DaViD´82

DaViD´82

Libůrek Nývltů

okres Praha
(ne)Kulturní referent bez názoru

homepage

776 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 28 54 81 107
    • 13.2.2018  01:23
    Sovdagari (2018)
    ****

    Dolary? Eura? Lari? Brambory! Po kilech. Den ze života gruzínského Kolíka Aťsepic... Ehm, provozovatele pojízdného obchodu "co dům/skládka/vše za pětku/někdo jiný dal". V podstatě zfilmovaná polská reportážní škola; konkrétně v tomto případě Góreckiho Planeta Kavkaz. Minimalistické, úderné, vypovídající. Co víc po krátkometrážním dokumentu ještě chtít? K vidění na Netflixu za padesát (při dobré vyřídilce, ať nežeru, čtyřicet) brambor měsíčně.

    • 12.2.2018  00:00
    Verdikt (1974)
    ****

    Cayattovka jak vyšitá, která chtě nechtě působí "pouze" jako svého druhu příprava na o tři roky mladší majstrštyk Prožít si své peklo. Sice jiné obsazení i děj, ale přesto jsou si v lecčems (především průběhem od zdánlivě schématicky svázaného úvodu po zdrcující závěr) podobné jak vejce vejci. Verdikt však ztrácí body emocionální chladností, která je stejně tak záměrná jako stylová, ale v jedné (v té "její") ze dvou dějových rovin ne zcela vhodná. A poté i Lorenovou, která se na tu roli dvakrát moc nehodí. Nikdy své výkony nezbavila jisté teatrálnosti, se kterou někteří režiséři uměli pracovat a která k určitému typu postav i sedla; toto ovšem není ten případ. Jinak všechna čest, přesně takováto nekompromisní kriminální dramata stavící na silných postavách a jejich Sofiiných volbách jsou důvodem, proč jsou francouzské žánrovky ze sedmdesátek dodnes takovým pojmem a bernou mincí.

    • 10.2.2018  02:51
    Heroin (1970)
    ****

    Nekompromisní přímočarý neowestern z Normandie o despotickém otci klanu, který řeší věci zásadně po svém a postaru. Nad rámec nadprůměrné žánrovky to táhne Gabinův mistrovsky minimalistický charismatický výkon a naopak to sráží otřesně nepasující hudba spolu s chybějící gradací závěrečné třetiny. Pokud tvůrci nechtěli hnát ústřední žánrový konflikt dále, tak se samo nabízelo přitlačit na pnutí a paranoiu v rodině. Taktoje to až příliš do ztracena.

    • 6.2.2018  18:07
    Altered Carbon (TV seriál) (2018)
    ****

    Seriálový Deus Ex aneb vykrádačka, která si půjčuje u těch nejslovutnějších kolegů (nejen) kyberpunkového žánru; stylizací počínaje a klišé, dějem či tématy konče. Výprava vynikající, akce samoúčelně násilná. Což by tolik nevadilo, kdyby šlo aspoň o akci přehlednou. To však vždy není ten případ. Každopádně i přes pozvolnější rozjezd to zmíněný mišmaš vypůjčeného kombinuje více než zdatně a to především díky druhé polovině, která po všem tom kyberpunkovém pozlátku a násilí sympaticky staví na funkčních emocích a osudovosti. Má to tedy sice nepřehlédnutelné bugy (a potenciál zatím rozhodně není naplno využit), ale zdrojový kód je napsán sakra dobře. Což u žánrovky potěší vždy; speciálně pak když to platí o zástupci jinak spíše opomíjeného žánru.

    • 6.2.2018  07:38
    Amadeus (divadelní záznam) (2018)
    **

    Jaká škoda, že pro příští generace zůstane zachována tato otřesná verze (protože neuvěřitelně nepřesvědčivý Brousek, protože na Salieriho příliš výrazný Dvořák, protože přehrávající Uhlířová, protože nešťastné řešení scény, protože kostýmy, protože jakože humory skrze dvořany, protože přepálená teatrálnost všeho a ne jen postavy Mozarta; k tomu zvuková režie záznamu, kdy publikum je slyšet více než scéna čili každé pokašlání přehlušuje dialogy) a nikoli například Hřebejkova inscenace z přelomu tisíciletí z Divadla pod Palmovkou s Langmajerem a Bartoškou.

    • 3.2.2018  03:48

    Když se nejhvězdnější a bulvárem nejobletovanější pár Francie rozhodne hrát sebe sama, zatáhne do toho svého potomka, rodinu, přátele a tématitují krizi středního věku, tak potenciál samožerství je nezměrný. Speciálně když si to Canet i natočil, napsal, hraje hlavní roli, jde o jeho krizi středního věku, smutní nad svou páprdovitost, usedlostí života ve stínu ještě slavnější a kariérně úspěšnější hvězdy než je on sám či je zhrozen, že herečtí kolegové jeho generace jsou za sexsymboly a on je přesným opakem... Jenže Canet tohle vše ví a jeho řešením je nastavení obou prostředníčků. Dělá si tak srandu ze všeho; sebe sama (stylizuje se do überdebila typického pro francouzské šílené komedie), filmového zákulisí, kolegů před i za kamerou (včetně svých skutečných producentů), klišé artových "já chudáček slavný s úspěšným životem" počinů, výstřelků celebrit i (hlavně a především) z diváka, protože jakkoli to započne normálně, tak čím pokročilejší stopáž, tím šílenější anarchie jdoucí natruc všemu co byste čekali, se z toho vyklube. Je to dokonce až tak svébytné, že to je lehké upřímně milovat či z duše nenávidět a nic mezi tím. Takto se rodí kulty. PS: Škoda jen, že nedotáhl i svou ex či skoro otce svého druhého dítěte; Diane i Brad by do toho dramatickým i komediálním talentem padli jak ulití.

    • 31.1.2018  00:17

    Tváří se to jako mramory seroucí červená knihovna pro distingované publikum, které i tiché pokašlání bere jako nejhrubší projev hulvátství. Nic však nemůže být vzdálenější pravdě, protože pod povrchem to vře skrze intenzivní podprahovou tenzi vztahů, ze které by bratři Mrštíci uchcávali černohumorným blahem. Rozhodně to není pro každého (nikoli však ve smyslu "je to pro náročnějšího diváka"), najde se spousta těch, kteří budou mít rádi první tradičněji pojatou polovinu zatímco patologickou druhou ne a naopak. Přitom jdou ruku v ruce a jedna bez druhé by nefungovala. Day-Lewis je za výkon na piedestaly vyzdvihován plným právem; jak ostatně také jinak. Ovšem to že duo Vicky Krieps a Lesley Manville není v jeho stínu, ani mu není pouhým sparring partnerem, ale je s ním i přes méně vděčné role ve stejné váhové kategorii, to až tak často zmiňováno není. A mělo by. Přímo s Andersonem je to pak horší, protože z jeho komplexního filmařského výkonu stěží určit, zda je lepší kameraman, scenárista či režisér. Nit z přízraků by u většiny tvůrců byla majstrštykem, k jehož kvalitám by se pak neúspěšně snažili po zbytek kariéry přiblížit. U Andersona je "až" tím třetím vzadu. A to má kariéru stále před sebou.

    • 28.1.2018  03:36
    Euihyeongje (2010)
    ****

    Zemitý úvod s honbou na severokorejské agenty láká na poněkud jiný snímek než jaký se z toho vyklube. Jde totiž o odlehčenou buddy movie žánrovku, kterou zachraňuje především to, že tenze mezi ústřední dvojící díky neokoukané dynamice "já vím kdo jsi, ale ty nevíš, kdo jsem já²" funguje prvotřídně. Má to solidní tempo i akci, poněkud tuctovou zápletku a slabší závěr, který se zvrhne div že ne ve Wooova Killera. Také se tu roní hektolitry ryze chlapských slz pokrevního přátelství; akorát bez tisíců vystřílených kulek a bílých holubic.

    • 27.1.2018  03:21
    Icarus (2017)
    ****

    Který dokumentarista by nechtěl zastupovat a mít bezprecedentní přístup ke sportovnímu "Snowdenovi naruby", že? A Fogelovi jeden takový spadl do klína, což mu poněkud narušilo původní směřování dokumentu. A právě zamýšlený koncept "kterak se za rok profi vedeného dopingového programu (ne)zlepšit a přitom ochcat veškeré top antidopingové testy" bych viděl raději. On tu sice je, a ne málo, ovšem vyšumí do ztracena. Není to však Fogelova chyba, musel by být blázen, aby nastalou situaci nevyužil. Dojíždí však na nemlich to samé, co dokument o Snowdenovi. Zachycuje a přináší totiž informace, které v době uvedení již nemají co nového nabídnout. Veškeré závěrečné reporty vyšetřovací komise, investigativní reportáže NY Times, Guardianu apod. už to pokryly tak dobře, že zde nic nového nezazní. A Fogel si to měl uvědomit a spíše se zkusit dostat Rodčenkovi pod kůži, k tomu nikdo druhý nebude mít takovou příležitost jako právě on. Což se ovšem nestane a ani jednou na něj nenahlíží jinou optikou než sympaticky svébytného svéráze. Dále zarazí, že pokud je pravdou, že mu byl Rodčenko dohozen dávno před oním výbušným dokumentem od ARD, tak proč vůbec nejde po tom, jak a proč se to o něm ví (vezmeme-li navíc v potaz, kdo a za jakým účelem mu ho dohodil). On vůbec Fogel postrádá investigativní tah jít po čemkoli nad rámec očividného, zabrousit pod povrch. To je ostatně i důvod, proč by mu již zmíněný původní koncept "dopingového Supersize Me", kde by středobodem zájmu byl právě on, seděl o poznání více.

    • 24.1.2018  08:26
    Česko hledá prezidenta (TV pořad) (2018)
    *

    Debata... Ne, to není to správné slovo. Show... Ne, to také není ono. Estráda toho nejhulvátštějšího zrna, která má jediného poraženého; a to sice Primu. Takhle zamordovat šanci přesvědčit diváky, kteří na ní obvykle nezavítají ani při bezcílném přepínání kanálů, že nejsou jen televizním Bleskem už jen tak mít nebudou. I když oni to vlastně dokázali, nejsou Bleskem, ale rovnou Aha! tuzemských televizí. Voříšek nezvládal kandidáty, mantinely, předěly, témata, natož pak sebe sama (on si snad opravdu myslí, že je vtipný či co), o publiku ze čtvrté cenové (bez ohledu komu fandila ta která část publi... ehm lůzy) raději ani nemluvě, tam chyběly už jen bengálské ohně. Co si z toho člověk za hodinu odnesl? Že na Primě jsou diletanti, kteří nikdy neslyšeli o dramaturgovi, že Voříšek i Soukupa staví do dobrého světla... Ano, o kandidátech, nad rámec toho že Zeman není schopen ani vstát ani udýchat hodinu zátěže a Drahoš trpí trémou, vlastně nic. Neměli prostor k čemukoli. Ať již si myslíte, že Drahoš je iluminát obcující během sabatů s Merkelovou, že Zeman je víc nabalzamovaný než Lenin či jsou vám oba zcela ukradení, tak tohle bylo nehodno obou. Diskuze pro vstupy paní Kláry a řvaní publika veškerá žádná, témata jednostranná a zcela mimo mísu, zároveň když už tak vyžadující komplexní odpověď a ne prostor dvou tří vět. Jeden viditelně nervózní, držící se nadrcené linie, druhý arogantní a užívající si své jedy. Ne, takhle Česko opravdu prezidenta nehledá. Odmítám věřit tomu, že tahle smutná fraška je obraz společnosti. Každopádně měl Voříšek v jednom pravdu. Byla to opravdu "jízda". A beru zpět to, že Prima byla jediný poražený. Ono jich vlastně bylo více; v čele s chudákem divákem.

    • 24.1.2018  01:44

    Fight Fire With Fire. Tak takhle se vzdává hold nefalšovaným hrdinům. Ne že jejich činy nafouknete a přepálíte do nerealistických božích zásahů shůry, ne tak že jejich vlastnosti zbavíte byť jen náznaku vad charakteru, ne tak že pro samý patos, vlající vlajky a vzletné proslovy není prostor na nic jiného. Naopak, většinu stopáže věnujete postavám, vztahům mezi nimi a jejich nedostatkům i vadám; prostě boji se sebou samými. Důsledkem je, že tím jak jsou napsané (a zahrané!) přirostou k srdci a v závěrečném (doslova i do písmene) infernu si hnedle můžete dovolit naředit jinak sympaticky realistický přístup k látce i neznatelnou trochou toho patosu a... A projde vám to, jelikož to rázem má nebývale upřímný emocionální dopad (navzdory tomu, že od počátku víte k čemu to neodvratně směřuje) jako žádný jiný katastrofický snímek blahé paměti. Nemluvě o celkovém režijním podání. Od Kosinského se sice promyšlený a působivý audiovizuál (majestátní požáry tu mají až vyloženě hypnotický rozměr) dal očekávat, tentokrát se k tomu však přidal i scénář, který zdánlivě jasnou lacině oslavnou žánrovku dokázal povýšit v poctivé pomalu budované drama stavící na postavách. Nenechá vás to chladnými. Což navzdory ožehavému tématu není u podobného typu snímků ani zdaleka samozřejmostí. PS: Pokud vás to zaujalo, tak doporučím dokumentární minisérii Fire Chasers.

    • 23.1.2018  05:26

    Neskrývaně prostoduchá propaganda, která je o to horší, že nefunguje ani po žánrové stránce. Černobílé charaktery, co jsou vám ukradené, vedou dialogy, ze kterých se chce až brečet, a nasazují hrdinně životy v nerealisticky přepáleně bayovsky pojaté zaměnitelně uzívané tuctové akci na první signální. Choreografie kontaktních scén sice dobrá je, ale zběsilým střihem je zcela zabitá. Navíc je to tak vybájené, že už to snad ani nesnese označení "na motivy skutečných událostí". Přitom zrovna takhle zajímavá a nosná látka si vyloženě říkala o seriózní procedurální přístup.

    • 18.1.2018  22:55

    Když si Hollywood usmlouval, že po kongeniálně rozporuplné a odvážně pojaté Shin Godzille nemohou z licenčních důvodů Japonci po několik let natočit hranou verzi Krále Destrukce, tak jim do značné míry rozvázal ruce. A koncept této zamýšlené trilogie to dokazuje; je mrtě nosný... A v první části nevyužitý. Co nevyužitý; zmačkaný, poflusaný, zadupaný a odhozený do přeplněné jímky. Špatně je tu naprosto vše. Vizuál je hnusný a co hůře i viditelně odfláknutý. Úvodních padesát minut by se vešlo do dvou vět v prologu (ten tu ostatně je a je naprosto vynikající). Nic se v nich nestane. Tedy nad rámec toho, že přehršel klišovitých postav nonstop plaká i plká, ovšem nic neříká. A ostatně ani nedělá. Divák by si k nim zřejmě měl vytvořit nějaký jiný vztah než "doufám že zhebnou pomalou smrtí hned v další scéně". Korunu tomu nasazuje nesnesitelný ústřední spratek. Když už se konečně začne něco přeci jen dít, tak nepřehledně, bez nápadů a tupě. Snad jen finále v tom marastu obstojí, jakkoli jediná opravdu dobrá část krom prologu je až závěrečná pětiminutovka, kterou by jeden očekával tak... Já nevím, v páté minutě stopáže? Jestli vám vadilo, že zámořská Godzilla byla bez Godzilláka (tady je ještě méně) a že ta poslední japonská pro samé ambice, satiry a nastavování zrcadel nebyla "kaiju bitka destrukčním béčkem" (tohle je jím ještě méně), tak si zde stěží spravíte náladu. Spíše naopak.

    • 17.1.2018  23:14

    McDonagh (chtělo by se napsat konečně!) i na stříbrná plátna přináší svou svébytnou směsici satiry, černočerněčerného nekorektního humoru, antické tragédie a... A neskutečně dobře napsaných ambivalentních postav i dialogů, které umí tnout do živého, až z nich mrazí a přesto u nich brečíte smíchy. Funguje mu to tedy jako echt nekorektní komedie, ve které se říkají nahlas věci, které se nahlas neříkají, stejně tak jako nenásilná ovšem trefná satira západní společnosti, tragédie (ne)jedné ztráty či neowestern. Doposud si nechával čistě pro prkna znamenající svět. Prokázal si tím však medvědí službu; sice je to jeho nejlepší film (speciálně první polovina je čiré scenáristické zlato), ale ve srovnání především s Panem Polštářem či Osiřelým západem je to přeci jen o třídu horší. Především kvůli finální třetině, kdy tomu neočekávaně dojde dech, příliš to negraduje a na veškeré postavy krom dua Mildred/Dixon se tak trochu zapomene. Tak trochu hodně a trestuhodně. Ovšem i tak mu první poslední zachraňuje obsazení i to, že jako režisér přesně ví, kdy použít údernou hlášku a kdy naopak nechat naplno "znít" ticho skrze zavilé pohledy.

    • 17.1.2018  00:38
    Převrat (2015)
    ***

    Standardní apokalyptická epizoda Živých mrtvých; akorát tedy s Asiaty místo zombíků. Tento dojem je ostatně umocněn televizní výpravou a otřesnými zpomalovačkami. Nemluvě o obsazení celé rodiny. Wilson na "páprdu od vedle, který je okolnostmi nucen najít v sobě macho stránku pro dobro své rodiny" nemá, Lake Bell je nijaká způsobem, že i šedé kancelářské myšky jsou proti ní celebrity z nejzářivějších a o dcerkách "otravné a otravnější" raději ani nemluvě. Což zamrzí dvojnásob, protože čistě po žánrové stránce tomu spád upřít nelze a v několika málo scénách je adrenalin vyšponován způsobem, že nějaký ten gram váhy napětím vypotíte.

    • 15.1.2018  01:17

    S poctivým politicko-(ne)akčním thrillerem dle notiček staré školy nejdál dojdeš. Brzdí to snad jen až přilišná vandammovská roznožka mezi dvěma přístupy; Chanovým "(vše)schopný rambo-důchodce na cestě vendetty" a Brosnanovým "kujeme ambivalentní vnitrostranické IRA/Sinn Féin pikle". Působí to totiž, že Chanova linie byla naroubována na tu Brosnanovu. Ta hraje prim a obstojí sama o sobě (ostatně Quanovy akce nemají vůbec na nic dopad, vše by se odehrálo naprosto stejně i bez něj). Každopádně skvěle fungují obě, ovšem každá na tom svém písečku a nemá smysl popírat, že byť dějově se protínají, tak stylem nikdy. Jinak úplná spokojenost; pokud tedy čekáte něco ve stylu ukecanější variace Belmondova Profesionála spíše než Neesonova Taken.

    • 11.1.2018  22:53

    Uhlazená návodná politicko-historická pohádka. Ovšem krásná a jímavá, ne že ne.

    • 10.1.2018  10:22
    Nejlepší (2017)
    ****

    Kdyby mi někdo tvrdil, že to natočil Ondřej Trojan, tak bych mu to sežral i s navijákem. Já si totiž nemůžu pomoc, ale ono to jede na stejné „odlehčeně-vážné“ vlně jako Občanský průkaz; obraz jedné generace, který se skrze zábavné historky a hláškující postavy překlopí krok po kroku v něco o poznání serióznějšího a vážnějšího. Každopádně první polovina výrazně lepší té druhé. Právě proto, že jen zachycuje „normalizační“ eskapády jednoho feťáka. Jakmile se ovšem najede na schématický syžet „kterak se postavil osudu i lékařským posudkům a ve sportu novou drogu našel“, tak to zneužívá veškeré myslitelná klišé tím nejlacinějším možným způsobem. Každopádně herecké výkony a osudy jsou to natolik silné, že to nepopiratelně i tak utáhnou, ale tohle si vyloženě říkalo o aspoň trochu podvratnější přístup než další z řady nekonečných variací téhož.

    • 5.1.2018  01:02
    Velká hra (2017)
    ****

    Pominu tradiční (a oprávněné) výtky k svébytnému překecaně monologo-dialogovému deklamačnímu stylu Sorkina, protože nyní to už buďto milujete či nesnášíte. A na tom se nic nemění ani zde; naopak Sorkin si svou silnou (či slabou, jak chcete) stránku režijně ještě podtrhuje a tak to, co lepší režiséři adaptující jeho látky v minulosti ještě jakžtakž zaonačily, je zde o to znatelnější. Každopádně i tak je co vyčítat. Je to delší než by se slušelo, bijí se v tom echt stylizované pasáže à la Sázka na nejistotu s dialogovými, které jsou režírované jak na divadle, Molly z toho vychází až příliš kladně (ono je to vůbec takové celé uhlazené), vůbec se neřeší její osobní život (což by nevadilo, kdyby nebilo do očí, jak je to podstatné) a chybí tomu pořádný konec. Což souvisí s tím, že to možná přeci jen vzniklo s až příliš malým odstupem od oněch událostí čili ne vše je/může/chce být řečeno. Jenže zároveň platí, že Mollyiny osudy jsou natolik strhující a nosné, že by utáhly i výrazně horší film než jaký vznikl. Navíc Jessice s Idrisem jdou vymazlené Sorkinovy repliky "do huby" jako málokomu a oba si je evidentně s gustem užívají. A já s nimi.

    • 3.1.2018  08:40

    Drogy a videohry jsou špatné, áno? Nebýt samoúčelných pasáží nočních můr (především té "Lancelot, Ginevra a Excalibur") a závěrečné patnáctiminutovky, která je nezasloužená, přichází odnikud, je jak z jiného filmu a hledá laciné žánrové cesty "jak z toho ven" namísto dosavadní sofistikovanosti úzkostí dospívání, tak by se jednalo o debut, jakých se nezjevuje několik do roka. Atmosféra, postavy, obsazení, nasnímání, mluvou i vztahy uvěřitelní devadesátkový náctiletí, to vše jsou ovšem atributy tohoto "puberťáckého Farga", které z něj přeci jen dělají počin hodný pozornosti.

    • 2.1.2018  17:10
    Russell Howard: Recalibrate (TV pořad) (2017)
    ****

    Nikdo (ze sebe a své rodiny) nedělá debila tak vtipně a stylově jako Ellen DeGeneres; a to i v Brightonu.

    • 2.1.2018  16:39
    La Mante (TV seriál) (2017)
    ***

    Příliš ohraná a předvídatelná, přitom však zvraty přes koleno nelogicky lámaná, druhořadá seriálová variace na Mlčení jehňátek, která solidně (za)baví, ale nikdy ani na moment nestrhne. Potenciál v tom sice je, ale ve výsledku bych to raději viděl ve formě tuctového celovečeráku než jako tuctový šestihodinový seriál.

    • 1.1.2018  23:50

    Do you submit? Po úvodní dvacetiminutovce bych to čekal mnohem temnější, s ukotvenější vnitřní logikou, méně okatými logickými lapsy, více řešící morální jádro pudla a vůbec tak nějak výrazně "černozrcadelnější". Ovšem zároveň nechci (a hlavně nemohu) popřít, že výsledný "Galaxy Quest s přesahem" nepopiratelně funguje i baví. A to ne zrovna málo.

    • 27.12.2017  10:11

    Pomalé, což je ještě umocněno olbřímí stopáží čili je to pocitově dvakrát tak dlouhé, plné táhlých tichých záběrů na trpící lopotící se Švédy na zmrzlých neúrodných polích, zvracejících na přeplněné nemocemi sužované kocábce či sužované nekonečnou cestou skrze pustiny Ameriky za snem o lepším životě. Navzdory výše uvedenému to však není unylé či nudné. Především díky mnohavrstevným postavám a výkonům (nejen) dua Sydow/Ullmannová. Navíc je to nádherně natočené a naturalisticky vtahující do denní rolnické severské rutiny poloviny devatenáctého století. Největším problémem tak je střední pasáž (či chcete-li druhá kapitola) na lodi, kde místo kolovrátkové hodiny na jedno brdo stačila úderná dvacetiminutovka. Ono by vůbec nějaké to citlivé pokrácení neuškodilo. Přeci jen stopáž tři a čtvrt hodiny na ani ne tři sta padesáti stránkový román, je málokdy vídaný poměr. Je to díky tomu velmi věrné předloze a ve výsledku tedy ke své škodě až příliš ilustrační; jakkoli nepopiratelně dobré.

    • 23.12.2017  03:04
    Bright (2017)
    ***

    Blbé jak pučtok, postavy ploché, mytologie nechtěně směšná a rozhodně ani náznakem nevytvářející základy pro zajímavý a fungující svět. Přeplácaný mišmašový brak nad kterým by i pejsek s kočičkou ohrnovali čenichy. Jenže zároveň to záhy nabere zběsilé tempo, jde se z jedné akce do druhé a vůbec je to solidní přímočaré výbušné nablblé béčko jak se patří.

    • 19.12.2017  09:54
    Manhunt: Unabomber (TV seriál) (2017)
    ****

    Zajímavý doprovodný program k Fincherově Mindhunterovi. Uzavřená série o období těsně před/po dopadení Unabombera, která je značně rozporuplná v tom, že na každý klad (a těch tu pěkných pár je) připadá nějaké to „ale“. Na první dobrou zarazí, že v době kdy se ztrácí rozdíl mezi filmovou a seriálovou produkcí, tak tohle neomylně zařadíte mezi laciné televizní seriály jak z devadesátek. I zdejší kanceláře působí jako papundeklové kulisy a ne skutečné prostory. Dále je to příliš ambiciózní; nespokojí se to totiž čistě s procedurální rovinou vyšetřování, ale mnohem více než byste čekali to zabrousí do vod psychoanalýzy a antisystémových filozofií. Což je sice sympatické, ale tvůrci zůstanou napůl cesty čili sice tomu věnují značný prostor, ale mají tendenci to divákovi polopaticky vysvětlovat jak ve škole. K tomu je to zkratkovité, postavy mají tendenci deklamovat vysvětlujícími monology evidentní fakta „jakože pro postavy, ale ve skutečnosti pro diváka“ (jakoby Discovery stále chtělo své diváky vzdělávat naučným programem i v dramatu), vedlejší postavy jsou málokde tak ploché a do počtu (speciálně parťačka má náběh na nejzbytečnější, nejotravnější a nejhůře napsanou i zahranou postavu posledních let; nechtěně směšný pokus o drsnou emancipovanou ženu v mužském světě). Koncept dvou časových rovin pak funguje zdaleka nejhůře ze všech seriálů, kde se v posledních letech objevil. Ani strukturou to není vyhraněné; chvíli procedurál, chvíli soudní drama, chvíli tvrdý dokument, chvíli thrileroidní fikce o kočce a myši, chvíli to a chvíli ono. A pak je tu Sam Worthington v hlavní roli. Není sice vyloženě slabým článkem, ale tak neskonale vděčná mnohavrstevnatá role (která má v zásadě stejný vývoj i naturel jako Ford ve zmíněném Mindhunterovi) si žádala lepší výkon. Výrazně lepší. Speciálně když protihráčem je Paul Bettany, který sice na každý zdařilý výkon předvede jeden nemístně přepálený, ale takto dobrý a podmanivě charismatický nebyl snad nikdy. Což už je co říci, protože ve svém reportoáru má nejednu památnou roli. No a v neposlední řadě prostý fakt, že případ Unabombera jeho myšlenek a „kariéry“ je natolik zajímavý sám o sobě, že přebijí většinu výše zmíněných výtek. Ve výsledku tedy více zajímavé než opravdu dobré, ale zároveň natolik zajímavé až je to opravdu dobré; především pak ve dvou finálních epizodách.

    • 15.12.2017  13:20

    Star Wars by Charles Dickens. Škoda, že na každý dechberoucí olejomalebný výjev (a že jich tu pěkných pár je) a na každou sekvenci aspirující na to vůbec nejlepší z celého universa (emocemi, osudovostí, choreografií i nápady) připadá nějaká linie, která nikam nevede a jen kupí vatu na hromadu jiné vaty, postava která nemá žádné opodstatnění pro existenci či momenty sloužící čistě jako merchandisingová vsuvka „běžte a kupujte“. Navíc to nefunguje jako součást ságy; na žádnou (opravdu žádnou) z otázek z minulého dílu to nezodpoví, ono to většinu pro jistotu rovnou ignoruje. Ovšem čistě sama za sebe je osmička více než solidní popcornový blockbuster; zda to však v případě Star Wars stačí, je věc zcela jiná.

    • 2.12.2017  20:22
    Paddington 2 (2017)
    ****

    Naprosto přesně o jeden medvědí chlup horší prvního dílu. Především kvůli zbytečné potřebě velkolepého akčního finále à la Osamělý jezdec (ostatně aluze na něj se táhnou celým filmem), které jakkoli dobré i náležitě napínavé nesporně je, tak se stylově k tomuto typu filmu nehodí. Jinak nemlich to samé co jednička; což pro jednou není výtka, ale naopak nejlepší možná pochvala. Protože o Paddingtonových eskapádách i podruhé platí, že jsou tou nejryzejší esencí milého, vtipného, hravého a s gustem natočeného i zahraného rodinného filmu, který opravdu je pro celou rodinu bez rozdílu (nejen) věku. A to se vidí velmi málo; zvlášť pak s přihlédnutím k tomu, jaká bezpočetná kvanta filmů se škatulkou "rodinné podívané" zaklínají.

    • 28.11.2017  10:58
    The Punisher (TV seriál) (2017)
    ****

    Velmi zdařilá minisérie, která se nebojí jít stylem i zaměřením proti očekávánému konceptu „seriálový John Wick/Přání smrti“, ovšem trestuhodně rozředěná v obsahem i průběhem neopodstatněném třináctidílném formátu. Což je sice v případě netflixovsko-marvelovských řad již tradiční opakující se problém, ale tentokrát to bije do ksichtu ještě s větší intenzitou než kdy dříve. Ovšem konec dobrý, všechno dobré a jestli tomu něco nelze upřít, tak jsou to kvality závěrečné třetiny, tam se mocně napravují do té doby spíše rozpačité dojmy.

    • 26.11.2017  00:04
    Godless (TV seriál) (2017)
    *****

    Western is not dead. Never was, never will be. Na Godless bude zřejmě vzpomínáno jako na "neskutečně nádherně vypadající western s památihodnou finální přestřelkou". Což by byla škoda, protože tohle je od úvodní prologové scény po finální záběr absolutní esence všeho co dělá z westernu ze staré školy western ze staré školy; tedy čiré žánrové blaho z něhož musí každý fanoušek chtě nechtě slintat více než mimino, kterému se prorážejí zoubky. Srdcovka stavící na ambivalentních postavách, která ví že bez respektuhodného záporáka osudový western nevystavíš (ten zdejší je ryze mccarthyovský), která se ráda lyricky opájí scenériemi i hudbou, nebojí se zpomalit stejně jako přitvrdit dramatickou linku, nezapomíná na osobní vendetty, umí odlehčit dění i nechat postavy rochnit se v beznaději, blátě a prachu a přesto je nechat povstat z popela, je syrová i nekomprosminí, zvládá držet hubu stejně jako naopak vyhmátnout přesně ten moment, kdy lépe šáhnout po winchestrovce a rozpoutat peklo v Bohem zapomenuté osadě... Prostě pravověrná špinavá žánrovka, která staví na dobře prověřených základech, klišé a osvědčených archetypech. Jediným zádrhelem je, že ve finále ne všechny postavy dostanou adekvátní prostor s ohledem na to, kolik důrazu a času jim bylo věnováno. A tak některé vedlejší linie (resp. spíše postavy; především Logan, Truckee, babka a indián se psem) jsou utnuty náhle či vyzní poněkud do ztracena. Newesternové publikum Godless na pravou víru neobrátí, ale právě pro ty poctivé základy se diváctvo na westerny přísahající v posledních dekádách nedočkalo mnoha lepších filmů. Ano, filmů. Pravda, jde sice papírově o uzavřenou minisérii, ale tohle je regulérního film (výstavbou i výpravou) akorát na ploše bezmála osmi hodin.

<< předchozí 1 2 3 4 28 54 81 107
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace