Helmutek

Helmutek

J. Cevarom

Česko


16 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
    • 2.10.2018  15:09
    Boj o oheň (1981)
    ****

    Ech, tak to bylo... zajímavý. Kdyby mi někdo popsal, že něco takovýho chce natáčet, že to bude film o neandrtálcích a austrapitékách a pračlověcích, že se tam vůbec nebude mluvit a že tam celou dobu bude pobíhat nahatá holka, ale že to vůbec nebude působit nějak explicitně nebo nepatřičně, a ještě by mi to vykládal v roce 81, tak bych mu řek, ať se na to vykašle, že to bude o ničem a nuda a že to stejně nikdo nebude umět zahrát. Jenže ono to bylo fakt dobrý! Pravda, moc jsem teda nechápal, kdo že má bejt vlastně kdo, myšleno druhově (pomalovanej kmen tý holky vs. ty tři tragédi hledající oheň vs. ty černochlupatý poloopičáci na začátku vs. ty zrzavý gelfové u mamutů atd. - jsem tatar a absolutně nemám přehled o tom, jaký druhy pralidí existovaly, kdy to tak asi bylo a jak spolu byly nebo mohly bejt provázaný) a asi to teda taky úplně historicky neodpovídá, ale o to nakonec (celkem čitelně) nešlo - atmosféru ten film má fakt skvělou, a jako nástřel toho, jak by třeba moh vypadat zárodek lidství a lidský společnosti, spolupráce, komunikace a asi i lásky vypadat, je to naprosto fantastický. A absolutně nechápu, jak McGill a Perlman ty role mohli takhle vystřihnout - masky jsou jedna věc, druhá je ale to, že jsem jim věřil každej pohyb; každej ten úskočnej polozvířecí pohled, každej ten jeden polotupej výraz nechápající souvislosti... Obdivuhodný, dlouho jsem neviděl nic tak přesvědčivýho. Až jsem i já měl nefalšovanou radost z toho, když jim tam na tom stromě pomaličku (s výrazem astrofyziků právě rozlouskávajících smysl života, vesmíru a tak vůbec) začalo docházet, že házet po sobě věcma může bejt i prdel a nejenom boj o přežití. Upřímně se mi líbila (zase, historickou věrehodnost stranou) i ta "milostná" linka, kde se zaostalejší samec učí a přizpůsobuje tomu "lidství", tomu hezkýmu a nezvířecímu chování, od holky z kmene rozvinutějšího... To bylo fakt hezký. Dokonce jsem se i nahlas zasmál tomu, jak se tam nakonci společně i s ní vrátěj zas k těm jejich poloretardům, odkud byli vyslaný oheň najít, a jeden z nich minutu nato samou radostí to slavně donešený světlo utopí v bažině... Musim uznat, že bych nečekal, co všechno dokáže unést film beze slova. Jen teda by se filmaři mohli naučit dělat tu krev, ta výrazně růžovofialová barva nebo co to bylo, ta moc věrohodná nebyla. Ty masky jinak byly skvělý - asi i včetně modelů těch mamutů, kde to teda už trochu viditelný bylo, ale třeba to na tu dobu o moc líp udělat nešlo. A nemůžu si pomoct, ale ta Rae Dawn Chong je NÁDHERNÁ!

    • 30.9.2018  01:05
    Alfa (2018)
    ***

    Takovej pravěkej Revenant z doby ledový, to chceš - jen teda míň realistickej, víc stylizovanej a bez Lea. Je to vlastně taková trochu survival pohádka pro dospělý, ale kdybych si já měl vybrat, jestli si znovu pustim právě superrealistickýho Revenanta, nebo tuhle tak trochu navoněnou a zromantizovanou vizualizaci doby kamenný, tak rozhodně šáhnu znovu po Alfě - ten nijakej nebo aspoň ničim nezajímavej děj maj totiž tyhle dva filmy úplně stejně. Na Alfu se mi koukalo hrozně hezky, ten vizuál je fakt krásnej, i když občas je to už trochu na hraně kýče, tak i tak se mi ta stylizace prostě a jednoduše líbila - protože prostě pravěk!, mamuti!, pazourky! a krásná příroda - snad už jen ten Kopčem chybí. To pak člověk i odpustí občas slabší herecký výkony (předevšim ten plešatej dramatik, co třeba utěšoval Kedova otce) nebo místama ty podivnosti a nesourodosti (POZOR, TROLEJ) - jako třeba (WTF moments): ta scéna jeho pádu do právě vzniklý řeky (?!), podezřele rychlý uzdravení zlomený nohy, patetickej návrat, kdy si ho bez nějakýho většího zájmu nechaj osadou přijít až před otcovu/náčelníkovu chatrč, nebo třeba fakt, že cestu, kterou s otcem šli ani ne tejden, se zpátky vracel snad půl roku nebo kolik to muselo podle tý změny počasí bejt (jasně, nevěděl kudy atd., ale stejně). A pejsek taky super, náhodou! To sbližování bylo sice asi trochu předvídatelný, ale přesto to nějak funguje. Toho se soudruzi z čs. pohraniční stráže asi nenadáli, že jejich plemeno bude hrdinou kapitalistický filmový produkce... Jen teda doufám, že ty štěňata neměla ta Alfina s Kedem.

    • 25.9.2018  13:28
    Bůh masakru (2011)
    ****

    Konverzačka je to skvělá, fakt mě to bavilo (a párkrát dokonce i rozesmálo), ale pak ten film najednou přestal... - neskončil, prostě přestal, a to ve mně nechalo trochu rozporuplnej pocit. Zpětně si to vykládám tak, že to neskončilo stejně, jako tyhle věci v reálu taky nikdy neskončej, že to vlastně nějak uzavřít ani nejde, a to smysl samozřejmě dává, ale stejně by se mi líbilo víc, kdyby ten konec byl nějak přesvědčivější. Líbilo se mi ale to, jak ze sebe každej postupně (ať už postupujícím a vyvíjejícím se konfliktem nebo vyvíjejícím se alkoholem) strhává tu společenskou masku, pod kterou jsou všichni podobně nejistý, zmatený a zoufalý (ať už je to distingovaná dáma, jejíž multizeblití byl teda kontrast už trochu na hraně, nebo trochu buranskej žoviál nebo jeho hystericky přepíčená a povrchní manželka), až teda na telefonistu Alana - takovýho toho, o kterym si všichni na začátku řekneme, že to je asi trochu namyšlený a arogantní hovado, ve výsledku byl ale jedinej, kdo se nepřetvařoval a tu svojí rovinku si jel stejnou od začátku do "konce" - jedinej opravdovej. Ty jeho telefonáty byly snad nejlepšim leitmotivem filmu - fakt mě bavily, byly dobře napsaný i načasovaný v kontrastu s tim právě probíhajícim sporem, a předevšim to samozřejmě Christopher Waltz skvěle zahrál. A to titulkový uzavření - že kluci jsou spolu v pohodě, vlastně je to vůbec nesere a normálně se bavěj dál, to bylo taky skvělý: Někdy to jsou totiž jenom dospělí, kdo vytvářej a hledaj problémy tam, kde žádný nejsou - nebo minimálně doteď nebyly. Jsou to hlavně dospělí, kdo se vyžívá v marnosti a marnivosti, kdo si potrpí na pozlátku a na babrání se ve zbytečnostech. Jak řek Alan - Waltz: "Zkuste se na to podívat s odstupem. Děti z vás vysají život a opustí vás staré a prázdné. To je zákon přírody. Člověk pak jen vidí ty vysmáté páry u oltáře a říká si: 'Vy vůbec netušíte'! Ti chudáci nic netuší a jsou šťastní. A o tomhle vám nikdo neřekne." ♥ Prostě, klídek - kids are alright... Možná nic netušej, ale jsou vyladěný. Teda většinou.

    • 24.9.2018  12:22

    Karel Vaš zničil životy tisíců bezejmenných lidí. Jako pracovník NKVD a důstojník Československé armády je odpovědný za největší poválečný masakr v Evropě. Jím vycvičení muži přes noc postříleli téměř tisícovku civilistů v Postoloprtech. Zasloužil se o úspěšný průběh převzetí moci komunisty v Československu. Později jako komunistický soudce a prokurátor zdecimoval elitu Československé armády. Zlikvidoval velitele Čs. letců v Anglii, maršála RAF Karla Janouška, podepsal se na uvěznění velitele Pražského povstání generála Karla Kutlvašera, velitele Čs. vojáků u Tobruku Karla Klapálka, nebo bývalého velitele armádního sboru v Sovětském svazu generála Jana Kratochvíla. Sám své zločiny nikdy nepřiznal, pokládal se za hrdinu, který bojuje za lepší svět. Přesto právě on navrhl nejvíce trestů smrti; přes 20 u nich bylo vykonáno. Nejznámější z ních je generál Heliodor Píka, který byl zástupcem náčelníka generálního štábu a který byl popraven jako jeden z prvních. Karel Vaš nikdy nebyl potrestán. Komunismus bylo zrůdný zřízení, na jehož budouvání se podílela spousta zrůd - a jednou takovou čistokrevnou zrůdou byl Karel Vaš. To je potřeba si bez příkras a relativismů připomínat, protože navzdory tomu, že spousta věcí, motivů, osobností a činů relativní je, neplatí to u všeho a u všech. Karel Vaš byl zrůda, ale taky byl táta dcery, manžel svý ženy, a spoluobčan nás všech - dědula, kterej by jen podle vzhledu v polistopadovejch časech težko někoho zaujal. Až do roku 2012 tu byl, žil a dejchal stejnej vzduch jako třeba i já, kdo se narodil desítky let po jeho největších zločinejch - možná jsem vedle něho někdy jel v metru - a dožíval ve stejnym domově důchodců vedle normálních českejch důchodců, a dost možná vedle někoho z našich blízkejch. Na obyčejnym pražskym Spořilově... Bez puncu vraha, sadisty a tyrana, bez puncu zrůdy a jakýkoli zodpovědnosti za opovrženíhodný činy popírající veškerý možný nebo představitelný lidství. On neni postavou encyklopedie nebo černobílejch fotek z dob dávno neaktuálních, on až do 21. století byl nemilosrdně aktuální pro každýho z nás tim, že tady s náma žil a pokojně existoval. Zrůdy choděj mezi náma, a někdy na to nemusej vypadat - a co hůř: Nejděsivější a nejmrazivější zjištění a uvědomění v týhle kauze je pro mě jednoznačně to, že Vaš nejspíš skutečně měl "čistý svědomí", jak sám řikal. Nejspíš opravdu věřil tomu, že "byl vždycky na straně lidského pokroku, humánního, humanistického pokroku" a že "neudělal žádnou lumpárnu". Jak málo potom lidský svědomí znamená? Jak málo je potom určující, že z něčeho nemám blbej pocit, že mi to nepřijde jako zas takovej problém... A jak moc je potřeba se celej život regulovat a hlídat - podle něčeho většího, co přesahuje jen můj lidskej úsudek, kterej očividně dokáže žalostně selhat (ať už z těch nebo oněch důvodů); pro začátek budou bohatě stačit třeba tisíciletíma prověřený zásady desatera "miluj lidi jako sám sebe", demokratická ústava nebo demokratický a politickou ideologií neznásilněný zákony. Zas tak složitý to neni. Dokument jako takovej v mym pohledu trochu sráží podivná role "moderátora" Černýho, jehož existenci v dokumentu jsem vůbec nepochopil (vč. tý jeho WTF vsuvky s vypípanejma termínama stran Vašovejch kvaziodbornjech publikací), do WTF moments ale jinak (snad ještě kromě Eragonský trilogie v knihovničce trestnoprávníka Fremra nebo psacího stroje píšícího krví) patřej "obyčejný" a neupravovaný Vašovy názory: "Vcelku mám čisté ruce a čisté svědomí, že jsem žádnou lumpárnu, nečestné věci nedělal." / "Sestra byla holka, kterou zajímaly takové ty idiotské věci - vařit, hrát na klavír, co je móda a takové ty věci, no." / "Ty chycené špiony a ty chycené věci. Tedy lidi. (sic!) No co s nima?" / "Dělaly se excesy, prosím, to je normálka, no." / Nebo reakce na to, že se po osvobození Československa sám měl dopustit znásilňění: "U vojska se otázka znásilňování vyskytovala, to bylo v každé armádě." // Jo a jako úplnej moula se tady teda projevil soudce Rychetský.

