakonec považuji to, že dosud žádný šílenec nazačal seriál využívat v protijaderných agitkách, sic se něco takového dá asi v jisté míře očekávat.

    • 22.5.2019  20:16

    Celosvětové nadšení nesdílím. Vidím průměrný snímek, jenž se snaží vyvolat paniku i tam, kde není, a zdramatizovat i to, co je chladné jako permafrost. Obzvláště mi vadí příliš mnoho fiktivních detailů za účelem dramatizace. Druhý díl dosáhl velmi slušné úrovně, jinak seriál zatím proplouvá mezi hollywoodskou megalomainzací a novodobými pseudoartovými trendy, kterým dominuje atmosféra na úkor děje. Celkově až doposud průměrný dojem, ale na další díly se ráda podívám.

    • 29.5.2019  22:08

    Tento díl mi zatím nejvíce ze všech připomněl ruské filmy, na které jsme chodili do normalizačních kin se základní školou – tady je na efekt promyšlené opravdu všechno. Být osmileté dítě, jsem z pečlivě konstruovaných scén naprosto zdrcena, jako dospělý člověk jen kroutím hlavou nad tím, že tak okatě vyšperkovaný efekt, ztracený zcela v přebujelé atmosféře, vyvolá požadovanou reakci, tím spíš, když většina z nás, kteří tedy už těmi dětmi nejsme, je – doufám – s průběhem černobylské tragédie seznámena (a nemůže být proto překvapena konkrétními faktickými složkami seriálu). Osobně za všemi scénami vnímám příliš silný záměr šokovat. Na úkor dynamiky děje, osobního příběhu nebo umění vytvoření zápletky na pozadí historické skutečnosti – tento základní filmový vklad mi tu chybí zcela. Ale snahu vyvolat emoce oceňuji. Přečetla jsem si komentář, který dle mého seriál nejlépe vystihuje: „Klobouk dolů maskérům.“ No, tak asi tak nějak ;)

    • 9.1.2019  21:30

    Rozhodně jeden z filmů roku 2018, ale nemastného neslaného konce je u takového po všech stránkách mimořádného počinu přece jen škoda. Mohl ho nahradit nezapomenutelný filmový epitaf. Myslím, že kdo neprožije tento film, tuto osobu a tento osud s velkou emocí, jakoby by byl v životě člověka jen na návštěvě.

    • 10.11.2019  11:15
    Britannia - Série 1 (série) (2018)
    ***

    Dost zajímavý seriál, který ztvárňuje dnes běžnou, bulvární látku (fantasy history) poměrně originálním způsobem. A to jak výběrem kvalitních, ověřených herců (jsou to možná oni, kdo ke sledování přivábí i nestandardní diváckou skupinu), tak celkovým vyzněním, humorem a některými zápletkami nevyvěrajícími přímo z typické, zde vyžadované primitivnosti a prvoplánovitosti. I jejich fanouškům ale tvůrci nabízejí patřičnou atmosféru, nezbytnou přítomnost násilí, magie i ono nekonečné, telenovelové rozplétání banálních osobních příběhů, které tento žánr tak definuje. Výsledek vnímám jako dobrý pokus o kompromis. Snaží se zavděčit ne snad všem, ale rozhodně širšímu publiku, než pro které jsou tyto pseudohistorické kusy většinou určeny.

    • 4.2.2018  19:43

    No vida že to jde i bez toho měšťáckého, nepříjemně pokryteckého a všudypřítomného „medu kolem huby“ v pořadu Winterové a Rybové… Skvělý formát, perfektní výběr hostů, věcný obsah a atmosféra přitom nechybí. Za první díl maximální spokojenost, neobvykle příjemné překvapení! Též oceňuji snad první program podobného typu, který z výroby kvásku nedělá vědu – každý si snad může jednoduše vyzkoušet, že dobrá mouka s vlažnou vodou prostě zkvasí, bez ohledu na přesné podmínky i exaktně navážené množství, a pak už stačí jen přidávat (případně pokud děláte kvásek poprvé a neznáte přesné podmínky v místnosti, tak i kontrolovat a eventuelně přesunout do většího tepla či zimy). Ta jaderná fyzika, ve kterou se tak základní věc proměňuje na tisíci a jednom blogu, je legrační :)

