Ej Hlemýžď

Tomu, kdo viděl "Jak se se krade milion", je pointa ihned jasná a hláška "číhám, číhám" je 50 let známá. Zde šlo ovšem o jiný materiál.:-)

Byť mám Annie docela rád, toto její uchopení notoricky známých a mnou oblíbených skladeb mne neuchvátilo. Bohužel.

Ten film získal 2. cenu v nějaké soutěži krátkých komedií. Už jsem zapomněl v jaké, ale avizovali to tenkrát asi před 40 lety, kdy jsem ho viděl v TV. Teď jsem si na něj vzpomněl a na youtube našel. Tu je: https://www.youtube.com/watch?v=i02BYNEsvS0

... a útok na zobáky! To se zřídka slyší. Alespoň já jsem to slyšel poprvé právě tu.

Tento film jsem poprvé spatřil až dnes, takže konečně mi spadl kámen ze srdce! Šmankote, jak jsem jen mohl být tak dlouho šizen o 104 minuty tohoto potěšení, kde je návod, jak se nově radovat! Jak to, že jsem tak dlouho byl připraven o pohled do tolika ustavičně upřímně rozesmátých tváří?! V žádném jiném filmu, natož v reálném životě, jich tolik neuvidíte. Ach, jak se mi ulevilo, že Alena ukázala správnou cestu a že se Jeníčkovi se nadále věří (naštěstí vyvázl jen s důtkou a do Berlína nakonec jel), že intrikán Ruda byl dopaden atd,… Dále nepíšu, protože nosné postřehy jsou zaneseny v předchozích komentářích, a proto: Hopsa, hejsa, půjdu tančit. P.S.: Nechápu, proč jsem v hodnocení nedal odpad.

Je všeobecně známo, že drtivá většina remejků stojí za pendrek a tento filmek je toho zářným instruktivním příkladem. Neznat vcelku dobře tvorbu S+Š, tak zde z tohoto velmi svérázného způsobu pokusu o podání, byť ve stavu zrodu, jejich skladeb, nabyl bych dojmu, že jde o dvojici naprostých pomatenců a nikdy by mne nepadlo si poslechnout jejich originální skladbu. Abych zcela nekřivdil, byly tu asi dvě skladby, které se daly s výhradami poslechnout. Naprosto zbytečný film, ničím mne neobohatil.

Nechápu, proč se mi tento naprosto zapomenutelný snímek, velmi silně konkurující na první místa nejstupidnějších bakalářských příběhů v jejich historii vůbec, natolik zaryl do paměti, že se ho nemohu přes 30 let zbavit. Budu asi muset navštívit svého psychoanalytika:-). Ale je potřeba popravdě uvést, že takoví lidé, jak předvedl R. Hrušínský, prostě jsou a nikdo s nimi nic nenadělá. Možná, kdyby film trval tak 2 minuty, šlo by ho považovat za vcelku zdařilý, zkrátka není tam co hrát.

Na jednoduchou základní a hlavní zápletku filmu byl děj mimořádně dlouhý a zaplevelený zbytečným balastem. V podstatě jde o nepříliš povedený remake filmu s týmž námětem "Prostyje ljudi" z r. 1945, přičemž ten měl jen 75 min., a i to stačilo ažaž.

Na adresu tvrdých kritiků pokleslosti tohoto filmu podotýkám, že si v něm mohli užít i klasika dramatu nejklasikovějšího, a sice toho, co hruškou třese. Zajisté nepřeslechli větu: "...Vstaň, slunce spanilé, a doraz lunu, jež beztoho už bledne závistí, žes mnohem krásnější, ač její služka...." . Není-liž pravda?

Bez konce, slečno, s oným půjde štěstí, jenž bude vaším mužem, - však na strom zvadlý nepřipínám růži.