Goldbeater

Skvělá technická úroveň. Výběr doby a prostředí a s tím spojená scénografie, užití miniatur budov a efektů, které do nich zasazují živé postavy, je super. I ten protetický make-up na tváři Ladislava Hampla vypadá poměrně solidně. Ale příběh, k němu přidružená témata a charaktery už fungují méně a chvílemi působí stejně těžkopádně, jako ten připitomělý anglický název We Have Never Been Modern. Mám problém s několika morálními aspekty snímku, které jsou buď podávány jako zcela bezproblémové, nebo nejsou pro jistotu zmiňovány vůbec. Celkově však jde stále o jedno z tematicky zajímavějších letošních děl české kinematografie, i když dle mého názoru tak trochu po vzoru rčení „mezi slepými jednooký králem“. [KVIFF 2022]

Ačkoliv komorní příběhy o opětovném navazování vztahů mezi odcizeným rodičem a potomkem jsou prakticky každoročním festivalovým evergreenem, který mě svou tematickou opotřebovaností někdy unavuje, Druhá šance se úspěšně dokázala vyvázat z téhle letargie a naprosto mi sedla. Téměř to balancuje na hraně melodramatu, téměř. Nikdy to ale za tu hranu nespadne. Chemie postav otce a dcery v podání reálné dvojice otce a dcery velmi dobře funguje. Není na tom nic moc k vytýkání. Milý malý film. [KVIFF 2023]

Umění jíst a milovat je z vnějšku prakticky vrcholné dílo žánru, jaký by se dal nazvat zkrátka „gastroporno“. V jádru je však taky filmem dotýkajícím se tolika zajímavých a hloubavých témat, že všechny ty chutě, co ve vás během projekce vyvolá, s vámi zkrátka ještě nějaký ten čas zůstanou. Citlivě natočené drama s mistrnými hereckými výkony a nedivil bych se, kdyby Benoît Magimel získal Césara třetí rok v řadě. [KVIFF 2023]