DaViD´82

DaViD´82

Libor Nývlt

okres Praha
(ne)Kulturní referent bez názoru

homepage

803 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 29 57 85 113
    • 24.5.2020  18:37
    The Morning Show (TV seriál) (2019)
    ****

    Pilot odrazuje; rádoby sorkinovka "chodíme po pracovišti a kulometně mluvíme", postavy představují názory nikoli živoucí charaktery, celé to operuje s #MeToo tím nejlacinějším možným způsobem, stylizace "odvrácená tvář ranní show plné amerických úsměvů nad štěňátky" je vše jen ne sofistikovaná... Jenže pilot dělá seriálu medvědí službu, protože se tato vlajková loď Apple TV velmi záhy vyprofiluje v "Sunset Boulevard meets Damages", kde se na #MeToo nahlíží mnoha optikami a postavy ožívají. Předně to však začne fungovat jako intrikářské drama, které je taženo postavami a jejich konáním, nikoli deklamacemi. To vše navíc v atraktivním prostředí zpravodajského zákulisí, kde se přeci jen začne s dynamikou "načančané úsměvy pro ranní Ameriku versus vrážení si kudel do zad jakmile se vypíná kamera" pracovat sofistikovaně. Krásně chladné, pragmatické, loutkářské a skrze potlačované emoce vyhrocené. Škoda, že krom nepovedeného úvodu, má úvodní řada i nezdařilý závěr. Poslední dvě epizody to směřuje k jedné věci, aby se z ní vycouvalo na úkor výrazně horšího řešení "na poslední chvíli". Každopádně jako celek vynikající. Takhle nějak mohl dopadnout Newsroom, kdyby se Sorkinovi nerozpadl ve finální řadě kvůli idealismu a romantickým eskapádám pod rukama. A kdyby Sorkin byl více jako Beau Willimon. | S1: 4/5 |

    • 19.5.2020  16:58
    Poslední představení (TV seriál) (2020)
    *****

    Aneb kterak bylo těžké být (s) Michaelem Jordanem. Ne, nejde o dokument přinášející šokující informace či odvrácenou tvář legendy. Ne snad, že by se to kontroverzím jakkoli vyhýbalo (a že jich bylo sakra hodně), ale vše co zde padne, se dávno ví; ať již ve vztahu k Jordanovi, spoluhráčům, manažerům či médiím. I ty stovky hodin dosud nezveřejněného materiálu z poslední sezóny jsou chiméra, jelikož 99 procent z nich jsou nic neříkající záznamy tréninků. Ne, pořád platí, že Jordan si nepouští média k tělu, pořád platí, že nemluví o manželkách, dětech, businessu a takřka čemkoli jeho se týkajícím. Přesto (na něj) jde o nezvykle otevřenou zpověď. Čím je tedy Poslední představení výjimečné? Ničím. Nemá společenský přesah Sunderlandu či nesportovní přitažlivost duality Kapadiova Maradony. A přesto je tu jeden drobný detail, který to povyšuje na piedestal sportovních dokumentů. A sice způsob jakým je to celé podáno, jak neopakovatelně strhující, informativní, emotivní a nepřekonatelné to je. Nejde totiž o nic více/méně než o drobnokresebnou rekapitulaci kariéry ikonické über legendy, která dala ruku v ruce vzniknout legendě mezi týmy. A že se na ploše bezmála devíti hodin utvrdíte v přesvědčení, že Michael byl nesnesitelně soutěživý ve všem co dělal, šel pragmaticky (či chcete-li arogantně, sviňácky a tyransky) přes mrtvoly a rozhodně v nárocích na sebe či ostatní nedělal sebemenší smířlivé kroky? Well, that´s you, because you never won anything.

    • 15.5.2020  23:06

    Všechny šťastné rodiny jsou si podobné, každá nešťastná rodina je nešťastná po svém. Tolstoj tak sice otevírá Annu Kareninu, ale Lumetův snímek nejslavnější úvodní věta světové beletrie vystihuje o chlup přesněji. Nepamatuji tak mnohavrstevnaté drama, které by bylo obdobně emotivní a přitom prosto velkých gest. Řekne se toho hodně, ale nejsilněji působí nevyřčené. Což funguje díky kompletnímu ansámblu; jakkoli nepopiratelně v čele s výkony ústředního tria Phoenix-Hirsch-Lahtiová.

    • 13.5.2020  23:35
    Plavec (1968)
    ****

    When you talk about "The Swimmer", will you talk about yourself? Ne, ale budu mluvit o tom, jak Plavec pět dekád od svého vzniku zažívá malou renesanci jakožto předobraz Dona Drapera; synonymu výrazu "komplexní živoucí rozháraný charakter s démony". Zcela oprávněně, jelikož i po všech těch dekádách není Plavec o nic méně aktuální než v době vzniku. A to i když nejste okouzlující hřešící tatík za zenitem od americké idylické rodinky z předměstí, užívající si s paninkami z okolí, než se večer pokorně vrací domů. Škoda, že ona vyprázdněná fasáda "amerických úsměvů a zahradních víkendových party" přešlapuje poněkud na místě a (vy)drží celou polovinu stopáže. Měla se začít rozpadat mnohem dříve, protože ve druhé polovině, s každým přibývajícím bazénem, smočením a větším ponořením do hlubin surrealična, je to lepší a lepší. Až je to během finálních bazénů zdaleka nejlepší z obdobného ranku snímků.

    • 13.5.2020  18:39
    Chicago P.D. (TV seriál) (2014)
    ****

    Wannabe The Shield, který se po úvodní bezmála až směšné fázi "jsme všichni jakože echt drsní, echt zlí, echt ambivalentní a jsme v echt nekompromisní kriminálce, ale pod drsně drsnou slupkou skrýváme srdéčka na pravém místě" překvapivě rychle (cca v polovině úvodní série) najde. Nikdy se sice nevymaní ze stínů svých neskrývaných předobrazů, ale překvapivě často se v těch stínech neztrácí. Je to zcela prosté komplexity oněch předobrazů i jakékoli hloubky postav, ale aktuálně tolik drsných kriminálek, které by si (u)držely kvalitu, aby se nad touto dal ohrnovat nos, není. Ano, je to spotřební krimi zábava o drsných poldech z ulice (hraných modely a modelkami), kteří dělají ramena, vyhrožují, rvou se, okrádají zločince a lžou sami sobě. Nebavíme se tu o úrovni sofistikovanosti na jaké operují Don Winslow, James Ellroy, Shawn Ryan či Sidney Lumet. Ovšem Dick Wolf a jeho tým nepředstírají, že by o něco takového vůbec usilovali. Chtějí po náročném dni na tři čtvrtě zabavit a u(spo)kojit žánrového diváka drsných kriminálek z ulice, na kterého se poslední roky poněkud zapomínalo. A to se jim daří více než solidně. Když nic jiného, tak mají v hlavní roli Jasona Begheho, který to mohutně táhne; a to i když se to zrovna poněkud táhne. | S1: 4/5 |

    • 9.5.2020  14:02

    To jak Lean v první polovině vykresluje kulturní, společenské i podnební rozdíly Indie a Británie je obdivuhodné. Dostane na přeplněná hlučná nádraží a tržiště, ohromí exotičností, usadí strojenou stoickou britskou nadřazeností, polije potem pod žhnoucím sluncem stejně jako na kost promočí během monzumových průtrží... Do toho vykresluje charaktery různých společenských i náboženských postavení, nechává na pozadí bobtnat pomalu sílící revoltu a dává do kontrastu pochopení a upřímný zájem versus "nevědomou xenofobii". A dokud se ony třecí plochy jen tak mimochodem ukazují (à la záběr na vlak jedoucí dechberoucí krajinou, který pomalu klesá pod oblouky viaduktu, kde se bez střechy nad hlavou tísní desítky Indů "podřadných" kast) a nedeklamují, tak tomu není co vytknout. Jakmile se to však v polovině překlopí v čistě komorní deklamování bez ukazování, tak zbývá "pouze" strojená divadelní hra s vynikajícími výkony.

    • 8.5.2020  14:39
    Cizinec (1946)
    ***

    Commit a crime and the earth is made of glass. Je až překvapivé, jak moc je to směšně naivní. A ne, není to ani v nejmenším dáno rokem vzniku. Funguje to především díky kameře a Wellesovi, který ze své postavy dokáže vytěžit i to, co scénář neobsahoval. Tuctový době poplatný noir s netuctovým obsazením, ze kterého utkví v paměti několik málo nádherných černobílých kompozic a výtečné (jakkoli přepálené) finále.

    • 4.5.2020  22:36

    A pak že vztahy na dálku nefungují... Sympaticky starosvětské vyznání lásky ke klasické literatuře, Spurs a přátelství. Snad jen kdyby z toho tak moc netrčela divadelní prkna a rozhlasovost. Mohlo/mělo se to ještě o poznání více opřít o silné obsazení, které je plně schopno uhrát vše čistě pohledem. Místo toho se to spoléhá na mnohdy nadbytečné předčítání předlohy/korespondence, které je pochopitelně středobodem všeho, ale filmově to šlo pojmout i jinak než skrze táhlé záběry a voice-over. Nekoncepčně nahodilé boření čtvrté stěny tomu také nepřidává. Přesto je to ve výsledku neskonale milé a jakkoli zdánlivě odtažité, tak to nevydíravě dojme více než by jeden čekal. A není to pouze tím, že mě s tím pojí společná slabost pro knihy, Spurs a knihy o Spurs.

    • 2.5.2020  00:08
    Bažina (TV seriál) (2018)
    ****

    Polská Pouta prohnaná severským noir seriálovým přístupem k žánru. Podtrženo, sečteno "win-win" ve všech ohledech; od hutné dobové atmosféry přes nosné rozhárané postavy až po vytahování historických kostlivců ze skří... Ehm, lesů.

    • 30.4.2020  11:18

    Jedno klišé za druhým. A to klišé i neduhy jak ze žánru sportovních filmů tak sociálních dramat. Emoce se nedostavují, sportovní složka je do počtu. Funguje to jedině díky životní roli Seana Beana. Životní nikoli výkonem (i když zahrát ve skoro čtyřiceti o dvě generace mladšího nevycválaného výrostka, aniž by působil směšně, je obdivuhodný výkon sám o sobě), ale náturou. Bean tu jednak nezemře, ale především je to o tom, jak se dostává do sestavy Sheffieldu United. Tedy klubu, který ve skutečnosti odmala vášnivě podporuje. A kdo z nás by si klukovský sen o vstřelení vítězné branky za klub svého srdce nechtěl zažít alespoň na plátně, že? Bean si to užívá, je to vidět a díky tomu zachraňuje jinak ryze tuctovou výplňovku na "až přijde sobotní deštivé dopoledne a nebudou dávat nic jiného".

    • 30.4.2020  00:38
    Do toho (2001)
    ****

    Metal má This Is Spinal Tap, čutaná má Mikea Bassetta. Mockumentary se smrtelně vážnou tváří, která se trefuje do všeho kolem fotbalu; od hráčů přes pohlaváry, fotbalová klišé, zpolitizování rivalit, starých křivd a média až po tiskovky, veřejnost i Pelého. Jako celek to sice nedrží pohromadě (jakože vůbec), ale jako slepenec scének a mouder (čti studnice mnohdy nepřeložitelných suchých anglických hlášek) to pobaví nemálo. A byť je to specificky cílené jako očisťující satira stavu anglického fotbalového prostředí (od asociace po média) po neúspěších na MS 1998 a ME 2000, tak je to v těch nejlepších "tnutích do živého" nadčasové a nezávislé na krajině vzniku. Navíc to krom salv smíchu sympaticky zafunguje i po emoční stránce během finální tiskovky "4-4-F-2" (jak je možné, že takové rozestavení není jako easter egg ve Football Manageru?) před utkáním s Argentinou.

    • 27.4.2020  12:22
    All or Nothing: Manchester City (TV seriál) (2018)
    ****

    Největší výtkou je, že se ani náznakem nezabrušuje do kontroverzních témat kolem Citizens. Jakoby dohoda byla jasná. Ano, pustíme štáb tam, kam nikdo nikdy neměl přístup, ale výměnou bude, že se nebude vyptávat a dotýkat témat, která by nám byla proti srsti. Čili řešení finančního fair-play, pohled do zákulisí tradičního klubu uměle vyhnaného petrodolary, které však nepřinesly kýžené ovoce (v době vzniku dva tituly, jeden FA Cup a několik trofejí druhé kategorie za dekádu, to není adekvátní kvalitě a financím do týmu vložených), nic takového tu není. Vůbec se neřeší aspekty, jak se změnil tým v očích ostatních klubů, jaké to je hrát v týmu, kde se sestava lepí nakupováním nadražených hotových hráčů spíše než koncepcí, jaké to je hrát pod Guardiolou, jehož sázka na pohlednou hru přináší ovoce v dlouhodobých soutěžích, ale ne ve vyřazovacích bojích, kde je třeba to někdy taky prostě "ukopat", jaké to je motivovat kádr superhvězd bezmála ze dne na den ze soubojů v Lize mistrů na utkání s třetiligovým týmem, jak uřídit tým takových individualit, kde každý chce být na výslunní apod. Nic takového tu není. Celkově působí optika "pokřiveně", vůči City poklonkově a v důsledku nevěrohodně. Zcela tu pak chybí přesah, který se podařilo dostat do obdobně koncipovaných sérií o Sunderlandu či Dortmundu. Přesto všechno je nepopiratelné, že čistě jako "nekonfliktní záznam úspěšné sezóny a letmý pohled do zákulisí chodu velkoklubu" to je strhující a fantasticky podané. Má to nejeden silný moment a když je nejhůře, tak vášnivé Pepovo křepčení utáhne i slabší momenty. Čili máte-li slabost pro Manchester City (či vás škodolibě těší aktuální zašlapání United), Pepu, De Bruyneho, Companyho či Premier League, tak není důvod se nepodívat. Máte-li ambice se dozvědět i něco mimo naaranžovanou produktovou "Man City" brožurku, tak zde nepochodíte. PS: Psáno pohledem fanouška Spurs (a Burnley), které Amazon pro novou sérii All or Nothing sleduje v aktuální "koronavirové" sezóně 2019/2020. A tam se PR brožurka asi čekat nedá. Zkažená sezóna, nástup Josého, zranění kompletního útoku, ještě výraznější rozkmotření fanoušků s už tak nenáviděným Levym, dopady nového stadionu na přestupy... Pokud i z toho dokáží udělat PR agitku, tak všechna čest producentům.