    • 24.9.2018  10:35

    Pokud je podle mínění některejch Solo zbytečnym filmem, pak je ale úplně stejně zbytečnym i ten další Star Wars Story film, obecně opěvovanější Rogue One. Já si to teda ale nemyslim a rád se podívám na cokoli - a ve výsledku mi Solo sedne jednoznačně víc než pravě Rogue, přestože je míň závažnej (aspoň neni tak pateticky a sladkobolně zatíženej). Pro mě to je přesnej opak Rogua: Postavy jsou sympatický a rozumim jim, bavěj mě a fandim jim; zajímavá je i "milostná", nejednoznačná a nečernobílá (a pro mě nakonec i nepředvídatelná) linka s Qi'rou, resp. Emilií Clarke. V jinak homogennim a smysluplnym ději na mě trošku šroubovaně působila jedině epizodka s pirátkou a její dojemou svatou válkou proti establishmentu, jinak ten film je od začátku do konce vyváženej, sympatickej a víc než příjemnej - koukat se na něj mě fakt a upřímně bavilo. A uznat mu musim i to, že je to snad první SW film, kde nemám ze Žvejkala pocit trapnosti a zbytečnosti - kupodivu dokonce spíš naopak. Skvělej byl i Ehrenreich jako mladej Han, Harrelson byl správnej neprůhlednej desperát, Clarke zase klasicky stylová kočka (tam ale ta její klasičnost končila - ta nejednoznačná a neuzavřená linka s ní mi fakt přišla jako jedna z nejazjímavějších věcí ve filmu) a mně osobně teda bavil i ten Lando, fakt že jo. Za mě jednoznačně příjemný překvapení.

    • 18.9.2018  11:10

    Hlavní kvality jedničky zdánlivě zůstávaj i ve dvojce (působivý exteriéry, bezskrupulóznost a autenticita přestřelek a soubojů...), až teda na pár "drobnejch" detailů - nijaká atmosféra a slabej scénář. Děj mi ve výsledku vlastně přišel až nezajímavej, navíc se spoustou nonsensů a chyb (prvnim útěkem Isabely počínaje, pěti změnama plánů "s kym vyjebeme teďka" nebo závěrem konče). Všechny postavy jsou buď nedůležitý, nebo tak trochu sráči, takže mi pachtění zúčastněnejch ani nešlo sledovat s ňákym velkym pochopením nebo sympatiema. A ten konec, resp. oslí můstek pro třetího Sicaria tentokrát nejspíš v režii vzkříšenýho del Tora mě spíš rozladil než navnadil. Thriller je to samozřejmě pořád dobrej a minimálně kvalitně "vyrobenej", něco navíc se tady ale podle mě už moc nekoná. Za mě slabší 3*.

    • 17.9.2018  11:56
    Křišťálový fantom (TV film) (2018)
    *****

    "Na co jsem pyšnej? Byl jsem vždycky na straně lidského pokroku. Humánního, humanistického pokroku." Karel Vaš zničil životy tisíců bezejmenných lidí. Jako pracovník NKVD a důstojník Československé armády je odpovědný za největší poválečný masakr v Evropě. Jím vycvičení muži přes noc postříleli téměř tisícovku civilistů v Postoloprtech. Zasloužil se o úspěšný průběh převzetí moci komunisty v Československu. Později jako komunistický soudce a prokurátor zdecimoval elitu Československé armády. Zlikvidoval velitele Čs. letců v Anglii, maršála RAF Karla Janouška, podepsal se na uvěznění velitele Pražského povstání generála Karla Kutlvašera, velitele Čs. vojáků u Tobruku Karla Klapálka, nebo bývalého velitele armádního sboru v Sovětském svazu generála Jana Kratochvíla. Sám své zločiny nikdy nepřiznal, pokládal se za hrdinu, který bojuje za lepší svět. Přesto právě on navrhl nejvíce trestů smrti; přes 20 u nich bylo vykonáno. Nejznámější z ních je generál Heliodor Píka, který byl zástupcem náčelníka generálního štábu a který byl popraven jako jeden z prvních. Karel Vaš nikdy nebyl potrestán. Z vyprávění jeho dcery Galiny na mě jde mrazení - co to je za člověka, kterej přimo zavinil smrt tisíců lidí? A to nejen z příkazu a "od stolu", ale i doslova vlastníma rukama, jako třeba na tom ilegálním přechodu přechodu hranic? Co je to za člověka, kterej nikdy neobejme svý dítě, nenechá se obejmout od něj - kterýmu se chlubí válečnejma zraněníma, který jsou ale ve skutečnosti jizvou po poválečný operaci ledvin? Kterej byl slepej na jedno oko, ale jeho nejbližší se to dozvěděli až po x desítkách let? Kterej svýmu dítěti řiká, že nesmí bejt nemocný a že na každou nemoc má dělat dřepy? Je málo lidí, který by se zdáli jako čistokrevný zmrdi a lidský odpadi - většinou je v tom taková ta nečernobílost toho, že jeden může těžko soudit motivy, činy a dobu někoho druhýho. Vaš se ale směle řadí třeba vedle Gottwalda, pro kterýho taky žádná polehčující okolnost už mluvit nemůže. Nezáviděníhodnej je život jeho dcery, která se musí se stigmatem dítěte brutálního vraha a despoty vyrovnat - a dělá to obdivuhodně statečně. Říct o svym otci, že si nezaslouží mít hrob, je něco, co si absolutně neumim představit, že v rodině může bejt. Ona, Milan Píka i jejich (nakonec realizovaný a proběhlý) setkání dokazuje, že lidi jsou přes to všechno, co mezi sebou máme, schopný i krásnejch a chápaní přesahujících věcí. A za jakejkoliv projekt, kterej podobnym způsobem jako Křišťálovej fantom pomáhá navracet lidskost tam, kde byl jen děs, smrt a zrůdnost, za každej takovejhle počin jsem strašně rád (filmařský kvality stranou). WTF moments: Ten Paleček, jak tam vedle Galiny sedí v tom autě, a furt se tak mimózně kouká všude kolem nebo dokonce i do kamery, když mluví Galina, to bylo trochu divný a až nevhodně nepatřičný - ale třeba to nešlo udělat jinak, chápu, že tohle se přetáčet ani zaranžovat jinak nedalo.

    • 14.9.2018  13:28
    Vládneme, nerušit (TV film) (2007)
    *****

    Bianco šek pro ČSSD od ODS, upuštění od principu demokratický opozice - a klauzulka ve smlouvě, že tahle spolupráce dosavadních nesmiřitelnejch rivalů bude trvat "navždy". Trošku mi to připomíná něco, kde jsme už byli - ústavně danou úlohu KSČ na vedení státu a všem známou, čtyřicet let omílanou floskuli "Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak." Pro mě jako pro někoho, kdo v tý době politiku tolik nevnímal, je tohle moc zajímavej dokument podle Taberyho předlohy o tom, co to vlastně všechno pro nás jako zemi a národ znamenalo a znamená. A trpkej dojem z toho mám ten, že to je podobný jako u většiny jinejch takovejchhle událostí - změnilo to víc věcí, než by člověk čekal, a to i pro dobu dnešní, o 20 let pozdějc. "Stabilita republiky bude zajištěna - klíčový bod letních prázdnin 1998. Korupční skandály, oslabení důležitých policejních týmů, chystaná vražda novinářky, prorůstání podsvětí do státní správy, účelové změny zákonů, nárůst preferencí pro komunistickou stranu - to vše patří do stability, kterou zemi zajistila opoziční smlouva. Následující čtyři roky jsou v novodobých českých dějinách unikátním obdobím - ve zvýšené koncentraci se dějou věci, které jinak do normálních demokratických zemí patří spíš výjimečně." Do tý doby, nejspíš od února 48 nebo sprna 68, nic neotřáslo politickou scénou tolik jako události okolo roku 1998 vedoucí až k opoziční smlouvě. O zradách Mnichovskejch nebo Srpnovejch se v Česku mluví často - ale tohle furt byly zásahy zvenčí, takže se v tom pro národ a jeho představitele daj hledat nějaký polehčující okolnosti. Otázkou je, jestli zrada na skutečný podstatě demokracie, kterou upekli "kovaní demokrati" Klaus se Zemanem, nebyla v důsledku zradou větší a zásadnější, protože jde o síly, žluč a hnilobu přicházející zevnitř, od představitelů vlastního národa a pod rouškou spravedlnosti a práva - jde o zradu Čechů Čechama, o zradu občanský společnosti politikama, o znásilnění demokracie, o její zadupání a nakonec její úplný pochcání za hurónskýho smíchu těch, kdo moc dobře věděj, že můžou bejt v klidu, protože si to zařidili tak, že jim se nic nemůže stát. // A pozor, jako kuriozitku tady máme kladnou Krndu! - ještě na tý správný straně barikády, tvářící se jako ochránkyně spravedlnosti, transaprentnosti a demokracie. Její konec v ANO jako přisluhovačky svini srovnatelný s jí tenkrát haněnejma představitelema doby opoziční smlouvy (nebo větší, uvidíme) je dalším příkladem toho, jak velkej pozor je třeba dávat si i na ty, co se jednou tvářej jako ti dobráci... A k tomu, že dokument je jednostranej, pravdoláskařskej, havlistickej, jak nesmyslně píše třeba Cival? "O vyjádření k době opoziční smlouvy požádali autoři filmu také Václava Klause a Miloše Zemana. Oba odmítli." - plus teda to, že třeba Macek jako reprezentant a svym způsobem obhájce tý doby a těch postupů se v dokumentu projevuje dost a myslim, že i celkem dost je proto vidět, co to je za člověka a jak přemejšlí.

