Helmutek

Helmutek

J. Cevarom

Česko


14 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
    • 14.5.2018  10:35

    Můj největší problém s Infinity War je ten, že už to prostě neni ta skvělá prdel. Ten směr, kterej se mi na marvelovkách líbil nejvíc, kterej byl načatej hned prvnim Iron Manem a k dokonalosti dovedenej Ragnarokem, ten vlastně Infinity War už nesleduje - najednou si to už ze sebe nedělá tu srandu (a to klidně s Apokalypsou v zádech, pročbyne - viz třeba toho třetího Thora), ale naopak se to tváří jako nějaký velký epický drama, který ale na mě zas tak moc nefunguje, protože všichni víme, jak tadyta "velká existenciální otázka" asi může mít váhu, když se všema těma magickejma kamenama a dalšíma mechanismamam marvevloskýho univerza si můžou tvůrci v pokračování vymyslet tisíc způsobů dalšího vývoje - zahrnujícího samozřejmě i ty postavy, který tak dramaticky v Inifinity War zařvaly (a to vůbec nemluvim o už ohlášenejch dalších Strážcích Galaxie, Spider-Manovi atd.). Neni pro mě ani nijak výraznou omluvou to, že se to dalo čekat, že to tvůrci předesílali, a že prostě tady už to sranda bejt přestala - pro mě by to totiž nemuselo bejt o tom, že se budou kopat do zadnice a hlavy si budou ráchat ve šlehačkovejch dortech, úplně by mi stačil ten drobnej distanc a nadsázka - a tomu ta "fatální tíživost" námětu vadit nemusí; neni to poprvý, co v marvelovkách jde v námětu "fakt o hodně". Nijak zvlášť na mě ani nezafungovala snaha o polidštění Thanose - je mi jasný, že v komiksech musí mít ta jeho postava (se spoustou dalších) tisíc rovin a rozměrů, který timhle nijak nesnižuju, v tom filmu to na mě ale působí spíš stylem "Podívejte, on to vlastně myslí dobře, a navíc má nejspíš svym zvrácenym a perverznim způsobem rád i tu svojí dceronalezenkyni Gamoru, takže se račte dojímat nad jeho nevděčnym údělem", což je snaha, která mě moc nedojímá jednak proto, že každej genocid a masovejch vrah má pocit, že on zrovna pro to svoje počínání omluvu narozdíl od ostatních má (Stalin, Hitler, Pol-Pot, Mao...), ale i proto, že samy o sobě tyhle důvody nijak zvlášť komplexní nebo hluboký teda taky nejsou. Ten film rozhodně neni špatnej, za mě jsou ale oba předešlí Avangeři jednoznačně zábavnější podívanou (a u Marvelovek o nic moc víc ani nečekám), což jsem ale, jak na to koukám, v těžký menšině. Roztříštěnost na ty tři hlavní linie mi přišla spíš na škodu, protože ani jedna vlastně neměla nijak silnej děj (navzdory tomu, jak silnej měly konec) a mě osobně to věčný skákání sem a tam přišlo spíš rušivý a kouskující. I tady ale samozřejmě pár scén, kdy jsem se zasmál, bylo, celkově ale spíš jde o snahu o depkoidní deku, která prostě aspoň na mě nezafungovala. Nepopírám, že (POZOR, TROLEJ) mě čistě sobecky sere, že mi zabili Lokiho a Spider-Mana (jehož strach ze smrti byl děsivej a mrazivej, to byla fakt hnusná scéna), tenhle pocit lítosti ale hned střídá lehká frustrace z toho, že všechno to je snaha o velký drama v situaci, kdy je téměř jasný, že ono to nakonec všechno úplně tak velký drama, jak se teď zdá, nebude - samozřejmě, počkejme si na další díl, ale teď momentálně ve mně spíš převládá otázka, proč se teda snažej tvůrci tvářit pateticky, když je téměř jasný, že to je jen hra na city? I v tomhle případě by tomu za mě víc slušela větší nadsázka. Je možný, že s pokračováním ten film přehodnotim (vzhledem k tomu, jak moc jsou ostatní o kvalitách filmu přesvědčeni, je pravděpodobný, že mi zatim něco zásadního fakt uniká), třeba to v rámci většího celku bude konzistentnější, než jak se mi to zdá teď, jsem ale moc zvědavej třeba na to, jak omluvěj divnochování Strange, který na mě teď půsbilo spíš debilně než jakkoliv jinak (velkej plán spočívající v tom, že ten kámen Thanosovi nakonec prostě dá - výborně, jak promyšlený! Jasně, může se ukázat, že to opravdu byl plán, jak ho nakonec zlikvidovat, to ale opravdu bude moct ospravedlnit až ten další díl) - obecně ale nejspíš platí, že pokud by si i do budoucna měli marvelové udržovat spíš tuhle rádobyfilozofickou a existenciální rovinu, budu rád spíš míň než víc. Nakonec vlastně nepotřebuju za každou cenu větší nadázku nebo vtip, ale něco konzistentního, čemu budu rozumět a co mě bude bavit - a synonymem právě tohodle pro mě u těch lepších z předchozích marvelovek tohle bylo. WTF moments: Scéna, ve který Thaonosovi tu rukavici nakonec nesundaj, protože Quill se trozhodne, že bude lepší poslat celej ten jeho odsavadní plán doprdele tim, že dá zatim nejmocnějšímu stvoření celýho univerza FACKU, i když by v příští vteřině došlo k mohem většímu Thanosově ponížení, to bylo fakt ze slabšího soudku (i kdyby to opravdu měla bejt jen ta jedna ze čtrnácti mega variací, kde se to tak stane). A ta poslední Thanosova scéna, kde si dojatě se (skoro) lahváčem v ruce na terásce venkovskýho domečku prohlíží romatický barvičky západu slunce - tahle scéna jenom podtrhuje to, jak na mě celá snaha zkomplexnění Thanose působila: "Dáme tam, že si myslí, že dělá doborou věc, pak že někoho má rád a že nikdo nemá rád jeho, a na konci bude svatba a všichni se musej oženit, a ono to nějak zabere". V Ragnaroku si Thor díky Ódinovi uvědomí, že "neni Bůh kladiv, ale bůh hromů" - nejde teda o kladivo nebo zbraň nebo vodevr, ale o Thora samotnýho - aha, a proto najednou (bez velkýho zdůvodňování) tady začne Thor dělat první poslední a málem u toho zařve proto, aby zase dostal svojí zbraň? Jo, a to jsem jedinej, komu přijde, že animace Thanose neni zas tak skvělá? - to by bylo ale samozřejmě to poslední, co by mi vadilo.

    • 27.4.2018  17:43

    Naprosto dokonalej koktejl žánrů, kterej někomu možná může připadat díky reáliím až moc černej, mně ale padnul naprosto parádně. Nejmrazivější na tom všem je, že ono vlastně o nijak zásadní nadsázku nejde - samozřejmě tou formou to jde komedii naproti, to jádro stalinovský doby je ale pořád nedotčeně tvrdý. A celý by to vlastně i bylo k popukání, kdyby to jen nebyla pravda; takhle to je akorát... k popukání, no. O životy konkrétních nevinnejch lidí v týdle době ale prostě šlo a právě tady rozumim, že pokud k tomu má někdo nějakou osobnější vazbu, že už to pro něj může bejt za hranou. Teď s odstupem 65 let ale nad těmadle věcma můžeme buď brečet, nebo se smát - a mně (jako tomu, kdo už o tom naštěstí ví "jen" z učebnic) tenhle ironickej přístup prostě sedne. Je to podle mě přesně jeden z těch filmů, který to chce vidět víckrát, protože to množství ať už gagů, nebo narážek na konkrétní politiky/události/souvislosti by napoprvý dal jen nějakej autistickej stalinolog. Scénář je psanej ale obdivuhodně chytře, erudovaně a zábavně, a naprosto dokonalej je i výběr herců (za všechny zas třeba ten Buscemi, no - ale i třeba ten ultranechutnej voskovej figurín Tambor). Každej tam jde proti každýmu, každej si před každym kryje záda a zároveň všude kolem sebe maže ostatním schody, každej se každýho vlastně i bojí (nejvíc se ale všichni bojíme Stalina, žejo), každej kuje pikle v piklích dalších piklí - a všim tim prostupuje absurdní patolízalství diktátorskýmu režimu, ať už ho zrovna teď reprezentuje tendle nebo tamten. Lidskej život má hodnotu asi jako to poleno, v jehož objetí se na začátku nějakej šťaslivec v rámci svýho převýchovnýho programu kutálí ze schodů dolů, seznamy smrti se aktualizujou každejch pět minut a do toho se nejdřív neví, jestli teda starej Pepa už je fakt mrtvej nebo ne, pak se zase neví, jestli se to může řikat nebo kdo to teď vlastně přebere; pateticky heroický bullet-time záběry na hlavní geroje střídaj vystřelený mozky a vybroušený fraškovitý dialogy často připomínaj až třeba Monty Pythony nebo Andersonovy bizarní komedie... No, koktejl to je, ale skvělej a zábavnej a perfektně vyladěnej koktejl. A to včetně tý parádně vybroušený "neoklasický" hudby. Aspoň podle mě.

    • 26.4.2018  13:51

    Takovej nejdřív sice nenápadnej, ve výsledku ale skvělej film o příbězích a o stárnutí, o společneskym pozlátku, pokrytectví a častý křečovitý touze zůstat furt "mladej" (s tim, že každej pod tim vidí něco svýho) a stylizování se někam, kam nepatříme. Ze začátku jsem sice moc nevěděl, na co že se to vlastně koukáme a co od toho čekat, ke konci se to ale všechno tak krásně uhladilo, že u mě jednoznačně převládá víc než jen pozitivní dojem. Střet mladší, dravější a čerstvější generace s tou starší, usedlejší, už se všema těma svejma výmluvama a důvodama, proč nejde nebo proč kdy nešlo to nebo ono, takovejhle konflikt zní hrozně stereotypně - a možná je to právě ta první cca polovina filmu, kdy se ještě člověk může bát, že to tim stereotypem i skončí a nic moc víc tam nebude. V druhý polovině filmu ale (POZOR, TROLEJ), kdy se začne ukazovat, že s Jamiem to všechno neni tak růžový a jednoznačný, jak se na začátku zdá, jsem si to už jenom užíval. Ten konfikt nakonec neni jen generační, je vlastně v přístupu - ten sice s věkem souviset může, ne ale nutně. Připomíná mi to trochu Big Fish - stejně jako tam, tak nakonec i tady je to vlastně o příbězích a o přístupu k nim, kterej se nakonec asi překrejvá s přístupem k životu a všemu ostatnímu: Jeden ten přístup (Josh) jede podle snahy dělat všechno co nejvíc pečlivě, vědecky a objektivně (byť objektivita vlastně neexistuje, jak sám řiká Joshův/Stillerův tchán), a ten druhej přístup si nějakou objektivitou hlavu neláme, protože pro něj neni důležitá; důležitá je ta emoce, ta nálada, ten příběh sám o sobě (Jamie). A nakonec dokonce i nejstarší postavě filmu, Joshovu tchánovi, nedělá žádnej problém změnit svůj tvůrčí režisérskej pohled na tuhle celou věc "podle nový doby", což krásně boří přesně ten původně nabízející se stereoptyp "ty starý vs. ty mladý". Ta scéna, kdy Josh/Stiller "odhalí", kdo je vlastně Jamie/Driver vlastně zač, a kdy to jde s velkou pompou a očekáváním uznání a hrdinský glorifikace oznámit na tu jejich sešlost, ta je prostě úžasná - právě i v tom, že tohle odhalení nakonec nikoho nezajímá. Že to, co on chápe jako zlo, vlastně zlem bejt ani nemusí - rozhodně že to neni tak černobílý. A že vlastně nakonec (co se týče tvůrčího přístupu) všichni souhlasej spíš s Jamiem/Driverem než s nim, byť pro život může bejt vhodnější stabilnější a ukotvenější charakter (což se nakonec ukázalo i na vztahu Jamieho s Darby, resp. Joshe s Cornelií). Z kýčovitýho a přeslazenýho konce se tak najednou stalo jedno z nejkrásnějších a nejtrefnějších padnutí na prdel, jaký si ve filmech vybavuju. I to vyznění je nakonec skvělý - nic neni černobílý, ani ta "objektivita" ne, a každýmu sedne něco jinýho, každej je trochu jinej; a neznamená to dobrej vs. špatnej - jen že každej patří tam, kam patří, a stylizace nebo imitace někoho jinýho je pak prostě dycky jenom póza. A taky musim zmínit skvělý postavy toho druhýho páru jejich věku, toho s dětma - Fletchera a Mariny, a skvělou větu, kterou prones čerstvej táta Fletcher: "Než máte děti, všichni vám řikaj, jak je to to nejlepší, co se vám kdy povede. A jakmile je máte, tihle samí lidi vám řikaj - Vydržte, nebojte, ono to bude lepší. Co teda kurva mělo znamenat to předtim?!" A naposled ještě jedna krásná perlička k tomu stárnutí: "Já a Jamie jsme vždycky přemýšleli, jak jen zestárneme. A odpověď zní... Jako všichni ostatní."

    • 20.4.2018  11:30
    Pomsta (2017)
    *

    Tak se mi to přes noc rozleželo v hlavě, navíc jsem si přečet pár rozhovorů s režisérkou (i když si teda myslim, že by to nemělo bejt potřeba, ale budiž, nechci hejtovat nepodloženě) a prostě ne - já to jim to nežeru. Takovejhle film se buď bude brát jako absolutně přehnaná a nadsazená komedie (a pak bych tomu stejně dal 2 nebo 3* maximálně), nebo to komedií neni, bejt ani nemělo a je to prostě všechno špatně. Je pravda, že mě zaráží, že ohlasy (i zahraničních kritik) jsou v zásadě pozitivní - aspoň zatim, ale za mě to prostě nefunguje, tak se nebudu jen proto tvářit, že mně to stačí taky. Rape-revenge thriller subgenre? Gore subgenre? Blablabla, mně to je úplně jedno, co je to za žánr nebo subžánr - ten film buď funguje a rozumim mu (a pak to může bejt klidně přehnaný až za pět rohů a stejně tomu rozumim, byť to nemusim adorovat /tak to mám např. s Evil Dead/), nebo prostě nefunguje - a Revenge za mě teda rozhodně nefunguje. To, že je něco brutální, ještě neznamená, že je to dobrý (např. se mi vybavuje Fury); to, že něco je přehnaný, ještě neznamená, že to bude fungovat; že někdo točí o násilí na ženskejch ještě neznamená, že to bude pecka jenom proto, že násilí na ženskejch (nejenom) skutečně probíhá. Z rozhovorů s Fargeat vidim, že tam sice nějaký scény obsahující humor bejt měly, celý to tak ale pojatý jednoznačně nebylo - chtěla tim, pokud umim číst, poukázat předevšim na sílu ženy a problematiku ženský vyzývvosti a její mužský interpretace jako výzvy k následnýmu ženinýmu vohnutí. Že ženská má právo bejt krásná, vyzývavá, provokativní a svůdná bez toho, aniž by to omlouvalo jakýkoli mužský násilí. Že i ženský dokážou bejt silný a chtěj se rvát o svojí důstojnost... Blablabla. Já to chápu a nehádám se o to. Způsob, kterym o tom ale mluví Revenge, mi nepřijde ani podnětnej, ani zajímavej, ani s nadhledem... Chápu, že třeba Fargeat může mít třeba ňáký svoje išús, že tim chce na něco poukázat, ale mně to ještě jenom proto dobrý přijít nemusí - přestože můžu rozumět tomu, co tim nejspíš chce říct. Ve scénáři je až moc děr na to, aby se to dalo přejít mávnutim rukou - a předevšim teda moc na to, aby to tvůrcema samotnejma nebylo označený jako přehnaná a hlavně přiznaná fraška; tyhlety díry by to mohlo mít tehdy, kdyby si to na nic nehrálo a kdyby fungovala ta rovina tý "komedie". Ta tam ale fungovat nemůže, když jí tam režisérka ani nechtěla dát - a s tim mám já největší problém (a nezachrání to ani těch pár scén, který opravdu vtipný jsou a kde je ten záměr viditelnej - civění nadrženců na začátku filmu, poznámka Richarda o škodlivosti klimatizace na prostředí, vyndavání střepu z nohy...). Těch lapsů je tam příliš moc (rychlost rekonvalescence, samotný obživnutí a přežití Jennifer na stromě, zapálení stromu, jeho prohoření během tří vtěřin a její seskočení v pohodě dolů, tetování z plechovky /navíc nezrcadlový/, časový nesrovnalosti při pronásledování, schopnost všech celkem bezproblémově se někde honit i potom, co ztratili několik desítek litrů krve, co maj vystřelený díry v břiše apod.) a uvěřitelný nebo empatiehodný nejsou ani ty černobílý postavy bez jakýkoli charakterový pestrosti nebo hloubky (tři zlý a násilnický chlapi - hezoun, hnusák a blbec, a jedna sexy holka - hodná oběť, která si je všechny povodí). Moc tomu nepřidávaj ani ty pokusy o symboliku (jabko, mravenci, chcaní na pavouka, její zakalený oči během pobytu na stromě...) a hlavně extrémně špatný dialogy. Scenérie třeba jsou ale opravdu krásný, o tom žádná. Za mě ten film ale celkově je k zamyšlení nedostatečnej, k braní vážně neuvěřitelnej, k braní brakovitě nebo s nadsázkou nekonzistentní, a k braní jako krvavý revenge-jatka záležitosti málo zajímavej. Za mě by boji o práva ženskejch bejt hezký a zároveň nebejt chápaný jako zodpovědný za následný sexuální útoky líp posloužila věc, která by byla podnětná i jinak než jen mírou násilí a počtem litrů krve. A když jsme u tadytý obrany ženskejch - já jako chlap bych se taky chtěl o něco přihlásit: Najednou začíná bejt ve filmech normální ukazovat nahý chlapy - bez pardónu, vystavující se, ze všech možnejch úhlů... naopak ale pomalu každá ženská bradavka je braná jako sexismus, kterej by neměl bejt ukazovanej ideálně vůbec, a pokud, tak jen letmo a na chvíli. Ve výsledku se tak i v takovejhle filmejch najednou prvního (nahejch chlapů) objevuje až až, a druhýho (nahejch ženskejch) v podstatě vůbec, což je i vzhledem k tematice Revenge absurdní. A to vůbec nemluvim o tom, že kdyby ženský měly bějt ukazovaný opravdu ekvivalentně (tady se teda o sexuální rovnoprávnost hlásim já), tak u bradavky by to samozřejmě neskončilo - aby ale někde byl obdobnej a obdobně dlouhej záběr na nějakou obnaženou pindu, to už by se z toho všichni posrali a najednou by to mělo rovnou nálepku porna a #MeToo (v Revenge si musíme vystačit s vybroušenou replikou "Ju hev sač bjutifl píči ass"). Takže tolik k tomu genderovýmu útlaku!

    • 19.4.2018  14:50

    Náhodou moc příjemná komedie se skvělym blbečkem Ruddem a s obdivuhodnym obsazenim dalších rolí(!) - namátkou takový pecky jako Zooey Deschanel, Emily Mortimer, Steeve Coogan, nebo třeba krásně přiteplenej Hugh Dancy... Respektive tak hodinu a čtvrt je to víc než příjemná komedie se sympatickym a dobrosrdečnym hovádkem v hlavní roli, kerou ale v závěru o dvě kategorie níž sráží plytce kýčovitej a lacinej konec - začíná to (POZOR, TROLEJ) scénou, kdy si jedou k jeho ex a k jejímu novýmu intelektuálnímu gigantovi pro toho jeho psa, a timhle momentem se z toho víc a víc stává prvoplánovitá moralitka, před kterou ostatně asi měla varovat už ta roztomilá fráze z oficiální anotace, že "(...) všichni v rodině si nakonec uvědomí, že jeho víra v lidi kolem sebe není zas až tak hloupá." Bleh... Klišé střídá klišé a všechno je zakončený slaďoučkym prozřenim cynickejch sester, všechno dopadně růžově, jejich partnerský vztahy se hned napravěj (kromě tedy tý jedný už rozvedený), všichni jsou šťastný a vyráběj svíčky, svítí sluníčko, a dokonce i ten pes se přihřívá někde v parku vedle nějaký feny - a teda samozřejmě její vysmátý majitelky, žejo. Ale to je "jen" ta poslední čtvrthodina, jinak za pozornost ten film určitě stojí, už jen kvůli těm úžasnejm hercům. WTF moments: Celej ten konec zbytečně kazící dojem z celýho filmu je WTF sám o sobě, a když nebudu řešit tu ubohou nápravu celý rodiny, tak obzvlášť libová byla třeba scéna s čoklem volně pobíhajícím po vězení a srdceryvně se přes míře objímající s páníčkem zavřenym v cele, to vše za dojatýho přihlížení bachařů šťastnejch, že ten náš milej Ned konečně v sobě díky Willie Nelsonovi znovu našel chuť z toho vězení se dostat.

    • 13.4.2018  12:40

    Jak se mi líbila sedmička, tak osmička je ještě lepší (byť jsem v okruhu svejch kamarádů jedinej, kdo si to myslí). Jak už jsem ale psal už u sedmičky, žádnej fanatickej zastánce starejch dílů nejsem, naopak mi přijde prostě pokrytecký glorofikovat je (I - VI) a hanit tyhle (VII, VIII): Všechno, co jako výtky dokážu najít u těchhle dvou novejch epizod (a že toho samozřejmě je dost), v mnohem větší míře najdu u kterýkoli starší epizody, kór u jedničky až trojky. (POZOR, TROLEJ) Uznávám, že třeba scéna s casinem je zbytná (stejně tak ale je zbytenejch spousta věcí ve starejch epizodách), s mnohými zmiňovanou dějovou přeplácaností už ale rozhodně nesouhlasim; zápletky i děj mi sedly a nevadilo mi to vůbec, spíš naopak - i když je pravda, že zvratů bylo dost a dost z nich taky mohlo bejt využitejch mnohem líp. Kromě scénáře ale, slušně rozjetý dějový linky (kterou samozřejmě můžou v devítce buď úplně poslat do prdele, nebo potvrděj, že to životaschopný je, to ale uvidíme za rok) se mi předevšim líbil vizuál - bitvy, záběry z vesmíru konečně nepůsobící přehnaně, neuvěřitelně nebo pohádkově (třeba pohledy na velký křižníky jsou fakt úchvatný), a spousta skvělejch a profesionálně zvládnutejch efektů (třeba scéna s FTL skokem do velitelský lodě Prvního řádu mi fakt vyrazila dech). Konečně dokonce díl neni plnej heroickejch klišé kladnejch hrdinů - za celou epizodu se slovutnýmu odboji nepovedlo v podstatě vůbec nic, i to vítězství v tý první bitvě bylo vysloveně Pyrrhovo - a od tý doby se jim nic nepodařilo snad ani zčásti; a to je mi mnohem sympatičtější (a taky je to mnohem uvěřitelnější) než polonaivní zidealizovanej styl původní šestice. Stíraj se i rozdíly mezi "hodnejma" a "zlejma", což je další věc, který freneticky tleskám (skvělá postava DJ - del Tora), a navíc si tvůrci sami ze sebe (i z původních epizod) jsou schopný dělat obdivuhodně vkusnou prdel, která je na úrovni a funguje (podle mě) fakt skvěle - ten nadsázkovej a odlehčenej nádech je v osmičce výraznej docela dost, ale znovu je to věc, která mně jednoznačně sedne a vítám jí. Osmička taky bortí starý glorioly a axiomy (shoření Jediovskejch archivů a toho smybolickýho stromu, Yodova óda na lidskou chybovost, nádherně jednoduchá a nehrdinská smrt Snoka, marný odbojový snažení Hodnejch...) - možná si tim tvůrci umetaj cestičku pro finále v devítce, kde nejspíš musí přijít konec starýho a začátek novýho, tedy včetně konce slavný Jediovský kapitoly, ale i kdyby, za mě se jim to zatim daří skvěle. A samozřejmě - Kylo a Rey, žejo. Nejsem sice žádná pubertální patnáctka, ale ta chemie tam funguje bezvadně a já jsem opravdu zvědavej, jak to mezi nima nakonec dopadne (ta jejich posnokeovská scéna byla možná nejsilnější z úplně celejch Star Wars - u Kaylovýho "You're nothing... but not to me. Join me. Please." mi vysloveně běhal mráz po zádech). Ne všechno bylo dotažený tak, jak bejt mohlo, něco chybělo úplně (pozadí okolo Snoka nebo vlastně i Kyla /řád Ren/), občas tam bylo trochu moc toho slaďoučkýho patosu (scény s Leiou, loučení se s admirálkou Holdo při evakuaci...) a bylo tam taky pár takovejch těch typickejch starworismů, který mě standardně serou (i když vlastně tady v nejvkusnější formě, v jaký to asi jde - třeba dojení příšerek na Lukově ostrově pouhým stiskem bradavky, porgové, pošťěváčí hlava Nien Nunb...), celkově se mi ten film ale fakt a upřímně líbí - a v rámci SW ságy ho společně s pětkou stavim úplně na vrchol. Tak uvidíme, co ta devítka...

    • 12.4.2018  11:14

    Takovýhle filmy se mi hodnotěj těžko, souhlasim ale s KNTRKFKTem, že za mě taky jednoznačně a jednoduše - humr ne, jelen jo. Pitvat by se asi dala každá scéna (natož ty s Martinem) i každá replika (tim spíš s ty Martinem), i vzhledem k tomu, že je (aspoň podle mě) jasně patrný, že ještě víc než v Humrovi jde v Jelenovi o jednoznačnou alegorii, s čimž souvisí prolínání nadsázky, reality a fikce a tim pádem x rovin, kterejma se na film dá dívat a jak ho chápat. První hodina věnovaná seznamování se s rodinou byla opravdu zvláštní a pomalá (souvislost s monotónníma dialogama téměř bez intonace nebo jakýhokoli emočního zabarvení, s jejich plytkostí, mělkostí a falešností, obsahovou práznotou a až absurdního vyznění, ale i s bizarníma výjevama ať už z nemocnice, nebo ještě víc z Farrellovy domácnosti - vztah s dětma i s ženou, jejich vzájemný rodinný interakce a rozhovory, zvláštní pohyb po domě...) - to všechno působí tak absurdně, až to občas hraničí s nějakou temnou komedií; tou ale film jednoznačně bejt přestane (POZOR, TROLEJ) momentem ochrnutí syna. A tim se spustí mrazivá jízda, která mě pohltila, sežvejkala a lehce vykolejenýho na konci vyplivla na dlažbu, ať se s tim nějak poperu sám. I na mě to působí jako podobenství neschopnosti elitářskýho a sebespravedlivýho chirurga připustit si svoje selhání a chyby, až nakonec (navzdory alibistickýmu přístupu ke všemu a všem kolem) pocit viny nadobro prostoupí veškerym jeho viděnim světa a jeho životem a paralyzuje (skutečně nebo jen imaginárně?) jeho i celou jeho rodinu. I ten "pocit viny" je ale zobrazovanej vlastně z jeho perspektivy, a proto dost pokrouceně a deformovaně - východiska a trest si formuluje kompenzujícím protiaktem na někom ze svý rodiny, nikdy ne ale na sobě ("Neboj se, tobě se nic nestane, ty jen musíš zůstat klidný") - přitom vzhledem k tomu, jak je Farrellova postava vykreslená, lze si bejt téměř jistej tim, že obětování někoho ze svý rodiny pro něj neni vyššim trestem, než kdyby měl něco udělat sobě. Nakonec ale paradoxně i tenhle alibistickej "trest" (zůstává vlastně u takhle sobeckýho člověka trestem, pokud se cíleně vyhne jeho dopadu na sobě?) ho toho pocitu viny v jeho chápání skutečně zbaví, jak je patrný z posledního záběru, kdy jde se zbytkem rodiny do bufetu na jídlo - což je na tom vlastně to nejděsivější; vinu i trest za svý vlastní chyby hodí na svý dítě, čimž si to odfajfkuje jako splacenej hřích a jede se dál. Postava "zvěstovatele" nebo snad "anděla smrti" Martina je jedna z těch nejděsivějších a nejnechutnějších, co jsem za poslední dobu viděl - samozřejmě i díky tomu zvláštnímu Keoghanovu ksichtu, nosu jak bramboře, jeho přepíčený dikci, mongoloidnímu výrazu a těm beďarům snad i na běďarech. Stejně děsivá je ale celá atmosféra filmu, fungování Farrella i jeho rodiny, vzájemná odcizenost, hniloba a pokrytectví, sebespravedlivej alibismus a snobství, nefunkční manželství (kdy třeba Kidman musí dělat umrtvenou, aby jí Farrel vobtáh, a jí to očividně ani nevadí) a pokřivený charaktery - (tl;dr) takže ve výsledku je celej film o neschopnosti uznat vlastní chybu nebo vinu a nést za ní následky, a o tom, jak je špatně i všechno ostatní a jak to všechno špatně taky skončí: Všechno špatně je u počáteční sebereflexe, všechno špatně je v rodině, všechno špatně je u řešení problému a všechno špatně je i ve výsledku celý peripetie - ta scéna "šťastný" rodinky v bufetu, kdy už je po všem a jsou jen tří, ta je fakt za všechny prachy. No, aspoň máme nad čim přemejšlet, abysme v některejch životních stuacích nedopadli stejně pochcaně (včetně pochcání lidí kolem nás) jako Farrell. // Tomuhle se za mě dá dát stejně 5* jako 4* - ale rezervu s tou pátou si ještě kdyžtak nechám na příští zhlídnutí.

    • 11.4.2018  08:44

    Jednoznačně se přidávám k těm, kdo z nový vlny SW počinů jednoznačně líp hodnotěj epizodu VII - a nakonec i ještě lepší epizodu VIII. Mym hlavnim problémem s Rogue One bylo to, že jsem se za celej film nijak nesžil s postavama - byli mi úplně jedno, neměl jsem k nim žádnej vztah a některý mi vysloveně vadili (slepej pseudosamuraj Chirrut Îmwe, blbeček neustále pokoušející se něco glosovat nebo házet špatný džouky a každou chvíli předůležitě rukama "čarující" ve vzduchu jako nějakej Doctor Strange). Trochu přes čáru mi přišel i předigitalizovanej (zato o to detailnějc a dýl zabíranej) Tarkin nebo prvoplánový cameo Vadera (podle mě bylo úplně zbytečný a jen na efekt), oproti tomu aspoň ten K-2SO mě bavil o parník víc než jeho jasnej předobraz C-3PO (byť nejde o nic sofistikovanýho). Kromě zmíněnýho a toho, že postavám jsem místama smrt spíš přál, než že bych společně s nima trnul, co se bude dít dál, kromě toho k tomu filmu nějaký výraznější výhrady nemám, a třeba ta konečná bitva byla fakt pěkná (nebejt teda zase těch patetickejch pochodů na smrt postav, u kterejch samozřejmě všichni věděli, že ve filmu umřít musej) a to závěrečný a stylový napojení na IV - Skrytou hrozbu bylo fakt pěkný. To ne že ne. WTF moments: Za mě jednoznačně pokus o realistický zdigitalizování Tarkina (dobrá práce! Vypadalo to jako v nějaký slušný počítačový hře... až na to, že tohle je hranej film) a estrádní trapnofigurka Chirrut Îmwe.

    • 11.4.2018  00:30
    Fargo (1996)
    *****

    Wow, tak tohle byla jízda! Takhle moc jsem se fakt hodně dlouho nebavil. Ve výčtu žánrů (ne, že by na tom záleželo nebo že bych čekal, že to bude vypovídající) dokonce vůbec neni zmíněná Komedie, a přitom takhe rovina (i když samozřejmě coenovskýho typu, co typickou komedií vlastně fakt neni) mě na filmu bavila zdaleka nejvíc. Ta nadsazená a přehnaná absurdnost funguje už od začátku, postupně se ale víc a víc umocňuje kombinací všech těch kotrmelců a přešlapů, kterejch se hlavní postavy dopouštěj - a protože to nejsou ani žádný géniové (Stormare) ani profíci (Macy), moc se s tim neserou a těch chyb je celkem dost. Dvojka Buscemi – Stormare je podle mě jednou z nejlepších filmovejch dvojic, který znám; všechno podtrhujou naprosto dokonalý (ne)dialogy po celou dobu filmu (nebo perfektně vystavěný a střižený scény tam, kde dialogy potřeba nebyly) a k tomu všemu charakteristická, zajímavá hudba. A ta bizarní postava přepíčený policajtky Gundersonový (McDormand) je jenom vrcholem toho celýho panoptika. Už dlouho jsem u žádnýho filmu neproseděl hodinu a půl s pobaveně otevřenou pusou za fascinovanýho očekávání, co za šílenost se stane příště, a přitom se každou scénou bavil znovu a znovu bez toho, aniž by film ztrácel tempo nebo tah. (POZOR, TROLEJ) Jediný, co mě trošku mrzelo, byla absence vysvětlení, o co vlastně celou tu dobu Macymu/Lundegaardovi šlo, na co přesně potřeboval ty peníze a proč byl ochotnej pro ně riskovat tak moc. Ale smiřuju se s tim, že některý lidi ke svýmu dementnímu a destruktivnímu chování vlastně žádnej relevantní důvod nepotřebujou a jen si chtěj vychcaně přivlastnit, co se dá - rodina nerodina. A hlavně, že Coenovic filmy prostě tu standardní a konvenční pointu prostě většinou nemaj (každopádně jako nádherný zakončení příběhu, jak si tři filutové chtěli přijít k pár dolarům navíc, samozřejmě bohatě stačí ta krásná scéna s nohou v drtičce).

    • 10.4.2018  10:51

    86% (04/18), co je to za úlet?! Mně je tomu líto dávat jen dvě, s KNTRFKTem v kině jsem se bavil obrovsky, pokud se ale mám držet svýho úzu, že na šestistupňový csfd škále dávám 3* dávám nadprůměru a 2* podprůměru, tak prostě ty tři hvězdy dát RPO nemůžu. Přitom první polovnu filmu jsem si užíval - sice to nebylo dokonalý, ale tomu filmu jsem ještě rozuměl: od druhýho, nejpozdějc třetího klíče ale (POZOR, TROLEJ) se z toho stala jen přehnananá a přepácaná slátanina všech možnejch žánrů, stylů a přístupů, tolika scénářovejch berliček a nonsensů, tolika přeslazenejch klišé a stereotypů, že u toho konce jsem se fakt už jenom smál (tim špatnym způsobem - i když i to mě vlastně docela bavilo). Očividně jsem tady za hejtra, co to narozdíl od většiny nevynáší do nebes, ale mám to podobně jako se (z podobnejch titulů glorifikovanejma) Stranger Things: osumdesátkový retro, narážky a citáty jsou skvělý (a opravdu jsou), ale co z toho? Co dál? Jen na tomhle film stát nemůže, a pokud to je prvoplán, tak to taky nakonec neustojí. Aby film fungoval dobře, musí mít vyváženejch víc rovin - vůbec režisérům nezávidim: musí fungovat scénář (v RPO slabota, nekonzistentnost, nesmysly a oslí můstky), atmosféra a režie (to mi sedlo víc, ale zase to zabíjí ta poslední třetina), hudba (nic proti), herci (tragédie - až na Rylanceho(!) a Pegga, a ještě tak Sheridana a bedesa Mendelsohna; celá osádka vanu mi jinak ve svý skutečný podobě lezla na nervy a bylo mi upřímně úplně jedno, jestli je někdo chytí a něco jim udělá, nebo ne), ale musí fungovat taky nějaký to celkový vyznění; to, co tim vlastně kdo chtěl říct (to možná neni moc uchopitelný, ale cejtit a hledat se to dá ve všech formách lidskýho tvoření - knížky, filmy, obrazy, hudba...) a nebo jestli je to aspoň konzistentní a pochopitelný - a tim může bejt i jen cíl dělat si prdel, a bude to naprosto legitimní; nemusí to bejt žádnej kafkovskej nebo shakespearovksej opus, aby mi to dávalo smysl. Stačí, když to bude Trhák nebo Žhavé výstřely s cílem dělat jen poloblbou srandu - pokud je to přirozený a na nic jinýho si to nehraje, fungovat může i sebevětší blbost. Pokud ale něco z toho výše zmíněnýho nefunguje, musí tam bejt výrazně silnýho něco jinýho, co ty rezervy jinde ospravedlní - a sorry, ale vizuál v RPO pro mě timhle spasitelem nemůže bejt ani omylem (stejně jako mi vizuál nevytrh Mad Maxe, ze kterýho mám mimochodem dost podobnej pocit). RPO se divně plácá mezi špatnou romantickou scifárnou a filmem pro děti, mezi Transformerama a Blade Runnerem a něčim typu Narnie, mezi parodií a sci-fi, mezi fantasy a komedií, plácá se mezi hláškama mířenejma hlavně na dospělý nebo lidi znalý 80. let, pronášený ale patnáctiletejma šmudlama (který by mimochodem osumdesátky nezažili, ani kdyby se film odehrával v roce 2010 a ne 2045) a mezi infantilníma přepíčenostma... Musí to bejt jasný, co ten film je, jinak je to jen kočkopes chvilku hrající si na to, jinou chvilku na ono, timhle cílící na ty a jindy na ony. Moc do toho reju, co? Ale jestli o tyhle věci v RPO nejde, tak o co v tom filmu skutečně jde? Je to jen o hláškování, o skvělý scéně se závodama, že to je "prostě nářez" a pak hlavně o onanii nad tim, jaký to bylo před 30 lety super? Tak pak ok, beru, ale víc než ty 2* tomu fakt dát nemůžu. Nechci tady sáhodlouze vysvětlovat svoje pochody, protože to stejně každýmu je jedno a stejně se to 90% lidem bude líbit (a je to v pořádku, nou hejt), takže jen zkratkovitě a nechronologicky seznam některejch WTF, který mi bráněj film brát nadprůměrně: Je rok 2045, automatizovaná společnost s neuvěřitelně propracovanym virtuálnim životem, ale i tak jedno patnáctiletý ucho je schopný přijít na to, na co druhá nejbohatší firma světa ne (ani se svym týmem analytiků, vlastních "hledačů/detektivů", miliard peněz, majetku, zázemí, napojení na stát...). / Mimořádně trapná romantická linie. / Mimořádně špatný dětský herci (kromě Sheridana a neutrální Olivie Cooke). / Logický nesmysly a přeplácanost druhý poloviny filmu (např. o co komu šlo v závěrečný bitvě, když v Oasisu nejde umřít - člověk se respawne a nazdar? K čemu potom bitva?). / Klišé a klišé - chudinská čtvrť vs. zlá korporace, pohádkovej konec se zatčenim zlýho podnikatele (jo ale zakázali oddlužovací farmy, takže zlýmu Systému nezbylo chudákovi nic jinýho, než sekat latinu, všechny dobrý dlužníky s fanfárama pustit na svobodu a tim se očividně polovina společenskejch problémů vyřešila - tadá, a to je přece důležitý!), drcání do dodávky neschopnejma komandama IOI... / Nepřehlednost celýho příběhovýho universa - resp. vztahů reálnýho světa a virtuálního Oasisu (každou chvíli se, předevšim v poslední bitvě, objevuje další mechanismus a další pravidlo /Rychle! Máš 30 sekund, než se vrátíš do původní podoby!/ - počkat... co?!), s čimž souvisí celej (ne)smysl Odboje a vůbec idee, za kterou by měl odboj bojovat (Nechte nám naší virtuální realitu! Nechte nám naší iluzi, mi si chcem dál hrát, jak chceme my! Nenuťte nás rešit skutečný problémy rozpadajícího se světa a společnosti!). Protože nejde o skutečný hodnoty (smrt v Oasisu neznamená smrt v reálu) - tak o co teda vlastně jde? Některý skutečnosti se do reality promítaj, jiný ne, Oasisový kredity jde utrácet ve hře, ale očividně i za skutečný fyzický předměty (viz oblek)... Ta promyšlenost toho propojení je prostě hrozně slabá a spíš pohádková než jakkoli vědecko-fantastiká. / Nejasnej herní mechanismus Hry, o kterou vlastně celej film jde (proč by byl takovej půser, kdyby jeden z klíčů měl někdo jinej, atd. atd.) včetně šroubovanýho a težko uvěřitelnýho řešení hádanek. / Prostě za mě to je hlavně efekt, efekt a efekt, pozlátko s malou hodnotou pod povrchem. Což neni špatně, jen to neni ani nijak skvělý. Jo a navzdory našemu rozdílnýmu hodnocení doporučuju zajímavej a smysluplnej komentář Othella.

    • 9.4.2018  15:59

    Mě by jenom zajímalo, čim přesně se má lišit nejlepší scénář všech dob od všech těch dalších skvělejch scénářů, kterejch je podle mě spousta (a nemám i nich pocit, že by byly "míň nejlepší" než u Chinatownu) a další spousta teprve vznikne - protože já s tim filmem mám vlastně podobnej problém jako třeba s L.A - Confidential nebo s North by Northwest: Mně ty filmy sice přijdou zajímavý a nadrprůměrný a jsem rád, že jsem je viděl, nemůžu si je ale zařadit do svejch top prostě proto, že mi nepřijde, že by vyčnívaly něčim zásadnim nad filmama jinejma - a záměrně neřikám "novějšíma", protože doufám a věřim, že stáří filmu u mě roli nehraje a že i starý filmy jsem schopnej milovat, pokud v nich vidim něco nadčasovýho (Dvanáct rozhněvaných mužů, West Side Story, Prázdniny v Římě, Singing in the Rain... - a to vůbec nemluvim o českejch filmech, kterejch bych dokázal vyjmenovávat z každý dekády několik). Je samozřejmě je možný, že za nějakejch 10, 20 let uvidim to, co dnes ne, a že mi ta výjimečnost dojde taky, ale zatim se tak tvářit nemůžu. Chinatown mě bavil, byl jsem zvědavej, jak to vlastně skončí, atmosféra taky fungovala... je to ale prostě detektivka a jako detektivka to i vyvrcholí a skončí; tu nálepku "mysteriózní" bych Chonatownu úplně odebral. Zdaleka nejsilnější moment pro mě byl ten úplnej závěr - odhalení hlavního bedesa-dceroprzniče (najs), ale hlavně ta (tváří v tvář policajtům) konečná frustrace a zmar z benaděje v jakejkoli smysluplnej spravedlivej proces.

    • 8.4.2018  01:40
    Annihilation (2018)
    ***

    Pořád se nemůžu rozhodnout, jestli ten konec mě spíš jen rozladil (pak bych dal 4*), nebo zklamal (3*). Po zhruba dvoutejdennim odstupu po zhlídnutí ale ve mě zůstává vlastně málo výraznej dojem z filmu jako takovýho, a to, co přetrvalo nejsilnějc, je hlavně nadšení z doslova úchvatnýho vizuálu a několika nápadů - takže nakonec se přiklánim spíš níž, ale upřímně, 3* jsem dal i Interstellarovi (ať porovnávám v rámci žánru), a Annihilation mi teda přijde ve všech směrech lepší a zajímavější. Ve skutečnosti jsem z filmu ale byl 90% doby nadšenej - jednak z toho už zmíněnýho vizuálu, z toho všeho barevnýho, biologickýho i nápadovýho bujení (kterýmu příhodně rozvázalo ruce prostředí, ve kterym jsou všechny anomálie omluvitelný a možný je zhola všechno - to ale nemyslim jako výtku), ale i z dalších zajímavejch myšlenek (POZOR, TROLEJ) - třeba se mi líbí emzák, kterej vlastně nemá žádnou svojí agendu; žádnej plán, jak někoho zničit nebo ovládnout, nechce vlastně nejspíš vůbec nic, vůbec o nic mu nejde a jen si hraje a zkoumá; líbí se mi skvěle budovaná atmosféra, kdy člověk hltá každou další minutu pohybu v Záři, užívá si každýho dalšího přetvořenýho tvora, kterej se tam objeví (skvělej byl helpající medvěd, to byla fakt fascinující scéna) a s každym dalšim okamžikem trne, co se stane za chvíli, a taky je předevšim natěšenej na to, co a jak to všechno vlastně je a jak to nakonec dopadne. A vlastně s tim jsem asi měl ten největší problém - že to rozuzlení svou úrovní nenavázalo na skvělej dosavadní průběh. Že ten konec byl moc dlouhej a moc doslovnej, zároveň se ale v něm vlastně nic moc nestalo nebo nevysvětlilo. Byly v něm dlouhý scény působící předevšim cílením na efekt, křečovitou snahou aspoň něco vysvětlit tak, aby to pochopil každej retard, a přitom vlastně nedávající žádný odpovídající rozuzlení/rozřešení - třeba násilný použití slova "annihilation" (asi aby každej pochopil, proč se film jmenuje zrovna takhle) mi přišlo jako pěst na oko, stejně jako filmově efektní smrt Ventressový, zbytečnej a dojem kazící návodnej poslední záběr na oko Portmanový, když se objímá s Isaacem... Nic z toho vlastně neni průser, ale dojem mi to kazí. A ve výsledku pochybuju o tom, že celkový vyznění vůbec teoreticky může mít takovou hloubku a komplexitu jako měla Ex Machina - i kdybych já zatim nic z toho neviděl. Každopádně záběry ze Záře jsem si užíval obrovsky: všechno to rakovinný bujení, zdvojování a odchylky nebo úchylky, relativizace času nebo postupný pohlcování jednotlivejch postav určitejma aspektama toho prostředí (třeba ten skvěle děsivej pohled Isaaca na kameru potom, co tam otevře břicho svýmu kámošovi), vliv na psychiku i fyzično, neustálý prozkoumávání neznáma a nevysvětlitelna, to hraní si s rozpadem pozemský formy/struktury a všech možnejch modifikací a úletů vyplývajících ze střetu pozemskýho života s mimozemskym "přístupem" (dalo by se to vůbec označit za život, když je to ve všech ohledech tak moc jiný a dost možná to s našim světem žádný moc průniky nemá? Když je to něco, co možná vůbec nechápe/nepotřebuje chápat princip naší smrti, našeho konce, biologickýho rozpadu a rozkladu? "Není v nás sebezničení zakódováno? Naprogramováno v každé buňce?"), nebo třeba ty stromový lidi (byť jich bylo nějak podezřele moc) - to všechno bylo tak hezký, že nakonec ve mě přetrvává dojem z hlavně tohodle, a to mi stačí. Průlomová sci-fi to pro mě sice nebude - tak promyšlená neni (podle mě) a tematikou trochu vykrádá bratří Strugackejch Piknik u cesty, respektive z něho čerpajícího Tarkovskýho Stalkera, ale kvůli tomu jejímu zajímavýmu pojetí toho "mimozemšťanství", který se sympaticky nesnaží vysvětlovat (protože dost možná neni co vysvětlovat), který neprezentuje jako něco agresivního, co nás jenom chce ovládnout, co vůbec chce nebo chápe moc; mimozemšťanství, který neprezentuje jako něco zlýho nebo dobrýho nebo vůbec takhle definovatelnýho (ve výsledku mi to nejvíc připomíná zvídavý dítě, který si prostě hraje - jasně, nadělá u toho paseku a ne všem kolem to prospěje, ale cílem není škodit, jen si hrát a zkoumat /zase podobnost s Piknikem u cesty, co?/) - kvůli tomuhlůe všemu si Annihilation určitě a rád pamatovat budu: Byl to teda inteligentní organismus, nebo jen obdoba pudově jednajícího zvířete? Byl to kopírující, napodobující a přeměňující ekosystém schopnej brát na sebe nejrůznější formy, takže i humanoidní? Nebo se "to" do našich biologicko-zoologickejch pojmů ani nevejde a nemá smysl to chtít definovat nějak přesnějc? Inteligentní chování to na konci podle mě ukázalo (vytvoření dalšího dvojníka, přechod z úplnýho zrcadlení přes napodobování až po samostatnost avatara), a poslední scéna s okem Portmanový samozřejmě nabízí výklad, že za tim všim nějakej emzákův invazivní záměr byl, ale ten konec já chápu spíš jako úlitbu diváctvu a do celkový nálady filmu mi spíš sedne střet s entitou, která byť inteligentní, tak prostě žádnej cíl sledovat nemusela. Moh by obstát ale i takovej výklad, že vzhledem k tomu, že to celý je vlastně jednostranný vyprávění jen jednoho člověka (Leny/Portman), tak že se všechno nemuselo stát přesně tak, jak to podávala, a že pokud už v sobě má něco cizího nebo dokonce už se něčim cizim stala, že to něco se asi bude chránit a skrejvat a asi to nebude dávat vodítka a informace, který nechce nebo který by ho mohly ohrozit - takže ono kdo ví, co a jak bylo. A upřímně - takhle zajímavejch sc-fi moc neni, takže Bohu díky za každou, která (navíc s takhle skvělym obsazenim - Isaac, Portman!...) vznikne. A jedna lahůdka: Pletete si sebevraždu se sebezničením. Téměř nikdo z nás nepáchá sebevraždu. A téměř všichni jsme sebedestruktivní. Svým způsobem, v určité části našeho života. Pijeme, nebo kouříme. Ničíme si dobré zaměstnání. Nebo šťastné manželství.

    • 13.3.2018  11:39
    Adam (2009)
    **

    To, že něco neskončí hepáčem, ještě neznamená, že z toho automaticky bude skvělá pecka s hustym koncem. On by to v zásadě byl i celkem průměrnej až příjemnej romantickej film, nebejt teda toho obrovskýho množství všech různejch klišé, stereotypů a nezajímavý předvídatelnosti. Vysloveně skvělej je pro změnu Hugh Dancy i jeho role (a kterej byl ostatně důvod /společně s Rose Byrne/, proč jsem se na film vůbec koukal) - ten mě opravdu a upřímně celej film bavil, zaujaly mě taky ještě asi ty tři jeho poznámky ohledně vesmíru a taky celkem povedenej soundtrack, díky kterýmu jsem přišel na Joshuu Radina, ten celej zbytek ale byl vysloveně podprůměrnej - tim myslim scénář, zápletky, vykreslení dalších postav atd... Takže za mě je to celkem obyčejnej vztahovej film se skvělym Dancym, kterej do podprůměru strhává nálož zbytečností a divností. WTF moments: I v roce 2009 už byl google - takže celá scéna, kdy se Beth jde za ředitelkou do ředitelny ptát na to, co to vlastně ten Asperger je, a jestli s někym takovym má mít vztah, je WTF až na půdu - a scén tohodle typu tam bohužel bylo víc: Vyprávění pohádky ve školce, pokus o humor v "postelový scéně", kdy to asi má bejt vtipný proto, že si nejspíš máme myslet, že mluvěj o sexu, ale ono ne (hahaha!) - jde jen o trénink na pohovor (hahaha!!!). K tomu nálož dalších klišé (třeba vztah Beth s jejím odzačátku jasnym badass otcem), konflikt Adam vs. otec - a ze slušnejch 3* se tak pro mě nevyhnutelně stávaj už míň slušný 2*.

    • 9.3.2018  09:25

    Dvanáctá série naštěstí pokračuje v dobře rozjetejch kolejích desítky a jedenáctky - a třeba první (Cured) a šestej (Skipper) díl pro mě byly naprosto srovnatelný se starym Trpaslíkem. Odkazů na ty původní díly je to plný, ale mě to nevadilo, naopak - nebylo to nijak prvoplánový, fungovalo to tak, jak mělo. A u takovýho Hollyho nebo u Rimmera ve starý uniformě jsem měl skoro na krajíčku...

    • 9.3.2018  09:05

    Koncert bratrů Franců - obdivuhodně si to dávaj oba, Tommyho ale James zahrál mimořádně skvěle. Myslel jsem si, že v tomhle rybníku se něco dalšího jenom těžko vyrovná skvělýmu Edu Woodovi, tohle je ale opravdu jeho důstojnej filmovej brácha. Osobně sice neporovnatelně větší sympatie chovám k Edovi, protože u něj vidím nadšení a entusiasmus - jakkoli diletantsky pak ke všemu přistupuje, ja za tim pro mě až taková dětská přímočarost a upřímnost; Ed si na nic, kym neni, prostě nehraje. Tommy je naproti tomu pro mě přesnej opak - on vlastně chce bejt slavnej, chce bejt uznávanej filmař, a to, že jim neni ani poté, co vešel ve všeobecnou klultovní známost; že je jenom za šaška, co si sice připadá hustě, světově a umělecky, ale vlastně je všem jenom pro smích, to mu podle mě vůbec nedochází, resp. je to až na tý druhý koleji - zásadní pro něj je, že mu jeho kariéra filmaře vyšla, dneska o něm ví každý ucho, fotěj se s nim celebrity, je zvanej na festivaly atd. A to všechno i za tu cenu, že vlastně bude přehlížet, že to, co podle něj mělo původně bejt drama shakespearovskýho rozměru a významu, dneska klidně vydává za komedii - jen když mu to přináší možnost se na tom nějak svézt. S tim souvisej další věci - jeho pokrytecky nesmyslný mlžení a lži okolo jeho původu a přízvuku, nesoudnost (filmová i občanská) a další charakterová "výbava" zřejmá ze zkazků z natáčení, rozhovorů atd., který mi všechny prostě bráněj připustit si Tommyho k tělu tak, jak jsem to moh udělat u Eda Wooda - protože ta zoufalá sebeparodie jménem Wieczorkiewicz aka Wiseau si to všechno jednoduše nezaslouží. Ale jako film je Disaster Artist podle mě fakt dobrej - předevšim teda kvůli skvělejm oběma Francům (to obsazení ale obecně bylo povedený, podle mě), líbila se mi taky ale -a na to jsem koukal s otevřenou pusou- ta poslední cca pětiminutovka s rozdělenou obrazovkou půl na půl The Room vs. Disaster Artist.

    • 7.3.2018  09:32
    Co by kdyby (2014)
    ****

    Těch 61% tady (03/18) mě zase překvapuje, moji oblíbení ale hodnotili stejně jako já vysoko. Ten film sice asi neni nejlepší na světě, je to ale skvělá komedie s ještě lepšim obsazením (Fonda, Driver, Bateman, Corey Stoll, Abigail Spencer...). Pár klišé se to nevyhne, ale nakonec jsou i ty rozvedený celkem dobře - zdaleka ne všechno dopadne růžově (rozchod Phillipa, nenavrácení se k sobě Judda a Quinn), i ty jsou ale celkem marginální vzhledem k tomu skvělýmu zbytku. Náladou mi to připomalo něco mezi Andersonovejma Royal Tenenbaum a mym nedávnym objevem Crazy, Stupid Love - občas trochu bizár, občas trochu absurdno (v nejlepších slova smyslech), celkově prostě hrozně sympatická komedie se skvělejma hercema. Já si to teda rád někdy pustim znovu.

    • 7.3.2018  09:11

    Oproti nápadově minimalistickýmu Metalhead je tenhle díl nápadama doslova natřískanej. Ten koncept s muzeem je podle mě skvělej - myšlenka víceméně nevydařenejch, určitě ale temně děsivejch (pseudo)vědeckejch experimentů na lidech vystavenejch v rámci jedný zvrácený expozice někde na opuštěný pouštní pumpě mi jednak přijde skvělá, pak ale taky v rámci jednoho celku samozřejmě dává opodstatnění a prostor víc příběhům - což pochopitelně může bejt kladem i záporem. V Black Museum mi to ale sedlo, a ta určitá (záměrná) zkratkovitost mi vůbec nevadila, i když je samozřejmě i mně jasný, že vlastně každej z nápadů moh bejt rozvedenej v rámci samostatnýho dílu, kde by tak moh bejt prostor pojmout to ještě "líp" nebo "zajímavějc". (POZOR, TROLEJ) Všechny tři příběhy (doktora vypěstujícího si závislost na /cizí/ bolesti, přenesený vědomí matky v komatu do mysli jinýho člověka nebo dokonce do neživýho předmětu, k smrti odsouzenej vězeň uchovanej jako digitální atrakce pro návštěvníky muzea) jsou celkem smysluplně spojený do jednoho celku jak místem (jedno muzeum), tak postavama (vypravěčem/průvodcem a návštěvnicí), nakonec ale i tou pointou - ta navzuje sice jen na jeden z příběhů, tim rozuzlenim a náladou na mě ten konce působil ale až tak trochu dahlovsky (vybavila se mi povídka William a Marie, kde si ženská vydupala z laboratoře manželův mozek s okem ve sklenici, vzala si ho domů a začala se mu mstít za všechno, co on "zaživa" dělal jí). Něco mi připadalo už trochu přehnaný (třeba ty medailonky se zachycenym utrpením vězně jako suvenýr), bohatě to ale vynahradí kilotuna dalších nápadů, který mi přšly fakt zajímavý a bavily mě; ať už nápady spojený s námětama samotnejch povídek (závislost na cizí bolesti a utrpení, přímý napojení na mozek umírajícího a plný spoluprožití jeho smrti, uvěznění jednoho vědomí v cizím mozku nebo předmětu - tedy "zachování" života, ale zároveň uvěznění, ztráta soukromí a možnosti realizování vlastní vůle, pak problém utrpení(?) nebo dokonce páchání násilí na takovém vědomí nebo na jeho digitálním obraze... brrr, je toho spousta), tak ale nápadů spojenejma spíš s tim obecnějšim rámcem - myslim tim samotnou myšlenku takovýhodle "hřbitova" nepovedenejch výzkumů a pokusů, problém morální odpovědnost lidí/vědců věnujících se takovejmhle věcem, líbilo se mi i naznačený postupný odvracení společnosti a "slušnejch"(hahaha) návštěvníků od muzea, ze kterýho se tak následně stala mekka úchylů, násilníků a perverzů - a to včetně bezskrupulózního a navšemvydělávajícho průvodce... Takže i když někdo možná bude řikat, že to pro něj byla nesoudržná slepenice všeho možnýho, za mě to fungovalo a ten díl se mi líbil moc - a jak svym pojetim, tak tim svym vyzněnim spadá přesně do toho BM konceptu, kterej mě tak baví.

    • 2.3.2018  12:35

    Tahle epizoda se mi hodnotí špatně - to, že je úplně jiná, asi nemá smysl rozebírat, to tady i na imdb kváká každej druhej. Mně se to nakonec vlastně i většinu času docela líbilo - ta atmosféra zmaru a bezvýchodnosti byla hustá krásně, to tomu třeba rozhodně upírat nechci. Asi jsem schopnej chápat i tu černobílost - Metalhead je přiznaně minimalistickej a timhle jen dává najevo, že soustředění pozornosti má bejt jinde než v pilířích klasickýho filmovýho dramatu. Na druhou stranu, ta minimalističnost ve všem ostatním, jakkoliv proti ní systémově nic nemám, mi tady přijde spíš naškodu, protože to, že se to ptá na mnohem víc věcí (=na všechno) než na který odpovídá (=na nic), to mi prostě nepřijde natolik zajímavý nebo nosný, aby mě to přesvědčilo, že je to vlastně kladem. Ale oukej, beru to, že tvůrci BM obecně nejedou v zaběhlejch kolejích a že kromě námětů můžou chtít provokovat i zpracováním, a pak je to vlastně všechno celkem sympatický, a beru teda i tohle. Jen musim zopakovat, že prostě zrovna tahle kombinace (jakkoliv má prvky, který mě bavěj - všudypřítomná zoufalost a útěk před nevyhnutelnym, to, jak byli ti psi udělaný, zajímavý záběry scénérií...) mě osobně nakonec jednoduše nepřesvědčila - a to ani tou poslední scénou u krabice medvídků. (POZOR, TROLEJ) Mezi WTF moments bohužel musim zařadit třeba ten závěrečnej (byť nedořečenej) záběr s nožem u krku - vzhledem k dostupný brokovnici je spusta efektivnějších, jistějších a bezbolestnějších způsobů, jak se zabít, než si nějakou kudlou pižlat krkavici. A taky bych se hodně divil tomu, kdyby ve světě načrtnutym Metalheadem ty sympatický pejskové museli čekat na to, až ňákej jejich kámoš Punťa támhle na Frantu vyplivne ty svoje trackovací střepy, než mu budou moct jít pomoct - že by do tý doby nebyli schopní mezi sebou nijak komunikovat o tom, kdo je zrovna cílem.

    • 2.3.2018  11:54

    Tak tohle byla víc než příjemná romantická záležitost, která se na konci vyhoupla v přímo parádní romantickou záležitost. Mělo to nápad, gradaci, promyšlenou pointu... co víc si přát. A dobrý herce! - nejen ty dva hlavní, ale vlastně i všechny ty epizodní roličky včetně tý hnusný, zapšklý a vyschlý tresky, se kterou Frank strávil ten rok - ta mi byla tak nádherně odporná a ten jejich radšizezaduaťtěnemusimčichat-vztah tak úžasně bizarní, až jsem si to fakt užíval. A ten konec, ve kterym se tvůrci krásně a s lehkostí vypořádaj se všema těma věcma, u kterejch člověka předtim mohly napadat různý výhrady, který mohly působit zkratkovitě nebo zjednodušeně - takovej konec tomu prostě nasadil jenom korunu. A hned jsem tomu schopnej odpustit i tu mírnou hru na efekt‎ posledních minut - úplně poslední scéna totiž, ta už z "reálnýho života", ta to všechno vykompenzuje (a tady klidně uznám, že jsem změkčilá bábovka).

    • 28.2.2018  00:00

    Díl pro mě výjimečnej paradoxně tim, že má na poměry BM vlastně docela slabej nápad; náladou a námětem mi to připomínalo třeba 21 gramů, ve kterejch se ale obdobná tématika řešila mnohem komplexnějc, a který na mě taky dopadly mnohem silnějc. Největší slabinou Crocodilu totiž je, že (podobně jako předchozí díl) to dopadne přesně tak, jak muselo a kam to celou dobu směřovalo; bez toho, aniž by to přineslo nějakej novej moment. Je sice celkem zajímavá ta myšlenka, že by si takhle někdo na počkání moh přehrávat myšlenky někoho jinýho, ale já nevim - pro mě to způlky hned ztrácí na efektu třeba v tom, že myšlenky fungujou jakkoliv jinak, jen ne jako film - a představa, že by si je někdo takhle jednoduše přehrával jako sprostý lineární video, a ještě na takový úrovni, kdy je z toho schopnej vyvozovat ňáký trestně právní závěry, ‎ta je prostě pro mě trestuhodně zjednodušená. Takže tomu, co bych jinde možná hodnotil na 4* (protože třeba herci byli skvělí a řemeslně se tomu moc vytknout nedá), tomu v rámci BM dám prostě jen 3 - ne proto, že by to bylo snadno porovnatelný s jinejma 3* filmama, ale proto, že v cyklu BM jsou jednoznačně zajímavější nápady, jsou zajímavějc rozvinutý nebo ‎zajímavějc zakončený. Hrozně se mi ale líbila hudba, která k tomu skvěle padla, a i celý to drsný severský prostředí s úžasnejma přírodně-industriálníma scenériema; skvělá taky byla ta hlavní herečka (i typově), a celkově ten díl měl skvělou atmosféru. A nakonec jen osobní povzdech - když už se s hlavní "hrdinkou" hodinu crcám po jejích životních peripetiích, rád bych to viděl celý - až do hořkýho konce, takže včetně toho jejího dopadení, případný obhajoby nebo trestu; to by MNĚ přišlo zajímavý.‎ WTF moments: To morče.. to morče..! Co to kurva bylo to s tim morčetem?! Ona celá ta scéna "Ha, je tady dítě, co s nim asi já, zlá pani, udělám!" je trochu přitažená za vlasy, ale že nám někdo začne vážně vyprávět, že morče se vlastně stalo korunním svědkem - to asi děkuju, nechci.

    • 27.2.2018  23:52

    Ono to je v zásadě fajn, až na to, že líp se těmhle parental-controlling sračkám věnuje skvělý Men, Women and Children o ňákej ten rok starší a ňákej ten parník lepší (třeba ten filmově plynulej videopřenos ze "zrakovýho nervu" přímo na tablet je trošku jak z pohádky Jak šla technologie na vandr). Jak už tady někdo řek, ono to skončí nějak tak, jak by člověk už někdy na začátku odhad, že to skončit musí, a nic moc novýho to pak už nepřinese. Vlastně to ani zas tak moc nevadí, furt to neni nic proti ničemu, ale v rámci BM jsou rozhodně lepší díly a v nich i líp vykonstruovaný nápady - to nemohu říct. Pokud se ale někomu líbí tohle a zároveň ještě neviděl nic dalšího, co by se týkalo podobnejch témat, ať si pustí ty Men, Women and Children nebo třeba Disconnect - a to ho musí odpálit.

    • 24.2.2018  01:34

    Tak tohle byla pecka - fakt jsem si to užil celý, od začátku až do konce; výbornej nápad i jeho zpracování, tempo, vtip i hlášky, skvělý herecký obsazení (Plemons jasnej, ale hlavně Milioti a Simpson!), a nakonec asi vlastně i to zakončení - hepáč je sice na BM trochu nezvyk, ono to ale nakonec nijak nepatřičně (aspoň podle mě) nepůsobí. V tom bizarním světě chorý mysli ošklivýho bráchy Matta Damona nějaký rozumný pravidla nebo realistický zákonitosti neplatěj, ale za mě to bylo čitelný - jde přece o fantastickej svět, takže i když si v tom tvůrci často hledali nějakou tu berličku (jako třeba akce typu Vlízt do motoru = jeho oprava, Vír = červí díra = aktualizace hry, cotakyjinýho,žejo = internet = šance na záchranu atd.), tak přesto mi to vůbec nevadilo, protože to jednoduše všechno dohromady krásně fungovalo. Byla tam i spousta skvělejch momentů až reddwarfovskýho nebo futuramovskýho typu (božský vzývání kapitána a jeho obdivuhodnejch schopností nuceně podbízející se posádkou, nebo třeba pauznutí hry a následný znuděný čekání "komparzu" včetně bedesa a pavoučí příšery na to, až se hlavní herec zase vrátí/odpauzuje), jejichž absurdně komediální vyznění "kazí" předevšim mrazivý, všudypřítomný, navoněný a stylizovaný zlo kapitána věznitele. Mimochodem, ta otázka, co vlastně z "normálního" člověka dělá zlýho člověka, to je pro mě jedna nejzajímavějších a nejkomplexnějších otázek vůbec - něčeho podobnýho se týká třeba i Dogville: Je zlym člověkem jen ten, kdo svejm choutkám a představám dá průchod? A co když někdo jen neni v situaci (nemá moc nebo možnosti), kde by se jeho zlo mohlo naplno projevit - je pak míň zlej jen proto, že se zatím neměl jak, kde nebo na kom realizovat? A co teprve (jako právě třeba tady v USS Callister) průnik reálnýho a virtuálního světa - co o člověku vlastně vypovídá to, jak se chová ve virtuální realitě? Tohle já můžu - a USS Callister tadyty věci nadhazuje parádně. Za mě zatim jeden z nejlepších a nejzajímavějších dílů celýho Black Mirror.