    • 25.4.2020  04:10
    Gangs of London (TV seriál) (2020)
    *****

    Pulpový echt (jakože ale opravdu echt) násilný gangsterský epos jak má být aneb "moderní Gangy z Birminghamu prohnané akční choreografií Zátahu se špetkou ritchiovek". A Evans této premise dostává nejen se ctí, ale i hektolitry prolité krve a nějakého toho gore během časté, různorodé a vymazlené akce. Má to vše, co byste od pravověrné gangsterské žánrovky čekali. Silné charaktery, skvělé obsazení, filmovost, osudovost a vrážení si kudel do zad. V tomto případě v přeneseném slova smyslu i tom doslovném. Obstálo by to samo o sobě čistě jako gangsterská sága o střetu několika rodin/společenských tříd, o pomstě, o cti, o rodině. Jenže je zde nadstavba, která to povyšuje nad obyčejnou poctivou gangsterku. A sice choreografie a provedení syrových akčních scén. Evans se nezapře a raidovské pověsti nezůstává dlužen ani tu poslední zlámanou kůstku v těle. Být to prachsprostá přehlídka bezmyšlenkovitých násilných akčních orgií pospojovaných výrazně horší mírnix týrnix náhražkou děje, tak by to stejně aspirovalo na plnou palbu. Ano, tak je tento aspekt dobrý a (nejen) v rámci seriálové akce přelomový. Kdo něco podobného kdy zkusil v seriálové podobě? V několika scénách Daredevil a párkrát Banshee? Jenže tady lahůdková kaskadérská akce není hlavním lákadlem. Jsou tu nepochybně pasáže, které zkultovní a budou se po stránce provedení, intenzity a choreografie rozebírat až do svatého Dyndy. Přes veškeré kvality je však akční složka "pouhou" třešničkou na dortu kvalitního gangsterského korpusu. Ne, to vlastně není pravda. Gangy Londýna se nedají zredukovat na gangsterskou ságou s prvky akce či akční seriál s prvky gangsterky. Oba aspekty jdou natolik nerozdělitelně ruku v ruce, že tvoří svébytný celek, který si nelze nezamilovat. Pokud na něj budete mít dostatečně odolný žaludek. | S1: 5/5 |

    • 25.4.2020  00:09

    Nařáchlejší verze Muže v ohni aneb další ze série akčních filmů "kaskadér režisérem", kde se samo sebou rozumí, že roztřesená kamera a zběsilý střih jsou morem akčního žánru. Ze shodného ranku jako Zátahy a Wickové. Nikoli stylem akce, typem filmu či nekompromisní syrovostí, ale že si během akčních pasáží několikrát nevyhnutelně samým nadšením řeknete "tak tohle jsem ještě nikdy neviděl, ale rozhodně chtěl vždycky vidět". Neřeknete si to sice zdaleka tak často (v podstatě dvakrát; u "jakože jednozáběrovém" jedenácti minutovém akčním infernu napříč slumy a mlácení harantů) jako u druhého Zátahu či u pokračování Johna Wicka, ale pořád o poznání častěji než u většiny akčních snímků poslední dekády (čest výjimkám). Navíc je to v časté akci dostatečně variabilní, aby se neomrzela. Přímočarost jde k duhu, postavy načrtnuté ale funkční, emoce jímají, stěrače stírají. Výsledkem je žánrovka, která ví, čím chce být a komu je určena. K naprosté spokojenosti schází jedině méně tklivého zachmuřeného sebezpytování, nepřežlutěné tónování a závěr, který by nepůsobil jako vyšumění do ztracena.

    • 15.4.2020  17:36
    Maradona v Mexiku (TV seriál) (2019)
    ***

    Koncept "když nepřijde hora k prorokovi, musí přijít prorok k hoře", kdy vyfetovaný Diego, trenér všem pro smích, vyráží do samotného srdce drogového kartelu Sinaloa, trénovat tým, který vznikl až v novém miléniu, byl záhy vyhnán na vrchol drogovými prachy a pak upadal a upadal až do současného stavu nefungujícího celku na pomezí boje o udržení druhé ligy. Je to ze strany vedení týmu Dorados de Sinaloa čirý publicity stunt. A ten nejenže zafunguje, ale světe div se, proti veškeré logice, zafunguje i sportovně. Čili koncept je z říše snů. Problém je jeho realizace. Z necelých čtyřech hodin stopáže není vůbec jasné, co mělo být cílem. Zda pohled do zákulisí klubu či Diego. Ani jedno však nefunguje. Rozhodně se nejedná o ekvivalent pohledů pod klubovou pokličku à la Sunderland, All or Nothing, Inside Borussia Dortmund apod. Zároveň to však není ani o Diegovi, který si krom první epizody nepouští štáb k tělu. Sice nesleze z obrazovky, ale je to čistě během tréninků (kde nic nekoučuje), předzápasových meetingů (kde žádnou taktiku neprobírá) a zápasů (kde jen z plna hrdla spílá rozhodčím). Nic mezitím. Působí jako talisman pro štěstí, který řekne pár slov o vášni a bojovnosti a veškerou dřinu za něj dělá asistent. Nekladou se mu otázky, jen běží kamera, které si je dobře vědom, a tak dělá zábavu, flirtuje a láteří. Což sice stačí, aby se na to dalo koukat, protože prostě Diego je Diego a je fascinující sám o sobě, ale nestačí to k ničemu jinému. Celé to nakonec drží pohromadě jen díky tomu, že Diego je zábavný a že nepravděpodobnou shodou okolností se tým pod jeho "vedením" zvedl a začal psát fotbalovou pohádku. Ve výsledku je na tom ovšem zdaleka nejlepší ona přidrzlá mariachi znělka.

