DaViD´82

DaViD´82

Libůrek Nývltů

okres Praha
(ne)Kulturní referent bez názoru

homepage

784 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 28 55 81 108
    • 18.4.2018  11:45
    Cunk on Britain (TV seriál) (2018)
    ****

    Why did Oliver twist? Ano, šestice epizod je to na jedno repetitivní satiristické smrtelně se vážně tvářící brdo, ale stále platí, že každá druhá věta je hravější, vymazlenější a vtipnější než ta první. A již ta první je čisté nahláškované komediální zlato. Vypsat ty nejlepší a nejtrefnějí frky z každé epizody by ani nešlo, protože by to znamenalo překročit zdejší limit povolených znaků na komentář. I přes to však nelze popřít, že kdyby to místo bylo stlačené do tria "best of" dílů, tak je to za čistých pět, jakkoli je to nemlich to samé co veškeré předchozí "Cunk on XY". He was a Catherine-holic, or Catholic for short.

    • 16.4.2018  12:13

    Příliš rozhárané v konceptu. Zpočátku to vypadá, že půjde o dokument mapující těžkosti letitého vývoje. Což s ohledem na to, že to pokrývá cca šestnáct dní (navíc ne kontinuálně, ale nárazově) o vzniku či tvůrčím procesu nevypoví naprosto nic. Tvůrci dokumentu sice do popředí nevstupují (až na neustálé přitakávací "hmm"), pokládat otázky umí, ale naprosto se vyhýbají jakékoli kontroverzi, kterých zrovna kolem Kingdom Come nebylo málo (nezvládnutý management a přepísknutý crunch time, arogantní neřešení zmatků kolem kickstarterových bonusů, ohodnocení týmu, svébytnost Vávry atd.) čili se to zvrhne spíše v klasické poplácávání se po zádech ve stylu tradičního filmu o filmu. Asi nejblíže to má formou k herním „final days“ dokumentům, kde se tvůrci dokumentů „sžijí“ s týmem a sledují poslední (tý)dny/hodiny před vydáním, pnutí po těžkém vývoji, napětí před recenzemi, reakcemi hráčů, komerčním (ne)úspěchem apod. Jenže k tomu, aby podobný přístup fungoval, je třeba být neviditelnou součástí vývojářského týmu, ne prezencí, která se v kancelářích vyloupne dvakrát třikrát na jednotky hodin před vydáním. Je vidět, že si všichni přítomnost „cizího elementu“ uvědomují, takže opět reagují spíše jak v tradičním nekonfliktně uhlazeném filmu o filmu. Navíc tomu chybí nějaká shrnující tečka, podpisová akce v den vydání jí není. Pokud tedy ambicí tvůrců bylo něco více než pouhé povinné zaplácnutí místa na bonusové DVDčko pro nejskalnější fanoušky titulu, tak neuspěli. Pokud cílem bylo právě jen zmíněné, tak uspěli na plné čáře. PS: Najde se ve Warhorse byť jen jeden jedinec, který by každou druhou větu neuvozoval slovy „ve skutečnosti/v zásadě“?

    • 13.4.2018  14:58
    Lost in Space (TV seriál) (2018)
    ***

    Vážný rodinný dobrodružný sci-fi seriál. S opravdu velkým důrazem na rodinný a vážný. A až pak někde v závěsu jen tak mimochodem jde i o výpravné sci-fi. Je to v jádru to samé, o co se Shyamalan snažil v "Po zániku Země". Akorát udělané víceméně správně čili rodina je to sympatická, děcka nejsou k nesnesení (byť přemoudřelá krapánek jsou, ne že ne), častá akce i boj o přežití jsou podány správně dramaticky, vizuálně je na co koukat, bombastický soundtrack duní jak v nejnovějším blockbusteru, emočně to chladné není (i za cenu občasného citového vydírání) a tak vlastně jedinou výraznější výtkou je, že tempo je většinu epizod podivně kolísavé mezi až příliš zběsilé/až příliš pozvolné a nic mezitím. Čemuž nepřidává ani podivný nesoulad, kdy se na jednu stranu vzdává hold původnímu naivnímu kultovnímu seriálu, chtělo by to být jízdou pro děcka, má to švihlé postavy i humor a na druhou se jede na seriózní vlně plné manželských problémů, neustálého boje o holý život, vypořádávání se s osobními démony, stylizace à la Interstellar apod. Děcko bude protáčet oči nad tím, jak se to místy bere vážně a nad problémy dospělých. Dospělák nad nimi však oči protočí úplně stejně, protože to není dotaženo, když už teda. Celkově by tomu prospělo, jasně se rozhodnout, čím to chce být. Zda seriózní survival scifárnou pro odrostlejší publikum či vážně se neberoucí eskapádovou jízdou jak z novodobého Doctora Who pro všechny, kteří jsou duší stále dětmi.