    • 24.2.2018  00:56

    Za mě jednoznačně nejslabší díl celý série - zato pro jistotu snad s nejpřepálenější stopáží. Tady se dokonce i ten nápad trochu ztrácí za všim tim možnym zbytečnym balastem, což se v BM teda většinou nestává - díl je rádoby sci-fi detektivka (ale sci-fi to je špatná kvůli množství nepřesností, zkratek a nepromyšlenejm zjednodušením) s touženym morálnim přesahem (ale ten mi zas nesedí proto, že moralista dávající lekci sám dělá to, za co druhým dává lekci - jo, vlastně počkat...). A jako detektivka to moc neobstojí taky, protože ta by sama o sobě nebyla zajímavá už vůbec ničim. Takhle to asi vypadá, jako kdybych tomu skoro chtěl dát Odpad, ale tak to samozřejmě neni - nápad s přebíránim zodpovědnosti i za online komunikaci, za slova pronášený ne pusou, ale vlastně jen virtuálně, jen pár klikama a jen pixelama na displeji, bez ústního vyřčení; zamejšlení se nad tim, jakou tohle všechno vlastně má nebo má mít váhu, to všechno samozřejmě zajímavý je, jen v rámci BM je to pro mě na jednoznačně slabší díl. WTF moments: Včely se prej orientujou podle vizuálu (bod 1) a lidi zabíjej tim, že se jim nějakou hlavovou dírou (nosem, pusou, uchem) dostanou do mozku (bod 2): To policajti věděli, už když jeli varovat tu holku, následující oběť - proč jí teda hned nedali nějakou helmu (ad 2)? Jinejma tělníma otvorama už by se ty včely do mozku dostávaly blbě. Možná by to nakonec taky skončilo smrtí, ale rozhodně by to nebylo tak přitažený za vlasy, jako když si policajti myslej, že od včel oběť ochráněj tim, že jí zavřou do koupelny, a pak u ní seděj a bezmocně rozhazujou rukama, když se včely začnou větráním, skulinama atd. prodírat dovnitř. A proč jí hlavně rovnou nenasadili kurva třeba nějakou masku, nebo proč jí nezabalili do nějakýho pytle znemožňujícího rozeznat charakteristický vizuální znaky, když se včely orientujou podle toho (ad 1) - nebo vodevr, cokoliv jinýho, obdobnýho? Východiska byly jasný, a z nich vyplývajících možností asi tak milion. Znemožnění vizuálního rozeznání a ochrana hlavy by byly přece první věci, který by napadly každýho, kurňa. A takovejchhle nedotažeností tam bylo víc: Nijak třeba nedával smysl policejní pokus ochránit jednu jedinou předpokládanou oběť, když všem jim muselo bejt jasný, že i kdyby tenhle útok na "vítěze" soutěže nakrásně překazili, že by to za absolutní hackerovy kontroly všech včelstev samozřejmě stejně vůbec nic neřešilo, protože v případě neúspěchu u jednoho by třeba moh zacílit hned na dalšího v pořadí toho jeho úchylnýho žebříčku. To neřešim další věci jako fyzický (ne)přesuny ohroženejch, který byly taky nějak nedořešený; pak třeba zkratky v technologickejch oblastech atd. (za všechny např. WTF konstrukt vystavěnej na blábolu, že IMEI je spojený s uživatelem, ne přístrojem, atd.). Tohodle všeho tam na mě bylo až moc na to, abych si to moh užívat naplno... Takže za mě nakonec asi slabší 3*.

    • 23.2.2018  16:07
    Vzteklina (TV seriál) (2018)
    ***

    To, co fungovalo v Pustině nebo Světu pod hlavou, co fungovalo v Raplovi a v Bukowskim, co ale fungovalo třeba i v nízkorozpočtovějších Strachovejch seriálech, to nefungovalo tady. Za mě je celá Vzteklina "jen" nadprůměrnou detektivkou - ne špatnou, ale ani ne ničim výjimečnou. Občas se to snažilo tvářit jako thriller, ale to něco, co by tam mělo fungovat (a co právě třeba v Pustině atd. fungovalo), to tady nakonec nebylo, takže pro mě ty thrillerově stylizovaný scény působily spíš nepatřičně a předevšim na efekt; prostě mi nezapadly do celkovýho vyznění Vztekliny. Obsazení je docela dobrý, pro mě to ale hrozně moc srážej nepřirozený dialogy - zase ten častej nešvar český televizní tvorby, kdy jsou herci nucený mluvit podle debilního a spisovnýho scénáře (to pak všechno působí spíš jak besídkovsky učitelská rozprava než přirozenej rozhovor dvou seriálovejch postav). To bohužel seriál provází celou dobu, a celou dobu mě to přes uši fackuje stejně jako při první scéně. Jiný dialogy maj bejt zas tak hrozně ležérní, až jsou jenom blbý (třeba Táňa v archivu na někoho mluví, a aby tvůrci nemuseli řešit, jak se ten někdo má tvářit, tak k ní radši celou dobu její otázky sedí zády, aniž by otočil byť jen hlavu). Takže nakonec přestože třeba právě Hádka nebo Vlasáka mám rád, tak tady mě spíš iritovali - a nakonec těžko říct, jestli hlavně kvůli těm přepíčeně spisovnejm dialogům, nebo kvůli třeba míň zajímavejm rolím. Vysloveně špatnej casting ale vidim u Táni Burešový (Heclová), to je fakt příšerná herečka, pak u Paddyho, to je taky tragédie a přehrávaná zoufalost, a taky u tý rádoby hustý a prvoplánově hláškující patoložky (plus další nepřesvědčivosti v komparznějších rolích - barmanka apod.). I se školácky pravopisnym scénářem si ale poradil třeba Bareš, Hanuš nebo Noha - a nakonec i ta krásná Matoušková. Další věcí, která mi trochu zkazila zážitek, byla ta, že jsem už někdy od poloviny seriálu tušil, jak že to celý vlastně je - čimž se mi odbouralo to hlavní, čim Vzteklina asi měla bejt zajímavá. Takže dokoukal jsem to, celkem mě to bavilo, ale ničim výrazný to pro mě neni, a k obrovský škodě to podle mě hrozně sráží ten scénář plnej drobnejch (ale přece) chyb a nepřirozeně spisovný češtiny. Je to prostě klasická detektivka, jen rozložená do šesti dílů - nic víc, ani nic míň. WTF moments: Třeba znásilnění v oblečení obou zúčastněnejch; chování Hádka při konfrontaci pachatele s oznámením, že na něj přišel, načež se k vrahovi otočí zády a někam mu odnáší koš s prádlem (wtf?); nezkontrolování půdy policajtama při prohledávání baráku; dohledávání dat narození z dob okolo války v matrice (nouvej, pro nerodinu samozřejmě platí lhůta 100 let) atd.

    • 23.2.2018  14:56
    Svět pod hlavou (TV seriál) (2017)
    ****

    Počáteční moje rozčarování z dementních a neuvěřitelnejch dialogů vystřídalo čím dál větší nadšení a očekávání, co se z toho nakonec vyvrbí, aby ten můj skoro až pětihvězdičkovej dojem na konci zase trošku srazil ten závěr a samotný rozuzlení. Pochybuju, že se to natáčelo chronologicky, nějakym zvláštni způsobem ale přesto první díly byly opravdu takový rozpačitější; a to, co mě na nich rozčilovalo, nakonec úplně vyzmizelo - jen tím, že jsem si na to teoreticky moh zvyknout a mohlo mi to přestat vadit proto, to podle mě neni, protože očividně nejsem jedinej, kdo to tak vnímá viz např. komentř Wysche). Jak byl pro mě ale na začátku i ten Neužil nepřesvědčivej, tak postupně se z něj a Trojana (kterej si to samozřejmě dával od první vteřiny) stala skvělá, stylem možná až "noirovsky" laděná dvojka, u který ta chemie prostě fungovala parádně. Nádherně nechutnej a slizkej je Budař, kterýmu tydle role očividně jdou, a vůbec celá ta jeho válka s Neužilem. Kopta v roli majora je vybranej taky dokonale, a skvělej je i ten Jeřábek, resp. kolega-dement Slávek z oddělení. Celej seriál je narvanej výbornejma hláškama, který si z toho komunismu nejen osumdesátejch let dělaj skvělou prdel, aniž by se to ale snížilo k nějaký prvoplánový gagovitý komedii - za mě je to většinou spíš mrazivý. Je narvanej spoustou nápadů a perliček (POZOR, TROLEJ), kterejch je tolik, že jen potvrzujou to, že se nad scénářem a režií někdo fakt zamyslel, a že se nad tim hlavně zamyslel někdo, kdo má co říct (ať už typu skvělý "sledovačky" u Majora Zemana, ale i typu "nedočkavej Neužil přeskakuje plot, Trojan si s povytaženym obočim otevírá odemčenou branku"). Bezvadná je i Plodková s nechuťákem Taclíkem a celou tou jejich Janečkovy Kroky parodizující kapelou (se skvělejma písničkama Petra Marka!) - už jenom třeba skvostnej verš "Já mám radši Tondu nežli bombu" je prostě paráda... Je toho hodně co chválit, a navzdory tomu (pro mě) nepřesvědčivýmu začátku a pár drobnostem v průběhu jsem si u seriálu zvolna blížícího se vrcholu nakonec řikal, že tomu snad dám pětikouli - má to atmosféru, má to nápad (jasně, dost díky předloze Life on Mars, kterej jsem teda ani neviděl, ale stejně; my máme proti Britům jednu výhodu - socialismus /jak už někdo z tvůrců řek v nějakym rozhovoru/, a do jeho reálií je ten byť přebranej námět vsazenej prostě skvěle), má to šmrnc, má to vtip a lehkost, funguje tam chemie mezi hercema, prostě to celkově šlape tak, jak by kvalitní seriál měl podle mě fungovat. Sice byly i věci, který mi vadily - třeba občas moc kulisovitý prostředí, pak třeba strašlivá Judit Bárdos (ze mě jednak ošklivá a nesympatická ženská, ale taky hrozná a afektovaná herečka s příšernejma replikama - ta celá se za mě fakt nepovedla), ale byl jsem z toho fakt celkově nadšenej víc a víc - o to víc jsem se těšil na i ten závěr, na nějaký rozuzlení a rozřešení, jak co teda vlastně kurva je. Ale abych se přiznal, ten konec mě teda vůbec nepřesvědčil, tam mám teda velký otazníky - o čem že to teda vlastně bylo? O co celou dobu šlo? Protože podle toho, jak to skončilo, to skoro vypadá, jako kdyby se nám tvůrci snažili říct, že to celý vlastně nějakej pan Všehomír nebo Vesmír nebo kdo vlastně udělal pro milýho Filípka jen proto, aby si moh vyžehlit vlastní blbostí zaviněný, ne úplně zajímavý nebo podstatný problémy a přešlapy (porušení zákona kvůli krytí zadluženýho bráchy, snaha vymazat jeho dluh...). To se jako to všechno dělo proto, aby on dostal šanci chytit pod krkem jinýho gaunera, i když sám žehlil vlastně jinej, svůj podvod? Dyť v žádnym právu vlastně nebyl. Někdo by moh říct, že se pak přece nejspíš šel udat, takže přece cajk, ale stejně - i když tam na konci všechny ty skutečný zlosyny vyšachoval a vytrestal krásně a až pohádkově, tak ani tak mi to prostě moc nepasuje do toho, že by se celej ten krásně mysteriózní tyjátr (kterej mě do tý doby fakt bavil, to nemyslim pejorativně!) děl jen kvůli tomu, aby (když to trochu zparafrázuju) jeden jouda měl šanci zahladit průser při žehlení demence dalšího joudy, jeho bráchy, za jehož pitomý dluhy samozřejmě nemůže nikdo jinej než jen on sám. Prostě tl;dr: Začátek rozpačitej, pak skvělá záležitost téměř až do konce, kdy to za mě zase trochu spadlo dolů tim "vysvětlenim", o co teda vlastně celou dobu šlo nebo nešlo. Ale i tak je to další z pozoruhodnejch a skvělejch (českejch) seriálů, který rozhodně stojí zato mít v povědomí. // "Musíš tu buzeraci posílat dál. Někdy seš sám buzerovanej, ale pak si sám zabuzeruješ, a pak je na světě torchu líp." // "Teď je socialismus, s bohatejma jsme se už přece vypořádali. Soudruh Šejba, to je funkcionář, to je něco jinýho. Ten je bohatej proto, že pracuje na tom, abysme se všichni měli stejně." // "A pokud přijdete na to, že soudružku někdo zabil, tak to celý předáte tady Klementovi. - Klementovi? - Jo, Klementovi, protože ten je narozdíl od vás spolehlivej straník. Takže je jistota, že bude nestrannej." // "Pravda nikoho nezajímá, důležitý je to, co je důležitý." // "Až tady budeš tak dlouho jako my, tak zjistíš, že někdy neni třeba vyšetřovat vůbec nic, protože už všechno víme, a taky víme, jak je to pro nás všechny nejlepší."

    • 14.2.2018  13:48

    Všechny tři části Strnadovejch jsou (ještě s nějakou minimální omáčkou navíc) řešený v samostatnym filmu, tak se tady nechci opakovat - díl po 35 letech je vlastně jen poslední třetinou filmu. Ivaně a Václavovi obrovsky fandim, stejně jako asi většina lidí, ani jim se ale problémy nevyhnuly - otázkou je, jak velkej podíl na tom má ta jejich workoholičnost. Osobně jsem se Martinově revoltě (v dílu po 20 letech) ani moc nedivil, když vyrůstal v rodině, kde rodiče na nic a na nikoho neměli nikdy moc čas a kde se všechno obětovalo práci (a když práce náhodou nebyla, tak se nějaká vymyslela), o to víc mě ale potěšilo letošní pokračování, ze kterýho je vidět, že dneska už je z Martina skvělej, pohodovej a pozitivně naladěnej kluk (jakej rozdíl oproti pesimistickýmu a škarohlídskýmu otci, co?), schopnej dokonce založení vlastní rodiny. Super, to pro mě byl obrovsky pozitivní moment. Naopak mrazení jsem měl z Václavovy a Ivaniny manželský krize vyústivší v odložení svatby jejich dcery (dyť už kurva měli i oznámení! A všechno kvůli jejím rodičům... To musela bejt docela pecka, teda) a taky v rozpad vztahu jejich nejstaršího syna - tolik k názoru, že když se rodiče rozvedou už s dospělejma dětma, tak to tolik nevadí. Tady to naštěstí rozvodem neskončilo, ale například z toho Václavova pro mě nesmyslně konfliktního a zbytečně ješitnýho předsvatebníího ultimáta "Já jsem řek, že na tu jejich svatbu nepudu, pokud neuvidim jejich rodiče. A teď si představte, že oni za mnou nepřišli. Tak já jsem si řek, že prostě ne", z toho mi fakt šel mráz po zádech. Stejně jako z poznámky směrem k Martinovi, když začínal s cykloservisem, typu "No on je spokojenej, řiká, že se má dobře, no. Ale kdyby si to uměl spočítat, tak by zjistil, že se dobře nemá" (trochu parafrázuju). Každopádně naopak k Václavově cti budiž počítáno to, že žít s dalším workoholikem, ještě k tomu s psychickou poruchou, to neni žádná legrace, a Václav to ustál - ustálo to i to manželství, kde se oba nakonec pořád maj evidentně rádi. A to je obdivuhodný, a i v rámci ME jde vlastně o podle mě ojedinělej případ, kdy to partnersky dopadlo vlastně dobře - o jedinou pozitivní vlaštovku, která se sice proletěla pár uragánama, omlátilo jí to o několik zdí a protáhlo pár kalužema, nakonec ale letí dál a je naděje, že v pořádku jednou i doletí. A naposled - Ivaně i Václavovi respekt za to, že jsou schopný s takhle intimní zpovědí jít ven. Protože soudit a hodnotit je je tak snadný... A tim, že dokument pustěj do světa, tu možnost bejt odsouzený dávaj každýmu; i to je pro mě obdivuhodný gesto. Stejně jako oni jsem ale i já přesvědčenej, že jejich příběh má sílu lidem ve vztazích pomáhat.

    • 14.2.2018  13:02

    Stejně jako píše Tron, jediný překvapení je, že se nerozvedli zrovna tihle dva. To nic ale pro mě nemění na tom, jak už jsem o nich psal u minulejch dílů, že o fungující nebo příkladnej vztah teda fakt nejde: Materiálnost, orientace na viditelný, sobeckost obou a (minimálně předkamerová) neochota k jakýkoli empatii k sobě navzájem při konfliktních situacích... Same old song . Jako v prvních dvou částech. Zůstali spolu, ale navzdory materiální (víc než) zajištěnosti maj problémy mezi sebou i s dětma, a o šťastný lidi očividně nejde (to neni soud - jak sám řiká Antonín: "Vnuci, děti, život dobrý, ale nejkrásnější pocit mám z tohodle baráku, kterej jsme vybudovali." nebo jinde "Nejsem nešťastnej, a nejsem ani extra šťastnej"). Takže i pro mě je překvapení, že nakonec i Mirka s Antonínem se spolu očividně nějak naučili žít, spíš ale z mýho pohledu jde o pár, kde se jeden druhýho naučil trpět - a to, aspoň pro mě, neni ani trochu následováníhodnej model.

    • 14.2.2018  12:52

    Tohle je pro mě docela nálož; Vladimír si o sobě očividně myslí spoustu úžasnejch věcí odpovídajících jeho evidentně narcisistní povaze, asi ale nebudu sám, kdo v něm vidí někoho trochu jinýho, než za koho se prezentuje. Ale nechci soudit - Zuzana si ho tenkrát ostatně vzala dobrovolně; kromě toho ME jsou všechno, jen ne podklady pro naše potenciální ubohý odsudky. Zrovna tak budou určitě další, kteří v něm uviděj někoho, kdo si dokázal jít za svym... Každopádně Vladimír je ze sledovanejch lidí asi jedinej člověk, kdo žije takhle výstřednim a bohéskym životem, což je (z dokumentaristickýho hlediska) jednak zajímavý, a pak se to samozřejmě nějak muselo podepsat právě na rodině - jak na Zuzaně, tak na dcerách. A to je v dokumentu celkem hezky patrný. WTF moments: Tak třeba: "Já jsem pochopil jednu věc, že je asi strašně důležitý mít ty děti, v tom životě, jo. Protože ta rodina, to je základ." - jo aha, ty děti, o který se nikdy nestaral a na který neměl čas?... a ta rodina, to asi myslí tu manželku, se kterou se rozved a který dneska žoviálně řiká vkusnym označenim "exka"? ♥ Lavly. Taky mě celkem baví, když takovejhle člověk o svý činnosti mluví jako o kumštu a o sobě, s notnou dávkou familiárnosti, jako o kumštýři. Ale nakonec - nechci bejt elitář ani se snižovat k nějakym bigotním úvahám: ono i na to umění se dá nahlížet všemožnejma způsobama, takže znova - nesoudim. Nebo jinak: Nechci soudit, i když se mi to nelíbí - jak jeho dílo, tak to všechno ostatní.

    • 14.2.2018  12:34

    Tahle pětatřicetiletá zastávka se týká bohoužel "jen" u Stanislava a rodiny jeho syna; Zuzana i jejich dcera natáčení odmítli, což je obrovská škoda (jakkoliv na to lidsky samozřejmě maj právo) a tenhle díl to prostě zákonitě ovlivnit musí. Pro mě pozitivní je, že Stanislav (navzdory jeho absolutně astrálnímu mimoňství v těch osumdesátkách) i v "současnosti" potvrzuje stav viditelnej už okolo toho roku 2000, a sice, že je z něj (podle mě) nakonec rozumnej a v pohodě chlap. A dost mě potěšily ty jeho wtf pozastavení se nad Babišem.

    • 14.2.2018  10:16

    Bál jsem se toho, že Prezident Blaník svym celovečernim formátem pohrdne prověřenou formou kratičkejch seriálovejch kusů, těma pětiminutovkama, co fungovaly tak dobře a osvědčeně. To se ale naštěstí (a k mý radosti) nepotvrdilo; podobně jako třeba Simpsonovi ve filmu i Blaník funguje v rámci dlouhý stopáže pořád podobně jako v jednotlivejch dílech seriálu, jen to trvá xkrát dýl. I když: Funguje to sice podobně, je to pořád Blaník, ale je samozřejmý, že vzhledem k tomu, že původní formát byl cca 7 minut, tak že film trvající půldruhý hodiny už bude muset znamenat velkej rozdíl v přístupu ke scénáři i k natáčení celkově (přeci jenom nestačí původní stopáž natáhnout "jen" třeba třikrát jako třeba u filmovejch speciálů právě Simpsonů, Futuramy apod. - u Blaníka ten skok je jendoduše markantnější). Tahle určitá změna tvůrčího přístupu nebo prostě přizpůsobení se stopáži je ale jedině dobře, protože nebejt toho, nejspíš by z filmu byl jen gagovitej slepenec nejrůznějších nesourodejch skečů; i to by se mi asi pořád líbilo, určitě ne ale tolik. A právě jeden z těch leitmotivů, kterej celej film tak trochu stmeluje a drží pohromadě (pozor, TROLEJ), je ale vybranej dobře - zjevování se Havla zní skvěle samo o sobě, natož když z něj vlastně udělaj takovou tu šedou eminenci, která jako jediná je schopná na Blaníka mít pseudovýchovnej/pseudoregulující vliv, a která vlastně rozhodne o dějovym zvratu. Havlovy prvky si propůjčuje i (kupodivu) lumpenkavárna, která v Havlovskejch maskách vetšinu filmu pronásleduje hlavní aktéry (a třeba ta scéna, kde kavárníci jako u výslechu lámou ke spolupráci Žížalu, ta je fakt skvělá). Co mě na filmu obecně mrzelo nejvíc, to byla podle mě trochu nevyužitá linka tý mystifikace ve skutečnejch interakcích s reálnejma politkama, kandidátma na prezidenty a tak. V tom byla obrovská síla a podle mě zlatej důl, kterej byl tady sice trochu naťuknutej a pár scén Blaníka vstupujícího do přímýho kontaktu se skutečnejma státníkama tam je, je ale trochu škoda, že si s tim nepohráli trochu víc - ale jak sám Najbrt s Danielem řikali na DVTV, "Češi maj tyhle diverzní věci rádi", takže třeba příště někde bude prostor se věnovat víc i tomuhle směru (jakkoli se samozřejmě Danielovi lidsky vůbec nedivim, že nakonec do původně zamejšlenýho reálnýho občanskýho přejmenování na Antonína Blaníka a do skutečný prezidentský kandidatury nešel). Další významnější výhrady mě nanapadaj a u těch nevýznamnějších zase nevidim smysl v tom je vůbec řešit, protože jednak takováhle satira s sebou už z podstaty žánru nese spoustu "vzruchů", hlavně jsem ale kurva rád, že se u nás něco takovýhodle točí, že to ještě Burešové a Okamurové a Zemanové a jim podobní nezakázali, a hlavně, že navzdory všemu potenciálnímu, co proti tomu kdo může mít, že to má úroveň. Aspoň podle mě. Takže nakonec klobouk dolů před odvahou tvůrců pustit se zase do něčeho novýho a většího, protože jim to vyšlo a díky Bohu za to, že i v těchhle našich současnejch pohnutejch politickejch poměrech tady něco takovýho existuje. // "Ty vole, to je pravej Háva... Pravej Háva!"

<< předchozí 1 2 3 4 6 9 11
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace