Mlle

Mlle

veronika jelinkova

Česko

5 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 28.3.2015  11:42

    Depresivní? Tak takový dojem jsem neměla vůbec. Každá doba přináší své starosti, kterými se pak různí lidé na různých místech trápí v různé míře, tak jak odpovídá obvykle jejich sociálnímu statutu, případně části světa, které je zrovna přáno či nikoli. Jako sociálně-historická freska celkem slušné, ale bez výkonu Maxe von Sydowa by film ztratil polovinu své hodnoty. Skvělý byl i Björn Granath. Povedený realismus je skvělým způsobem, jak diváka bez remcání usadit do křesla na několik hodin, aniž by si jich všiml.

    • 28.3.2015  11:41
    Zulu (2013)
    ***

    Slibný začátek se promění v přehlídku zbytečných krutostí a snahu šokovat za každou cenu. Přesto má film spoustu kladných stránek, herci, drama, celkem smysluplná zápletka.

    • 28.3.2015  11:39
    Požáry (2010)
    ****

    Sledovat tento vrcholný opus krátce po shlédnutí evropského snímku Cizinka je jako zázračné zahojení rány.

    • 28.3.2015  11:38
    Otevři oči (1997)
    odpad!

    Strašná slátanina. Hlavní hrdinové mi lezli neskutečně na nervy, "příběh" byl už úplně o ničem. Jen těžko jsem si představovala, že tihle muži v době vzniku filmu pro někoho zosobňovali chlapský sex-appeal a už vůbec nepobírám tak vysoké hodnocení tohoto snímku.

    • 28.3.2015  11:37
    Cizinka (2010)
    *

    Film mě nezaujal. Od začátku se line příběhem jalový tendenční záměr. Nápadu by prospělo hlubší psychologické propracování a méně prediktability a školometství. Je to takový Harlekýn s modřinami v bleděmodrém. Jakoby si začínající student filmové školy přečetl osnovu v brožurce a s nadšením natočil svůj první pokus. Hloubkou dokáže zaujmout jen velmi málo scén (hysterický výlev před ubytovnou, rozhovor s kamarádkou, sezení mužů mlčky a samozřejmě zabití maličkého). Souhlasím zde s Hanys, asi jsem taky už na takové levné citové vydírání stará. Prefabrikované dojáky s přísnou strukturou emočního kalkulu (Kolja) mě ale odrazovaly vždy. Skutečnému upřímnému citu nemůže být nic vzdálenějšího než umělé vyvolání soucitu s falešným fenoménem "dokonalé oběti". Hlavní hrdinka je navíc buď výborná herečka skvěle ztvárňující blazeovanou leklou rybu, nebo špatná herečka, které se nepodařilo vzbudit mé sympatie k postavě. Její příběh ve scénáři v mnohém kulhá (zodpovdědnost matky je v rozporu s iracionálním chováním). Ostatní herce musím upřímně pochválit, ale šablonovitý příběh, na kterém jakoby snad spolupracoval i někdo z Bollywoodu, už nezachrání.

    • 28.3.2015  11:35
    Útočiště (1975)
    ****

    Snímek, který strčí do kapsy mnohé pozdější filmy o holokaustu, a to přesto, že jsou drobnosti, které by mu bylo možné vytknout. Vyniká uměřenou civilností, realistickým líčením po sobě plynoucích událostí i jednotlivých dnů v koncentračním táboře. Sledujeme skutečný, relativně prostý příběh a reálné emoce, celkové vyznění je přitom o mnoho depresivnější, než kdyby nás autoři utápěli v bahně rozbředlého sentimentu s uměle exponovanými momenty. Plně si tak uvědomíme i absurditu toho, že nejvíc lidí v koncentračních táborech umíralo v posledním půlroce před skončením války. Film o pomoci bližnímu, o síle víry, utrpení, o lidské nedokonalosti i povaze člověka v různých situacích. Nezbývá než doufat, že není tak aktuální, jak by se mohl jevit.

