Happens

Trochu popíku, ale ve výsledku nádherně zpracovaný dokument, co všechno může (ale nemusí) být příčinou takto šíleného chování. A konečně se vede debata o CTE. Jsem rád, že se závažnost CTE medializuje.

Dánsky absurdně nechutné scény zaplatené do sebe tak, že to má vzdáleně připomínat komedii, nicméně nechuť zde u mne na miskách vah převážila. Konec, jež tu někteří kritizují, já velice uvítal jako vysvobození z nesmyslu nechutných scén.

Dlouho se neobjevil na scéně film, kde by došlo k plynulé souhře hned několika prvků kvality akčních filmů, výborná choreografie, precizní zpracování fungování bezpečnostních složek, propracovanost detailů, navíc příběh a režie jsou brilantní. Mezi akčními filmy rozhodně špička. 95%

Akta Pentagon: Skrytá válka - to je překlad úrovně: pojďme prodat film, který se obsahem prodat neumí. Film stojí a padá na Hanksovi a Streepové. Jejich kouzelné dialogy nabité tou klasickou filmařinou jsou k sežrání - děj samotný moc ne. Film se snaží v první polovině unudit diváka k smrti a vtáhnout ho do světa nakladatelství, aby ve druhé polovině řešil existencionální otázku novinařiny a upřímnosti se špetkou špionáže, což záživné není, pokud nejste kompost, ale ve srovnání s první polovinou, kde se člověk příjemně prospí, je to takové milé probuzení. Řeklo by se kafe po ránu, ale ne. Spíš Jihlavanka.

Je to tóčo. Tvůrci snědli až moc veselých houbiček. Alenka je trucovitá holka, která i v těch největších haluzích musí prosazovat svou panovačnost. Film má spoustu ale. Je to pohádka nebo horor pro děti? A proč je psací stůl jako havran?

Ta podoba, ještě teď mě mrazí, jak si Will Smith dokonale nastudoval gesta, intonaci, ale ta dokonalá podobnost všech aktérů včetně těch koučů a doktorů v rohu. Já jako fanoušek boxu jsem byl uprostřed ráje. Dokonce zápasy vypadaly stejně. Ačkoliv nutno říct, že první zápas s Frazierem, nevím, co to mělo znamenat, čekal jsem od filmu trochu vysvětlení, ale ve skutečnosti, skoro celý zápas Ali do Fraziera jenom něco hučel, pak měl pořád levačku na jeho hlavě, různě ho pošťuchoval po obličeji a nesnažil se ho praštit, Frazier se mu naoplátku vysmíval tím, že vcelku úspěšně uhybal občasným Aliho pokusům o úder - což ve filmu vůbec nebylo (tedy jen to sebevědomé kroucení hlavou po prvním pádu k zemi). Film ale není jen pro fanoušky boxu, je to film o největším sportovci 20. století, o muži plným vizí a o muži, co inspiroval davy lidí.

Alita prodělá vývoj osobnosti, stane z naivní restartované holčičky, která nepoznala svět a do teď žila v jakémsi datovém nebi, silná bojovnice, co ale umí milovat partnera víc než sebe, a to ve světě z daleké budoucnosti, kde je vše kruté a šedivé, lidi jsou na sebe jak psi. Příběh není křečovitý, pluje a hraje si s emocemi. Vizuálně bylo dílo na špičkové úrovni, slast pro oči. A potěšilo mě, že bojové scény, nebyly plné laserů a kulek, ale bylo to všechno řešeno pěstním soubojem na styl Matrixu.

Musím říct, že první reakcí po shlédnutí filmu bylo těžké zklamání prolínající se s neodeznívající nudou, které jsem se po deseti minutách filmu nemohl zbavit. S denním odstupem si uvědomuji svět Aloise Nebela, který nám byl podán, jeho drobná šílenství a rutinní postupy, jimiž odháněl břímě, jenž si nesl z dětství. Tolik k obsahu, forma je skvělá, úžasná a úchvatná, ta propracovanost v detailech - až mrazí.

Geniálně šílené jako život Mozarta sám. Hlavní hrdina vystihl Amadea tak dokonale, že jinou podobu už v mé hlavě nikdy mít nebude. Inklinuji k vážné hudbě, a nejen proto tento film zůstane pro mě jakožto kultovní velkofilm pana Formana. Dokonale Formanovité.

Jaké to je být smlořem, jaké vítězství se v tom může nacházet, žít jako omyl a zemřít stejně. Zvítězit vlastní prohrou, což může být nasnadě, když nemáte co ztratit. Mendes zapracoval a já dávám 5 hvězdiček za vyzdvižení smolařství na úroveň nirvany.