Luraj

Asi bych měla dát tomuto filmu pět hvězdiček, protože na mě hodně silně zapůsobil, pořád o tom přemýšlím, nemohu z toho spát, nechápu jakých hrůz jsou lidé schopni. To že se to skutečně stalo, to je na tom to nejhorší, že lidská bytost skutečně taková muka prožila. Čtyři hvězdičky dávám proto, že už ten film a filmy mu podobné nechci nikdy vidět, nezvládám to, nechci aby se někdy něco takového ještě stalo, rozumem se nedá pochopit, že se vůbec něco takové děje.Zrůdy, které jsou něčeho takového schopni by mezi námi neměli žít, nejsou to totiž lidé!

Film ukazuje válku očima dvou dětí. Okolo nich jsou samé hrůzy: mrtví, válka, bombardování, smrt. A tak si hrajou na smrt. Nechápou, že dělají něco špatně. Jen pochovávají mrtvé (zvířátka, ptáčky, hmyz...), napodobují to, co dělají ostatní...Velmi silný příběh!

Hodnotit s Cameronovým velkofilmem opravdu nejde. Bylo zde hodně scén, kterým jsem prostě nevěřila, které nebyly vypracovány tak, jak by měly, aby tomu divák věřil na 100%. Ano, je to hrozné, když se potápí loď a lidé se topí, ale zapomnělo se jaksi na podnebí v tomhle období, sice říkali, že jim je zima, ale nikdo se netřásl mrazem, nikdo neměl strnulé pohyby, nikomu nešla pára od úst tak jako to bylo zobrazeno v již zmiňovaném velkofilmu. Ani se mi nezdálo, jak to všechno docela spořádaně vypadalo na lodi při potápění, žádná panika, žádné zoufalé skákání do posledních přeplněných člunů, což si myslím, že určitě ve skutečnosti muselo být, ne každý je tak smířen se smrtí. Pak mi docela i vadilo v 2. dílu neustále opakování scén z 1. dílu, mohlo to být mnohem kratší, kdyby se sledoval hned osud všech kast, nebo se mohly spíše propracovat více do hloubky osudy hlavních hrdinů. Na druhou stranu bylo zde velmi věrně vyobrazeno kastování lidí do určitých tříd, což musím přiznat, že zde bylo zachyceno věrněji než v Cameronově Titraniku. Film stojí za zhlédnutí spíše ze stránky dokumentární.

Krásný film, film o chlapci sirotkovi, kterého krutě poznamenalo jeho dětství po citové stránce, hlídá si ten svůj život, bojíce se jakéhokoliv citu, a kohokoliv, kdo by mohl nakouknout do jeho nitra. Navenek se chová suvéréně a už dopředu odrazuje kohokoliv neznámého od kontaktu s ním. Na druhou stranu je velmi chytrý až geniální, obzvláště na matematiku, ale zásadně odmítá jakoukoliv změnu ve svém poflakovačském životě. Až povinné setkávání s psychologem Sean McGuirem ho začne zásadně ovlivňovat....

Film velmi dobře vystihuje téma domácího násilí. Někdo tu píše, že nechápe, že manželka - oběť neshledala chování svého muže již dávno divným. Ale tak to není, právě ty léta se stupňující násilí dodává neustále více a více odvahy násilníkovi a vsugerovává víc a víc oběti, že to je ona ta špatná, co nic nezvládá a dělá všechno špatně. A po létech, kdy už je psychicky na dně, už není absolutně schopná z tohoto začarovaného kruhu odejít, protože sebevědomí za ta léta již dosáhlo bodu mrazu a přebírá ty myšlenky o tom, že to ona je ten viník, ten neschopný a zbytečný člověk. Někdy to dopadne tak jako ve filmu, ale většinou ne, někdy to může dopadnou sebevraždou oběti anebo přinejmenším pobytem na psychiatrii. Ale tyto konce jsou jen vrcholky ledovce, mnohdy takový člověk žije celý život v ponížení a utrpení a neumí si pomoci.

Boj 2 matek o chlapce z amerického prostředí, protože u nás si myslím by to absolutně nešlo. Pravá matka feťačka odloží dítě u popelnic a po třech letech se soudí, aby získala dítě zpátky. U nás, kdyby se přiznala k tomu, že to ona pohodila sotva narozené dítě před třemi lety k popelnicím, tak by šla okamžitě sedět a ne že by se k ní pohlíželo jako k rovnoprávné matce. Jasně, že to není úplně tak jednoznačné, že se musí přihlížet k různým i jiným aspektům, ale překvapilo mě to, že v tom filmu se tohle ale vůbec nebralo v úvahu.

Hlavní představitelka má dopravní nehodu. Na malý okamžik prožívá klinickou smrt, ale nakonec se jí podaří zachránit, ale je ochrnutá. Vrací se domů, kde se o ní starají. Náhodně se jí povede zastavit krvácení asi 10 letému děvčátku a tak začíná pomalu zjišťovat, že byla obdařena patrně v okamžiku své klinické smrti léčitelskými schopnostmi. Nejdříve se snaží pomoci sama sobě, což se jí povede a pak i ostatním. Svoje schopnosti dává s láskou a radostí. Je však tato schopnost od Boha anebo od někoho jiného? Žena neví a odmítá se ztotožňovat s čímkoliv, dává to s láskou a to ji stačí. Ale nestačí to každému .... Film byl prodchnut hlubokým citem a láskou, zanechá v divákovi ještě dlouho zvláštní pocit.

Mám ráda pohádky a tohle byla nádherná pohádka. Mnozí to odsoudí za to, jak to skončí, že to není reálné, ale mně se to líbilo. Krásný romantický film plný lásky, ale i napětí, jak tohle všechno může dopadnout. Všem romantickým duším doporučuji k shlédnutí.

Film měl skvělý rozjezd, velmi zajímavé téma, které se rozvíjelo tak do polovičky filmu. Pořád jsem čekala, jak to dopadne, co bude s dívkami, jak je ovlivní výchova v internátní škole, jak se začlení do normálního života, jestli se vrátí domů nebo jejich cesta díky této výchově se bude ubírat úplně jiným směrem a zatím nic....

Hodně zajímavý film a taky k zamyšlení. Čeho všeho lze dosáhnout pouhou sugescí! A není toho málo, věřte mi. Podvědomí rozhoduje o tom, jací jsme, jak se chováme, jak se cítíme. Jen tomu podvědomí dát ty správné myšlenky!