    • 13.4.2020  17:36

    S ohledem na hydeovskou strukturu by seděl spíše název "Diego/Maradona". Na sedmiletém neapolském období, které udělalo z Diega pojem, legendu, Boha i ďábla, Kapadia umně vykresluje osud rozměrů antické tragédie. Je v něm vše; revolta, vzestup ne na vrchol, ale vysoko nad něj, ikarovský pád, destruktivní láska (osobní i davů) a čirá nenávist (osobní i davů), ďáblovo našeptávání skrze Camorru, (ne)přející okolí, společenské, sportovní i politické přesahy, otcovský problém a jako středobod rozháraná mysl svébytného génia. Je zcela jedno, zda vás fotbal zajímá či nikoli. Je jedno zda Diega obdivujete či jím opovrhujete, zda ho považujete za politováni hodnou smažku, podvodníka a lháře či nejlepšího fotbalistu všech dob, fotbalového hračičku a bojovníka s vášní v srdci. Funguje to totiž především v univerzální lidské rovině "tragického osudu génia". A pokud vám přeci jen není fotbal jedno, tak pak to platí tuplem. Je obdivuhodné, jak se Kapadiovi bezpočetné stovky hodin materiálu podařilo vměstnat do dvou hodin stopáže, udržet jasnou strukturu, linku, obejít se bez mluvících hlav, gradovat tempo a v neposlední řadě i udivovat zrestaurovanými záběry. A to už vůbec nemluvím o tom, co pro výsledné emoce dělá Pintova hudba. Ano, dala by se tomu (stejně jako Sennovi) vyčíst určitá zjednodušující přímočarost ve vykreslení událostí z velké části zcela ignorující jiné úhly pohledu (gentleman Robson by mohl vyprávět), ale... O to tu (stejně jako ve zmíněném Sennovi) opravdu vůbec, ale vůbec, nejde.

    • 13.4.2020  02:32
    Drahokam (2019)
    ****

    Neo-noirový Woody Allen na koksu se synťákovým podkresem. Uřvané, přepjaté, hypnotické, umumlané, odpudivé, upatlané, slizké a echt (ale jakože fakticky echt) intenzivní. Nelze to doporučit kdekomu. Dobrý časy byly proti Drahokamu přístupný divácký snímek. Safdiové tentokrát záměrně provokují. Buďto je budete z duše nenávidět či obdivovat, ale stěží si řeknete "hmm, solidní tuctovka, na kterou si zítra nevzpomenu". Vzpomenete. Je pouze otázka, zda si u té vzpomínky znechuceně odplivnete či uznale pokýváte hlavou.

    • 10.4.2020  23:51

    Francouzští My všichni školou povinní aneb Mezi zdmi 2 aneb Kapesné 3.

    • 3.4.2020  14:48
    Tales from the Loop (TV seriál) (2020)
    ****

    Jaká předloha, taková do značné míry i adaptace. I když ze zcela jiných důvodů, jelikož jak v osmi epizodách zadaptovat necelých 140 stran ilustrací, že? Knižní Smyčka stojí právě na ilustracích (půjčujte, googlete, stojí vám to za to), kde genius loci je alfou i omegou každé jedné malby. Každá překypuje osmdesátkovou nostalgií, dětskou výpravou za dobrodružstvím, alternativní "retro-future" historií, sychravostí podzimu i mrazivostí zasněžených dálav. Bohužel však knižní Smyčka padá na nadbytečné "jakože příběhové" omáčce kolem. Paradoxně v ní tedy obrázky nemají úlohu ilustrací, protože ilustrací je text samotný. Jak se s tím vším popasovat v dramatickém seriálu? Překvapivě dobře. Atmosféra i design maleb Stålenhaga jsou přeneseny f-e-n-o-m-e-n-á-l-n-ě (navíc mohutně dopovány hudbou Glasse). Nedá se popřít, že příběhy jsou odstaveny na druhé koleji za výše uvedeným, ale pouze na druhé a nikoli jako v knize na čtvrté či páté. Kde v předloze byl nástřel základní osnovy dobrého příběhu v jedné dvou větách "jen kdyby je někdo schopný pořádně uchopil a rozpracoval", tak tam se přesně to Halpernovi/Amazonu podařilo. Ne památně, mnohdy až vyloženě utahaně; a to i na seriál sázející na komornost a záměrně pomalé tempo. Ne vždy to dějově stačí na utažení bezmála hodinových stopáží, ovšem dostatečně kvalitně, aby to nestahovalo celkovou kvalitu do hlubin nezajímavosti. Může to na první dobrou budit dojem, že se tu kombinují Stranger Things (poetika, děcka, retro, dobrodružství) s Black Mirror (epizody, přesah, témata), ale není tomu tak. Tales from the Loop jsou svébytné. Někdy je to dobře, někdy ne, ale každopádně mají (již jen díky atmosféře a audiovizuálu) veškeré předpoklady, aby z nich byl sci-fi kult i počin, o kterém se bude mluvit. A přes veškerá "ale" zcela zaslouženě. | S1: 4/5 |

    • 30.3.2020  23:18

    (ne)Chtěl mít festival, ale přijeli mu tam influenceři. Je to fascinující, ne že ne, ale čistě po škodolibé stránce "muhehe, dobře jim tak evianistům". Události se nedaří koherentně zdokumentovat, nekladou se zpovídaným nepříjemné dotazy na tělo, zásadní osoby "vnitřního kruhu" to až na McFarlanda ignoruje a na konci má jeden více dotazů než na začátku. Je to ohraná písnička několika podvodů a zpronevěr, na kterých není nic sofistikovaného či nápaditého. Velké řeči a sliby charismatického podvodníka podpořené dobrým marketingem. Nic více a nic méně. V krátkém časovém úseku to procházelo a dotyční to před sebou valili a valili až bulvy nestačili valit. Z obdobného ranku je neskonale zajímavější kauza kolem Elizabeth Holmes.

    • 29.3.2020  00:43

    Taková svodka jednoho žánru a všeho o něm i kolem něj. Působí to totiž jako hodinu a tři čtvrtě dlouhý trailer na desetidílnou sérii. A série by to bývala byla výtečná, protože jedno každé téma (a že jich tu je), které se zde nakousne, je nosné a vyloženě volá po pořádném zakousnutí se. Jenže ono ne, co deset minut, to něco zcela jiného. A to předchozí se už navždy opouští bez jakýchkoli jiných než nedořečených povšechných informací (klidně si to uprostřed tématu odskočí na dopad kung-fu filmů na breakdance a parkour kulturu, zabere to vždy necelou minutu; proč to tam tedy vůbec dávat?). A to je setsakra málo. Nápad dobrý, forma na pováženou. Mluvící hlava střídá záběr z filmu, následuje grafický předěl, do toho se na vteřinu objeví kdo mluví a jaký film to byl. To celé trvá cca dvacet vteřin a pak se jede stejná skladba znovu a znovu. Má to díky tomu spád, má to energii, zapíšete si do poznámek "páni, tenhle film si musím sehnat a týjo, tohle je zajímavé, o tom si musím zjistit více". Jenže to je ten problém, nahodí to udičku, ale nic to nechytí. Není ani jasné, komu je to vlastně určeno. Fanouškům ne, ti to všechno vědí a je to příliš povšechné, příliš po povrchu. Neznalým pak už vůbec ne, protože je to tak strašně letem světem o tak konkrétních aspektech mířených právě na fanoušky, že než se stihnou naladit na jedno, už se řeší něco zcela jiného.

    • 24.3.2020  09:25
    Dopis pro krále (TV seriál) (2020)
    ****

    Již s ohledem na rok vzniku předlohy je jasné, že toto není (a nemá být) zástupce novodobého přístupu k fantasy žánru. Ne, tohle je (a má být) černobílá pohádková naivní fantasy o partě děcek. Ano, je to do značné míry rytířská variace na Narnii (ne filmovou, ale tu seriálovou ze Studia Rosa) bez tradiční fantasy havěti a mluvící fauny. A ne, není na tom vůbec nic špatně. Pokud vám svého času sedly klasiky à la Willow, tak tohle je ze shodného ranku. V rámci necelých pěti hodin to nikdy neztrácí tempo (cenou za to je na hlavu postavená logika výskytu a přesouvání postav ve druhé polovině či finální díl, který působí jako sestříhaný ze dvou), děcka vesměs nejsou otravná, hlavní představitel je vyložený sympaťák, tvůrci se nebojí "lacině" využívat dechberoucích krás Nového Zélandu v exteriérech a tuzemských hradů v interiérech a... A vůbec, pokud chcete (až na jeden sympatický zvrat) přímočarou nenáročnou výpravnou dobrodružnou pohádku pro celou rodinu na jedno odpoledne, tak není třeba hledat dále. Pokud naopak hledáte "novou Hru o trůny/Zaklínače", tak hledejte dále. | S1: 4/5 |

    • 21.3.2020  02:30
    Pán tygrů (TV seriál) (2020)
    ****

    Hello all you cool cats and kittens. Kriminální dokusérie jsou v posledních letech ztělesněním "to nevymyslíš". O této v hlavní roli s excentrickými egomaniakálními pokryteckými rednecky ve sváru, kteří nadevše milují pozornost, prachy, účesy "vpředu byznys, vzadu párty", otřesné country odrhovačky, zbraně a velké kočky, to pak platí dvojnásob. Pouze to mohlo (a mělo) být vměstnáno do o jednu či dvě epizody kratšího rozsahu. Místy to totiž poněkud ztrácí tah na bránu. Témat je však hodně; chov velkých koček v zajetí, jejich podmínky, finanční byznys z toho plynoucí, týpek co byl předlohou pro Tony Montanu (ve kterém jiném díle by takový charakter byl ten nejméně zajímavý?), mnoho(ženství/mužství), budování komuny/kultu se vším všudy, miliónové dědictví, kandidatura na prezidenta, kvanta perníku a především postupně eskalující kočkování a vrážení si kudel do zad všech zúčastněných "kolotočářů"; a to až po nějakou tu objednávku vraždy apod. Nikdy to tedy neztrácí na zajímavosti. Což bezpečně poznáte dle toho, že z neustálého kroucení hlavou nad vším tím "to nevymyslíš" a "to snad ne" pekelně bolí za krkem. Možná by se ovšem slušelo ještě s tím posečkat rok dva, protože i "po konci" se toho v těch kauzách nemálo echt zajímavého stále ještě děje a dít bude.

    • 20.3.2020  22:23
    Vlastníci (2019)
    ****

    Potvrzení, že i když se tuzemské kinematografii jinak zrovna nedaří, tak dokumenty nám vždy šly. A evidentně stále jdou.

    • 8.3.2020  10:02

    Pokud od toho čekáte náhled do zákulisí proslulého univerzitního týmu, pohled na to, jak se možným budoucím hvězdám NFL daří skloubit školu a přípravu na šanci na profi smlouvu, o specifika "přestupů" mezi univerzitami, vztah běžného studenstva a fotbalové elity, napětí mezi "prvňáky" a "seniory, kteří mají poslední šanci se ukázat" v týmu, rivalitu jednotlivých škol... Tak přesně nic takového se tu (až na pár záblesků) neřeší. Jde čistě o slet zápasů v univerzitní sezóně; je to dobře podané, má to tempo, není to bez zajímavosti, ale je to čistě o sportovní stránce "příprava na zápas - zápas - pozápasové dění a pak zas a znovu". Těch několik pokusů o vstup do osobní roviny je příliš inscenovaných než aby o něčem reálném vypovídalo. Čili to čím je to nejzajímavější oproti "profi NFL All or Nothing" sériím, tedy univerzitní rozměr, se nevyužívá dostatečně. Že jde o nevyzrálé mladíky poznáte bezpečně jedině dle toho, jak se snaží být šik a neustále čumí do mobilů. PS: Postava kouče obrany je největší myslitelná sbírka všech klišé "americký kouč fotbalu", taková postava by v nedokumentární tvorbě neprošla, protože by nepůsobila ani na vteřinu reálně.

    • 2.3.2020  17:56
    F1: Touha po vítězství (TV seriál) (2019)
    *****

    Nejpůsobivější na tom není nepřikrášlený (v rámci možností) bezprecedentní přístup do zákulisí i soukromí, velké emoce, průšvihy, radosti, prostořekost, rozdíly oproti vyjádřením pro média a „co se mi skutečně honí hlavou“, adrenalinem našlapané zprostředkování závodů samotných (kam se hrabe Rychle a zběsile oproti zdejší „akci“), absolutní mistrovství ve střihu (podání i rutinních na události skoupých velkých cen je dechberoucí; a co teprve těch, kde se něco děje), intrikaření plné vrážení si kudel do zad mezi stájemi a (spolu)jezdci ve stylu "Hry o trůny hadr", nelineární promyšlená struktura, sloupávání staniolu z vypulírovaného efjedničkového pozlátka, až „clarkson-hammond-mayovsky“ (to určitě vystřihnou) momentky či running joke v podobě „ignorace“ Räikkönena. Ne, to zdaleka nejpůsobivější na celém tom majstrštyku je, že to vrací vypulírované a předpisy svázanému motocirkusu lidskou tvář, osobitost, emoce a kouzlo, které pro mnohé z nás F1 měla v devadesátkách někdy kolem nácti let věku v dobách Senny či pozdější rivality Schumacher-Häkkinen. Vůbec se nedivím, že první sezóna o ročníku 2018 v důsledku přinesla zvýšení zájmu a sledovanosti ročníku 2019. A co teprve ta druhá, kdy si štáb k tělu krom „zbytku pole“ pustilo i nedostižné duo Mercedes/Ferrari (jakkoli jen na pár závodů a nikoli celou sezónu). Echt kvalitní sportovní dokuseriály s pohledem na „to jak to chodí mimo dohled přenosových kamer a tiskových konferencí“ má obecně vzato pod palcem spíše Amazon, ale Netflix s tímto (a ještě Sunderlandem) drží trumfová esa. Lépe podaný, emocemi i informacemi nabitý pohled do vrcholového sportu tu totiž aktuálně není (a že jich pěkných pár sakra dobrých je). | S1: 5/5 | S2: 5/5 |

    • 1.3.2020  20:33
    Dark Waters (2019)
    ****

    Spíše standardní, jakkoli kvalitní, drama o táhlém legislativním souboji "David versus Goliáš", kde jsou karty rozdány jasně. Konglomerát tající svá pochybení proti přírodě/lidskosti a právník přicházející o iluze nikoli však o morálku. Jede se dle syžetu dobře známého z Erin Brockovich a podobných. To co z toho činí zapamátihodnou záležitost je působivě znepokojivá "černobylská" atmosféra; a to především během první poloviny.

    • 17.2.2020  21:49
    1917 (2019)
    ****

    Úvodní třetina oplývá natolik strhující energií a nábojem, že něco takového pamatuji naposledy u posledního Šíleného Maxe. Žene to vpřed, nápad střídá nápad, nevíte zda více obdivovat technickou stránku, mizanscénu či nezaostávající obsah a... A nevyhnutelně následuje upadnutí tempa. Jakkoli technické mistrovství zůstává, tak čím více se to proměňuje ve variaci na Jdi a dívej se, tím odtažitější a navzdory "jakože jednozáběrové celistvosti" epizodičtější to je. Nakonec se to rozpadne ve slet výjevů zcela; někdy nebývale působivých, někdy viděných, někdy poněkud kolovrátkových. Být výjevů o pár více či méně; je to jedno. Cesta (fyzická i niterní) hrdiny/diváka by byla nemlich shodná. Špatné ani nudné to není ani na moment. Pouze to již nikdy není tak dobré jako zpočátku. Což u je u zážitkového filmu problém. Nejedná se tedy přímo o vítězství formy nad obsahem, ale je to tomu nebezpečně blízko, ne že ne. Ovšem s ohledem na to, na jaké über-úrovni ta forma je, by se i tak nejednalo o zápor.

    • 16.2.2020  11:06
    James May: Our Man in Japan (TV seriál) (2020)
    ****

    Bim, guess what? Že by konečně FUKAFUTOKYU? Nikoli, ale konceptem se to zase až tak neliší. May se snaží během několikatýdenní cesty ze severních ostrovů k jižním o proniknutí do "specifičnosti japonské nátury" skrze jednu haiku za druhou, převleky, jídlo, atrakce, J-POP, setkávání s udržovateli tradic a vůbec mnohá aktuální i historická "ze západního pohledu podivná" specifika. Jenže v jeho vytyčené metě ho odbourává každý náznak falického symbolu, kdejaký hláškující robot, extrovertní a nejhlasitější průvodce v celém Japonsku, vlastní štáb a vůbec tak nějak všechno. Nejvíce na škodu je nevyrovnanost jednotlivých epizod, kupříkladu první a čtvrtá jsou ryzí zlato zatímco třetí o Tokiu je naopak až otravná. Škoda, každopádně doufám, že série "odbourávající se Bim na cestách" bude pokračovat. Tady je totiž nesporně hlavním tahounem May sám o sobě spíše než Japonsko samotné. Ostatně on se jím tak nějak "prosumimasenuje" spíše než procestuje. Což v tomto konkrétním případě, paradoxně, není výtka, ale klad. A ne zrovna malý. Je to totiž ve své podstatě více sitcom o trampotách brblajícího starce než dokument.

    • 16.2.2020  10:52
    Undone (TV seriál) (2019)
    *****

    Mind-bending mindfuck. Na první dobrou nepochybně zaujme svébytná grafická stylizace (maznutá a jakože lehce odfláknutá rotoskopie), na kterou je třeba si chvíli zvykat. Nejde však o gimmick. Má totiž své opodstatnění, jelikož díky ní veškeré to ztvárnění i vnímání snové (ne)reality funguje naprosto skvostně. Ovšem nepředbíhejme, protože Undone je o Almě, toho času učitelce ve školce, a jejích problémech s matkou, sestrou, přítelem, prací, sebou sama, rodinnou anamnézou/predispozicí psychické poruchy, náladami, vztahy, emocemi a... Jednoduše řečeno je Alma jedna z vůbec "nejživotnějších" ženských postav na poli veškeré quality tv tvorby. V kategorii "nehorázně sympatická sarkastická tak trochu mrcha" pak konkurenci nemá žádnou. A není to pouze o ní. Být to čistě drama i bez toho "navíc", tak by to plně obstálo. Jenže ono tu to "navíc" je. A pořádné. Almě se totiž díky těžké autonehodě otevře zcela nový svět. Začne vnímat časoprostor ve čtyřech rozměrech. A tady začíná sofistikovaná hra s divákem, kdy tvůrci velmi uvědoměle žonglují s mnoha míčky (je stále v komatu? vysadila prášky a propadá se do hlubin svého šílenství? je to skutečně sci-fi vycházející z šamanských zážitků?), kde si budete všímat i toho, že v určitém typu scén má Alma vždy konkrétní oblečení i obuv. Budete na Almu nahlížet jak z jejího pohledu nespolehlivého vypravěče, tak zvenčí pohledem postav jí blízkých. A ta forma. Není v podstatě nic těžšího než "zfilmovat" (ne)logičnost a (ne)návaznost snové (ne)logiky. To že to v podstatě nedává smysl, mění se prostředí, postavy, dění, ale přesto se drží logická navazující linka čili to paradoxně dává smysl. Zkouší to mnozí, ale komu se to kdy skutečně povedlo? Gondry ve Věčném svitu neposkvrněné mysli jest výjimkou potvrzující pravidlo. Tvůrci Undone to však dávají opakovaně levou zadní. A k tomu nikdy ani na okamžik neztrácejí ze zřetele, že to je hlavně a především o Almě a nikoli o holotropním cestování časoprostorem. | S1: 5/5 |

<< předchozí 1 2 3 4 29 57 85 113