    • 22.8.2018  20:26
    Dubček (2018)
    *****

    Velmi smutné drama, které si vytklo za cíl vetknout Dubčekův „realistický idealismus“, idealismus tvořivé, otevřené a spravedlivé budoucnosti, v souvislost (a rozpor) nejen s dobovým hyenismem sovětským a husákovským, ale i s mentalitou dneška. A to se mu nadmíru podařilo, i s pomocí skvělých herců, v čele s vynikajícím Adrianem Jastrabanem – zahrát netypického Dubčeka jistě nebylo úkolem nejjednodušším. Ano, nejsme pohrobci jeho snah, nýbrž pohrobci normalizace.

    • 9.1.2019  21:53
    Hastrman (2018)
    ****

    Povedené, osobité zpracování románové předlohy. Díky za takovou tvorbu, plodnou jako hvězdný prach a vzácnou jako čisté svědomí. Konečně dostanou i hladoví najíst – fantazie ani mysl nezahálí a tak to má v dobré kinematografii být. Subjektivně mě tu rozčilovala ne zrovna sympatická Simona Zmrzlá (nomen omen? :) ), pan Havelka si však pro tuto roli nemohl přát nikoho vhodnějšího – vetkla své postavě adresně neopakovatelnou tvář, která bavila čím dál tím víc. Standardně vynikající performance Karla Dobrého nabízí v kontextu svého pozadí mnohovrstevnatý zážitek s některými až vtipnými odkazy ke klasické mytologii a lidské historii, ty je pro onen zážitek samozřejmě dobré znát – a tady možná nacházím kámen úrazu – část diváctva může být po shlédnutí spíše nechápavě na rozpacích, neboť uvidí jen viděné.

    • 9.1.2019  22:17
    Král psanec (2018)
    *

    Slabý brak. Gibsonovy filmy (všechny ostatně) vedle nevyzrálých avantýrek tohoto typu, které se zmůžou jen na vyleštění vlastních představ o historii připomínající všechno od přetahování o dětské hračky po rvačky primitivů v hospodách, jen ne soupeření vládců, září vedle takových béček jako Deneb. Kde chybí síla citu a ducha a moudrost strategie, zůstává jen primitivní emoce.

    • 1.11.2018  10:20
    Labyrint - Série 3 (série) (2018)
    odpad!

    Toto je čistokrevný odpad. Od scénáře přes režii až po herecké výkony. Jsou to zfilmované novinky.cz, černá kronika bulvárního periodika. Jazykem a dikcí, texty i dějem, dokonce i režie a kamera se přizpůsobuje „profesionalitě“ úrovně tohoto sociálního „výběru“. Kostrbaté, přeříkané, nežité, neuvěřitelné, trapné klišé s potřebnou dávkou „hororové fantasy“, použitelné maximálně u stolu nějaké hodně přehlížené čtyřky některého z bývalých průmyslových regionů. Kam jsi to Strachu až propadl ve svém podivuhodném filmovém „dospívání“, ve své zoufalé a hlavně na oko zoufale vystavované snaze po lidovosti za každou cenu? Jediné, co Tvé dílo teď připomíná, jsou budovatelsky skicované příběhy dělnického lidu z padesátých let, dokonce i nějaká ta ideologická pomáda se v nich najde. Škoda takového talentu.

    • 20.1.2018  16:02
    Můj strýček Archimedes (TV film) (2018)
    *

    Ne-ne. Bohatě mi stačí tyto šílené (české!) rodiny poslouchat v sousedství, ještě se na to dívat ve vysílání, proboha jen to ne. Donutilovských typů je příliš, i když jen tiše sedí na židli a tváří se důležitě. Natož když promluví. Nutno uznat, že mu tyto role líných a neustále nespokojených seladonů a protivných budižkničemu náramně sedí.

    • 18.7.2018  18:50
    Patrick Melrose (TV seriál) (2018)
    *

    Tento přestylizovaný, přesaturovaný, besobsažný, tupý a zcela zbytečný příběh, který přetéká imidží a heroinem na úkor všeho ostatního (nebo aspoň něčeho zajímavého), nezachrání ani Benedict Cumberbatch. I když on je jediným důvodem, pro který lze sledování chvíli přetrpět.