    • 7.4.2018  17:21

    Sám doma + Paddington + Malý Mikuláš = Sám na zahrádce s vypečeným a sympaticky zlobišáckým králíčkem. Potterová se sice musí v hrobě točit jak čamrda, ale čert to vem, když si to díky vtípkům a hravosti naplno užije dospělý doprovod stejně jako děcka; speciálně ta s raubířskou dušičkou.

    • 30.3.2018  16:04
    Ozark (TV seriál) (2017)
    ***

    Necessity. Not desire. Je nepopiratelné, že se tvůrci příliš na sílu tlačí do škatulky samozvaného "nového Breaking Bad". A nemají na to. Zatím. Ovšem navzdory mnohým oprávněným výtkám, to má zdravý základ i nepřehlédnutelný potenciál a pokud největší problémy v následujících sezónách budou adresovány, tak z Ozarku může být i něco více než pouhý snaživý učedník v mistrově stínu. Mistr z něj ale i tak nikdy nebude. Jeden aspekt je však již nyní kongeniální; úvodní cca pětivteřinová znělka, která zapracovává vždy čtveřici piktogramů "prozrazující" děj epizody. To roztočí závity na maximum "co to asi představuje a co by to tak asi mohlo znamenat". Co v Ozarku funguje bez výhrad je pocit vnitřního pnutí, který Martyho svírá. Drtivý tlak vyšetřovatelů, kartelu, rodiny, času, nové lokality, zodpovědnosti, rednecků... To funguje na výtečnou a je to v zajímavém protikladu k jinak pozvolnému tempu vyprávění, které by s ohledem na téma a výše uvedené, jeden očekával spíše zběsilé a plné zvratů. Nejde však o výtku, ač je to zvláštní, tak to funguje. Bateman se pak do ambivalentní role předměstského podpantofláka bez ambicí s rodinkou jak z obrázku, který jen tak mimochodem díky své genialitě finančního analytika pere kvanta peněz pro drogový kartel, hodí perfektně. O Lauře v roli milující (ne)manželky snad ani nelze pochybovat, děcka nejsou otravná (snad jen mají v některých epizodách zbytečně příliš prostoru), záporáci do jednoho charismatičtí i respekt budící (snad jen mají v některých epizodách zbytečně málo prostoru). Navíc v každém díle je minimálně jedna až dvě scény, které si s těmi lepšími Heisenbergovskými momenty v ničem nezadají. Nejvíce na škodu je tak absentující genius loci atraktivního zasazení (stačí se podívat, co lokalita dokázala pro takový Bloodline či co za panoptikum rednecků nabízel Justified) a FBI linka, kde v seriálu plném skvěle napsaných postav, je jedna úděsně napsaná, plná klišé a navrch ještě karikaturně přehrávaná. Ozark nevzbuzuje nadšení, ale pocit spokojenosti ze solidně odvedeného kriminálního dramatu se dostaví, ne že ne. Stejně jako zvědavost, kudy se to vydá dále, protože už první sezóna umí místy (ano, bohužel jen místy) překvapit nekompromisností. | S1: 3/5 |

    • 29.3.2018  00:07

    Lepší předlohy, která je příliš rozkročená mezi žánrovkou pro mládež a cílením na nostalgické (pěta)třicátníky. Filmová adaptace adresuje většinu nedostatků, upravuje úkoly pro filmové plátno, rozumí popkultuře i komerčním videohrám, ustojí záměrný a stylizovaný digibordel, neutápí se v aluzích, ale je během finálního úkolu stopáží příliš nabobtnalá, postavy nikdy zcela nepřirostou k srdci a stále to je hloupé (speciálně řešení prvního a třetího úkolu; na to netřeba zasvětit život, závodní "glitch" by objevil troll během prvního závodu a to poslední by napadlo většinu hráčů 30+). Každopádně Spielberg je po dlouhé době zase v duši za děcko a tak si hraje s formátem, tempem vyprávění (OASIS versus skutečný svět) a mnohdy až nadočekávání nápaditě pracuje s popkulturou (speciálně zasazení druhého úkolu srdéčko rozplesá; ony vůbec časté horrorové aluze tu patří k vůbec nejzdařilejším). Výsledný megamix popkulturních easter eggů, Karlíka a továrny na čokoládu, Matrixu, tradičně střižené amblinovky, Sucker Punche a Posledního akčního hrdiny je výrazně lepší než čím hrozily ukázky. On je dokonce tak dobrý, že těch pár otravných "ale" ve výsledku zamrzí o to více.

    • 24.3.2018  22:43
    Jack Whitehall: At Large (TV film) (2017)
    **

    Whitehallova přepísknutá pitvořící se überteatrálnost je tak nesnesitelná, že přebijí i... No, vlastně naprosto vše. Přitom být tam někdo jiný, tak je to docela i vtipná show. Ano, show, jelikož "At Large" má mnohem blíže k estrádě spíše než klasickému stand-upu.

    • 24.3.2018  08:27
    Jimmy Carr: Funny Business (TV film) (2016)
    ***

    Jimmymu nelze upřít, že umí komunikovat s publikem jako málokdo jiný. Není příliš stand-upů postavených na bezprostřední komunikaci s publikem, kde to neslouží pouze jako výplň mezi segmenty. Škoda že většina jeho humorů je postavená na urážkách, sprostých slovech a laciné kontroverznosti. Díky tomu, že je sype vždy v dávkách, tak se to strašně rychle přejí. Což zamrzí dvojnásob, protože když se vždy co pár frků obejde bez tohoto tria obezliček, tak to bez výjimky patří k tomu nejlepšímu i nejvtipnějšímu v tomto speciálu.

    • 21.3.2018  09:53

    Bill „nedomrlý Louis C.K.„ Burr tentokrát nezná míru a neumí opustit vtip. Drží se ho zuby nehty i dlouhé minuty po tom, co přestal být vtipný. Zatímco segment o tlouštících a obraně McDonald´s hodnot ještě vtipný po celou dobu je, tak hned následující diktátorská pasáž po silném úvodu rychle začne mlátit prázdnou slámu a přejde v čisté pitvoření se jak ze školních lavic prvního stupně. A tak to pokračuje od desíti k pěti až po otřesný finální gorilí segment, který má nosný nápad a vtip sotva na jednu minutovou průpovídku. Jenže se na tom zasekne snad na čtvrt hodiny, má to více konců než Návrat krále a celou dobu to míří k očividné pointě. A ne, neoperuje se s humorem chtěné trapnosti. Je to jak na fotbale, když váš tým zpočátku hraje skvěle, vede, ale postupem času začíná být pasivnější a pasivnější, přestává stíhat, dochází mu síly a v závěru je již pod tlakem a jen čekáte, kdy inkasuje ránu z milosti a tak řvete „pískej konec, pískej konec“. Posledním hřebíčkem do rakve je pak přepísknutá a neopodstatněná stopáž. Co to drží ve vodách průměru je, že když už je Burr vtipný, tak je opravdu vtipný. A tady je místy vtipný dost, jenže ne dost často na bezmála osmdesát minut.

    • 20.3.2018  00:36

    Je paradoxní, že stand-up založený jen a pouze na kontroverzi, dojíždí především na to, že postrádá jakkoukoli hranu. Jeselnik totiž nebalancuje/nehledá/nepokouší hranici divákova pokrytectví či "co ještě snese dobrá duše" a kde se stírá hranice (ne)vkusu. On prostě jen vypráví ty nejtvrdší kameňáky jak v nějaké variaci na "Vtip za stovku" či "Zlaté mříže". A valí je dle nadrceného mustru, že po deseti minutách od počátku již u každého z nich přesně víte, kam míří i kdy, jak a čím to bude pointovat (ano, tou nejdrsnější možnou verzí). Je to jak kroky čačy, je to rutina. Ano, ty kameňáky jsou mnohdy skvostné a opravdu vtipné, ale u nás jsme na podobné tak navyknutí, že to ani nemůže mít stejný efekt jako v prudérnějším zámoří. Speciálně když jich je cca tři čtvrtě hodiny v kuse; jeden za druhým a jeden jako druhý. Zajímavá tak je až finální pasáž, kdy Jeselnik přeci jen začne ty výše zmíněné hranice pokoušet například skrze segment o výlevech pokrytecké účasti na sociálních sítích či pasáže "je někdy příliš brzo na černočerný humor po tragédiích a neštěstích"? Jenže i tady platí, že v zemi, kde na úřaduje účet pan.buh a spousta jemu podobných, je tohle prostě slabý čajíček.

    • 17.3.2018  23:33
    Beomjoidosi (2017)
    *****

    Nekompromisní řezničina pouličních gangů versus svérázné policejní jednotky, která by se dala/měla kvalifikovat rovněž jako svého druhu pouliční gang. Přímočarý úderný scénář s tahem na branku, jasně definované charaktery, pár odlehčených momentů na těch správných místech a k tomu tak častá zcela přehledná kontaktní akce, až to působí, že v tom kaskadéři musí mít více rolí než herci a... A to je vlastně vše. Žádné přesahy, žádné umění. Jenže netřeba pádnějších důkazů, že když víte co děláte, tak i "něco málo" perfektně zvládnutých žánrových prvků stačí na perfektní zábavu.

    • 15.3.2018  01:32
    Gad Elmaleh: American Dream (TV pořad) (2018)
    ***

    Oproti o rok staršímu montrealskému vystoupení "Part En Live" slabší. Elmaleh jede na půl plynu, publikum díky tomu vlažné, nikdy ho nedostane plně na svou stranu. Navíc i úvody do jednotlivých segmentů jsou stejné jako minule a tak to celé působí trochu nadbytečně. Stále to nesporně má své památné momenty, ne že ne, ale nemohu se zbavit pocitu, že sestříhat to nejlepší z obou vystoupení do jednoho, tak místo dvou obstojných vzniklo jedno skvělé.

    • 14.3.2018  11:50
    Ricky Gervais: Humanity (TV film) (2018)
    *****

    I should’ve left it... Gervais se po sedmi letech vrací s novým stand-upem. I když novým… Popravdě nemálo recykluje ze svých nikdy nekončících twitterových eskapád a historek, které již vyprávěl v různých late night shows čili pokud jeho twitterový účet sledujte a tu a tam ho zachytíte na youtube, tak toho dost budete znát. Každopádně nikdo neumí pracovat s nekorektním humorem, jeho kontextem a neprvoplánovitou vícevrstevnatostí jako právě Ricky. Mnozí to zkoušejí, jelikož dělat kontroverzní a provokativní humor je vděčné, jednoduché na přitáhnutí pozornosti, ale málokdo to zvládne, aniž by z toho nevyšel trapně, urážlivě a pokrytecky. Ovšem i z těch několika mála jedinců, kteří to umí, u toho není nikdo druhý tak moc vtipný, trefný a originální jako právě šimpanz Bobo.

    • 12.3.2018  23:59
    Annihilation (2018)
    ****

    Damsels in distress tak trochu jinak. Sofistikované komorní p-o-m-a-l-é (pocitově jednou tak dlouhé; ovšem nejde o výtku) béčko, kde se však všichni chovají logicky a přiměřeně situaci a které si bere stejnou měrou ze Strugackých jako z Věci a Příchozích. Ovšem překvapivě málo z VanderMeerovy předlohy. Na jednu stranu podmanivě znepokojivé svými výjevy i hutnou atmosférou, na tu druhou se to halí do jakože interpretačně bohatého hardcore sci-fi přesahového rozměru, u kterého si vůbec nejsem jist, zda je opodstatněný a nikoli pouze předstíraný až banální. Každopádně (nejen) z těchto důvodů to v mysli drápky zasekne natolik spolehlivě, že se vám to z hlavy nevykouří s náběhem závěrečných titulků.

    • 1.3.2018  00:54

    Při všem tom haló kolem několika desítek vteřin dosud neviděných Imax záběrů apod. se jaksi z éteru a šeptandy vytratila jedna taková nepodstatná informace; a sice že to je sám o sobě neskutečně dobře sestříhaný (až "zrytmyzovaný"), poskládaný i "obsazený" dokument ryze západního profi střihu. Až jsem koukal koho všechno se podařilo dostat na kameru a jak široký záběr si to vzalo na paškál. Ano, speciálně zpočátku to trochu nesourodě skáče z tématu na téma (emigrace, změna NHL po cunami hráčů z postkomunistických zemí, hokej jako produkt apod.). Ovšem sedne si to. Je na tom jasně poznat, že to vzniklo pro svět, ovšem zároveň to není "o nás bez nás". Snad jen to nemuselo tolik ignorovat zbytek týmu (a ostatně i další týmy z turnaje) nad rámec těch tří čtyř vyvolených, ovšem tohle je pohádka o Naganu a nikoli hokejový dokument řešící Hejdukovu roli při zlatém gólu. Jakkoli nám tedy kvalitní a trochu patetický celovečerák o Naganu stále chybí, tak tyhle VHSky ho plně nahrazují se vším všudy.