    • 28.3.2015  11:33
    Vikingové (1999)
    ****

    Skvělý film, jistě v mnohém schematický, dokumentární přesnost tu může vyžadovat jen nudící se scholastik. Děj, scény, detaily i psychologie postav se ovšem opírají o sympatické hodnoty, jejichž síla i hodnota jen stoupá, jak už taky naznačuje proměna hodnocení filmu v čase. Tím se snímek stává nadčasovým. Film pro správné chlapy. Ostatně i bojové scény jsou relativně povedené, zejména v kontextu své doby, hercům není co vytknout.

    • 28.3.2015  11:31

    Must see. V člověku není dobré a špatné, dokud to někdo nepojmenuje. Pojmenuje to, když to chce využít a s pomocí srdce a duše druhých "změnit svět". V prosté smysluplné činnosti a práci je nejhlubší krása. Lidská duše tu není od toho, aby byla dobrá. Je tu proto, aby byla. Baví-li vás dobro a krása, pěstujte je ve své duši. A jezte k tomu dobré jídlo.

    • 28.3.2015  11:29
    Na věky věků (TV seriál) (2012)
    **

    Pohádkové schéma zákeřné zloby a plíživého patolízalství za cestou ke kariéře proti bojovné ušlechtilosti a přímočarému dobru obklopuje každou dvojici v příběhu a každý jejich samostatný příběh tak mocně, až se stává vězením i pro diváka. Ten pak touží prchnout do běžného světa, kde dobro a zlo nejsou tak zkomprimované a jejich esenciální souboj na život a na smrt neplní každou prostou minutu lidského života. Lživost a bezpáteřnost je přilepena ke každé osobě s vyšší společenskou šarží, zatímco bezmezně utlačovaná spravedlnost a dobrá vůle se neobjeví nikde, kde to nevoní přiírodou, poctivou prací a skromností. Tento jednotvárný a přísný sociální rozměr se line celým dílem tak pečlivě, že by i poválečným komunistickým cenzorům jen tiše kapaly sliny z úst závistí. Je to chyba Folleta, nebo scénáře? Jinak příjemnou pohádku, kde je rozhodně na co koukat, to postupně mění v otravnou show. Zbytek zoškliví až příliš tučná a všetečná dramata červené knihovny. Kdyby nebyl seriál zasazen do historických reálií a nezpestřovali ho sympatičtí herci i herečky, nebyl by asi hoden ani toho nejnižšího hodnocení.

    • 28.3.2015  11:28
    1066: Historie psaná krví (TV seriál) (2009)
    **

    Trend vyprávět historii "tak, aby ji rozuměl i dnešní člověk" hromadí pohádky, na jejichž nesmyslnost doplácíme zavádějícími a falešnými lidovými, rozšířenými a bohužel velmi persistentními představami o tom, co máme za sebou, co je našimi tradicemi a jaká je kontinuita kmenového, feudálního a moderního myšlení. Dvě hvězdičky jsou výhradně za kostýmy, scenérie a vtíravou melancholii, kterou atmosféra triptychu invokuje. Francouzští potomci Normanů (nezaměňovat s Vikingy, předchůdci Dánů), kteří se coby zchudlí, takřka necivilizovatelní rytíři neustále lační po půdě často zapojovali do křižáckých výprav, byli kronikáři a historiky charakterizovaní jako prohnaní lidé pohrdající vším, i odkazy svých předků. Staletí po osídlení severu Francie byli i coby majitelé panství dobře rozpoznatelní od zdejších původních aristokratických obyvatel.

    • 1.1.2015  11:20

    Silně nadhodnocený snímek. Kladně lze hodnotit mnohotvárnost charakterů a důraz, s nímž snímek pracuje na jejich vývoji tváří v tvář různým situacím. Herecké výkony tu a tam překračují průměr, jinde se drží v rovině dobové rétoriky a pohybového výrazu. Výpověď však v sítu času neobstojí, nýbrž zastárává, stejně jako účelové, byť racionální výklady historie. Celá změť příběhů je lehce zmatečná. Dva hlavní protagonisté, mírumilovný mediátor, bývalý učitel Vogel, a ostřílený pragmatický kapitán jsou divákovi předhozeny coby jakési nádoby moudrosti, v protikladu proti pověrečným bláznovstvím usídleným v duších celého zbytku vesničanů – tu fanatický kněz, tu odhodlaná čarodějnice modlící se v tajnosti k Satanovi, tu prostý voják s prašivým mozkem. Je to takové filmové vítězství moderních stereotypů, s nimiž se průměrný občan ohlíží do historie přesvědčen, že „takhle to tehdy bylo“. V obraze vojáků dochází, jak už je dobrým zvykem, k největším pochybením, když jsou nahlíženi optikou armády dvacátého století. Nic naplat. V době třicetileté války lidé nepřemýšleli v duchu osvícenského romantismu a individualistického postmodernismu, který byl touto olbřímí ideovou změnou v Evropě anticipován. A tak, je-li výpověď z let třicetileté války zahalena do moderní filozofie, stává se jen jakousi podivně uspořádanou, nefunkční pohádkovou kaší.

    • 1.1.2015  11:19

    Slibný začátek věstící inteligentní podívanou se rozplyne v marném, konvenčně typizovaném ději bez špetky invence, humoru či aspirace na poselství. Jediným garantem oduševnělé zábavy zůstávají skromné vstupy Tomáše Hanáka coby krále říše. V jeho podání zní i obyčejná věta jako shakespearovský sonet.

    • 1.1.2015  11:17

    Upřímně řečeno, pokud jde o ryze klasický syžet, neznám ve světové kinematografii nic povedenějšího. Po všech stránkách mistrovské dílo.

    • 1.1.2015  11:06

    Je to pořád stejně skvělé jako nedosažitelný Jean de Florette, ale hysterická Emmanuelle Béart nebyla nejlepší volbou (v českém dabingu s Lindou Rybovou je to ještě horší). Bohužel, její postava je výraznou a důležitou figurou v rozehraných partiích vzájemných vztahů a sousedských nevraživostí, a takto po všech stránkách excelentní kus by si na jejím místě zasluhoval herečku, která umí přirozeně rozehrát nepříliš náročný part a dostát přitom psychologickému profilu své postavy. Tomu neodpovídá ani herecké nadání, ani skutečný naturel Emmanuelle Béart, který se zdá být od pozice Pagnolovy skromné literární Manon na hony vzdálený. Druhému dílu ubírá na kvalitě o jednu, možná i o dvě hvězdy. Látka i zpracování je to ovšem opět zcela extraordinérní a patří k tomu nejlepšímu, co se kdy v evropské kinematografii zrodilo.

    • 1.1.2015  10:59

    Syrové, bez zbytečností, přesvědčivé, realistické. Po letech hodnotím ještě výše, také pro silný dlouhodobý dojem, který snímek zanechává.