    • 18.7.2018  16:59

    Dobře jsem se pobavila – někdo se patrně rozhodl přiblížit osud Jeronýma Pražského divákům Vyprávěj, českého Doktora Martina a podobných libůstek. Vsadím se, že v požadavcích režiséra od začátku stálo: „víc pro lidi!“ Power to the people! Takže místo nějakého náhledu do života a myšlení jednoho z nezásadovějších, nejvýraznějších a myšlenkově nadprůměrných českých osobností, kterou bychom se mohli pyšnit i na plátně, přichází lakonická lovestory s obstarožní Jitkou Čvančarovou. Jestli si od toho tvůrci slibují, že si jmenovaní diváci budou už po filmu pamatovat Jeronýmovo jméno a budou matně tušit, že byl Jeroným kacíř, asi se povedlo. Vetchý se snaží, ale způsob, kterým bere svou roli vážně, působí v těchto póvl kulisách spíše legračně. A Javorský by měl lépe vážit výběr rolí, nevybírat jen podle postav, ale také podle kvality scénáře (podobně jako již např. v Miladě). Abych nezapomněla – třešnička na dortu je hudba. Prostřednictvím synťákových kreací, které bohužel nejsou parodií, se rázem ocitáme v pohádkovém světě sedmihlavých saní, chudých Honzů a těžkého osudu venkovanů, jež se při sledování stává i těžkým osudem divákovým…

    • 9.1.2019  22:05
    Puzzle (2018)
    *****

    Výborný film s příjemně komorní atmosférou, který dává nahlédnout pod pokličku zdánlivě i skutečně nesourodého páru a milostného trojlístku rozličné víry, myšlenkového nastavení i životního stylu. A přesto, navzdory všem typickým šlápnutím vedle, charakteristickému nedostatku zkušeností i subjektivním přáním to tak nějak klape. Zajímavé psychologické profily troufnu si říct mistrovsky ztvárněné pro mě osobně „naprosto neznámými herci“ – v hlavní hrdince jsem nepoznala ikonickou Kelly Macdonald, a tak mě mohla znovu oslnit. Banálnímu příběhu vtiskla zapamatovatelný, sympatický a citlivý ráz. Za mě bez debat jeden z nejlepších filmů roku a důkaz, že pro velký film není potřeba absurdního děje nebo výpůjček z neexistujících světů.

