RedHot

S Přáteli (a především s miláčkem Rachel!) jsem se poprvé setkal ve dvanácti, to když jsem ještě žil u otce, a tehdy v jinak pochmurných a šedivých dnech se pro mě tato šestka stala únikem od nelehké reality, kterou jsem se tehdy probíjel těžko a neradostně. Byla to každý večer o půl sedmé taková malá cesta přes oceán, do města věčných světel a skleněných mrakodrapů, do světa barevného, šťastného a amerického, který jsem nevynechal ani jednou jedinkrát a když jsem se dozvěděl, že závěrečný díl kvůli dovolené s mámou prošvihnu, měl jsem málem potíž to rozdýchat. --- Přátelé jsou víc, než jen seriál, ačkoliv jsou svého druhu asi první a navěky nepřekonatelní svým osobitým a laskavým humorem. Jsou to věční společníci na cestě životem, kteří pomůžou, ač vás svět před obrazovkou fackuje ostošest. Nejspíš právě díky téhle šestici se začal kdysi dávno klubat můj americký sen a ve svých dvanácti jsem poprvé pocítil touhu objevovat svět za velkou louží. Děkuji vám, Přátelé!

Pouštěl jsem to tehdy z nouze, jinými slovy mi na externím disku (největším vynálezu v dějinách lidstva po kolu) docházely koukatelné seriály a já se poohlížel po čerstvějším masíčku. A že na sebe nenechalo čekat - dalo ale práci ho objevit. Červený trpaslík je seriál, který se diváku pod kůži zarývá s každým dalším dílem silněji a hlouběji. Jen málokdy si řeknete, jak se zrovna tenhleten díl povedl, že to byla podívaná perla za perlou a že jste se mohli uřehtat. Ovšem o to více vám pak ústřední pětice chybí, když se jejich galaktické tváře z obrazovky ztratí. --- Mistrně zkombinovaný jemný humor situační se suchým humorem konverzačním, ruku na srdce, že to se Britům zatím vyplatilo vždycky. Od Černé zmije největší událost v dějinách anglických seriálů, ironií osudu se právě do Trpaslíka studiu BBC vůbec nechtělo. Ještě že je tehdy přemluvili. --- Seriál s nejlepší úvodní znělkou všech dob.

Chtěl bych poopravit odpůrce seriálu, kteří nadávají, jak si sitcom hloupě střílí z fyziky a všech, kteří tento obor milují a aktivně se mu věnují. Omyl. Nestřílí si z fyziky, ale z lidí. Ústřední čtveřici zkrátka tvoří jeden autista vzhledem nejspíš podobný kudlance, rozervaný a unavený smolař, snědý nemotorný přistěhovalec a zastydlý puberťák, který ve třiceti letech stále žije s vlastní matkou. Seriál se nesnaží poukazovat na to, že takových lidí je ve vrcholových odvětvích technických věd plno (vezměte si například některé Sheldonovy idoly, jací jsou to jen frajeři!). Jen čerpá z obrovského potenciálu, který naše čtyřka skýtá, do toho se vmotá trochu vtípků o fyzice a pánové jistě zdravě zareagují na přítomnost Kaley Christina Cuocové na plátně. Nemám co dodat, nejlépe bude, když to s Velkým třeskem zkusíte sami.

Od čtvrté do osmnácté série nepřetržitá řežba toho nejlešího seriálového humoru vůbec. Těžko jmenovat téma nebo osobnost, do které si žlutá rodinka za čas svého působení nerýpla. Právem okupovala naše ovladače až do slavnostního uvedení jednadvacáté série, kde - ouha! - aby člověk gagu pohledal. No, teď už vím, že spravit se to ještě dá.

Na začátku jsem byl dost zklamán výběrem samotné hlavní postavy. Joey mi ze všech přátel vždy přišel jako ten nejméně zajímavý a měl jsem starosti, jak nový seriál utáhne. Utáhnul. Za pomoci vedlejších postav, samozřejmě. Ale utáhnul. A přestože do světa šoubyznysu v LA nakročil nevybaven onou úžasně přátelskou atmosférou, která vévodila původnímu seriálu, v brzku nám to bohatě vynahradil svým taliánským šarmem a charismatem, který konečně dostal šanci plně se na plátně prosadit. Neumím to úplně dobře popsat, ale Joey a jeho absurdní výstřelky zkrátka mají něco do sebe. Třeba se mi za těch pár let v Los Angeles bude dařit podobně...

Nárazový seriál, alespoň pro mě. Bývají časy, kdy bych zůstal vzhůru celý týden a se sirkami mezi víčky sledoval, jak si Dexter cintá rudou marinádu na vajíčka, pak se ta vlna ale jaksi převalí a na mě dopadne ta úmorná šnečí rychlost, s jakou děj postupuje. Z některých vedlejších epizod jsem míval vyloženě rozpačité pocity. Líbí se mi zato, jak zřetelně se na seriálu projevuje nezměrná práce a úsilí, jaké do něj investovali zodpovědní tvůrci. Vypiplaná kamera, dialogy, prostě radost koukat. Spíš pro fajnšmekry než maratonské nadšence.

Opět se děje to, co u kultovních Přátel - i zde dostala prostor ta nejméně zajímavá postavička (z čehož se nám u prvního jmenovaného seriálu vylíhnul samostatný séroš Joey), opět se na to dá velmi dobře koukat a opět tu máme důkaz toho, že z upadajícího seriálu, který už nemá čím překvapit, se vždy ještě dá něco vytřískat. I když trochu postrádám ten černý humor, kterým původní Griffinovi nikdy neštetřili... já řekl černý humor? Tedy, jsem to ale rasista!