    • 1.1.2015  10:54
    Ironclad (2011)
    ***

    Celkem obstojný snímek o neoblomných mužích houževnatě bránících hrad a jižní anglické pobřeží před surovými hordami proradného krále. Je tu vše, co můžeme od snímku daného typu očekávat, tedy: silná slova, chrabré činy, odhodlání, pevné zásady, chytrost, lstivost, nástrahy a tíživé situace, ocelový charakter, síla ducha i těla, a to vše proti zpupnosti, barbarství, zradě, krvi, uřezaným jazykům a rukám a nemilosrdnému boji. Na nervy mi tu lezla jen mladá, neuspokojená manželka majitele hradu, posedlá touhou po sexu s templářským vojevůdcem. Levné a zoufalé úsilí téhle nikterak protivné, ale hloupočké figurky vyznívalo komicky a do celého příběhu dosedalo jen velmi hrbolatě. Snaha po romantické či erotické lince se dá pochopit, ale do „filozofické“ rozepře jednotlivých příběhů, dá-li se to tak nazvat (protože snaha po něčem takovém se kolem jednotlivých postav skutečně rýsuje) tohle prostě moc nezapadlo. Mírně jsem zaváhala i nad čtvrtou hvězdou, je to sice ryze průměrný snímek, ale zdařile provedený, a řekla bych, že v daném žánru přece jen zaujme propracovaností diferencovaných postav a dialogů i choreografií příběhu. A rozhodně potěší špetka realismu, nenechávající dobro filmově vyhrávat za všech okolností.

    • 1.1.2015  10:51

    Tuto tragicky českou novodobou pohádku zachraňují před typickým nekoukatelným podprůměrem kvalitní herci, ale třeba i dobrá kamera a semtam povedený dramaturgický vtípek. Věřím, že se crew při natáčení dobře bavila. Bez katastrofálních hudebních vsuvek by to bylo ještě lepší.

    • 1.1.2015  10:50
    Anežka Česká (TV film) (2011)
    *

    Amatérský, nevkusný dokument, nedůstojný jedné z nejvýznamnějších českých žen. Spousta bezvýznamných řečí pronášených teatrálně pomalou dikcí, spousta prázdných slov i obrazů, zbytečných, pseudofilozofických proslovů a dramatických záběrů. Nesnesitelný hudební doprovod, který dohromady s diletantskými prostřihy neobstojí ani jako recese. Nedůležité prvky jsou exaltovaně akcentovány, zato historická fakta, řada zajímavých kontroverzí i reálie soudobého odkazu a následovnictví chybí. Fakta soustředěná v dokumentu by pokryla desetiminutovou reportáž, zbytek je divákův očistec. Výjimku tvoří doc. PhDr. Soukupová, kterou stojí za to poslouchat. Krizí dokumentu jsou naopak vstupy PhDr. Petra Piťhy, nad jehož vřazením do díla zůstává rozum stát (pakliže dokument nebyl od začátku koncipován tak, aby oslovil výlučně bigotní skupiny satrších katolíků). Vpodstatě se podařilo natočit prototyp edukativního záměru, jenž nemá šanci zaujmout mladé lidi ve školách, a názorně tak ilustruje důvod, proč studenti nejsou ochotni přijímat informace, jež by, podané jinou formou, považovaly za velmi zajímavé, a prostřednictvím kterých by si za jiných okolností mohli osvojit i tolik potřebný vztah ke světu, který Anežka reprezentuje. Prototyp toho, jak se uzavřít před světem, schola ludus naruby.

    • 1.1.2015  10:45

    Zase taková blbost to nebyla, některé rozhovory a scény celkem pobavily. Druhá polovina filmu se povedla o poznání lépe než první, konverzace starého Humboldta a Gausse byla ve filmu tím nejlepším. Škoda, že neznalí tvůrci proměnili obě figury (ale vpodstatě i všechny pomocné postavy) v kostrbaté šašky a dobové blázny, a z jejich myšlenek vytvořili snůšku od reality odtržených nesmyslů, což podtrhují zbytečně přepjatými dialogy. Pravda je mnohem zajímavější. Takový mohl být i film, pakliže by byl scénář sepsán někým, kdo mlhavě chápe význam děl obou mistrů.

    • 1.1.2015  10:38

    Nicholas je opravdový sympaťák. Ze selské idylky o dobrých lidech, podzimních barvách, sněhových závějích, melancholicky kolorovaném nebi a každodenní práci se záhy vyklube překvapivě příjemná a v dnešní době výjimečně odvážná chvála člověka s drsným zevnějškem, ale dobrým srdcem.

    • 1.1.2015  10:37
    Syn Boží (2014)
    *

    Velkohubé doslovné převyprávění oficiální verze schválených evangelií. Hollywood bez špetky nápadu a hereckého charismatu.

    • 1.1.2015  10:36
    Začarovaná láska (TV film) (2007)
    odpad!

    Tohle jsem nevydržela dlouho. Na tomto zpracování je špatně snad všechno. Slovník zúčastněných postav, dialogy zbytečně hypertrofované, nebo naopak zbytečně lascivní. Chápu, že jde o pohádku pro davy, ale davy si nezaslouží aspoň základní kultivaci? Nižší cenová už to být nemůže.

    • 1.1.2015  10:33
    Boháč a chudák (TV film) (2005)
    **

    Námět skvělý, zpracování slabomyslné. Efekty výjimečně absurdní, chvílemi jsem si připadala jak divák v sanatoriu pro retardované (za všechny snad televizní křišťálová „koule“ v podobě levitujícího zlatého rámu víly Štěstěny) – úplný návrat diskotékových videoklipů osmdesátých let. Nesympatičtí herci, prostoduší bonviváni povrchně recitující texty bez schopnosti vystvořit si vlastní vztah k původní hloubce Erbenových postav.

    • 1.1.2015  10:29
    Šťastný smolař (TV film) (2012)
    ****

    Vtipná pohádka, kde je všechno na svém místě. Dokonce i blazeovaná Dagmar předvádí mistrovský um v roli na tělo.

    • 1.1.2015  10:27
    Osmy (TV film) (2014)
    *

    Typicky český film. Včetně výrazových prostředků, schematického scénáře, trapných vtípků, nemotorných omylů a nepravd, zavádějícího děje a některých tristních profesních výkonů, které strčí do kapsy snad i herci z Ulice a podobných braků. České herecké neumětelství vyniká znovu a znovu ve srovnání s téměř jakýmkoli průměrným řadovým zahraničním seriálem. A obsah? Lidé dělají věci, které se dělají, a úpěnlivě se brání tomu dělat věci, které se dělat nemají. Typické Česko. Takže je vidíme, jak si mažou na chleba kvasinky, jak jsou paf z walkmana, jak si do práce chodí popovídat, jak se opíjejí, podvádějí, mají spoustu řečí, ale skutek utek. Přemýšlejí výhradně pragmaticky, ale málo, dobrou vůli znají jen ze slovníku, neumí si ze sebe udělat legraci, jsou každý sám za sebe a vůbec tak nějak myslí čímkoli, jen ne hlavou. Lidé se nemění, takže je těžko se divit tomu, že jsme se z rudé bajky probudili do šedé operety. I to nejhorší z českého charakteru je tu však zbytečně exponováno, řazeno v rychlém sledu jedno po druhém, s lascivně zřetelným záměrem levného sentimentu. Celý film vyznívá do prázdna, tak jak je pro české snímky tohoto typu příznačné. Na konci čeká jen ztracený čas. Nesmyslně zkratkovitý, pošetilý závěr je symbolickou korunou filmu, vrcholem autorské neohrabanosti. Postavy jsou ploché, rozpačité repliky místy výjimečně hloupé. Zápletka je bláhové sci-fi. A Charta? Podpisový arch, který se v hospodě ukáže každému neznámému? Asi jediný skutečný vtip filmu. Trojan je pořád dobrý profesionál (i když musím souhlasit s tím, že na roli opilého by mohl potrénovat ;) ). Problematické jsou však role, ve kterých se v posledních letech objevuje – tuctová klišé. I kdyby se snažil sebevíc, přirozenost z nich nevyždíme. Co na snímku hodnotím kladně, je přijatelná hudební režie. Při Kupředu levá s dobovými kulisami jde mráz po zádech. A není pravda, že by sedmdesátá léta byla od těchto písní již osvobozena, s dětským sborem jsme jich na různých shromážděních prováděli velké množství i v letech osmdesátých. A potom pan Dvořák, to je Pan herec! Škoda, že jeho herecké příležitosti jsou spíše vzácností. Tradičně dobrá je i Zuzana Stivínová. Víceméně vřelé přijetí snímku v Čechách nepřekvapí..