    • 22.10.2018  17:08
    Rašín (TV film) (2018)
    **

    Největší slabina tohoto filmu je zároveň největší slabinou českého filmu vůbec: nemáme vynikající herce, máme jen ty dobré. Slavní čeští herci, zejména ze zde představené generace, které režiséři vrací neustále na plátno jak pejskovu jitrničku, nejsou ochotni stát se svými postavami, a pokud už ano, nejsou k tomu patrně disponováni tak, jak by bylo pro dosažení plného efektu záhodno. Stačí srovnat se zcela řadovými filmy francouzskými, německými, britskými, americkými… Známé tváře ale i zcela průměrní herci jsou v každém filmu někým jiným, když se díváme na detektiva Johna Rivera, nevidíme Stellana Skarsgarda, když sledujeme příběhy Catherine Cawood, nevidíme Sarah Lancashire, jak hraje Catherine Cawood, její příběh prožíváme jako příběh zdrcené matky, která si nese svůj kříž, že existuje nějaká skutečná Sarah Lancashire při sledování vůbec nevnímáme. Ovšem zde je to přesně naopak – stále vidíme Vetchého, jak hraje Rašína, Donutila, jak hraje Líbala nebo Kramáře, jsou to pořád hrající herci, kteří poutají naši pozornost sami sebou, nikoli svými postavami. Jejich příběhy jsou příběhem Vetchého, který hraje Rašína, nikoli příběhem Rašína, který myslí jako Rašín, a z jehož prezentované existence vnímáme emoce, které v tu chvíli Rašín cítí. Vetchý je přitom v každé roli nesmírně snaživý, což je nutno maximálně ocenit, ale zjevně pro zásadní role tohoto formátu, které jsou bohužel jeho oblíbenými, postrádá talent, případně čas, přičemž obojí je možné – jak je ovšem vidět v některých případech, jiní to i se stejným časem k nastudování zvládnou s mnohem větší působností – z takových je v tomto filmu v drobné roli zastoupen vynikající Plesl, jiným takovým případem je samozřejmě snad náš nejlepší herec vůbec, Karel Roden, který ale ty známé postavy naší historie nemůže pochopitelně hrát všechny… ;) Ta zdejší rotující hrající většina působí, jako by je zajímalo to, jak budou v roli vypadat, nikoli jak bude vypadat jejich postava. Některé ženy jako Mme Stivínová jakoby tento aspekt dováděly do extrému – jako by se celou dobu dívaly na sebe do zrcadla a kontrolovaly se, zda jim ty dobové kostýmy sluší, jako by jim záleželo výhradně na tom, jestli se v nich a v roli budou líbit – jako ony samotné. Herci v Čechách se nestávají svými postavami zčásti patrně ze skutečné neschopnosti, ale z části samozřejmě i proto, že večer musí být na představení na Vinohradech, zítra na muzikálu v Dolní Lhotě, a tak dále a tak dále, aby si zajistili určitý finanční standard. To však není omluva. Jsem si naprosto jistá, že pod nepropustnou krustou této herecké honorace se skrývá, a občas je nám divákům dáno do ni nahlédnout, nemalý zástup opravdu schopných herců, kteří mají bohužel v Čechách málo možností uplatnění svého talentu, a tak doufejme, že do věku postav typu Rašína dozrají alespoň díky koprodukcím evropským a světovým mimo naše hranice. „Lehce snaživý“, to je asi výraz, kterým bych charakterizovala tento snímek nejpříhodněji. Hluboké emoce a velkofilm s tímto přístupem vykřesat z žádného scénáře možné není. Jakkoli by si to příležitost stoleté státnosti jistě zasloužila.

    • 23.10.2018  16:52
    Rodina Aloise Rašína (TV film) (2018)
    ****

    Na rozdíl od filmu o Rašínovi je toto, ehm, dokudrama ;), velice povedené. V první linii odkrývá především amatérismus a nepřipravenost, s jakou se nadšená parta trhačů „žaláře národů“ vrhla do vytváření něčeho, o čem neměla ani páru, a vystlala tak kolébku nové republiky neřešitelnými problémy, jimž obyvatelstvo v regionech nemělo jak čelit – vlastně už tehdy žila politická smetánka v zajímavé naivní představě, že Československo, tehdy ještě s Podkarpatskou Rusí, je jednotné a vypadá a myslí celé jako ta „lepší“ půlka Prahy. Jeho reprezentace si s radostí a nadšením představovala další vývoj jako Hurvínek válku a malovala si shovívavost, přízeň a podporu (včetné té ekonomické), kterou budou novému státečku všichni v Evropě bůhvíproč projevovat. S jednou každou reakcí tak jen bobtnala sada nemilých překvapení. Rašín byl v této partě spíše racionálnější výjimkou (nebyl jí sám, abychom nekřivdili jak vysoké kvalitě tehdejších veřejných činitelů, tak dobovým kulturním představám a ideologiím, vůči kterým jsou nakonec akulturovaní současníci vždy z velké míry nevědomě bezbranní). Dokument také okrajově a krátce poukazuje na Benešovu nepatřičnost ve funkci. Důležité, protože především za daných okolností nutné Rašínovy nároky musely být ovšem po zásluze potrestány. Spodina jako vždy měla na koho ukázat prstem, zde dokonce pistolí, avšak skuteční viníci i po jeho smrti nadále „budovali republiku“, aby ji přivedli nevyhnutelně do chřtánu některého z našich sousedů, tentokrát přes rozličné peripetie nakonec do chřtánu souseda největšího, a to rovnou na 40 let. Dokument je precizně komponován, umí vyvolat emoce, představitelé jednotlivých postav jsou vybráni smysluplně, produkce je fundovaná, pravnučka pana Rašína, která celým pořadem provází, je nesmírně sympatická mladá dáma, při transkripci projevů pevného charakteru jejího dědečka vysloveně mrazí. Dobové záběry jsou neotřelé, vhodně zakomponované, informativně je dokument hutný, avšak zároveň snadno sledovatelný v rozumně vymezené osnově vybraných událostí. Mrzí mě jen čas, kterým dokument končí – sledovat osudy vnuků i pravnuků by bylo jistě neméně zajímavé. Je však pochopitelné, že to už by nebyl dokument o Rašínově rodině nejbližší. S větším finančním zázemím, jehož nedostatek se místy promítá do popředí, by byl dokument vrcholným dílem. Celkově velmi dobrá práce.

    • 2.10.2018  20:36

    Děkuji, bylo mi s vámi velmi dobře.

    • 9.1.2019  21:26
    The Little Drummer Girl (TV seriál) (2018)
    *

    Sbírka těch nejméně sympatických herců, charakterů i vizuálů, jako by se tvůrce, snad Chan-wook Park, v ošklivosti vyžíval. Velmi nepříjemné na sledování, žánrově pak je to primitivní akčňák ve fraku rádoby inteligentní (pokud lze u vendetek vůbec takové deskriptivum použít), a proto cíleně zpomalené gangsterky. Tempo ani retrokabát ale z primitivnosti překvapivě nic náročnějšího nevykřeše.

    • 31.3.2019  17:33
    Toman (2018)
    *****

    Vynikající filmařský počin, kde nerozumím jedinému: anotaci o „rozporuplném“ Tomanovi. Své ohromující kvality už poněkolikáté osvědčila výborná Kateřina Winterová, která pravděpodobně přesně odhadla úroveň chápání paní Tomanové a vykreslila ji v patřičně reálné, vrstevnaté a dynamické podobě. Ostatní herci také zaujali svými velmi dobrými výkony, scénář i režie dohromady skvěle fungují v adekvátním tempu, plnosti děje i důvtipu dialogů. Před očima diváka tak kolotá napínavá, mrazivá detektivka, která je však zároveň náročnou dobovou a psychologickou freskou – a tyto nároky tvůrci bez milosti obracejí směrem k divákovi. Obsahově jde potom o strhující prezentaci jednoho z nejtypičtějších českých či snad středo- a východoevropských povahových profilů: člověk, který nemá v rejstříku nadšení pro ideály jakéhokoli typu, proplouvá ulititaristicky všemi možnými režimy i socálními skupinami tak, aby uspokojil svou primární a většinou jedinou potřebu: osobní materiální zisk. Přesně to odlišovalo náš český komunismus již velmi brzy po svém vzniku od komunismů italských a francouzských (což ale zase není jejich obhajoba) – méně početná skupina tvrdě pracujících dělníků, kteří do komunismu vkládali i jiné než konzumní ideály, byla u nás již záhy upozaděna ve prospěch těch, kterým šlo výhradně o moc a o peníze. A jak už to tak bývá v případě, že se jedná zároveň o slabé a hloupé, ti začali být vzápětí ovládani ještě mocnější a odhodlanější skupinou. Tuto českou, nebo také čínskou podobu komunismu zde uplatňujeme dodnes. Před její expanzí v předkomunistických časech nás chránila pouze „nadvláda“ jiných v sociálně, psychicky a zejména morálně mnohem pestřejší monarchii. Ale podobné principy stojí i za Brexitem.

    • 24.5.2020  14:17
    V pasti - Série 2 (série) (2018)
    *

    Druhou sérii jako by točil někdo jiný. Kde je to skvělé Trapped, které přikovalo svou osobitostí, nadchlo zápletkou a získalo sympatie zcela výjimečným charakterem hlavního hrdiny? Místo toho je nám servírován nenápaditý sled snaživě atmosférických záběrů, tisíckrát okoukaný z jiných seriálů pro teenagery. Vážně ještě někoho baví zírat půl hodiny na rozháranou patnáctku, která rebeluje tím, že si dělá kafe, a její větry ošlehaný otec, naložen desítkami let zkušeností tvrdé práce se zákonem a zločinci s tím – chudák – nemůže nic dělat? Nebo je libo melodramatický dialog o ničem z postele homosexuálů, který jako by se tematicky zapomněl před padesáti lety? Proč? Třetí díl už si nepustím.

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12