    • 25.2.2018  19:36

    Naprosto přesně to zachycuje byrokraticky dystopického ducha, a ostatně i náplň, předlohy a navíc (či spíše předně) to funguje i samo o sobě pro zcela neznalé. Co tedy od adaptace počítačové hry chtít více? Snad jen i kultovní hlavní song ze hry.

    • 21.2.2018  00:06
    First Team: Juventus (TV pořad) (2018)
    ****

    Bezpredentní přístup do zákulisí jednoho z vůbec nejslovutnějších mančaftů. Stará dáma slaví 120 let, je ve stínu dvou neúspěšných finále Ligy mistrů během tří let, pod tlakem na domácí půdě při pokusu o další obhajobu scudetta a k tomu jak na potvoru do značné míry přestavuje kádr... Ke slovu se dostanou legendy (ano, včetně Nedvěda), je věnován prostor historii, tlaku, fanouškům, zázemí, zvykům, skloubení kariéry s rodinou, zápasům samotným, rivalitám. Ne že by tady něco podobného nebylo i v minulosti, ale nikdy takto "aktuálně" (nyní na jaře 2018 tři epizody mapující podzimní část sezóny 2017/2018 a na podzim 2018 zase jarní část) a na takovém prostoru (většinou jde o dokumenty s celovečerní stopáží). Je to vynikající a nepopiratelně zajímavé i pro nefanouška Juve, natož pak pro někoho komu v žilách koluje černobílá krev. Jenže jak je ona aktuálnost hlavním lákadlem, tak je dvojsečnou zbraní, jelikož je to kvůli tomu poněkud uhlazené. Nikdy to neslouzne v prosté poplácávání vlastních zad, to ne, ale jasně vidíte, že si nikdo štáb nepustí úplně k tělu a neřekne nic kritického. V tomhle by zpovídání s nějakým odstupem jen pomohlo. A zároveň díky tomu, že to vzniká takto na koleni během sezóny, a ne až po ní, tak tvůrci nemohou v rámci epizod sledovat nějaké společné téma/jmenovatele napříč celou sezónou, když nevědí jak dopadne a co se přihodí.

    • 13.2.2018  01:23
    Sovdagari (2018)
    ****

    Dolary? Eura? Lari? Brambory! Po kilech. Den ze života gruzínského Kolíka Aťsepic... Ehm, provozovatele pojízdného obchodu "co dům/skládka/vše za pětku/někdo jiný dal". V podstatě zfilmovaná polská reportážní škola; konkrétně v tomto případě Góreckiho Planeta Kavkaz. Minimalistické, úderné, vypovídající. Co víc po krátkometrážním dokumentu ještě chtít? K vidění na Netflixu za padesát (při dobré vyřídilce, ať nežeru, čtyřicet) brambor měsíčně.

    • 12.2.2018  00:00
    Verdikt (1974)
    ****

    Cayattovka jak vyšitá, která chtě nechtě působí "pouze" jako svého druhu příprava na o tři roky mladší majstrštyk Prožít si své peklo. Sice jiné obsazení i děj, ale přesto jsou si v lecčems (především průběhem od zdánlivě schématicky svázaného úvodu po zdrcující závěr) podobné jak vejce vejci. Verdikt však ztrácí body emocionální chladností, která je stejně tak záměrná jako stylová, ale v jedné (v té "její") ze dvou dějových rovin ne zcela vhodná. A poté i Lorenovou, která se na tu roli dvakrát moc nehodí. Nikdy své výkony nezbavila jisté teatrálnosti, se kterou někteří režiséři uměli pracovat a která k určitému typu postav i sedla; toto ovšem není ten případ. Jinak všechna čest, přesně takováto nekompromisní kriminální dramata stavící na silných postavách a jejich Sofiiných volbách jsou důvodem, proč jsou francouzské žánrovky ze sedmdesátek dodnes takovým pojmem a bernou mincí.

    • 10.2.2018  02:51
    Heroin (1970)
    ****

    Nekompromisní přímočarý neowestern z Normandie o despotickém otci klanu, který řeší věci zásadně po svém a postaru. Nad rámec nadprůměrné žánrovky to táhne Gabinův mistrovsky minimalistický charismatický výkon a naopak to sráží otřesně nepasující hudba spolu s chybějící gradací závěrečné třetiny. Pokud tvůrci nechtěli hnát ústřední žánrový konflikt dále, tak se samo nabízelo přitlačit na pnutí a paranoiu v rodině. Taktoje to až příliš do ztracena.