    • 13.9.2018  14:59
    Labyrint - Série 2 (série) (2017)
    **

    Taková pohádka pro dospělý - se všema klišé, co k tomu patřej. (POZOR, TROLEJ) Pohádce odpovídá i v zásadě dobrej konec (ale ne zas tak dobrej, aby se mohlo řikat, že to je pohádka pro děti) se silově nastrčenejma dalšíma otázkama - co bylo v tom kufříku a kdo ho vzal; co bude s miminem Zachariáše; na zbylý dva členy řádu spravedlnost nedosáhla, tak co bude dál? a co na to Jan Tleskač? atd. - ve výsledku to na mě ale působí tak, že to tam Strach narval pro podporu dojmů typu "Tak vidíte, ono to celý bylo možná ještě složější", "Vidíte, jak je to realistický - jako v životě, na všechny hajzly nikdy nedojde" nebo jako teaser pro další sérii. Ani jedno v mejch očích Stracha nectí. U první série jsem brečel, že mi chybělo to mysteriózno, který Strachovi tolik šlo u Brány a Lsti - tady ale zase brečim, že se sice k mysterioźnu vrátil, ale nějak moc na efekt - povrchně a popcornově. Prostě to už pro mě neni ten starej Strach, a to mě mrzí moc, protože ty jeho první věci (až do Osem) se mi líbily moc. Ta ulepeně "tajemná" a extrémně návodná hudba tomu taky moc nepřidává, i když Brzobohatý prostě podle mě jen složil to, co se od něj čekalo. Asi je zbytečný řešit to nějak víc - pro mě je to prostě průměrná televizní zábava, mysteriózní vyvražďovací detektivka pro průměrný televizní publikum, která se možná snažila o Sedmo-Hannibalovsko-Dextrovský vraždy s tajemnym podtextem, moc jí to ale podle mě nevyšlo. Tak snad jen něco z těch "televizností" (čimž myslim lacinej styl tvoření, ne omezený rozpočty atd.), který mě tak rozčilujou: Zase ty majáky a sirény, nejlíp v tajnejch nočních akcích a prázdnym městě, kdy už na sto honů všem pachatelům daj dost času se někam zdejchnout. Přepíčený a ne vždycy uvěřitelný repliky, televizní styl hraní epizodních rolí... Dekapitace prováděný z fleku, "na koleni", na první dobrou a bez nějaký viditelný námahy... Scénářový zjednodušení a zkratky: Najednou maj všichni po smrti starýho Kříže jasno v tom, že ho zabil Sucharda, ale stejně tak to moh bejt jeho syn, kterýho starej udal - takže motiv jako prase... Věci typu "my jsme už o obětech zjistili úplně všechno" (ponechám stranou, že to by pak už asi nebylo co vyšetřovat) jako reakce na nabídku, že by historička mohla zkusit něco zjistit v souvislosti s tajemnejma historickejma prstenama... Úvaha, že Kříž musí bydlet zrovna v motelu, kde majitel řekne "moc rychle", že tam nikdo takovej neni... Jednou bahnitá cesta je v příštím záběru úplně suchá, aby v tom dalšim byla zase bahnitá... Městskej ťukanec s následkama jako po nehodě na dálnici... Detektivní úvahy typu "zemřel před pěti, šesti dny, tyhle dva den po něm" (počkat, co?)... Viditelný reflextory filmařů (třeba jak se Dvořák belhá potom, co si vytáhne šíp z nohy)... Ve scéně, kde vrah tahá na kárce omráčenou obět, mu ta oběť viditelně pomáhá zvednáním hlavy atd. (to už vůbec nemluvim o tom, jak komicky a žalostně by ve skutečnosti muselo vypadat, kdyby jeden chlap chtěl takhle manipulovat s druhym, stejně velkym - nakládat do auta, z auta, pak na metr vysokou kárku a zase z ní dolů, naštelovat ho nějak u špalku do polohy v kleku, aby se mu neskácel atd.)... Co další větve potomků domnělýho králova syna - to jako žádný nebyly?... Finále v kryptě, kde se pohodově a jak na běžícím páse všichni střílej, bez námahy si mečema probodávaj trupy a sekaj hlavy atd. Abych ale nežral, potěšil mě skvělej Donutil (jak starej, tak mladej!), a krásnej zmrd byl třeba i Hájek. Langmajera, jak mě ze začátku iritoval tim svym defaultně dojemnym výrazem, jsem si nakonec i docela oblíbil, to ale nemůžu říct o Vilhelmový, která mi na tu roli prostě nesedla. A vysloveně do počtu tam bohužel byla i Kajnarová. Jo a motel Lastura je dobrej ekl!

    • 3.9.2018  09:50

    "Kde je hranice mezi hrdinstvím a zbabělostí? Ve špatném rozhodnutí?" / "To, jestli poškození patří nebo nepatří k hnutí skinheads, nijak nesouvisí s trestným činem." "Nesouvisí, ale s jeho podstatou ano. Bezradní, malí, zoufalí, hloupí, nešťastní, zaslepení, zpracovaní hledají program nebo terče pro svou nenávist. Nekonečný řetěz násilí: Romové, skini, katolíci, protestanti." / "Je lepší neodsoudit pachatele, než odsoudit nevinného." / "Ptám se jak uslintanej úchyl." / "Vinu a nevinu vymezujou správně položený otázky." ______ Druhá série na to naštěstí jde úplně jinak, takže nekonečný omílání téhož se naštěstí nekoná. Styl a koncept ale samozřejmě zůstává - to, v čem byla silná jednička, zůstává silná i dvojka, i když musim říct, že pro mě "královská disciplína" trestního práva vlastně ve výsledku nijak zajímavější než ta občansko-právni neni (čimž nechci hanět dvojku, ale vlastně vyzdvihnout jedničku, kde byli děj schopný držet na papírově mnohem míň zajímavejch případech). Dramatická linie kolem Daniela (Adamova kamaráda Igora) mě nakonec i celkem bavila, ale mnohem víc to na mě působilo jako nutnej tmel v jinak nesourodym systému "co díl, to případ" - a vlastně víc než nějaká přehnaná starost o Igorův osud (protože, co si budem povídat, vlastně si za to zaprvý moh sám, zadruhý z toho moh vycouvat i pozdějc, i když by už musel obětovat kariéru /ale to se mu nakonec stejně nevyhlo/, a zatřetí je to taky tak trochu kretén, žejo) mi přišlo nejzajímavější to, jak zprvu nenápadně a ve výsledku brutálně do toho z ničeho nic spadnul - a jak dřív, než se vůbec stačil rozkoukat, byl až po kolena v průseru. Stejně jako Signore mám ale rozporuplnej pocit z linie divnosousedů (co to teda mělo znamenat furt s tou helmou, třeba?!) a z nedořešený linie kolem Laury. Za mě je ale celkově druhá série za silný 3* nebo slabší 4* - pro mě to zůstává víc než zajímavym a pozoruhodnym seriálem, za kterej jsem rád, že existuje, ten tah je ale možná slabší než v první sérii (i když se to už aspoň narozdíl od s01 vyhejbá velkejm botám), a další věc je, že s velkym množstvim případů nutně přichází velká variabilita uvěřitelnosti jak epizodních herců, tak zábavnosti dílů jako takovejch. Líbil se mi třeba díl s rasismem (ukázanym ne jen na jedný, ale na obou stranách - s tim navíc, že spuštěčem kauzy nakonec ten cikán, pokud jsem se díval správně, vůbec bejt nemusel) nebo díl s údajnym znásilněnim, obrovsky mě bavili Patláci (včetně toho naprosto dokonalýho výrazu bavícího se soudce Klose), naopak takovej rozpačitej jsem byl z dílu s guru Járou a těma jeho ženskejma, který tam na mě působily jako ty dvě pindy z těch youtube virálvideí o druhym příchodu Krista do Kačenky, a obecně mě znechutil ten institut soudního senátu, o kterym jsem si jako právní laik naivně myslel, že my nic takovýho nemáme, že je to společně třeba s trestem smrti "výsadou" buranštějšího anglosaskýho práva - totiž ten institut, ve kterym dva joudové-důchodci bez jakýhokoli požadavku na vzdělání nebo jinou způsobilost maj stejný hlasovací právo jako soudce: To jako fakt? Naprosto nadšenej jsem ale z Plesla(!), dobrá byla i dcerka (Byrtusová) a krásně děsivá je státní zástupkyně Koldová (Mikulková). A skvělej je samozřejme předevšim Švehlík. WTF moments: Tak třeba prvoplánově (a nevysvětleně) divný sousedi včetně všech těch jejich nevysvětlenejch kratochvílí a nedotaženejch narážek atd. A to, že se nijak nevysvětlilo zmizení Laury, je hezký, ale nějak mě to nakonec vlastně nepřesdvědčilo - trochu se to tváří, jako kdyby si tvůrci nechávali prostor pro případnou další sérii, ale vzhledem k Adamově rezignaci nevim, jak by seriál měl vypadat.

    • 30.8.2018  12:33
    Mise (1986)
    ****

    Jsme to my lidi ale hovada, co? A kolik takovejchhle vyjebávek s upřímnejma lidma tydleti samozvaní reprezentantni "Božího hlasu na zemi" zosnovali, a jen se o tom žádný filmy nenatočily a žádný knížky nenapsaly... Po zhlídnutí podobnejch filmů mám dycky takovou depresivní pachuť z toho, co ta naše "vyspělá" a oslavovaná západní společnost za těch pár staletí ve jménu Boha(!) po světě napáchala. V Misii (odmítám přistoupit na normalizační a nesmyslnou zkomoleninu na Misi) je naprosto fantasticky zvládnutý to zachycení autentickýho prostředí - žádný stylizovaný filmový divadýlko, ale skutečná džungle se skutečnejma indiánama v jejich skutečně autentickym prostředí; v tom mi přijde, že je Misie napřed i v porovnání s leckterejma dnešníma filmama. Nad obsazením se asi taky neni třeba zvlášť rozplývat - DeNirovi, Ironsovi i Neesonovi a dalším ty role sedly skvěle. Na začátku byly ve filmu vpisky, jak že je to podle skutečnejch událostí atd. - mrzí mě proto, že po konci filmu se obdobně nedozvim, jak pokračovala ta kardinálova naznačená (ne)katarze; to mě zajímalo hodně. Jinak je to pro mě ale další ze "starších" filmů, který tady maj skoro až posvátnou auru, mě ale přitom zas tak průlomový nepřijdou - přestože tematika je silná až až, a přestože film má spoustu dalších skvělejch rovin (viz vejš). Úplně samostatně ale chci zmínit soundtrack, protože ten je neuvěřitelně ÚŽASNEJ - je neskutečný, kolika originálníma filmama a nápadama Morricone dokázal, jak taky soundtracky dokážou vypadat. Jo a konečně vim, odkud že je ta krásná melodie Gabriel's Oboe! WTF moments: Herec typu Ironse by rozhodně měl zvládnout předstírat hraní na hudební nástroj tak, aby to nevpadalo jak ze špatně zesynchronizovanýho polskýho dabingu - zvlášt v jedný z nejsilnějších a nejexponovanějších scén (historickejch nepřesností v tomhle "hobojovym" směru tam bylo víc, třeba jak to tam vůbec přes ty vodopády v pořádku prones, ale who cares - o to samozřejmě vůbec nešlo).