    • 23.11.2014  22:07

    Takřka divadelní hra, jakási malá forma, v níž divákova emoce vychází z hlasu, gesta, soustředění a prožitku statického herectví ve statických kulisách. Nároky na herecký um, které jsou tak přirozeně větší, než tam, kde dojem vytváří spád příběhu a zápletky, splňují hlavní protagonisté dokonale. Zatímco hloubka zoufalých citů je naštěstí jen spíše jemně načrtnuta v pozadí, divákova pozornost je připoutána k neoblomnosti charakterových vlatností a paralýze citem. Ano, příběh je velmi banální: sobecký muž a zamilovaná žena se potácejí v neschopnosti změnit svou osobnost a nechat se ovládat svými city. Nejsou tudíž schopni funkčního vztahu, ani ukončení vztahu. Za vynikající provedení nakonec přidávám čtvrtou hvězdu. Dobový dojem dotváří excelentní orchestrální hudba Samuela Barbera.

    • 17.11.2014  15:51

    "Všiml sis, jak už teď nikdo nepracuje? Teď se všichni věnujou umění."

    • 17.11.2014  15:49

    Kvalitní odpočinkový film pro starší cílovku. Příjemná jazzová atmosféra.

    • 17.11.2014  15:47
    Vášeň (2012)
    ***

    Zajímavý film. Neortodoxní, těžko zařaditelný. Ať už k němu získáte jakýkoliv vztah, jedno je myslím jisté: nudit se nebudete. Ženy si tu navzájem předvádějí, jak dokáží i s podprůměrnou estetikou od přírody tím spíše surově zaujmout a zažehnout nebezpečné plameny. Všude. Očekáváte-li dle názvu pornografický film, budete zklamaní. Je to těžkotonážní diskotéková psychologie, víceméně update vzteklých pubertálních šarvátek při přebírání partnerů (v tomto případě partnerek) přenesený do světa (snad až moc) zralých žen v korporátním byznysu. Hlavní hrdinky, jedna nesympatičtější než druhá, mě stejně přikovaly k obrazovce a donutily "vychutnat si" jejich pohrdání pravidly i lidmi okolo až do poslední vteřiny. Jistě zaujme, jak výrazně se unylé konvenční prostředí podpořené bezduchými moderními kulisami hodí či nehodí ke spalujícím patologickým citům, které na jeho pozadí aktérky prožívají a kterými se nechávají (či nenechávají) unést až do krajností. Vzniká tak proměnlivě šťavnatý kontrast. Nejde ale o dílo, na které se dlouho vzpomíná. Snad pro jednou by to šlo.

    • 17.11.2014  15:46

    Retrospektiva samotářského života bojovnice, která se úspěšně vykonává s nepřízní osudu v dětství a rozhodně ještě nedobojovala. Nádech trochu jalového tajemství, které nepřekračuje hranici duchařiny a zůstává stále tady a teď. Kontakt s realitou a sebezpytování udržuje tento film v přitažlivé rovině. Výjimečný Intelektuální prožitek ani hluboké emoce se nekonají, ale film dokáže vtáhnout do děje, nabízí psychologickou zápletku, vhled do nefunkčních citových vztahů, a je rozhodně stravitelnější než 85 % současné světové produkce. Vanessa Paradis znovu potvrzuje svůj mimořádný herecký talent. Tato sympatická, ale přece jen poněkud nezajímavá a nemastná–neslaná popstar francouzského Ein Kessel Buntes lety profesně překvapivě vyspěla, jako zralá herečka má rozhodně co nabídnout. Její postavy jsou detailní, hodnověrné a přirozené.