    • 6.2.2018  18:07
    Altered Carbon (TV seriál) (2018)
    ****

    Seriálový Deus Ex aneb vykrádačka, která si půjčuje u těch nejslovutnějších kolegů (nejen) kyberpunkového žánru; stylizací počínaje a klišé, dějem či tématy konče. Výprava vynikající, akce samoúčelně násilná. Což by tolik nevadilo, kdyby šlo aspoň o akci přehlednou. To však vždy není ten případ. Každopádně i přes pozvolnější rozjezd to zmíněný mišmaš vypůjčeného kombinuje více než zdatně a to především díky druhé polovině, která po všem tom kyberpunkovém pozlátku a násilí sympaticky staví na funkčních emocích a osudovosti. Má to tedy sice nepřehlédnutelné bugy (a potenciál zatím rozhodně není naplno využit), ale zdrojový kód je napsán sakra dobře. Což u žánrovky potěší vždy; speciálně pak když to platí o zástupci jinak spíše opomíjeného žánru.

    • 6.2.2018  07:38
    Amadeus (divadelní záznam) (2018)
    **

    Jaká škoda, že pro příští generace zůstane zachována tato otřesná verze (protože neuvěřitelně nepřesvědčivý Brousek, protože na Salieriho příliš výrazný Dvořák, protože přehrávající Uhlířová, protože nešťastné řešení scény, protože kostýmy, protože jakože humory skrze dvořany, protože přepálená teatrálnost všeho a ne jen postavy Mozarta; k tomu zvuková režie záznamu, kdy publikum je slyšet více než scéna čili každé pokašlání přehlušuje dialogy) a nikoli například Hřebejkova inscenace z přelomu tisíciletí z Divadla pod Palmovkou s Langmajerem a Bartoškou.

    • 3.2.2018  03:48

    Když se nejhvězdnější a bulvárem nejobletovanější pár Francie rozhodne hrát sebe sama, zatáhne do toho svého potomka, rodinu, přátele a tématitují krizi středního věku, tak potenciál samožerství je nezměrný. Speciálně když si to Canet i natočil, napsal, hraje hlavní roli, jde o jeho krizi středního věku, smutní nad svou páprdovitost, usedlostí života ve stínu ještě slavnější a kariérně úspěšnější hvězdy než je on sám či je zhrozen, že herečtí kolegové jeho generace jsou za sexsymboly a on je přesným opakem... Jenže Canet tohle vše ví a jeho řešením je nastavení obou prostředníčků. Dělá si tak srandu ze všeho; sebe sama (stylizuje se do überdebila typického pro francouzské šílené komedie), filmového zákulisí, kolegů před i za kamerou (včetně svých skutečných producentů), klišé artových "já chudáček slavný s úspěšným životem" počinů, výstřelků celebrit i (hlavně a především) z diváka, protože jakkoli to započne normálně, tak čím pokročilejší stopáž, tím šílenější anarchie jdoucí natruc všemu co byste čekali, se z toho vyklube. Je to dokonce až tak svébytné, že to je lehké upřímně milovat či z duše nenávidět a nic mezi tím. Takto se rodí kulty. PS: Škoda jen, že nedotáhl i svou ex či skoro otce svého druhého dítěte; Diane i Brad by do toho dramatickým i komediálním talentem padli jak ulití.

    • 31.1.2018  00:17

    Tváří se to jako mramory seroucí červená knihovna pro distingované publikum, které i tiché pokašlání bere jako nejhrubší projev hulvátství. Nic však nemůže být vzdálenější pravdě, protože pod povrchem to vře skrze intenzivní podprahovou tenzi vztahů, ze které by bratři Mrštíci uchcávali černohumorným blahem. Rozhodně to není pro každého (nikoli však ve smyslu "je to pro náročnějšího diváka"), najde se spousta těch, kteří budou mít rádi první tradičněji pojatou polovinu zatímco patologickou druhou ne a naopak. Přitom jdou ruku v ruce a jedna bez druhé by nefungovala. Day-Lewis je za výkon na piedestaly vyzdvihován plným právem; jak ostatně také jinak. Ovšem to že duo Vicky Krieps a Lesley Manville není v jeho stínu, ani mu není pouhým sparring partnerem, ale je s ním i přes méně vděčné role ve stejné váhové kategorii, to až tak často zmiňováno není. A mělo by. Přímo s Andersonem je to pak horší, protože z jeho komplexního filmařského výkonu stěží určit, zda je lepší kameraman, scenárista či režisér. Nit z přízraků by u většiny tvůrců byla majstrštykem, k jehož kvalitám by se pak neúspěšně snažili po zbytek kariéry přiblížit. U Andersona je "až" tím třetím vzadu. A to má kariéru stále před sebou.

    • 28.1.2018  03:36
    Euihyeongje (2010)
    ****

    Zemitý úvod s honbou na severokorejské agenty láká na poněkud jiný snímek než jaký se z toho vyklube. Jde totiž o odlehčenou buddy movie žánrovku, kterou zachraňuje především to, že tenze mezi ústřední dvojící díky neokoukané dynamice "já vím kdo jsi, ale ty nevíš, kdo jsem já²" funguje prvotřídně. Má to solidní tempo i akci, poněkud tuctovou zápletku a slabší závěr, který se zvrhne div že ne ve Wooova Killera. Také se tu roní hektolitry ryze chlapských slz pokrevního přátelství; akorát bez tisíců vystřílených kulek a bílých holubic.

    • 27.1.2018  03:21
    Icarus (2017)
    ****

    Který dokumentarista by nechtěl zastupovat a mít bezprecedentní přístup ke sportovnímu "Snowdenovi naruby", že? A Fogelovi jeden takový spadl do klína, což mu poněkud narušilo původní směřování dokumentu. A právě zamýšlený koncept "kterak se za rok profi vedeného dopingového programu (ne)zlepšit a přitom ochcat veškeré top antidopingové testy" bych viděl raději. On tu sice je, a ne málo, ovšem vyšumí do ztracena. Není to však Fogelova chyba, musel by být blázen, aby nastalou situaci nevyužil. Dojíždí však na nemlich to samé, co dokument o Snowdenovi. Zachycuje a přináší totiž informace, které v době uvedení již nemají co nového nabídnout. Veškeré závěrečné reporty vyšetřovací komise, investigativní reportáže NY Times, Guardianu apod. už to pokryly tak dobře, že zde nic nového nezazní. A Fogel si to měl uvědomit a spíše se zkusit dostat Rodčenkovi pod kůži, k tomu nikdo druhý nebude mít takovou příležitost jako právě on. Což se ovšem nestane a ani jednou na něj nenahlíží jinou optikou než sympaticky svébytného svéráze. Dále zarazí, že pokud je pravdou, že mu byl Rodčenko dohozen dávno před oním výbušným dokumentem od ARD, tak proč vůbec nejde po tom, jak a proč se to o něm ví (vezmeme-li navíc v potaz, kdo a za jakým účelem mu ho dohodil). On vůbec Fogel postrádá investigativní tah jít po čemkoli nad rámec očividného, zabrousit pod povrch. To je ostatně i důvod, proč by mu již zmíněný původní koncept "dopingového Supersize Me", kde by středobodem zájmu byl právě on, seděl o poznání více.

    • 24.1.2018  08:26
    Česko hledá prezidenta (TV pořad) (2018)
    *

    Debata... Ne, to není to správné slovo. Show... Ne, to také není ono. Estráda toho nejhulvátštějšího zrna, která má jediného poraženého; a to sice Primu. Takhle zamordovat šanci přesvědčit diváky, kteří na ní obvykle nezavítají ani při bezcílném přepínání kanálů, že nejsou jen televizním Bleskem už jen tak mít nebudou. I když oni to vlastně dokázali, nejsou Bleskem, ale rovnou Aha! tuzemských televizí. Voříšek nezvládal kandidáty, mantinely, předěly, témata, natož pak sebe sama (on si snad opravdu myslí, že je vtipný či co), o publiku ze čtvrté cenové (bez ohledu komu fandila ta která část publi... ehm lůzy) raději ani nemluvě, tam chyběly už jen bengálské ohně. Co si z toho člověk za hodinu odnesl? Že na Primě jsou diletanti, kteří nikdy neslyšeli o dramaturgovi, že Voříšek i Soukupa staví do dobrého světla... Ano, o kandidátech, nad rámec toho že Zeman není schopen ani vstát ani udýchat hodinu zátěže a Drahoš trpí trémou, vlastně nic. Neměli prostor k čemukoli. Ať již si myslíte, že Drahoš je iluminát obcující během sabatů s Merkelovou, že Zeman je víc nabalzamovaný než Lenin či jsou vám oba zcela ukradení, tak tohle bylo nehodno obou. Diskuze pro vstupy paní Kláry a řvaní publika veškerá žádná, témata jednostranná a zcela mimo mísu, zároveň když už tak vyžadující komplexní odpověď a ne prostor dvou tří vět. Jeden viditelně nervózní, držící se nadrcené linie, druhý arogantní a užívající si své jedy. Ne, takhle Česko opravdu prezidenta nehledá. Odmítám věřit tomu, že tahle smutná fraška je obraz společnosti. Každopádně měl Voříšek v jednom pravdu. Byla to opravdu "jízda". A beru zpět to, že Prima byla jediný poražený. Ono jich vlastně bylo více; v čele s chudákem divákem.

    • 24.1.2018  01:44

    Fight Fire With Fire. Tak takhle se vzdává hold nefalšovaným hrdinům. Ne že jejich činy nafouknete a přepálíte do nerealistických božích zásahů shůry, ne tak že jejich vlastnosti zbavíte byť jen náznaku vad charakteru, ne tak že pro samý patos, vlající vlajky a vzletné proslovy není prostor na nic jiného. Naopak, většinu stopáže věnujete postavám, vztahům mezi nimi a jejich nedostatkům i vadám; prostě boji se sebou samými. Důsledkem je, že tím jak jsou napsané (a zahrané!) přirostou k srdci a v závěrečném (doslova i do písmene) infernu si hnedle můžete dovolit naředit jinak sympaticky realistický přístup k látce i neznatelnou trochou toho patosu a... A projde vám to, jelikož to rázem má nebývale upřímný emocionální dopad (navzdory tomu, že od počátku víte k čemu to neodvratně směřuje) jako žádný jiný katastrofický snímek blahé paměti. Nemluvě o celkovém režijním podání. Od Kosinského se sice promyšlený a působivý audiovizuál (majestátní požáry tu mají až vyloženě hypnotický rozměr) dal očekávat, tentokrát se k tomu však přidal i scénář, který zdánlivě jasnou lacině oslavnou žánrovku dokázal povýšit v poctivé pomalu budované drama stavící na postavách. Nenechá vás to chladnými. Což navzdory ožehavému tématu není u podobného typu snímků ani zdaleka samozřejmostí. PS: Pokud vás to zaujalo, tak doporučím dokumentární minisérii Fire Chasers.

    • 23.1.2018  05:26

    Neskrývaně prostoduchá propaganda, která je o to horší, že nefunguje ani po žánrové stránce. Černobílé charaktery, co jsou vám ukradené, vedou dialogy, ze kterých se chce až brečet, a nasazují hrdinně životy v nerealisticky přepáleně bayovsky pojaté zaměnitelně uzívané tuctové akci na první signální. Choreografie kontaktních scén sice dobrá je, ale zběsilým střihem je zcela zabitá. Navíc je to tak vybájené, že už to snad ani nesnese označení "na motivy skutečných událostí". Přitom zrovna takhle zajímavá a nosná látka si vyloženě říkala o seriózní procedurální přístup.

    • 18.1.2018  22:55

    Když si Hollywood usmlouval, že po kongeniálně rozporuplné a odvážně pojaté Shin Godzille nemohou z licenčních důvodů Japonci po několik let natočit hranou verzi Krále Destrukce, tak jim do značné míry rozvázal ruce. A koncept této zamýšlené trilogie to dokazuje; je mrtě nosný... A v první části nevyužitý. Co nevyužitý; zmačkaný, poflusaný, zadupaný a odhozený do přeplněné jímky. Špatně je tu naprosto vše. Vizuál je hnusný a co hůře i viditelně odfláknutý. Úvodních padesát minut by se vešlo do dvou vět v prologu (ten tu ostatně je a je naprosto vynikající). Nic se v nich nestane. Tedy nad rámec toho, že přehršel klišovitých postav nonstop plaká i plká, ovšem nic neříká. A ostatně ani nedělá. Divák by si k nim zřejmě měl vytvořit nějaký jiný vztah než "doufám že zhebnou pomalou smrtí hned v další scéně". Korunu tomu nasazuje nesnesitelný ústřední spratek. Když už se konečně začne něco přeci jen dít, tak nepřehledně, bez nápadů a tupě. Snad jen finále v tom marastu obstojí, jakkoli jediná opravdu dobrá část krom prologu je až závěrečná pětiminutovka, kterou by jeden očekával tak... Já nevím, v páté minutě stopáže? Jestli vám vadilo, že zámořská Godzilla byla bez Godzilláka (tady je ještě méně) a že ta poslední japonská pro samé ambice, satiry a nastavování zrcadel nebyla "kaiju bitka destrukčním béčkem" (tohle je jím ještě méně), tak si zde stěží spravíte náladu. Spíše naopak.

<< předchozí 1 2 3 4 28 55 81 108
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace