rcorp

Film o tom, jak George Clooney na chvíli sestoupil z nebes, aby zjistil, že lidé oproti jeho přesvědčení nejsou žraloky. V jeho světě už možná všichni žraloci dávno vymřeli. Ale to nevadí, protože štěstí je tam, kde ho najdeš, a z dostatečné výšky vypadá každý lidský cíl stejně bláznivě. A když člověk žije absolutně upřímně, jak k ostatním, tak sobě, tak i maximální egoismus může být velké dobro. A možná je to strážný anděl. Nenechme se zmást tím, že ho nevidíme mávat křídly, cestování v Business class je přece o tolik pohodlnější.

Film o jednom mírně bizarním, ale cool bruslařském sportu, který skvěle zprostředkovává to amatérské sportovní nadšení, kdy se účastníci baví, i když prohrávají, a když vyhrávají tak jsou nadšeni. Bohužel film moc času nevěnuje zajímavé smečce/směsce hráček, ale víc než hodinu ztrácí čas nic moc zajímavou indie romantikou, které chybí říznost Juno, a rodinnými patáliemi, které jsou dost rozměklé. Mohlo by to být kratší a soudržnější, takhle to je tak na 6,5/10.

Hybrid mezi naučným a dramatickým dokumentem, který není moc dobrý ani v jednom. Největším problémem je nejspíš i nízkým rozpočtem daný velmi omezený rozhled jak z hlediska celkové situace tak v rámci jednotlivých záběrů, který neumožňuje pracovat s více plány a všechno nám cpe přímo až pod nos. A tím, jak film lavíruje mez "globálním" a osobním pohledem nezískáme dobrý pohed ani na jedno. Lidstvo je zobrazeno jako nudná šedivá masa před útokem a stejně tak je zobrazeno jako nudná šedivá masa (a navíc o trochu apatčtější) i po útoku, takže pokud bychom vycházeli z filmu, tak se vlastně nic moc nezměnilo a v podstatě lidstvo o nic nepřišlo. Takže to, co film ukazuje je poměrně zajímavé, ale to jak to dělá celý zážitek boří. Tříminutové intro Falloutu je mnohem působivější než skoro dvě hodiny dlouhá Vlákna.

Vtipné, že postavy, které mají být maximálně FREE jsou nejvíce posedlí hledáním receptu na" správný život", a to ani není úplně jasné, jestli jim to na konci, po tom co procestovali celé USA, došlo. Away we go se snaží vyvolat zdání takové té nenápadné moudrosti, ale přijde mi myšlenkově potentní asi jako Montrealští kamarádi hlavních hrdinů. Existuje nekonečně mnoho rodinných uspořádání a tady se dočkáme podivných výseků z několika nějakých způsobem dysfunkčních nebo bizarních rodinných životů, aniž by bylo jasno proč tyhle a co z toho... A nakonec je stejně jako u Nouzového východu tou nejpříčetnější postavou ten největší magor, aneb slovy Lowella: "They made us afraid of everything.".

Překvapivě docela zábavná variace na Malé Válečníky. Dětské osazenstvo je hodně sympatické a postava Rickyho (Robert Hoffman) je naprosto boží. Mám pocit, že snad celý film vznikl jenom kvůli němu. :) Ideální film na víkendové dopoledne.

Avatar je film plný paradoxů. Je o živoucí planetě, ale do jejího života nám dá nahlédnout minimálně. S pomocí ohromných prostředků tvoří nový svět a kvůli přístupnosti ho udělá skoro úplně antropocentrický, aniž by ale o člověku nebo jeho vztahu k okolí byl schopen říct cokoli zajímavého nebo přínosného. Film plný barev, který je dokonale černobílý. Film o lásce, který ale neobsahuje žádnou romantiku. Film ve kterém lidé dostanou na prdel a přesto je z něj cítit nadřazenost lidské civilizace. Film, ve kterém jsou lidé za největší hajzly a přesto ve mě dokázal vyvolat radost z toho, že jsem člověk. Film o zázraku přírody, kde největším zázrakem je lidský výtvor. Avatar je maximálně pohodlný- hlavně diváka nevystrašit, neznejistit, neurazit a nenamáhat ho, prostě mu dát jenom to, co už zná a natřít to líbivými barvičkami...tak aby to vstřebalo i malé dítě. Jako když když z kostek cukru uděláte kuličky a místo do ošklivé krabice ho zabalíte do pěkného barevného obalu. Určitě to bude všem chutnat, ale jenom blázen ty to označil za něco převratného. Bylo by vynikající, kdybychom se dočkali prequelu, ve kterém by se v rámci hard sci-fi rozebral fenomén avatarů. 5+1 za technickou stránku.

Gremlins se zpočátku tváří jako sociální drama o dopadu finanční krize na obyvatele menšího amerického města během vánočních svátků, poté zákeřně převléknou kabát a prezentují se jako milý rodinný film s roztomilouškým zvížátkem a teprve někdy v polovině se vše zvrhne a svátky klidu a míru se promění ve svátky totální anarchie. A je to sranda. Gremlini jsou úplně jako typičtí výrostci- přitahují je hospody a bary, s gustem ničí veřejný majetek a všemu se hrozně smějí. Nejvíce samozřejmě své vlastní vynalézavosti v ubližování všemu živému či neživému v okolí. A taky jsou slizcí a zelení. Největším problémem filmu jsou zbytečné nebo nedotažené dějové prvky. Vynálezy otce hlavního hrdiny nenajdou žádného využití a kromě úvodního role posla chlupatého dárečku je hlava rodiny úplně plonková. Tvůrci si toho asi byli vědomi, když ho na většinu filmu poslali z pryč z města, ale bohužel na něj nezapomněli a tak jsme se dočkali několika zbytečných scén navíc. V jedné se sice mihne Steven Spielberg a Jerry Goldsmith (a ještě několik popkulturních odkazů), ale to si pánové mohli nechat po sebe. Stejně tak vyšumí do ztracena úvodní motiv se zlou zazobanou vykořisťovatelkou. Ale díky sympatickým postavám (akční maminka a její spotřebiče zahanbí Ripleyovou i Sarah Connorovou), spoustě černého humoru, roztomilouškému Gizmovi (chci!) a vynikajícím trikům si i přes zápory Gremlins dobře užijete. A scéna, kdy plný kinosál Gremlinů sleduje Sněhurku a sedm trpaslíků a unisono zpívá "hej hou, hej hou" je asi nejkouzelnější scéna všech vánočních filmů. :) 7/10

Slušná sci-fi povídka zbytečně roztažená na hodinu a půl, která v minimalistické formě kombinuje několik témat už dříve zpracovaných v jiných sci-fi filmech (Solaris, Blade runner...) a která i kvůli poměrně brzkému odhalení pointy nemá moc čím překvapit. Kromě toho Moon mírně sráží sporná logičnost designu a fungování měsíční základny, kdy se do jinak čistého sci-fi prostředí vkradou prvky fantasy/horroru. Nad průměrem film ale drží výkon Sama Rockwella, hudba Clinta Mansella a hlavně robot GERTY, který je výrazně zajímavější než zbytek filmu. Je jeho chování pouze důsledkem logického následování (dle majitelů nejspíše ne úplně dobře dořešených) robotových instrukcí, nebo si je vědom tragičnosti celé situace a instrukce se rozhodne když už ne přímo porušit tak ohnout ze své vlastní vůle? A má nějakou vůli? A nejsou obě možnosti pouze různým popsáním stejné situace? A jaký vliv na něj mělo vymazání paměti? "Are you hungry?"

Tohle není bláznivá komedie. Samozřejmě se najde dost lidí, kteří se budou hrozně smát u každé scény, protože "šli přece na komedii, tak to musí být sranda", ale to o ničem nevypovídá. V podstatě veškerý humor je satirický a a docela cynický a spíš než záchvat smíchu vyvolá hořký úšklebek. Hlavní roli má samozřejmě absolutní hovado Ronnie, ale v centru filmu stojí nákupní středisko jako bizarní panoptikum, svět sám pro sebe, odtržený od reality okolního světa. To je vidět od úvodní montáže (pro vychytání několika detailů chce asi vidět vícekrát), přes jeho osazenstvo, kde je jeden zoufalec vedle druhého a nejnormálnější zaměstnanec dostává od hlavní postavy pravidelně kapky, až po konec, kdy se katarze nekoná a vše se krásně vrátí zpět "do normálu". Takže kromě těchto mimózních postav, žijících v totální deziluzi tu máme pro kontrast pár postav normálních, kdy snad všechny pracují ve státních službách (pro změnu zas jednou normální policajti). Nejvíc prostoru má detektiv Ray Liotta, který rozhodně není přátelský sympaťák, ale prostě obyčejný profesionál, který by rád dělal svoji práci, ale musí se potýkat s totálním magorem, a tak mu to dá několikrát pořádně sežrat. A těžko mu to mít za zlé. :) Rozhodně mi nepřišlo, že by se v jediné scéně tvůrci snažili udělat z hlavního hrdiny sympaťáka, každý pokus postav udělat ze sebe "dobrého člověka" působí hrozně upatlaně a trapně a tvůrci ji sami nakonec shodí. Bezdůvodné násilí tu moc zábavné není, naopak v kontextu působí odpudivě, mimo jiné díky tomu, že není přepálené, ale naopak dost syrové (třeba je tu nejrealističtěji působící postřelení, které jsem za dlouhou dobu viděl). Celkově ten film vnímám jako obrovský kopanec všem omezeným, nesnášenlivým tupcům, kteří bývají přesvědčeni o své výjimečnosti (třeba proto, že jim to od mala cpou rodiče do hlavy). Příznačný je scéna ke konci, kdy se "oficiální záporák" filmu ukáže jako ta nejpozitivnější postava a po nespoutaném běhu plném radosti skončí...tak jak skončí. Takže s komediemi bych to moc nesrovnával, ani s těmi drsnějšími, Observe and Report mi přijde spíš jako mix Hoří má panenko a...asi Requiem za sen. Každopádně velmi příjemné překvapení. 9/10

Bařina - Troška nové generace?