    • 25.8.2018  01:03

    I když je to vlastně taková zvrácená pohádka o tom, jak týpek den před svatbou rozvrátí celkem fungující pár (nadsázka), tak je to vlastně fakt zábavnej a sympatickej film. Scénář sice nic moc novýho nebo zajímavýho nepřináší, ty herci jsou ale vybraný hezky (jak hlavní pár resp. trojice, tak celá ta rozvracečská partička atd.) a mně se na to celou dobu koukalo dobře. Trošku to srážej přepíčený divnoscény s kamarádkou-nymfomankou nebo estrádně laděný výstupy s tim bouchačem pracujícím pro jejího otce, kromě nich je to ale víc než příjemná romantická záležitost.

    • 18.8.2018  15:13

    Facka černochům, facka bělochům - facka komukoli, kdo je idiot nebo rasista; a ty se najdou jak mezi bílejma, tak mezi černejma (resp. mezi kymkoliv dalším). Tam, kde byl Kult hákovýho kříže moc naivní a pohádkovej, tam si BlacKkK žádný servítky nebere a nemilosrdně řeže až na dřeň, až je ve výsledku to vyznění daleko za hranou "obyčejný" černý komedie nebo životopisně-popisnýho filmu (obzvlášť mrazivá je poslední pětiminutovka včetně těch aktuálních, rok starejch(!) Dukovejch žlučovitejch výkřiků v synergii a propojení s tim xenofobnim hulvátem a králem všech zhrzenejch, Donaldem Trumpem), i když i právě ty roviny absurdní komedie nebo příběhovýho dramatu fungujou skvěle. Minimálně pro mě je BlacKkK ani ne tak antirastitckej jako spíš antiidiotskej apel stokrát účinnější než právě třeba ten Kult hákovýho kříže, ten se mi tady vybavoval celkem často. Naprosto zásadní ale je, že jakkoliv je ve výsledku Klansman nanejvýš naléhavej pro kohokoli, koho zasáhne a kdo se nad tim chcem zamejšlet, tak přesto nejde o žádnou agitku (což se o Kultu říct nedá). I díky těm svejm dalším rovinám (předevšim ale díky skvělýmu, i když trochu mrazivýmu humoru) ten film funguje i sám o sobě a nechává prostor pro vlastní výklad, vlastní preference, vlastní myšlenky, vlastní otázky... U filmu jako je BlacKkKlansman se sice nedá očekávat, že by ten masovej dopad mohl mít kdy s Kultem jakkoli srovnatelnej, ale whatever works - i když je podle mě Klansman lepší, silnější, účinnější a mnohovrstevnatější ve všem, v čem fungoval Kult, tak Bohu díky za cokoli, co byť jen jednoho diváka přivede na myšlenky, že je možná lepší snažit se jako ten idiot nechovat - a ta snaha je tady podle mě rozhodující; je to dřina a celoživotní boj, tolerantnim a pokornym člověkem se nikdo nestane sám od sebe a nikdo se tak nenarodí, každej si to musí odpracovat a "odsnažit" sám, snadný to neni pro nikoho (jak o tom nedávno krásně mluvil Hřebejk v rozhovoru v ČRo) - a i když je to trochu sysifoskej boj, tak dnešní doba ukazuje, že jestli to chceme jako západní společnost přežít, naučit se to musíme, a každej musí začít sám u sebe. A to Spike Lee ukazuje obdivuhodně mj. i těma záběrama aktuálních situací z USA (xenofobních pochodů, rasovýho napětí a agrese obou stran, napojení na nejvyšší politiku /Trump/ i nestydatý hlášení se davů k neonacistickejm ideologiím...), ale ukazuje to třeba i scénou pro mě jednou z nejsilnějších, byť trvala jen pár vteřin - tou, kde se Adam Driver s kolegou baví o svym židovství, a že vlastně neví, co to pro něj znamená, protože tak nebyl vychovávanej, nežije tak ani s tim nemá spolčnýho nic jinýho. Tak co z něj dělá nebo nedělá Žida? Komunita, mezi kterou se pohybuje, život, jakej žije, nebo jen čistě to, komu a kdy se narodí? On sám se v týhle scéně rozhod uznat, že před tim možná doteď utíkal, ale ty nevyslovený další otázky a ta absurdita toho, že by to vůbec pro někoho měla bejt věc v jakymkoli pohledu na člověka určující, to z týhle scény prýštilo neuvěřitelnou silou. Pro mě ta výpovědní hodnota celýho filmu je maximální a asi si neumim představit, že by se podobná věc dala natočit líp a účinnějc. Ta hlavní "životopisná" linka o černym policajtovi infiltrujícím se do KKK je sama o sobě tak absurdní a komická, že těžko věřit, že to neni jen filmařská fikce - tu absurdní rovinu si ale film drží celou dobu (začíná to už hned v první minutě tim Baldwinem dštícím naučený obviňující konstrukty a slova, kterejm sám vlastně pořádně nerozumí nebo nevěří), ať už jde o tu jednu danou situační chvilku (černoch používající takový nenávistně xenefobní nadávky na svou vlastní rasu, až to vlastně zaráží; dál taky obrovský množství gagů) nebo ať jde o ten "obyčejnej" absurdně černej humor (jak černo-bílý tématiky, tak na obecnější úrovni - jako třeba scéna, kdy se samozvaní obránci rasový nadřazenosti sami odprásknou náloží určenou pro ty podřadnější). Naprosto nádhernym způsobem a na úrovni se ale Klansman pouští nejen do Black Panthers nebo KKK, ale do celý tý frakšovitosti podobnejch hnutí - plytkosti jejich motivů, krásně ukazuje malost a pokrytectví jak těch bigotních východisek zainteresovanejch omezenců, tak tu až dětinskou potřebu těchhle lidí někam patřit - a vytvářet různý Klany, Rytířstva, Řády a podobně, tvářit se u toho tajemně a dělat okolo toho štráchy, velký iniciační obřady a přijímací řízení a zdůvodňovat si všechno nějakou zjednodušenou ideologií (a je "jedno", jestli jde o Black Panthers nebo KKK, jestli bránim čistotu naší rasy nebo se mstim za lynč na někom z mejch lidí, výsledek je stejnej na jedný jak na druhý straně). Zároveň ale nezesměšňuje, ne v tom hnusnym, ponižujícím slova smyslu. Těch lidí by vlastně nakonec člověku mohlo bejt i líto, protože to jsou jen poškozený a nešťastný lidi, který chtěj bejt důležitý a chtěj bejt taky jednou součástí něčeho velkýho - nebejt teda toho, že v USA i ten největší dement má u sebe aspoň pět kvérů; a to je pak na problém zaděláno. Film krásně ukazuje absurdní rozpory mezi kázanym a reálnym ("Klan byl dycky výhradně nenásilnej" vs. připravovaný útoky s cílem jen zabíjet, ničit a škodit), ukazuje absurditu jakejchkoliv rasovejch zobecňování (kdy Carmichael na přednášce reaguje na letitý přehlížení bílejma tim, že naopak černý prohlašuje za jediný nositele tý pravý krásy a jedinečnosti a nepřímo vyzývá k násilnostem, a tak se absurdní kruh vzájemnech pokřiveností uzavírá) a ukazuje taky bez jakýhokoli pohádkovýho zkreslení tvrdou realitu složitosti boje s timhle způsobem myšlení - a to i v rámci těch orgánů, který by to měly mít jako jednoznačnou prioritu (viz odebrání případu, jeho skartace a zametení pod koberec na policii). Mrazivá je ta pasáž ke konci filmu, kde se Dukovy patetický žvásty o domnělý rasový privilegovanosti (jak to hezky popsal JFL v recenzi pro ČRo) prolínaj s vyprávěnim starýho pamětníka lynče psychicky retardovanýho černošskýho kluka - jen aby nakonec vybízel k téměř stejnýmu násilí, jen z druhý strany. Film nestraní nikomu, respektive všem - předevšim krásně ukazuje, jak je jakejkoliv extrém (natož xenofobie) nebezpečnej a zhoubnej. Zvlášť v dnešní době, kdy se tadyta rasisticky idiotská rétorika nedrží jen v extremistickej kruzích na okraji společnosti, ale kdy je vlastně posvěcována lidma jako Trump - tedy z pozic nejvyšších. I tohle Spike Lee ukazuje naprosto explicitně a bezskrupulózně - za to klobouk dolů, protože ne každej by měl koule takhle natvrdo se pouštět do současnýho prezidenta USA. Za mě je BlacKkKlansman vrcholem žánru a jeden z nejpodnětnějších, nejpotřebnějších a nejsilnějších filmů, který jsem viděl za hodně dlouhou dobu.

    • 7.8.2018  13:44
    Trabantem z Austrálie do Asie (TV seriál) (2016)
    ***

    S bezprostřednim a nenucenym kouzlem z Jižní Ameriky (aspoň tak to působilo na mě) se to nedá srovnat. Nelíbí se mi odklon od cestovatelskejch a cestopisnejch reálií a popisů směrem k vztahovejm peripetiím a k dalším jepičím marnostem - ve výsledku člověk často ani neví, kde vlastně momentálně jsou, kterou zemí zrovna projížděj nebou kterou už projeli, kolik a co je ještě čeká a tak. Nečekám žádnou druhou Cestománii, ale na formátu dvánáctidílnýho seriálu se toho dá zvládnout spousta, i kdyby to měla bejt jednoduchá infografika nebo jen nějaký krátkce, i když systematicky zmiňovaný doplňující informace. No nic - sledovat novou reality show o škorpení se Dana s Dominikou a šroubovaný řešení dalších problémů (typu "zmizení" Marcina sloužící jen jako lacinej cliffhanger pro sledování dalších dílů, kde se to už jen nějak odflákne stylem "dobrý, tak se našel") mě prostě tolik nebaví. Mohli by si taky odpustit ten všudypřítomnej (obzvlášť Danův) trpitelskej výraz - nikdo je nenutil expedice se zúčastnit (tim nijak nesnižuju obdivuhodnost všeho, co účastníci zvládaj, já bych to nejspíš nedal, nepotřebuju ale pořád dokola poslouchat, jak to maj chudáci těžký a že to ty Trabanti už fakt asi nezvládnou). Taky tomu tady v Austrálii nijak nepřidává debilně vybíraná užitá hudba, všechny ty provplánově bulvární teasery na konci dílů a v neposlední řadě nakonec (mně) nesympatická posádka, ke který jsem si pouto jako v Jižní Americe teda rozhodně nevytvořil. Za mě mezi 2 a 3*.

    • 2.8.2018  10:32

    Mně se to líbilo - stejně jako jednička. Stejně jako u jedničky to ale u mě absolutní záležitostí neni. Je rozhodně sympatický, že film se nesnaží bejt akčňárnou s filozofickym přesahem nebo s nějak promyšlenym dějem, a že si celkem čitelně jede to, co mu jde nejlíp - tu svojí odlehčeně idiotskou linku (jak hezky napsal KNTRFKT). Nadsázky, hlášek a zábavy tam je spousta, zápletka a příběh jsou ale samozřejmě nezajímavý. Za mě to ale obrovskym způsobem zvedá jak stylovej Firth, tak hlavně skvělej (SKVĚLEJ) Elton John - ta parádní, barevná, děsivě roztomilá i přepíčeně přihřátá věc, která nejenže obdivuhodně skvěle hraje(!), navíc je ale schopná dělat si prdel sama ze sebe (někdy i doslova, jako třeba ten poslední vtípek o zadnim vchodu). Elton je můj fakt nejvýraznější zážitek z celýho filmu. Za mě mezi 3 a 4* - protože ale pochybuju, že ve mně za měsíc zůstaně výraznější dojem ještě z něčeho než jen z toho Eltona, tak nakonec stejně jako u jedničky zůstávám na 3* (což je pro mě furt dobrý hodnocení).

    • 2.8.2018  09:13

    Když to vemu vzletně, je to stylovej akční thriller - ne brutální, ale nemilosrdnej, chladnej a syrovej. Když budu hnusnej, dějově je to vlastně obyčejnej revenge film z prostředí, kde i strážci zákona zjišťujou, nic neni tak jednoduchý. Jednoznačně to ale vytrhává parádní atmosféra, minimalstická nerušivá hudba, autentický a chladnokrevný zpracování (včetně uvěřitelnejch akčních scén, přestřelek bez zbytečně efektních efektů atd), a samozřejmě skvělí herci - za mě teda předevšim Del Toro a Brolin. Emily Blunt tam celou dobu, jak řiká klasik, vlastně jenom sedí a permanentně neví (co si myslet, co dělat, na jaký straně vlastně stojí a na jaký chce stát), což mě vlastně ve výsledku lehce rozčilovalo (protože jsem samozřejmě fandil Del Torovi), byť nezpochybňuju, že ta její role měla smysl a jejím dilematům vlastně rozumim. Celkově ten film je ale pro mě zajímavej ne scénářem, ale atmosférou, vizuálem a syrovostí zpracování, takže za mě mezi 3 a 4*.

    • 1.8.2018  10:12
    Jméno (2012)
    ****

    Já myslim, že je jasný, kde se Naprostí cizinci inspirovali - naštěstí vidět nejdřív je a až potom starší Jméno ničemu nevadí, protože každej film na to šel trochu jinak a každej jinak i vyznívá. To peklo, který se rozpoutá a ta špína, která se začne prát momentem, kdy se vtipálka kamarádi zeptaj, jak se bude jmenovat jeho syn, je strhující a mě to teda bavilo moc (POZOR, TROLEJ) - právě i kvůli těm myšlenkám, jak moc je nebo neni v pořádku (nebo jako moc je to odsouzeníhodný, nebo jak moc to koho má zajímat) pojmenovat svý dítě Adolf; jak moc je v pořádku chodit s někym, koho miluju, i když je tam generační rozdíl a ještě je to matka mýho kamaráda; ale bavilo mě to třeba i pro ten krásnej domácí rozměr hostujícího páru: chlap - snob, kterej si nad nepříjemnejma domácíma pracema i nad "špatnejma" názorama svýho okolí povýšeně meje ruce, a ženská - frustrovaná, i když dobrosrdečná máma smířená s tim, že líp už asi nebude... A líbilo se mi, že jako největší bigota a omezenec se nakonec asi přece jenom ukázal právě tenhle snob-intelektuál, i když to nebylo nijak ostentativně nebo efektně podávaný - o což líp to možná nakonec fungovalo. Oproti Cizincům tohle dopadne vlastně docela dobře (smířením), ale úplně nepatřičně to nepůsobí asi i proto, že prádlo, který se na každýho vytáhlo, bylo vlastně "jen" typu "Smrdí ti z huby, nemeješ si nohy a pastu vymačkáváš od prostředka - ha, a máš to, hajzle!" - což nakonec ostatně představuje 90% partnerskejch nebo přátelskejch neshod, a vlastně jsou to právě tyhle konflikty, který opravdu smírem skončit můžou a nakonec by upřímně řečeno smírem skončit asi i měly, i když překročit Rubikon ve vztazích jde samozřejmě i v sebemenší prkotině (v Cizincích se řešily vlastně mnohem extrémnější a zásadnější situace, kterejm zase konec právě v Cizincích padnul líp). Upřímně řečno jsem se ale trochu ztrácel v Améliovskym úvodu, i v rodinnejch vazbách pozdějc už během návštěvy - kdo se zná s kym odkud, jak dlouho a kdo je s kym jak spřízněnej, to jsem v tý francouzštině a v tom tempu chytal prostě těžko. Ale to je malej problém - jinak je to skvělá konverzačka se spoustou zajímavejch myšlenek.

    • 1.8.2018  09:34
    Dabing Street (TV seriál) (2018)
    *****

    Zelenka někde prohlásil, že jeho cílem je, aby se lidi u DS mohli zasmát a odreagovat po náročnym pracovnim dni. Nevim úplně, co si Zelenka představuje pod vkusem průměrnýho diváka vyhledávajícho průměrnou zábavu u televizních seriálů, ale je evidentní, že Zelenkův typ humoru neni (viz hodnocení atakující "modrou" hranici), nemůže bejt a nebude blízkej ani zdaleka všem - většina zábavy, která je se sledováním DS spojená, souvisí buď s rozkladem osobnosti, smrtí a koncem obecně, s omezeností a maloměšťáctvím nebo plácáním se od ničeho k ničemu, souvisí se snahou udržet při životě něco, co vlastně moc přežít nemůže a nakonec to ani nepřežije (to neni žádnej spoiler, protože sám Zelenka seriál popisuje jako "příběh zkázy dabingovýho studia") - seriál je postavenej na všech těchhle "krásnejch", hnilobou páchnoucích věcech, a z toho celkem jasně vychází i ten druh humoru, kterej je často zhruba stejná řachanda jako třeba topící se koťátko. Člověk se často i zasměje, častějc ale spíš ani ne (i když se zrovna odehrává absurdní nebo komediální scéna), protože z většiny odehrávajícího se je cejtit zarážející mrazení z tý vykukující pokroucenosti. Ale mě je tenhle styl blízkej a sedne mi to; líbí se mi, jak s tim Zelenka pracuje, že se s ničim moc nesere a točí si svůj chytrej netradiční seriál masám navzdory. Typově mi DS často připomínal Čtvrtou hvězdu - možná to bylo zčásti hercema, spíš ale vidim souvislost v podobně smutnym kolektivu různě poškozenejch lidí různejch motivů a zájmů, podobně polodiletantskou práci a podobnou neschopnost vymanit se ze začarovanýho kruhu ať už smůly, svý neschopnosti nebo všeho tohodle dohromady. Jakkoli mám Čtvrtou hvězdu opravdu a upřímně rád, něco málo mi k absolutnímu hodnocení chybělo (možná právě to, že tam o moc víc než ta uvolněná komediální rovina nebylo), u DS ale naopak nějak cejtim, že v tom je mnohem víc, než je na první pohled patrný. Je z toho znát, že scénář je promyšlenej, že nad nim někdo opravdu přemejšlel a dlouho ho piloval (možná tomu pomáhá to, že vychází z divadelní hry); je z toho znát, že nechtěl napsat jen komedii, ale dal do ní něco víc. Postavy jsou komplexní a vykreslený, v seriálu se zajímavym způsobem prolínaj dabovaný scény s realitou (dabing je vlastně hraní nad hranim někoho jinýho - herci vstupujou nejen do filmů jako takovejch, ale i do rolí herců, který dabujou...), často se řeší role nebo smysl dabingu nebo jazyka obecně (což je taky strašně zajímavý) - těch hlubších myšlenek je tam prostě moc na to, že seriál se vlastně tváří jako celkem nevinná komedie o konci dabingovýho studia. Skvěle vybraní jsou i herci - dokonce mě bavila i ta Melíšková, která mě jinde spíš rozčiluje - role přepíčený poloblbky, kariéristky a vlezdoprdelky jí teda za mě jde mnohem líp než role vážený policejní komisařky (třeba ty její hloupost nádherně ilustrující schůzky a motivační promluvy s kamrádkou Lenkou v kabelkárně v centru Prahy, skvělejch scén ale měla jinak spoustu). O Neužilovi s Čermákem neni třeba mluvit, oba jsou dle očekávání skvělí a oba je mám čim dál radši (překvapuje mě, že jsem se dočet, že herci byli nevýrazní); a dokonce i ten Adamczyk do týhle dabingový partičky padne skvěle. Úžasnej je i psychouš Krobot a alkáč Myšička, epizodní roličky asi vypisovat nemá moc smysl (Trojan, Preiss, Bartoška, Lichý...), ve skutečnosti jsou ale skvěle napsaný a každá z nich posílá seriál ještě o kus vejš (Preissova obrana češtiny a celý jeho duo s Krobotem, Bartoškovo blekotání v krematoriu, Trojanova trapná chvilka v rádiu...). Jediná kaňka na celym castingu, a vlastně na seriálu jako takovym, je pro mě zase ta Voříšková - sorry, podle mě fakt neumí hrát, neumí ani mluvit, takže působí jen učebnicově a jak kdyby četla spisovnej scénář, jindy zas přehrává jak na školní besídce (třeba jak si hraje s kazeťákem, když je ve studiu poprvý atd.). S ostatníma, který jsou skvělí a přirozený, se to podle mě srovnávat nedá a ten rozdíl je prostě viditelnej a minimálně pro mě rušivej - jediný, kde mi přijde, že i ona funguje výrazně dobře, je interakce s bratrem (Čermákem). S tim chytrym scénářem ale souvisí i neskutečný množství hlášek - těch prvoplánovejch a zábavnejch na první dobrou ("Dvacet let nic nenatočil. "Protože je mrtvej. Neni mrtvej?!" "Ale neni mrtvej, bydlí někde za Prahou."; "Lidi mě serou. To asi víš."; "Chceš říct tajemství? Jako, chceš, jo? Dabovat může každá lemra."; "Jak, co je internet? No to je to, kde máš ty kozy."; "Co by byl Harrsion Ford bez Štěpničky?" "Co by byl Štěpnička bez Harrisona Forda?" "Ále, Štěpnička bez Forda by byl pořád Štěpnička!"), ale i takovejch, který se spíš zažíraj a mrazej - což jsou někdy celý dialogy (Krobotova popisující scéna, jak nadabovat větu "Jeď napřed, já se ještě projdu", nebo ty úseky, kdy se v jejich životech opakujou scény, který dřív dabovali, alkoholická epizodka Myšičky ještě předtim, než se ožere úplně); jsou to ale i skvěle napsaný hádky (Eva s Pavlem - i přes telefon a přes Karla, Karel s Ladou, Eva vlastně s kymkoli...), jindy jen gagy (Eva na policajta "A vy byste mi jedno platíčko neuměl sehnat?") a jindy je to vyznění tý scény jako celku. Na druhou stranu je tam dost vtípků na hraně, ať už je to tou hrou s jazykem a záměrnejma vulgaritama (mně ale ta otázka přijde zajímavá a legitimní: Může se krása češtiny zachovat nebo projevit i v mluvě, která je extrémně vulgární? Může to bejt nositelem jakýkoli vyšší hodnoty?) nebo záměrnejma extrémama obecně (ten díl plnej koz mladejch hereček), nebo ať to jsou vyslovený bizáry jako třeba Krobotovy vidle zapíchlý v Čermákově autě, pití chcanek z lahve (u toho jsem si vzpomněl na Blbý a blbější), ale mě to nakonec v rámci seriálu prostě smysl dává, i když už u těchhle scén ve mně hlodá červíček, jestli to nebylo moc na efekt a moc laciný - v zásadě to ale celý o tomhle vztahu protikladů je, o protikladu krásnýho a hnusnýho, vznešenýho a přízemního... Ten seriál je ukončenej, má hlavu a patu, a i když jsem jedinej z mejch oblíbenejch, kdo si to očividně myslí (zatim všichni dali 3* nebo 2*), přijde mi to jako fungující celek s koncepcí a záměrem, kde vlastně nevnímám výraznější slabší místa. Nemá asi smysl čekat, že všechno se bude líbit všem, a ostatně Zelenkova tvorba je sama o sobě důkazem, že on úplně snadno přijímatelný a jednoznačný věci netočí (ani mně se třeba Ztraceni v Mnichově nelíbili; oproti tomu Knoflíkáři nebo Rok ďábla zase naopak strašně moc), ale to, že by seriál skončil v modrejch csfd vodách, to by mě nenapadlo. Za mě je to jeden z nejzajímavějších, nejpodnětnějších a nejkoplexnějších seriálů, který jsem za dlouhou dobu viděl - a upřímně řečeno jsem rád za cokoli, co je jakymkoli kvalitnim způsobem svý - a to Dabing Street je naprosto jednoznačně. Osobně se víc než těšim na to, jestli Zelenka ještě někdy nějakej seriál natočí. A naposled - kverulant by možná ještě zmínil, že seriál se má odehrávat v roce 2001, tedy ještě před přečíslováním telefonů (a přesto jsou občas vidět plakáty atd. s novejma formátama), nebo že občas zabíraný auta jsou evidentně novější, ale já to dělat nebudu - nejsme HBO s neomezenejma produkčně-finančníma možnostma, a hlavně o těchhle detailech seriál vůbec neni.

    • 23.7.2018  16:20
    Tupíři (2010)
    **

    Celkem předvídatelná Scarymovieovská parodie - o nic víc, a asi ani o nic míň. Na deset pokusů o humor připadal jeden, kde se ten vtip fakt poved, ale v tom nepřetřžitym proudu i tenhle poměr znamená, že jsem se párkrát zasmál (rvačka jejího táty s vlkodlakem vozejčkářem, segway, jógalates, ten její noční úprd...). A jedna z těch povedenějších věcí byl kupodivu i soundtrack. Jo a ten trpitelsky vypíčenej výraz Beccy je fakt jak z pravýho Stmívání.

    • 20.7.2018  11:32
    Ponorka (1981)
    *****

    Jsem masochista, kterej viděl nejen DC verzi, ale nakonec i tu pětihodinovou(!) SE verzi - kterou je teda docela oříšek sehnat (napoprvé mi totiž až v půlce filmu došlo, že se nedívám na tu nejobsáhleší verzi, kterou jsem myslel a chtěl, ale "jen" na ten DC, tak mi nezbylo, než se k tomu o pár let pozdějc vrátit znovu se skutečnou SE). Když jsem nedávno po Magnolii přemejšlel nad dlouhejma filmama, který jsou schopný táhnout tak, že stopáž člověk ani nevnímá, vybavilo se mi ještě třeba Casino, ale to jsme pořád u tříhodinovejch klasik - asi by mě nenapadlo, že něco podobnýho nakonec budu moct říct i o filmu, kterej je ještě o další dvě hodiny delší. Ponorka je ale opravdu neuvěřitelná - všim: Námětem (knížku jsem hlatal jako máloco) a jejim zpracováním pro film, autenticitou prostředí (hrálo se v replice ponorky) i technickejch postupů při jejím řízení a obsluze, hereckejma výkonama, zachovanou němčinou, atmosférou i detailama (zažloutlý obličeje se strništěma byly podpořený režisérovym zákazem chodit během natáčení na Slunce) atd. Film nemá žádnej snadno uchopitelnej lineární děj a odehrává se až na výjimky výhradně v těsnym prostoru jedný ponorky, a stejně člověk očima visí na obrazovce a hltá každou vteřinu (nebo aspoň já jo). Ani mezi posádkou se neděje žádný uměle vyvolaný drama, z filmovýho pohledu nic mimořádnýho ani extra "zajímavýho" (kromě samozřejmě toho, že všichni si pořád lezou na nervy způsobem, kterej se asi v tomhle prostředí dá očekávat), a stejně je člověk do filmu vtaženej a vůbec nic mu nechybí. To, co z knížky úplně crčelo (čtení Ponorky pro mě bylo jednim z nejhnusnějších, nejsyrovějších a nejsilnějších knižních zážitků, co jsem zažil), totiž ten úplně obyčejnej a přízemní strach, ubíjející rutina, vlhko a slaný mokro, smrad, tma, plísně, filcky a další nemoci, špatný a plesnivý jídlo, ztráta soukromí až důstojnosti, špína a hnus, nedostatek světla a nemožnost větrat, frustrace, ocelový šedo v ponorce a studený šedo atlantiku na můstku, bezútěšný a monotónní masy šedý vody všude v dohledu, vlhký vedro dole a slaná zima nahoře, otupění z neustálýho střídání nudy nekonečnýho čekání a strachu v akci, kdy je každej odkázanej jen na svůj vlastní svět a svý vlastní myšlenky na smrt, protože nikdo nic nevidí a nemá o situaci žádnej přehled - jakákoli konfrontace s okolím je zprostředkovávaná jen zvukově (vybuchujícíma hlubinovkama nebo pinkáním sonaru), a tak každá vteřina je jen čekáním na to, jestli náhodou nebude s další hlubinovkou tou poslední... - tohle všechno bylo do filmu zanesený asi nejlíp, jak vůbec mohlo (i když i tady samozřejmě platí obecně známý pravidlo, že film může bejt sebelepší, ale knížka je vždycky knížka a přenést úplně všechno se už z podstaty věci ani nedá). Postavy se z původně pohodovejch, navoněnejch nebo zidealizovanejch kluků a chlapů stávaj kolečkama v soukolí, otupěnejma lidskejma troskama s cílem ne bojovat ideologickou válku, ale nejdřív se hlavně tady dole nezbláznit - a pak ideálně přežít, nebo přinejmenšim bejt součástí aspoň náký akce. Nádherně děsivej je technik od dieselů, kapitánovi (Prochnow) jsem zobal z ruky a žral každej jeho pohled a slovo - a všichni hrajou, jak kdyby nehráli, ale jako kdyby byli skutečnou ponorkovou posádkou, a celej film je ještě navíc završenej jednim z "nejzbytečnějších", nejpřízemnějších a nejneheroičtějších konců válečnejch filmů, který si vybavuju. Společně s Bratrstvem neohrožených je tohle podle mě jednoznačnej vrchol válečnýho žánru.

    • 20.7.2018  10:12
    Kruté moře (1953)
    ****

    Válečnej film, kterej by dneska (po 65 letech!, uh) už možná ničim zvláť pozoruhodnej bejt nemusel, nebejt ale toho jeho provázání se skutečnou dobovou technikou a polodokumentární nebo polopopisnou rovinou. Tyhle věci Kruté moře posílaj ne o úroveň, ale o dvě vejš - autenticitě filmu (tim spíš filmu točenýho technikou začátku 50. let) přidá neskutečně moc, pokud se nepoužívaj jen kulisy v bazénu, ale skutečný lodě - dokonce skutečná za války sloužící korveta (kterou si Britové museli pro natáčení přivézt zpátky z Řecka, kam byla po válce prodaná). Ale dokonce i ty scény, který se s modelama točily, jsou v zásadě uvěřitelný a zvládnutý skvěle (znovu, tim spíš na rok 53). A pozoruhodně dobře a zajímavě byl zvládnutej ten výslednej mix hranejch a dobovejch záběrů - nic nepůsobilo nepatřičně nebo slepovaně, provoplánově nebo naopak vytrženě z konetxtu... - to jsem fakt koukal. Líbilo se mi, že se film vyhejbal heroizování a jakýmukoli patosu - snažil se popisovat hnusnou a strachuplnou realitu války na moři, i když na způsobu hraný části filmu je (navzdory skvělejm hercům) pořád prostě patrná tehdejší doba, kdy se hrálo víc divadelně, deklamačně nebo dramaticky - což mě osobně nesedne tolik jako autentičtější styl. To ale žádná skutečný výtka neni, spíš jen konstatování - film jako celek je totiž opravdu výbornej.

    • 20.7.2018  09:24

    Za mě to teda na jedničku rozhodně nemá, ale i tak to je super oddechovej letní marvelovskej blockbuster. Ve skutečnosti to je ale jeden z mála MCU filmů, kterej má výrazně pohádkovej (místama až hloupoučkej děj) bez jakejchkoliv ambicí řešit něco vážnějšího nebo komplexnejšího, ale o to v takovymhle filmu samozřejmě na první místě nejde, takže to mi nijak nebránilo si film v kině parádně užít - a zábava je to nesporná. Upřímně, někdy možná až moc - třeba celá úvodní scéna až do titulků (Scott v domácim vězení) je tak třeskutě vtipná, až to občas připomíná nějaký estrádní pásmo. Ale za mě nou hejt, mně je u marvelovek tenhle směr stokrát bližší než pseudofilozofování třetích Avengerů. Stejně jako v prvním Ant-Manovi, tak i tady skvěle funguje duo Peña-Rudd, Evangeline Lilly už je tady dokonce znova v pořádku (= krásná; fakt nevim, co to v tý jedničce bylo za úlet) a je tady fakt hodně zajímavejch nápadů spojenejch se změnou těch velikostí (to zní trochu úchylně, ale myslim třeba důsledky zaseklýho Scottova tlačítka, malý autíčka kvíčící si to dvacítkou silnicema velkoměsta, náklaďák-odrážedlo, autokino na konci atd.). Na druhou stranu je tam spousta zkratek (Pozor, most do kvanotvý reality bude otevřenej jen x minut, takže velký drama!, nebo třeba vyvystávající otázka, proč se spolu s laboratoří nezmenšovali i oni - takhle uklizený někde v přírodě by byli absolutně nedohledatelný atd.), ale to už holt k takovejmhle filmům patří, že se podobnejm oslím můstkům prostě nevyhnou. Upřímně mě moc nebavila ta haluškoidně barvitá kvantová úroveň, ale jasně - leccos se dá svést na to, že tak moc nevíme, jak to tam může vypadat, že to klidně může vypadat třeba i takhle, blabla, ale nějak se mi nepozdává např. myšlenka, že bejt součástí základních fyzikálních struktur na atomový úrovni se nevylučuje s tim, že tam ve vzduchu poletujou ňáký podivný kusy čehosi. Ale vodevr - znovu, o tomhle ten film fakt bejt nemá, a zbytek jako letní oddechovka funguje skvěle.

    • 20.7.2018  01:16

    Americkej válečnej film se všema klišé a dílčíma stereotypama, který člověk u americkýho válečnýho hollywoodu může čekat (hodný Amíci vs. zlí nepřátelé, náprava zprvu nepřátelskýho kolegy...). Nechci to nijak hanit, to vůbec, ale docela jsem překvapenej celkem jednotně pěnou ódou většiny mejch oblíbenejch - mně to teda tak výrazně dobrý nepřišlo. Čim je film (aspoň pro mě) opravdu zajímavej, to je ta "životopisná" linka, totiž to popisování Dossova charakteru a hlavně jeho skutků, ne triky (často jen na efekt) nebo "realistická" syrovost, která na mě spíš než autenticky působila hlavně efektně a filmově (profesionální provedení efektů a skvělou kameru nijak nezpochybňuju, jen to má podle mě i se všema těma svejma bullet-time scénama prostě blíž epickýmu filmu než válečný realitě /a že jsem hodně válek zažil, já vim, no/). Nepopírám, že ryzost Dossova charakteru, věrnost a humánní síla jeho víry se mi občas pokoušela vehnat slzy do očí, zas takovej cynik nejsem, ale patos z toho crčel teda až do pláče, a to mi trochu vadí - jakkoli je skvělý o takovejchhle morálních ikonách točit filmy. WTF moments: Vrcholem tý za vlasy přitažený heroický "filmovosti" byla scéna, kdy tam Doss na nějakym plátně namotanym na pušce veze přes rozmbombardovaný kráterový peklo svýho seržanta s prostřílenejma nohama, kterej v sedě a za jízdy pohodově kosí zlý japončíky za sebou. To bylo roztomilý. Ale zase, kde jinde člověk potká ve válečnym filmu skvěle hrající Vince Vaughna s Hugo Weavingem?

    • 17.7.2018  16:12

    Neni moc režisérů, který by byli tak schopný a zároveň tak autorsky autentický, jako je Gilliam - i kdyby mělo zůstat jen u tohodle, šel bych na Quijota rád a byl bych spokojenej jen proto, že jdu na opravdově zajímavej a osobitej film. Imaginárium i Opice mě vodpálily, takže na Quijota jsem se těšil - a čekávání nakonec ten film ještě předčil, i když... Ten film se nezdá: Vypadá nejdřív jako celkem nezávažná skorokomedie se sympatickejma, i když možná trochu pošetilejma postavama a ještě lepšíma hercema, ale ve výsledku podle mě neni vůbec snadno uchopitelnej, a nakonec asi ani to sledování neni nijak odpočinkový - rozhodně to vyžaduje maximální pozornost a člověk si k němu asi musí trochu najít cestu. Z prvních tří čtvrtin jsem byl vysloveně nadšenej a bavilo mě sledovat, co všechno že se to na plátně zrovna děje, ale ta poslední část mě nejdřív trošku zarazila - přišla mi moc dlouhá, moc snová, moc delirická, moc neukotvená, moc blouznivá a bláznivá - takže po konci jsem si spíš řikal Aha, a co teda vlastně z toho? Jenže aspoň pro mě ten film je jako nějakej chlast, kterej se nejdřív po člověku rozlije, ale působit začne až za nějakej čas - nebo jako trojskej kůň, kterej v masce vlastně nevinnýho zvířátka vnese člověku do mozku časovanou bombu, která pak tiká čim dál rychlejc, až najednou vybouchne... a já se nestačil divit, co to ve mně udělalo. Jako všechny další vynikající filmy, tak i Muž mi ani několik dní po zhlídnutí nedává klid a pořád ve mě bují a doutná, pořád mě překvapuje, jak mě napadaj další souvislosti, a pořád nad nim musim přemejšlet. A to jsem ještě Cervantese ani nečet (samozřejmě už prohledávám antikvariáty, teď už to nejde jinak) - nepochybuju o tom, že pak by mě v tom dostalo ještě mnohem víc věcí. A dokonalý jsou i herci - ve výsledku mi absence ani Deppa, ani snad toho Palina, Cleese nebo McGregora vůbec nevadila, protože ústřední duo Driver-Price pro sebe snad bylo stvořený a nedá se ani jednomu (aspoň podle mě) vytknout vůbec nic, oba naopak ty svoje postavy posílaj ještě o ligu nebo dvě dál, než kde by byly jen podle scénáře - a to ještě vůbec nemluvim o skvěle vybraný nejzásadnější ženský postavě, roztomile/krásně/astrálně/děsivý Angelice. (POZOR, TROLEJ) Možná ve filmu Tobyho dohání zrcadlo vlastních hříchů (stejně, jako on dřiv nutil nový role jiným, tak je teď nová role nucena jemu; stejně jako on dřív bezskurupulózně a od základu měnil život lidem kolem sebe, tak stejně tak teď i on je do jinýho života vláčen ideálama někoho jinýho; stejně jako on se choval arogantně ve vztazích, tak teď se lidi odvracej od něj...), ale ze všeho nejvíc je to podle mě o touze uniknout - a o tom, jak takovejhle únik bejvá zhoubnej nejen pro toho, kdo uniká, ale i pro prostředí a lidi kolem něj. Je to o sobectví, který tak moc slepě sleduje svůj cíl, až boří všechno kolem sebe (Toby poprvé - točící studentskej film, a i když zatim ještě bezelstně a idealisticky, tak stejně dává nerozvážně planý naděje a mění/kazí život nejen lidem kolem sebe, ale dokonce celý vesnici jako místu; Toby podruhé - snažící se vrátit se do starejch časů, když hledá místo, kde jako student natáčel svýho prvního a ceněnýho Quijota, ale jediný, čeho při týhle křečovitý snaze navázat na doby dávno minulý je, že celou vesnici jenom podpálí; a Toby potřetí - kdy nakonec právě toho dědu, kterýho kdysi při sledování svejch cílů bezohledně donutil uvěřit, že ve skutečnosti neni obyčejnym spokojenym ševcem, ale rytířem bojujícím za slabý a utiskovaný, a tak ho zabil duševně, tak nakonec tohodle samýho chudáka nechtěně zabije rovnou i fyzicky). Ale donkichotskej duch a donkichotskej princip navzdory všemu žije dál, a tak žezlo přebírá další vtělení důmuslnýho rytíře Dona Quijota a jeho další Sancho, kteří jdou bojovat s dalšími neexistujícími obry, zbytečně zachraňovat další (ne)princezny a soupeřit s dalšími smyšlenými větrnými mlýny. Nebo to je splácení starejch dluhů pomatenym šílencem? Až se na film budu dívat znova (a to bude hodně brzo), budu se víc soustředit i na epizodní roličky - manažer Skarsgard, jeho manželka a Tobyho milenka, otec Angelicy i ona samotná, všechno a všechny si kupující nechutnej rusák... Protože o tom, že v tom filmu je spousta perliček, který mi napoprvý unikly, nepochybuju ani na vteřinu. Vždyť na tom Gilliam dělal jenom pětadvacet let, žejo.

    • 16.7.2018  00:48

    "Uvědomuju si všechny výhody abstinence, tak proč i přesto mám pocit, že bez alkoholu nebudu kompletní?" Mrazivě autentická výpověď vyléčenýho (= t.č. abstinujícího) alkoholika Josefa Formánka (doporučuju rozhovory na DVTV nebo ČRo Plus) v interpretaci skvělýho Davida Švehlíka. Ono vůbec to obsazení bylo dokonalý (až na řídký a epizodní výjimky - třeba ta zpěvačka-manželka jednoho z pacientů, Josefova nevlastní dcera...) a překvapila mě i skvělá hudba, nebo v tomhle případě možná spíš líp řečeno hudební podkresy - u takovýhleho filmu je rozhodně lepší nasadit podobně alternativní styl s nápadem, než se pokoušet o nějakou patetickou symfonickou filmovku (o hudbě užitý ani nemluvě), která by tady stejně byla jen nepatřičná. Zní to jako klišé a klišé to asi pro každýho, kdo se s tím nijak nesetká, nakonec nejspíš i je, ale po detailnějším seznámení se s podobnejma osudama si z toho já odnášim to, že je namístě alkohol repsektovat jako něco, co sice punc smrtelný drogy nemá, ve výsledku ale oproti jinejm návykovejm látkám nijak mírumilovnější neni a vzhledem k tý vší masivní společenský toleranci je o to plíživě nebezpečnější. A jakmile do toho člověk jednou spadne, dostat se z jeho spárů ven je podobně složitý až nemožný jako u tvrdejch drog - a přesně o tomhle ten film je. Jak řiká Josef, "Nás alkoholiky od lidí bez závislosti dělí jediná sklenička" - právě ta jedna jediná, kterou si tyhle lidi už nikdy dát nemůžou; a smířit se s tim, že tahle věc už pro člověka neexistuje, to je asi jedna z nejtěžších věcí na celý léčbě. Ten film je žánrově špatně zařaditelnej - je hranej, ale charakter dokumentární osobní zpovědi jednoho účastníka odvykačky to má nespornej a přiznanej; filmům jako Requiem za sen, Trainspotting atd. nejsou Úsměvy podobný ani trochu. Vůbec to ale neni na škodu, nehraje si to totiž na nic, čim to neni, 90% dramatu tady plyne ne z nějaký megalomanský a epicky efektní kamery, ale ze skvělýho Formánkova scénáře (resp. z Josefovejch promluv, příp. ze slov ostatních pacientů). Ten film neni nijak zvlášť dramatickej, nemá propletenej děj ani šokující pointu, nepřináší žádnou novou látku - jeho smysl a jeho kvalita je v tý osobný zkušenosti, v tom líčení a příběhu toho jednoho zúčastněnýho člověka. Přesně v tom, co se nedá nastudovat ani imitovat, ale co se musí prožít, jinak by to na plátně nefungovalo a nebylo by to uvěřitelný. A pohled a příběh Josefa Komárka tady ještě nebyl, i když zdramatizovanejch filmů o alkoholicích bylo už tisíc - tenhle ale ne. A smysl to má: Ne každej tim bojem totiž dokáže projít vítězně, ne každej o tom pak dokáže mluvit, a ještě míň je těch, kdo jsou schopný hodit to nakonec i na papír - pokud se to ale povede, ten výsledek pak neni standardizovanej, ale naopak jedinečnej a svébytnej. Vlastně se tomu filmu dá (podle mě) vytknout fakt máloco - vzhledem k tý síle vyřčenýho a celý výpovědní hodnotě se to těžko dalo udělat nějak výrazně líp. Ze mě jednoznačný "nadšení" a mezi 4 a 5*.

    • 1.7.2018  13:55
    Magnolia (1999)
    ****

    Bál jsem se trochu, jak budu u takovýhodle filmu dávat ty tři hodiny, ale obavy byly zbytečný - očima jsem hltal každou minutu bez pocitu, že by to bylo delší, než by mělo. Nebo aspoň ty první tři čtvrtiny, ze kterejch jsem měl fakt 100% pocit - mozaika devíti osudů převážně poškozenejch lidí, ve kterejch jsem se ale nějakym záhadnym způsobem dokázal úplně samozřejmě orientovat (za to před Andersonem fakt klobouk dolů) - a tahle koláž byla těma svejma příběhama tak obdivuhodně silná, krutá a opravdová, že jsem očima na obrazovce doslova visel. (POZOR, TROLEJ) Ale pak přišly ty žáby. WTF? Po dosavadnim tvrdě realistickym průběhu a racionálnim líčení najednou začal absolutní a čistej bizár - déšť miliard a miliard mrtvejch žab, který fatálnim způsobem vstoupěj do osudů všech devíti linií. Fór je v tom, že ne vždy tenhleten vyšší zásah znamenal spásu - pokud by to tak totiž bylo, pak by mě takovejhle Deus ex machina jednoznačně znechutil, napálil bych tomu max. 3* za skvělý první tři čtvrtiny a nazdar. Ono to ale nakonec (asi naštěstí) tak jednoduchý neni, a já upřímně řečeno moc nevim, co to se mnou vlastně udělalo (kromě teda toho zmatku, na co že se to vlastně najednou dívám a co že se mi tim kdo snaží říct). Byly linie, kde to vývoj jednoznačně stočilo šťastnějšim směrem (policajt + feťácká dcera moderátora), byly linie, kde to bylo jen pokračovaní v tom načatym WTF ("geniální" kluk - “This happens. This is something that happens.”) a byly i linie, kde to naštěstí nevyřešilo vůbec nic, což mě upřímně potěšilo (moderátor soutěže). Celkově vzato ten film teda zajímavej byl, rozhodně a moc; o absolutnim hodnocení ale přesvědčenej (aspoň takhle po prvnim zhlídnutí) teda nejsem. Co tomu ale upřít nemůžu a co mi naopak přišlo výrazně povedený, to bylo vykreslení všech těch devíti liní - jejich hloubka, lidskost, nečernobílost, často krutost (lovec kund Cruise, zamilovanej tragéd Macy, s otcem rozhádaná dcera...) versus upřímná naivita netitulovanýho vypravěče filmu, policajta Reillyho, a spoustu dalších nepopsatelnejch nuancí a rozměrů. Třeba u jedný z těch závěrečnejch scén, kdy otec "dojící" synovu schopnost vyhrávat v televizní soutěži leží v posteli a kluk za nim přijde přijde se slovy "Tati, musíš na mě bejt hodnější", tam se mi chtělo brečet. I kvůli otcově rekci, kdy se na něj jen koukne a řekne "Jdi spát." -"Tati, musíš musíš na mě fakt bejt hodnější." -"Jdi spát." Ech. Nebo ta scéna, kdy se v tý soutěži počůral a pak se už tý svý otročině nadobro vzepřel - ty jeho otázky k tomu moderátorovi typu "Proč jsme takoví?"... Brrr. No, silnýho a zajímavýho tam toho bylo dost. Tl,dr: První tři čtvrtiny neuvěřitelně silnej zážitek, po kterym přijde absurdní a zvláštní konec - je to zvláštní ale spíš tim zajímavym než tim blbym směrem. Jo a Cruisova role cunt-huntera byla naprosto úžasná - stejně jako mě výrazně bavil Macy, policajt Rilley a ze ženskejch hlavně zajímavá Melora Walters.

    • 21.6.2018  00:30

    Jak málo stačí k tomu, aby svět byl trochu míň podělanym místem. Nebo jak moc? Stačí jenom, aby každej, byť je jen malym kolečkem v monstróznim soukolí společnosti, uměl ty svý přidělený zoubky použít a využít. Neposrat se, když jedenáct (nebo sto nebo tisíc nebo milion) dalších dělaj něco, co mně v pořádku nepřijde. Ptát se, hledat, nepřistupovat k věcem dogmaticky a nebrat je černobíle... Pak je sice davová psychóza jedna věc, často ale může stačit jeden jedinej, kterej zůstane stát tam, kde má, a ono to zafunguje. Podstatný ale je, že Davis s ostatníma porotcema mluvil, naslouchal jim, argumentoval - všechno s respektem a úctou, nepohrdal jima ani pro místama evidentní omezenost; možná i proto to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo - což by mělo bejt obrovskou školou pro všechny z nás, kdo často maj sebespravedlivě přezíravej spasitelskej komplex v evangelizování těch "hloupějších". Eh. Tohle je asi nejtěžší životní výzva vůbec - umět bejt aspoň v tý svý svěřený oblasti tim jednim z dvanácti, kdo se zachová správně a to způsobem, kterej ostatní nejen pochopěj, ale kterej můžou i následovat. Mě by jen zajímalo, kolik takovejchhle svatejch a na jakejch místech je třeba k poražení masy strhávajících zlopolitiků a obchodníků s teplou vodou Zemana, Babiše, Okamury, Trumpa a dalších. A jinak - film je koncentrovanou esencí toho, proč je špatně nejen trest smrti, ale i ten pitomej porotocovskej systém plnej obyčejnech "slušnolidí" s okamžitym názorem, na čemž bohužel (malej detail) vždycky závisí život někoho dalšího.

    • 19.6.2018  10:02
    Delirium (2018)
    ***

    (POZOR, TROLEJ) Na můj vkus docela psycho lekačka, nakonec ale aspoň s celkem racionálnim rozuzlením a vlastně asi i docela hepáčem. Trošku mi to srážej nevysvětlitelný nebo nedoladěný chyby, jinak to ale vůbec špatný nebylo - i když žánr to nikam neposouvá, nic novýho to moc nepřináší a život to asi taky úplně nezmění, i tak je ten film slušnej. Upřímně řečeno mi bylo Toma fakt líto, zažívat něco takovýhodle může bejt docela na kulku; navíc ještě s tak idylickou rodinkou v zádech, jako měl on. Mimořádně mě ale těšila postava tý jeho holky, Lynn (Genesis Rodroguez je mimochodem fakt stylový jméno) - nejen, že se na ní dobře koukalo, navíc ale byla schopná sympaticky přiložit ruku k dílu (nebo spíš k židli) v tom rodinnym sklepnim finále, takže to celý nepůsobilo jen pitomě a jako kdyby scénář psal nějakej blbeček chtě všechny vydat zlounovi na porážku (samozřejmě je další otázkou, jak by se kdo v takovejchhle situacích asi choval a co je vlastně přirozený, ale vodevr, to v tomhle filmu asi úplně řešit nemáme). WTF moments: Telefon v baráku je ze sklepa slyšet krásně, ze shora ale nic slyšet neni? Proč ta matka nevolala neustále, když už jí muselo dojít, že tatík to před pár dněma zabalil? A taky takový věci jako až moc zlá a úchylná dohlížitelka, až moc na efekt ve tmách se zjevující bratříček apod.

    • 18.6.2018  09:54
    Trhák (1980)
    *****

    "Na konci bude svatba a všichni se musej oženit." - asi tak. Trapnost, bizár, kýč a nevkus... Předevšim ale nadsázka, což mám pocit, že zdejší hodnotící nějak bohužel nechápou. Trhák neni jen "parodie", je to parodie na druhou - člověk se nemůže koukat jen za roh a pak to svrchovaně označit jako sračku; je potřeba se koukat za dva rohy, byť člověku zezačátku, než si na ten styl zvykne, asi může chvilku dělat problém díky tý nepolevující smršti nápadů držet tempo... Ale mně to teda sedlo okamžitě a je to pro mě jednoznačně jeden z nejlepších a nejoblíbenějších filmů evr, jde to vidět dvacetkrát a stejně se to neokouká. Zmiňovat výrazný, zajímavý nebo kultovní scény ale prostě jednoduše nejde - protože je to hned ta první (konkurzy a casting), druhá (operní pásmo na návsi), třetí, čtvrtá, pak pátá... všechno přes strašidelnej les, nahánění nevěst nebo odpalování hnoje dynamitem až po závěrečný titulky. A taky - jsou tam snad úplně všichni, takovýhle obsazení se snad fakt nikde nenajde (kromě teda toho, že se tam stane skoro všechno a že tam je skoro všechno, samozřejmě), ještě k tomu Podskalskýho režie, scénář Svěráka a Smoljaka, Uhlířovy písničky, Matuškův zpěv... atd. atd. atd. Naprostej unikát.

    • 18.6.2018  09:19
    Uteč (2017)
    ****

    Takový filmový něco mezi náladama Dahlovejch povídek, Shyamalana a Black Mirror (doslova, hahaha). Konečně zase jednou slušnej mysteriózní film, kterej si navíc úroveň drží celou stopáž a zabitej nakonec neni ani tim koncem - ono takovejch filmů totiž zas tak moc neni. Skvělou atmosféru si to drží hned od začátku, navíc díky Chrisovejm přiřozenejm a racionálním reakcím na všechny ty vynořující se wtf Rosiny rodinky se jde s Chrisem lidsky ztotožnit a tim se (aspoň pro mě) zážitek ještě umocňoval. A na konci mě se zadostiučiněním potěšilo i to, že navzdory tomu, že to chvíli vypadalo na opak, tak nakonec policejní auto (POZOR, TROLEJ) "záchranu" pro Rose neznamenalo a konečně to byla situace, ze který se ven už nikdo z Williamsů nevymanipuloval ani nevylhal - zajímavější by možná bylo zakončení přesně na tý frustrující rovině, že nic z toho, co se tam stalo, by Chris samozřejmě nikdy nikomu nevysvětlil, ale z toho skutečnýho "pohádkovějšího" konce jsem měl tak nějak větší radost. Je potřeba samozřejmě pominout různý rejpání se ve "sci-fi" rovině (transplantace mozků přece jenom asi trošku oříšek bude i v odhledný budoucnosti) a taky se dá spousta divností svádět na efekt nebo na to neurčitý "vždyť se v nich perou dvě osobnosti, tak kdo by se nechoval divně". Na druhou stranu ten rámec aspoň pro mě celkově rozhodně obstává, těmhletěm kompromisům rozumim a vlastně mi vzhledem k celkovýmu vyznění filmu nevaděj, takže to uvádim spíš tak pro úplnost - když totiž začnu nad filmem přemejšlet zpětně, ono pro skoro všechno aspoň nějaký a aspoň obstojný vysvětlení existuje, takže nakonec je to za mě ještě promyšlenější, než se na první pohled zdálo - a to je znova něco, co neni vůbec samozřejmý; vždyť i tomu mistrovi skvělý atmosféry Shyamalanovi to pro mě v určitejch aspektech pokulhává. Takže za mě společně se španělskym La Cara occulta je to v poslední době už druhý mysteriózní překvapení "nezávislejší" tvorby.

<< předchozí 1 2 3 4 7 9 12
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace