Goldbeater

Tuctová lednová hororová splácanina s nulovými nápady a ještě nůznějším provedením. Je to, jako když Jason Blum z rozmaru najednou zavelí: "Make me... eh... a haunted pool movie in one week. Go!" Všechno je v tom mdlé, opsané podle stokrát viděného schématu, bez jakékoliv energie, bez čehokoliv pamětihodného. Nikdo se tu nesnažil o nic víc, než aby to aspoň vizuálně vypadalo jako film do kin. Lejno na dně reálného bazénu je děsivějším a bohužel i kreativnějším výtvorem než celý tenhle rádoby horor.

Když si Spielberg dovolil v Čelistech zabít malého chlapce, Assonitis přisazuje a v úvodní scéně rovnou zabíjí nemluvně. Tolik vám asi napoví, jak uvědomělou podívanou jsou jeho Chapadla. Na Johna Hustona a Henryho Fondu musel mít Ovidio dost solidní páku, aby je do téhle italské šlamastiky dostal. Nebo stačil cash a whiskey? Těžko říct, nicméně pohled na po hladině moře pomalu a neskutečně dlouho se blížící papundeklové monstrum (za až komicky repetitivního hudebního doprovodu Stelvia Ciprianiho) mě dlouho bude strašit v paměti.

Téměř tříhodinové „misery porn“ televizního vzezření, které svou náladovou a vizuální monotónností ubíjí už po prvních 45 minutách. Ana de Armas podává odevzdaný a vtahující výkon, ale přál bych si ho vidět v jinak pojatém snímku. Pár scén (zvlášť těch s embryem) vysloveně překračovalo hranici citově vyděračského kýče.

Netflix po předloňském K zemi hleď! opět před koncem roku servíruje komediální i mrazivou apokalyptickou satiru, a pokud s tímhle trendem bude nadále ob rok pokračovat, budu vlastně dost spokojen, i když mám tentokrát víc výhrad. Dobré obsazení, skvělé budování atmosféry. Obdivuhodné je, že Sam Esmail dokáže diváka udržet v napětí během celých 140 minut stopáže, nicméně problém nastává při finále, které divákovi veškeré předchozí dění a zároveň poselství filmu musí vysvětlit tak strašně doslovně, aby to i negramotný tupoň pochopil. To je navíc spojeno s postavami, jejichž karikaturní chování a až nastavované nekomunikování zásadních problémů sice slouží vyznění filmu, ale působí uměle a trochu otravně. Škoda. Nicméně palec nahoru za finální scénu s vyzdvihováním důležitosti vlastnictví fyzických nosičů navzdory uvedení na Netflixu. Heh.

Neměl jsem daleko k zážitku, jaký asi měl Alex DeLarge v Mechanickém pomeranči, když ho posadili do kinosálu a začali do něj hustit všechny ty záběry. Waterboarding skrz pastelově barevnou kuklu. Značné utrpení.

Co si budeme povídat, tohle bude jeden z těch mála filmů Williama Friedkina (teda asi spíš jediný), u kterého budu raději předstírat, že jsem ho neviděl... Tyvole mistře, wtf? Tohle je hodně zmatené a pochybné dílo byť jen jako nějaký krátký bonus na Blu-Rayi k Vymítači ďabla, natož jako prakticky celovečerní dokument.

Carnival Rock je jedno z těch Cormanových melodramat určených pro teenagery šmajchlující se na zadní sedačce v autokině... a mistr v tomto žánru natočil daleko lepší kousky. Je to dost přitroublé, zvlášť když se to snaží být smrtelně vážné. Je fajn vidět sestavu režisérových dvorních herců, ale budu se dozajista opakovat, když dodám, že jediný stand-out výkon v tom podává Dick Miller - a to má jen sotva zásadní vedlejší roli.

Kdyby to byl FILM o pičusovi, kterej doluje na pozemku nic netušících seniorů díru, aby mohl oblbovat lidi rádoby soutěží, a kdyby to šlo do sebe, mohla z toho být s těmi pár záblesky humorných nápadů celkem dobrá komedie. Ona je to bohužel ale jen REKLAMA na pičuse, co doluje díry a oblbuje lidi rádoby soutěží - a z toho nic kloudného prostě už z principu nemohlo vzniknout. Celý ten falešný heist a finální poselství ex-přítelkyni, to byl vrchol trapnosti. Pomyslná cena pro letošní totální český filmový cringefest putuje Kazmovi, gratuluji.

To bylo tak strašně blbý, naivní a „školácky“ smýšlející, až je mi líto tomu ten odpad! dávat. Ale teda... brrr.

Beverly Hills Cop z roku 2013 je neodvysílaný pilot k seriálu, který měl podle původních plánů navázat na sérii filmů s Eddiem Murphym. Novou hlavní postavou měl být jeho syn v podání Brandona T. Jacksona, jemuž by Murphy sem tam vypomáhal. Věc se má tak, tenhle čtyřicetiminutový reboot a částečně sequel není vlastně vůbec špatný, děj pod zručným vedením Barryho Sonnenfelda dobře odsýpá a atmosféru původní filmové trilogie se mu daří velmi dobře napodobit. Na druhou stranu bohužel není tak pamětihodný na to, aby dokázal rozhýbat celý nový seriál (zvlášť v konkurenci desítek jiných lehce komediálních crime shows), a proto byl poslán k ledu. Jako taková jednohubka před opravdovým návratem Axela Foleyho příští rok na Netflixu je to OK.