Mikita

Občas potřebujete vědět, že na každého čeká trocha toho štěstí. Optimistické, malinko vyumělkované a trochu přikrášlené, jak byste čekali od filmu plného spisovatelů. Velmi povedené a hlavně inspirativní ohledně rozšíření knihovny a hudebního mixu.

Už dopředu jsem k filmu přistupovala s despektem. Láska by se neměla získávat změnami díky cestování v čase a zahodit takové první setkání, jako bylo tady, je skoro trestný čin. Postupně se ale vše dostává k úplně jiné notě, téma se mění a rodinné hodnoty zůstávají. Kouzelně vykreslený příběh jedné rodiny s podivnou cestovatelskou schopností. Film umí způsobit lehké dojetí, skrývá mnoho hezkých životních pravd a najednou máte pocit, že se potřebujete někoho chytit, potřebujete najednou kontakt s osobou, která je vaší životní láskou. Je to takový hezký test, zda jste spokojeni s životem, jaký vedete. Úplně jsem se zamilovala, a to i přesto, že mě rozčilovalo, jak se Tim opravně snaží získat Mary, ale beru to jako důkaz, jak se diametrálně liší pohled mužů a žen na začínající lásku. Poslední polovina filmu je hodně silná.

Už první epizoda mě donutila otevřít pusu dokořán. Ono celý první díl se řeší jen to, zda se vysype popel bývalého trenéra na hřiště, a je to tak šílené a pomýlené, až se bavím. Holka z vesnice zná mnoho těchto fanatyků a je jedno, zda jde o kopanou, o dobrovolné hasiče, atd. Já jsem holka z vesnice a užívám si každou hlášku, každý výkop a každou hospodskou tlachanici o nesmyslech. Opět mládnu a obdivuju ten zápal i pevné nervy chápajících manželek.

Variace na Muže v černém. Docela fajn oddechovka. Opakování zážitku ale nehrozí.

Ještě teď si pamatuju, když se tahle kriminálka objevila poprvé. A já oceňuju tu odvahu začít na tom našem malém českém plácku s něčím novým. Trochu jiný pohled na věc, americký look, akční kamera, výborný tón barev, perfektní detektivní práce, sehraný tým a všichni sympaťáci. Případy inspirované skutečností a navíc trocha akce. Perfektní.

Kdyby do filmu nacpali všechny ty hrůzy, či všechny ty dojemné věci z knihy, pak by to vše nejspíš mnozí považovali za citové vydírání a ve finále by to ubralo na hodnotě filmu. (Pak by to byl kýč, na tomhle nic kýčovitého není.) Přestože mě mrzí, že všechny mé oblíbené scény zůstaly jen v knižním světě a v mé fantazii, musím ocenit, jakým směrem se nakonec film ubíral. Bylo to poutavé vyprávění jednoho nádherného lidského příběhu, vyprávění o tom, jak síla slov může změnit mnoho lidských životů, a i když Lieselina slova nejsou tak mocná, jako ta Vůdcova, stojí za to je poslat dál. Komorní příběh z hrozné doby je nakonec podán důstojně a nepříliš tísnivě. Možná nám podivný vypravěč ulehčuje všechny ty smutné věci a my můžeme vnímat tu naději, odvahu a tu radost, která má ve filmu paradoxně navrch. V knize mě naprosto dojala snad každá kapitola, malinko jsem to čekala od každé minuty filmu, ale ve finále nejsem zklamaná, nejsem zničená a ubrečená, jen znovu dojatá lidskostí. Skvělá hudba, herecké obsazení i atmosféra.

Nemám příliš ráda tyhle filmy o přežití, ani filmy co sází pouze na vizuál. Gravitace je ale úplně o něčem jiném. Je to skvěle podaný zážitek, darovaná emoce, kterou mnozí nezažijí. Ve chvíli procitnutí Sandry, kdy najde odhodlání dál bojovat o svůj život, je cítit ten zlom. I mně se do žil vlila ta energie. Občas je snazší prostě všechno vzdát, obzvlášť, když nemáte už nic, co by vás drželo. Obyčejný člověk, s mizivou šancí na světlé vyhlídky a přesto jde dál. Kde se to v nás lidech bere? Ta snaha přežít, to odhodlání dál bojovat, to je ve všech lidech nějak zakódováno? V tomhle tichém vesmírném prostředí je ta otázka ještě spirituálnější. Ano, bez velkého plátna jsou některé části nudnější, ale nemyslím, že jde jen o vizuál se slabým příběhem. Tohle je velmi dobře promyšlený tah. Opět bravo pro Alfonsa Cuaróna a tleskám i za odvahu při obsazování hlavních hrdinů. Skvěle vypracované dialogy, samomluva i hlášení pro Houston, který ovšem základna nikdy neuslyší. Chápu nadšené i zklamané komentáře. Já jsem milovník komorních příběhů a atmosféra filmu pro mě byla tísnivá, děsivá a překvapivá proměna povahy hlavní hrdinky byla i povzbuzující. Možná nejsem úplně na dně, ptž věřím, že bych také někde tu životní sílu vykřesala.

Skvěle obsazeno, skvělé téma a přesto mě to nějak minulo. Možná příště.

Nic zázračného, ale romantika v tom je, chemie mezi hlavním párem funguje, navíc je to v hezkém prostředí. Občas unavený mozek nepotřebuje nic víc. Stačí, že láska zvítězí nad rozumem.

Nesouhlasím, že je to předvídatelná romantika jako každá jiná. Celý vývoj je tak nějak realističtější (až na ten závěr filmu). Láska vzniká postupně a i procitnutí a uvědomění si věkového rozdílu je na romantickou komedii podivné, vždyť na věku nezáleží a mají být spolu přes všechny nesnáze. Ano, na věku opravdu nezáleží, důležitější je zralost a vhodné načasování. A to, že se opět nakonec sejdou již ve správné době a oba sami, to je opravdu teprve ta romanticky neuvěřitelná část. A co kdyby se oba po letech sešli a bylo by to ono, oba naladěni na stejnou vlnu a nebyli by sami. Měli by být ještě spolu? Film se mi moc líbil. Bavila mě interakce páru, ve kterém je větší věkový rozdíl. Vzrušující dva světy a ta propast, když přijde řeč na rodinu, zajištění, budoucnost.