Helmutek

Helmutek

J. Cevarom

Česko


20 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15
    • 1.10.2019  00:52

    Tři billboardy na mě fungovaly nejlíp jako sled různejch skečů - se skvělejma replikama a skvělejma dílčíma pointama (zubařova vrtačka, doprdeleposlání kněze, wtf srnka, ale i mrazivá scéna poslední hádky matky s dcerou nebo "setkání" poldy Rockwella a správce billboardů v nemocnici). Smysl filmu jako celku ale už tolik nevidim - totiž právě to něco, co by všechny ty scénky a skeče spojovalo dohromady se svym vlastnim sdělením a se svou vlastní výpovědní hodnotou - možná až na příběh tmelící postavu Harrelsona, jehož důvěra a láska k lidem kolem sebe mění i ty nejpokřivenější charakterový odpady (Rockwella). Takhle napoprvé to na mě působilo tak, že režisér i herci se museli u natáčení nepochybně obrovsky bavit - ale že o moc víc než ta situační zábava jednotlivejch scén (byť skvěle napsaná, skvěle natočená a skvěle zahraná) v tom neni, což je pro mě potvrzený i tim nepřesvědčivě otevřenym koncem. Za mě mezi 3 a 4* a zatím asi zůstávám níž, protože k dalšímu zhlídnutí mě vlastně vůbec nic netáhne.

    • 26.8.2019  16:40

    Je to sice trochu vítězství formy nad obsahem, ale vlastně mi to moc nevadí proto, že to 1) držej skvělí herci a 2) ta bezprostřední optika jedenáctiletýho kluka funguje i bez nějakýho pitvoření nebo přehrávání u dětskejch herců jinak tak častýho. Něco je samozřejmě trošku přitažený za vlasy (třeba ty tajemný vejlety pana otce nebo to, že v reálu by se mu na tu kameru jenom těžko každej pořád usmíval /včetně holek/, jen těžko by to nikdy nikomu nevadilo, jen těžko by mu už dávno kvůli tomu někdo nedal dělovku atd.), ale jako takový uhlazeně pohádkový vyprávění o "obyčejnym" životě z bezelstně naivního pohledu rozkoukávajícího se kluka je to super a mně se na to koukalo moc hezky. // No, to bych napsal za sebe, jenže pak jsem si přečet recenzi od Fily - a musim uznat, že jsem se nechal opít rohlíkem a teď už mi ten film zas tak skvělej nepřijde (jako sebeshazující důkaz tady nechávám i ten svůj první dojem, haha). Ne vždycky s Filou tak úplně souhlasim (např. u Wilsonova) - nejsem totiž tak úplně přesvědčenej o tom jeho pohledu na film jako na umění, který "má především vyprávět dobře motivované, logicky soudržné příběhy a vytvářet uvěřitelné světy": Souhlasim s tim bezezbytku u vážnejch a vážně míněnejch, seriózních filmů, do kterejch spadá samozřejmě i Pojedeme k moři (proto uznávám to svoje opití rohlíkem), ale stojim si za tim, že některý filmy vážnou nebo seriózní ambici vůbec nemaj, nechtěj mít a buď si chtěj jenom hrát, nebo si z něčeho dělat srandu - což pak už záleží na vkusu, účelovosti vs. odůvodněnosti, trefnosti, nebo na otevřenosti diváka k tý filmem podávaný hře (což je podle mě případ právě třeba toho Wilsonova); teda minimálně pro mě to tak je. Uznávám ale, že v případě Pojedeme k moři je ten rádobypoláčkovskej styl spíš vějičkou na diváky a zástěrkou pro nedomyšlenost dalších zákonitostí a nakonec i uvěřitelnosti celýho vyznění - a mezi nachytaný se hlásim i já. Neberu si ten hezkej pocit po zhlídnutym filmu (a spoustě lidem tenhle dojem nebo nálada určitě bude stačit), ale je v pořádku mít nároky mnohem vejš. / Nakonec teda mezi 2 a 3* (původně bych dal 4*).

    • 14.8.2019  15:17
    Solaris (1972)
    ****

    Brueghel a Bach - tak teď už chápu, kde tyhle inspirace bral Trier. Ale kombinace to je podmanivá a nádherná... Solaris je takový filzofování nad smyslem života, láskou, lidskostí atd. v prostředí, který nejspíš má bejt jenom jiný a hlavně nelidský - ta rovina sci-fi tu teda funguje spíš jako nosič. Atmosféra byla úchvatná, těžko popsatelná, těžko čitelná; obecně ale nezastírám, že občas jsem trochu ztrácel pozornost a přišlo mi to až moc rozvláčný - stejně jako se mi špatně četlo v (pro mě plochym) Kelvinovi a jeho emocích. Ale námětů k přemejšlení a zajímavejch myšlenek je tam spousta, určitě to chce vidět víckrát než jen jednou. A ten konec docela brouka do hlavy zasadí - za mě předevšim s otázkou, proč to vlastně udělal, proč se rozhodl pro takovejhle život? Možná proto, že zjistil, že se tomu nedá vyhnout - že každej si nakonec stejně žije jen v tý svý iluzi, ve svym vidění světa kolem sebe - na svym vlastnim Solarisu...? / Kdo jsme a kam jdeme? Nejšťastnější lidi jsou ti kteří se nikdy neobtěžují pokládáním takových prokletých otázek. / Ztratili jsme kontakt s vesmírem. Lidstvo ve starověku nemělo takové problémy. Nikdy se nezeptali proč... / Láska je něco, co je možné prožit, ale nelze vysvětlit. Můžeš vysvětlit jen myšlenku. Miluješ jen to, co můžeš ztratit. Sebe, ženu, svoji zemi...

    • 14.8.2019  14:29

    Naše manželství je jen komedie. Reklama na to, jak jsme normální, ačkoliv jsme pravý opak. / Smutnej film o smutnejch lidech žijícíh ve zbytečnejch pózách, zbytečnejch rolích a držících si zbytečný postoje - a kam tohle pokrytecký lhaní si do kapsy může vést. Film o tom, jak by možná leccos vyřešilo, kdybysme jenom přestali žít ty svoje umělý scénáře - a že začít se dá asi kdekoliv, klidně u igeliťáku honícího se ve vzduchu. My možná narozdíl od američanů nemusíme tolik řešit problémy spojený s chimerickou iluzí dokonalýho Americkýho Snu, ale naučit se žít bezprostředně a mít radost ze světa kolem sebe tady a teď, to se týká všech stejně a pro všechny je to stejně těžký. / Film jsem viděl tak před 15 lety a teď mi dal (kupodivu) něco úplně jinýho - výpovědní hodnota pro 20 letýho bude úplně někde jinde a úplně jiná než pro 40 letýho. A to je na těch filmech hezký. Jo a chyběl mi tam černoch, jinak tam byli snad všichni - homosexuál, blázen, veterán, snílek mimoň, hysterická kariéristka, přemejšlivá "normální" holka i její opak - blonďatá pokrytecká zlatokopka... WTF moments: Na to, jak měl Ricky ve svym domě zmáknutý, odkaď a kam se dá jak vidět, a s vědomím, jak ho jeho psychootec neustále sleduje, tak bylo divný, jak moc si nedával pozor při tý předávce trávy v prosvětlený a prosklený garáži, kam se dalo vidět třeba právě i z jeho pokoje...

    • 4.8.2019  14:54

    Takhle přesně má podle mě romantickej film vypadat. Nádherná letní atmosféra italský Ischie, skvělá hudba (třeba ta živá kapela při večeři!), výborný herci i příběh... A přesto, že je to film ze 72., tak na něm ani neni znát to stáří - všechno funguje krásně; je to vtipný, skvěle (nedivadelně, nehystericky) zahraný, scenář je zajímavej a zápletka neohraná, chemie mezi toporně úzkoprsym Lemmonem a bezprostřední Millsovou výborná, a nádherná (jak herecky, tak tou svou příběh stmelující rolí) je i ta ta postava hoteliéra se všema těma jeho známejma a bratrancema synů svých strýců, se všudypřítomnou siestou i všema těma dalšíma bizarníma italskejma postavičkama (koroner s razítkama v saku, kníratá pokojská a její z Ameriky deportovanej kolega, rodina Tarrotů, mafián se skleněnym okem...). Scénář je navíc plnej obrovskýho množství vtípků a mikrovtípků, který ale jsou (neobvykle) promyšlený a vtipný v podstatě všechny, má to sympaticky otevřenej a příhodně nepřeslazenej konec a Millsová navíc ukáže (!). Za mě 5*, mně tam nechybělo vůbec nic. / -A jste si jistý, že je to Ischie? -Poměrně ano, pane. -Nerad bych přistál někde v Africe. -Ta by byla větší, pane. -A nemůže to být jeden z těch řeckých ostrovů? -Ne, pane. Řecko je víc nalevo.

    • 3.8.2019  15:38
    Lásky čas (2013)
    ***

    Výbornou první třetinu vystřídá zbytek, ve kterym už film neni ani moc svižnej, ani moc originální, a navíc občas přestává dávat i smysl. O ten samozřejmě v první řadě nejde, příjemnym romantickym filmem About Time je každopádně. Vzhledem k cestování v čase a s tim související komplikovaný kauzalitě je to ale tak, že člověk buď rezignuje na jakoukoli snahu o čemkoli přemejšlet a bude to brát jen jako jednorázovou dojemnou popcornovku, a pak fajn; anebo mozek úplně vypínat nebude, ale pak zas nejde nevidět všechny ty možný zjednodušení a že to je celý vlastně trochu plochý. To se snaží zachraňovat závěrečný sdělení, který je sice vlastně sympatický (= nikdy nic nebude dokonalý a cestou neni snaha o nápravu jednotlivostí, ale změna životního přístupu k radostnýmu a vděčnýmu prožívání každýho dne tak, jako kdyby měl bejt ten poslední), to ale zas lehce sráží to, jak pateticky, doslovně a růžově je formulovaný. Herecký obsazení je ale skvělý (hlavně Domhnall! a Nighy) a dobrá je i hudba - jako víc než příjemnej romantickej film to za zhlídnutí rozhodně stojí, originálnější a zajímavější volbou je za mě ale třeba Safety Not Guaranteed (kde je jak romantika, tak i to cestování v čase). WTF moments: Smysl vlastně moc nedávala celá druhá polovina filmu, protože stačilo, aby Tim rezignoval na snahu zachránit tomu svýmu bytnýmu tu divadelní premiéru - tak by mohl znovu Mary potkat v kavárně a nazdar; ten Hollander nijak velkej prostor ve filmu nemá, vztah s Gleesonem taky maj dohromady žádnej, tak je zvláštní, že by zrovna pozitivní divadelní recenze měly bejt takovou nezbytností, zvlášť pokud to takhle ohrožovalo celou Timovu vztahovou budoucnost. A to vůbec neřešim, jak málo by kdykoliv stačilo, aby se jeho tatík/strejda/kdokoli-kdykoli někdy třeba vožral a s tim vracenim to (i jen jednou jedinkrát) přehnal - puf, a žádnej Tim/Domhnall by najednou nebyl. To by byl dobrej konec filmu, co! S tim související wtf třeba je i to, že tohle tatík synovi řekne jen tak mezi řečí vlastně už v době, kdy sám dítě má a moh by tak o něj jednoduše přijít - ale to už zabíhám do podrobností, který film prostě neřeší a nedomejšlí. Jo a doufal jsem, že bude nějaký místečko i pro toho mimózního strejdu - že se třeba někde ztratil a zamotal v čase nebo něco, takhle to zůstalo vlastně nedovysvětlený. / Za mě mezi 3 a 4*.

    • 21.7.2019  01:39

    "This isn't going to end well..." - a taky že jo. Film bez jakejchkoliv zvratů, šokujících odhalení, bez jakýkoliv překvapující nebo filmařsky efektní zápletky, bez druhýho plánu - od začátku držící si jeden a ten samej kurz, ve kterym taky i skončí. Jarmusch se absolutně nenechává znervóznit nějakejma běžnejma zákonitostma budování příběhu nebo práce s postavama (POZOR, TROLEJ) - takže "plochej" a lineární příběh skončí přesně tak, jak skončit musí a jak to každej čeká; Tilda Swinton chovající se jako mimozemšťan je opravdu mimozemšťan; mezi postavama neni žádnej hrdina ani kladná postava (lidi na sebe spíš serou a třeba policejní sbor se naopak chová jako parta pohodlnejch hajzlů, když třeba nejdřív nedaj vědět farmáři Millerovi a pozdějc nepomůžou dvěma nešťastníkům v železářství...); herci se přímo ve filmu navíc bavěj o ústřední písničce nebo o scénáři, jak že to má dopadnout atd. A přesto to má myšlenku - jedinej, kdo zombie konci světa unikl, je asketickej poustevník, kterej na rozdíl od ostatních svou duši nezaprodal touze po vlastnictví nebo honbě za hromaděním: nenasytnost vůbec způsobila posun zemský osy a tim pádem celou zombie apokalypsu nastartovala (nadměrnou těžbu na pólech politici ale i tak příhodně obhajovali jako to nejlepší, co se mohlo Zemi stát), a tahle obsese něčim materiálnim v lidech zůstala i po proměně v zombie (kafe, chardonnay nebo léky se nabízej, super ale byli třeba i hledači wifi). Šanci ale dostává nová generace - tři utíkající děti bez jakýhokoli vybavení(!) jako jediní další maj šanci snad nějak uniknout a začít znovu. Mě ten film obrovsky bavil, neoriginálně nebo vyčpěle na mě nepůsobí - a hlavně je zase jinej. Bavil mě chemií mezi apatickym Driverem a zpomalenym Murrayem, bavila mě hysterická Chloe a děsivá, v pravejch úhlech chodící Tilda, bavil mě lítající talíř i perličky typu Star Warsácký klíčenky nebo Drivera-kolohnáta jezdící v čevenym Smart kabrioletu... O úžasnejch (a nepopsatelnejch) replikách asi nemá cenu mluvit - stejně jako o neuvěřitelnym obsazení. Za mě jednoznačně příjemný překvapení a zajímavej neklid v hlavě. Aneb jak pronesl na konci filmu Tom Waits - "What a fucked up world..."

    • 19.7.2019  15:10

    Marvel potkal americkej highschool roadtrip - a zrovna tahle rovina mě teda fakt moc nepřesvědčila, některý ty fóry (vlastně zhruba první třetina filmu) byly jak z nějaký podprůměrný rodinný komedie. Odlehčenej styl se mi na marvelovkách sice líbí víc než ten převážnělej, nesmí se to ale úplně přehánět... Oproti tomu zápletka a celá postava Mysteria/Gyllenhaala je vysloveně skvělá, takže ten film má pro mě tak trochu dvě tváře - jednu infantilně polotrapnou, druhou promyšlenou a zajímavou. (POZOR, TROLEJ) Docela se mi ulevilo po zjištění, že po prvních scénách s Mysteriem, kdy se všechno zdálo růžově dokonalý, přišel zajímavej a skvěle udělanej první dějovej obrat v tý hospodě - a těchhle obratů bylo ve filmu nakonec víc a bavily mě vlastně všechny, to všechna čest (včetně potitulkovejch scén - jak ohledně Kree dvojice nasazený Furym, tak video odhalující Spidyho identitu) - a vzhledem k Mysteriově identitě iluzionisty a pár náznakům (např. Mysteriovo "They'll see exactly what I want them to" nebo právě ta druhá potitulková scéna) je celkem důvodný pochybovat, jestli nakonec Mysterio opravdu umřel. Kéž to znamená, že Phase 3 není pro MCU konečná - i když je za mě první Spidy (Homecoming) celkově lepší a vyváženější než Far From Home, nerad bych se s timhle světem loučil. I když, končit se má v nejlepšim, co...

    • 28.5.2019  16:04

    Spikeovi BlackKklansmani maj smůlu, že přišli ve stejnej rok jako Kniha. Ta jako takový lidovější a vděčnější zpracování obdobnýho tématu (a jako reverzní vykrádačka Driving Miss Daisy) přitáhla většinu pozornosti jen k sobě - což mě možná nepřekvapuje v rámci nějakýho obecnýho povědomí, přijde mi ale vlastně trochu smutný, že to očividně platilo a stačilo i na Akademii a Oscary. Nemůžu si pomoct, ale kKk pro mě jednoznačně vyhrává na všech frontách - je důvtipnější, zajímavější, komplexnější, hlubší (čimž ale neřikám, že mě Kniha nudila). Kniha je na koukání moc příjemná, za mě především kvůli dvěma věcem: skvělej šedesátkovej soundtrack a skvělá hlavní herecká dvojice (úžasnej je hlavně Mortensen). Často to je ale až moc pohádkově uhlazený, moc předvídatelný, moc doslovný, moc masám se podbízející... Mortensen toho vidláka každopádně hraje maximálně autenticky a fakt jsem si ho užíval - stejně jako skutečně mrazivý byly některý scény z Jihu a z přístupu jeho obyvatel k černochům (a předevšim teda z mýho uvědomění, jak moc jinej svět tohle byl, a jak moc nedávno tohodle byli lidi v nejcivilizovanější zemi světa schopný). Podivný mi zato přišly ty hudební čísla, ale to už je úplně jinej příběh - po řemeslný stránce to samozřejmě funguje, Mahershala Ali hrát prostě umí. WTF moments: Třeba ta scénářem šustící scéna, kdy Don v vyleze z auta, aby v dešti srdceryvně zaštkal něco o tom, jak nepatří nikam - ani k černejm, ani k bílejm, a pak do toho auta zase zalezl zpátky... Nebo třeba to, jak se Don na ty Vánoce (kupodivu) za Tonym a jeho rodinou přece jenom vrátil - a jak se tak všichni mohli poplácat po ramenou a hromadně dojímat nad tim, jak moc se maj společně rádi. Škoda taky všech těch klišé a předvídatelností - dal se čekat výstup s policajtama, dala se čekat zápletka okolo koncertu, kterej asi nestihnou!, dala se čekat náprava rasistickýho omezence... Třeba scéna s kuřatama z KFC je ale krásná, stejně jako spousta Tonyho replik po vzoru Světáků ("Na zdraví! -Danke schön"). Film je to sympatickej, pozitivní a za zhlídnutí určitě stojí (rozhodně pro ty, kterejm se líbili třeba v lecčems podobný Nedotknutelní nebo právě Driving Miss Daisy), z obdobnýho rybníčku mi ale mnohem lepší film přijde právě BlackKklansman. Za mě mezi 3 a 4*.

    • 22.5.2019  17:05
    Mladý papež (TV seriál) (2016)
    ****

    Ten seriál se na začátku zdá jako mnohem vděčnejší záležitost, než jakou ve výsledku je. Aspoň pro mě to jako celek rozhodně není snadno uchopitelný a skoro ve všech směrech je to úplně něco jinýho, než co jsem čekal - a odpovědi na to, kdo vlastně papež Lenny je, co to je za člověka a o co mu jde, tak dává jenom zčásti. Nejvýraznější a nejkřiklavější pro mě bylo, jak celej ten seriál je o protikladech - je to jeden protiklad a kontrast vrstvenej nad druhej, neustále, znova a znova, v absurdních nebo bizarních kombinacích zdůraňující nepoměry mezi hlásanym a konanym, mezi proklamovanym a zobrazovanym, mezi božskym a přízemním, mezi starym a novym... A mě to obrovsky bavilo (příklady viz níž). Leitmotivem Lennyho příběhu i celýho děje jako takovýho ale je ve skutečnosti Lennyho zoufalý hledání rodičů a trauma z toho, že ho opustili - až vlastně neuvěřitelně přízemní motiv nebo zápletka, ale opravdu na mě ze všeho nejvíc seriál působí ne jako sonda do života vedení katolický církve, ne jako kritika náboženství nebo jako sdělení nějakýho názoru nebo názorovýho směru - minimálně ne na prvnim místě. Na prvním místě mi přijde, že celej Mladej papež v hávu něčeho vznešenýho a velkýho (a hlavně tomuhle navzdory - papežská role, Vatikán, smetánka katolický církve, honosný obřady, rituály a tradice...) je o vlastně normálně zakomplexovanym klukovi, kterej zoufale hledá svý rodiče a touží po jejich lásce, kterej se nedokáže vyrovnat s tim, že ho opustili, a v tomhle jeho hledání jich, Boha i sebe sama se tam vlastně jako taková trochu nadstavba rozvíjej mnohem hlubší myšlenky (spojený právě už s třeba náboženstvim jako takovym atd.), nebo aspoň jejich nástřely - a to naštěstí týkající se i takovejch provokativních témat, který se většinou ve spojení s katolíkama moc neotevíraj. Jako toho "kluka" ho beru právě proto, že on, ač papež, je vlastně ve spoustě ohledech obrovsky dětinskej (nejistej, ale zároveň i zákeřnej nebo malichernej...), což se projevuje i v tý jeho wtf interakci s dětma (např. to infantilní oplácení vyplazenejch jazyků, nemotorný upuštění mimina na zem atd.) nebo v tom, jak se všechno točí jen kolem něj a jen podle něj. Navíc a zároveň si ale uvědomuje svou inteligenci i charisma a vyčůraně toho zneužívá - nic, co by se většiny zbytku populace nijak netýklo, jen Lenny je k tomu všemu ještě tak trochu papež, jeden z nejvlivnějších lidí na světě. Zajímavý byly i dějový linie vedlejších postav - fotbalovýmu Laziu fandící Voiello, autor knih sám o sobě a vilnej obdivovatel obnaženejch tvarů a otvorů Willendorfský venuše, navíc pečující o postiženýho kluka; Lennyho zhrzenej mentor Spencer; roli matky suplující Mary a s ní spojenej i Lennyho celoživotní kamarád Dussolier s celou honduraskou linií; jeho platonická obdivovatelka Esther; Gutierrez a Kurtwellův případ... Zajímavý taky bylo líčení Lennyho vztahu s Bohem jako vlastně permanentní krize a neustálýho tápání a hledání. A vizuál byl přímo úchvatnej - ty záběry občas opravdu připomínaly nějaký barokní obrazy často provokativně narušený nějakou moderní technologií; vizuálně mě seriál fascinoval podobně jako třeba Velká nádhera. A naprosto bezkonkurenční byl soundtrack - kterej ve spojení právě s vizuálem mimochodem vytvářel rovinu pro další protiklady a kontrasty (např. scéna při znějící I'm Sexy And I Know It, kdy se Lenny ustrojuje, geluje, vybírá boty a prsteny na vystoupení před kardinálama, ta byla úžasná - a dechberoucí byl právě i ten jeho navazující projev v Sixtinský kapli). Hluboce se do mě ale vryla ještě třeba scéna na pumpě ("We now need to speak about Sister Antonia.”) - neuvěřitelně silná pasáž se skvělou hudbou, zvukově i obrazově uhrančivá, mrazivá a podmanivá... Ale bylo toho víc. tl;dr: Zajímavě provokující a nejednoznačnej seriál se skvělym vizuálem a soundtrackem, kterej víc otázek pokládá a podněcuje, než na který dává odpovědi. Zaprvý to ale dělá způsobem, kterej mě hrozně bavil, a zadruhý jsem šťastnej za cokoliv, co dokáže podnětně, smysluplně a trefně rejt do náboženství a do náboženskýho prostředí. Ti, co by to potřebovali nejvíc, se na to asi sice nekouknou (protože hereze!), pro nás ostatní je ale o čem přemejšlet - a že toho je spousta, tak já hodnotim jednoznačně vysoko. Za mě mezi 4 a 5*. // Některý příklady zmíněnech protikladů: Konzervativní a starověkej Vatikán vs. mladej papež, mladej papež vs. jeho bigotní a až zmrdský názory, tradiční a honosný roucha a úbory vs. sluneční brejle, vatikánskej a všema chtě-nechtě respektovanej zákaz kouření vs. kouřící papež, kterej na pravidla z titulu svý moci ostentativně sere, papež tvrdící, že mu jde o podstatu, ale ve skutečnosti sklouzávající ke snad ještě větší zkratkovitosti než oficiální, tradicema a politkou svázanej a konzervativní Vatikánskej diskurz - ale jsou to i kontrasty ve scénách, kdy se říká A, a buď se tam už do toho natvrdo zabrazuje opak, nebo o opaku je hned následující střih; nebo třeba ten styl scén jako ta, kdy on jako někdo, kdo děti mít nemůže, si tohle kompenzuje úzkym kontaktem s rodinkou Esther, holky, který to dítě vymodlil(!), a tak si to dítě v jedný dojemný scéně chová(!!) - aby mu v dalšim momentě v naprosto bizarní scéně spadlo na zem(!!!); záběry z podhledu/nadhledu/kleku/atd. zdůrazňující podřazenost ostatních a celkovou, se skutečnym křesťanstvím vlastně hrůzostrašně si odporující, vatikánskou subordinaci... Nebo ceremoniál jmenování nepokrytě dojetím brečícího kardinála, kterýmu se právě očividně naplnil smysl života, vs. znuděnej a obřadní mantry unyle odříkavající papež. Je to ale třeba i moment, kdy Lenny, křesťan, sám prezentující se jako prosazovatel humánnosti, vyrazí společně s dalšíma kardinálama na tu inkviziční výpravu za nějakym tim šarlatánem - kde vůbec neni ukázaný, co mu udělali, nic hezkýho to ale nejspíš nebylo, když ten byl od tý doby nezvěstnej; nebo je to i příběh toho kluka, kterej se chtěl stát knězem, ale nakonec to díky Lennyho vřele lidumilný politice a rétorice dopadlo klukovou zoufalou sebevraždou atd. atd.

    • 15.5.2019  15:31

    (POZOR, TROLEJ) Infinity War skončilo rádoby dramatem cliffhangerově poloukončenym tak, že bylo jasný, že se bude muset nějak "odestát" - a přesně, jak se dalo čekat, právě tuhle undo verzi všeho Endgame přineslo. A že to asi nebude úplně beze ztrát, to se celkem nabízí - v tomhle ohledu teda přece nic překvapujícího. Jako pateticky dojemný zakončení celý obrovský kapitoly MCU universa (dobře, tří jedenáct let trvajích kapitol - čeká nás ještě Spidy, ale kdo ví, co bude pak) to ale celkem funguje - samozřejmě jedině tehdy, kdy člověk má předchozí filmy nebo aspoň většinu z nich nakoukaný, jinak tuhle závěrečnou dilogii podle mě vůbec nemá cenu vidět. Pořád to ale pro mě žádnej lifechanger neni - na Endgame mě dojalo loučení se s celou řadou hrdinů a postav, ne scénářový zvraty založený na cestování časem (takže ve stylu chytrý horákyně mód, kde se může stát i odestát v podstatě cokoliv). Jen na Lokiho se nějak nedostalo, smrksmrk. Pořád mě ale úplně nepřesvědčuje Strangeův plán (vidim v tom hlavně snahu o efekt a zdramatizování situace), pořád mi Thanosovo jednání ani motivy nedávaj smysl (a přijde mi, že mu filmy falešně přisuzujou nějakou podivnou machiavelliovskou roli nepochopenýho pragmatika a zvrácenýho spasitele, ne šílenýho a nepříčetnýho zlosyna, kterym podle mě je ve skutečnosti) a pořád mi přijdou podivně nedotažený animace (vzhledem k tomu, že jde o nejvýdělečnější a nejúspěšnější film historie - hlavně fyzika předevšim u Thanose nebo Hulka). Obrovsky mě oproti tomu bavil posun Thora - včetně rezignace na svou božskou/vůdcovskou roli, připojení se k polozevlujícím Gardiens, nebo založení novýho Asgardu, kterýmu on už vládnout nebude. Přestože vtipu má Endgame celkově víc než Infinity War, znovu mě prostřední převážnělá část až nudila. tl;dr: Za mě je dosavadní MCU krásnej a až srdeční kinematografickej monstrprojekt nemající obdobu, kterej se timhle loučí s jednou velkou rodinou postav - způsobem, kterej sice ostudou samozřejmě neni, ale stejně si stojim za tim, že lehkost (vtip a nadsázka) sluší MCU v mejch očích víc než snaha o velký drama. Jednotlivý filmy z doby před Infinity War si rozhodně budu puštět radši.

    • 6.5.2019  11:25

    V zásadě fajn, ale mezi top hudební filmy se Hvězda aspoň podle mě rozhodně nezařazuje - neni ničim výjimečná ani mimořádně zajímavá (až teda na účast samotný Gagy, samozřejmě). Ale zrovna ta Gaga je pro mě jak vlastně jedinym výrazně zajímavym kladem, tak i nejvýraznějšim záporem: Nemůžu si totiž pomoct, ale mně se nelíbí, jak Gaga zpívá. Pokud do toho "dupe" a zpívá naplno, pak je to fajn a je slyšet, že je fakt dobrá, v čemkoli dalšim ale (např. první písnička Edith Piaf) je to prostě podle mě nevýrazný a slabý. Ten příběh nebo ta ústřední myšlenka (žák přeroste učitele a ten se s tím musí nějak vyrovnat) aspoň trochu zajímavá je, ale celej film to neutáhne a nic světobornýho to teda taky neni. Oproti tomu spousta scén a replik mi přijde vysloveně špatná a neuvěřitelná (scéna na parkovišti, kdy si tam Gaga pateticky stoupá a na plný koule mu z metru haleká do obličeje - wtf?, hádka ve vaně...), navíc jsem si k postavám ani nedokázal vytvořit nějakej extra vztah (předevšim ke Gaga, o ní vlastně vůbec nevim, kdo přesně že ta její postava byla - tomu Cooprovi aspoň rozumim). Konec je spíš lepší než horší, ale ta poslední kýčovitá písnička za dojemnýho doprovodu sentimentálních smyčců vlastně jen potvrdila to, jak zbytečně na sílu na mě film většinu stopáže působil. Za mě slabší 3* - spíš k průměru než k nadprůměru.

    • 23.4.2019  15:35

    Asi neznám jinej takhle zajímavej film z prostředí výtvarnýho umění a aukcí - který mě před filmem lákalo asi tak podobně jako nějakej dokument o estonskejch vyšívacích technikách. Ale film je to skvělej a strhující - Rush se do tý role hodil skvěle a já mu jenom zobal z ruky: přestože naprostej laik, tak jsem obdivoval tu jeho trezorovou místnůstku s obrazama, hltal jeho vyprávění o krajináři, kterej nakreslil jen tři portréty, tetelil se u jeho (i cinknutýho) moderování aukcí... Nádhera - vizuální (obrazy, kamera, prostředí síní nebo vily) i zvuková (rozepisovat se o Morriconem nemá cenu). Líbilo se mi i postupně budovaný napětí (POZOR, TROLEJ) - co je teda vlastně ta Claire zač, jak bude vypadat ten robot a jaká je jeho role, o co přesně jde restaurátorovi Robertovi atd. atd., a závěrečná půlhodina vzala dech samozřejmě i mně. Najednou začalo dávat smysl, proč holka, která údajně trpí fóbií z okolního světa, ho první den údajně sledovala z kavárny (teď už může bejt divný jedině to, že to netrklo inteligentního a prohnanýho Rushe), proč si "správce domu" byl tak hned a tak moc jistej tim, že Claire rozhodně nemá nikoho, žádnýho ani vzdálenýho příbuznýho (bratrance, strejdu, tetu, nic - znova si jen řikám, jak to, že to netrklo Rushe, pro kterýho složiý vypořádávání se s dědicema musel bejt denní chleba), jak to, že Robert tak suverénně z těch střípků dokázal na první dobrou stavět nějakej extrémně složitej stroj - takže jediný, co si po tom dechberoucím konci řikám, je, jestli to celý nebylo až moc velký a až moc geniální spiknutí vlastně úplně všech proti jednomu starýmu majiteli aukční síně - ale vzhledem k těm penězům a tomu majetku, co tam lítal, se to asi nakonec dá představit. Jen mě, stejně jako Spotczeka, napadá, jestli je skutečně odpovídající reakcí takhle podvedenýho člověka "jen" pasivní rezignace a apatie - u tak akčního a činorodýho chlapíka mě to trochu zaráželo, ale protože nakonec ta jeho strnulá konsternace (tak ten taky... a ten taky... a ta taky... proto tohle... a támhleto...) tim plánem, kterej na něj upekli, vlastně odrážela i mojí reakci jako diváka (kdy to nebyl jeden wow moment, ale narůstající, hrůzný uvědomění "co se to kurva... to snad ne"), tak mi to ve výsledku jako tak nepatřičný nepřišlo. Viděl jsem každopádně jen dabovanou verzi - rád bych se ale na film někdy podíval znova, a jsem zvědavej na to, jak bude působit v situaci, kdy člověka už ta zápletka nepřekvapí. Pokud by to fungovalo a drželo pohromadě i tak, nedělalo by mi problém dát takovýmuhle filmu plnej počet. Jo, a ten pražskej leitmotiv, i to závěrečný posezení v pivnici U milosrdnejch (nějak zapomněli odstranit cedulku ze dvěří, hehe), ten celýmu filmu jen nasazuje korunku - znovu souhlasim se Spotczek, že Praze líčený v Nejvyšší nabídce mystickej háv sluší.

    • 23.4.2019  14:25

    Viděl jsem bohužel jen dabovanou verzi, kde mi Trávníčkův unylej a přesto přepíčenej dabing tatíka poslal film minimálně o ligu níž, než kde určitě je původní znění, ale přesto mě film příjemně překvapil. Spíš ke třem než ke čtyřem hvězdám mi to přece jenom ale "sráží" to, že to je pořád taková přerůžověle naivní pohádka o tom, jak dva konzervativní Frantíci přišli na to, že černej/žlutej/žid/muslim je kupodivu taky člověk. Líbilo se mi ale, jak i v rámci tý jejich multirasový zeťácko-švagrovský partičky si ten rasismus rozjížděli taky pěkně zkušeně (tzn. ne model Evropa vs. menšiny, ale i "menšiny" mezi sebou, popř. všechny "menšiny" proti jedný s nejslabší pozicí atd.) - totiž ten sympatickej důraz filmu na to, že předsudky se nevyhejbaj nikomu, bělochům stejně jako Arabům, Asiatům nebo komukoliv dalšímu. Jo a překvapivě zajímavej byl soundtrack! / "A jakej je čínskej humor?" "No, žádnej, ten neexistuje. My humor neznáme. Ne, dělám si srandu!" / "Je rok 2013 - tak buďme tolerantní, otevření, vstřícní..." "Ty mě děsíš, Marie!" WTF moments: Ty klišé romatickejch komedií byly u takhle příjemnýho filmu hrozně zbytečný - třeba průhledná zápletka s milenkou/ségrou, nebo celej ten konec, kdy holka spláchne lásku k partnerovi jiný rasy do hajzlu s tim, že "by to nefungovalo" v situaci, kdy zbejvající tři ségry už partnery jinech ras maj, a kdy pateticky pro jistotu odjíždí vlakem někam pryč, protože "sice tě miluju, ale nedá se nic dělat, čau", aby stačilo jen usmíření jejich tatíků na rybách k okamžitý otočce o 180 stupňů - "tak ne, tak tě teda neopouštim, za hodnu se vezmeme" - konec, ohňostroj, mnozí efektové, všeobecné veselí. Tohodle škoda.

    • 23.4.2019  13:34

    Uvidíme, jakej bude seriál, ale film byl sympatickej - ne světobornej ani v čemkoli (oproti předešlejm dílům) novej, ale příjemnej rozhodně jo. Jinak i tady platí to, co už jsem psal u (seriálu) z Austrálie - líbila by se mi a chybí mi nějaká přidaná hodnota o cestě, momentálnim stavu cesty/party/aut, jasná zmínka, kterou zemí zrovna projížděj atd., cokoliv (nečekám dokument, stačila by jakákoli infografika nebo něco podobnýho). Mně osobně se líbilo, že tahle výprava už byla bez ženský - čistě a jenom proto, že s ní se to všechno polootravně točilo jen okolo toho, jak moc jsou zrovna s Danem rozhádaný, případně jak moc je unavená a co všechno zvládne nebo nezvládne. Tim spíš by ale film snesl ještě něco málo dalšího nad nesystematický ukazování střípků z cesty - jakkoli se na ně samozřejmě kouká krásně, to ne že ne. Co mi na předchozích dílech vadilo a tady to bylo vyřešený líp, bylo i to Danovo generální útrpný mučednictví - tady to bylo díky tý (i když možná zbytečně dlouhý) rozmluvě s Vojtou vlastně uvedený na pravou míru. Ta závěrečná poučující moralitka o tom, jak a kdy jsou lidi vlastně schopný spolu líp existovat, ta byla trochu zbytečná, jinak se mi ale příjezd za znějících variací Mý vlasti a očekávatelnýho konstatování, že v doma je stejně nejkrásnějc, líbil.

    • 23.4.2019  12:16
    Noční recepční (TV seriál) (2016)
    ****

    Jsem přesvědčenej, že to je předevšim kvůli Hiddlestonovi, kterýmu prostě zobu z ruky (a do kterýho bych už, bejt ženská, byl naprosto jistě zabouchlej), ale mě to prostě bavilo - výběr tý hlavní herecký pětice je totiž i "chemicky" vyladěnej dokonale (Hiddleston, Laurie, Hollander - Debicki, Colman). Stačí podle mě, aby člověk měl rád aspoň jednoho z týhle pětky, a pak ho Noční recepční prostě musí minimálně bavit - a to i díky nepřepálenýmu formátu; těch šest dílů je tak akorát. Celý to je samozřejmě (POZOR, TROLEJ) tak trochu příběh o tom, jak hnusnej a cynickej zloun dostal od sympaťáka roku na pamětnou, ale vůbec to nevadí, protože hra na kočku a na myš Laurieho a Hiddlestona prostě funguje díky jejich obrovskýmu charismatu skvěle. Líbila se mi i nejednoznačná postava Debicki (Jed) nebo nevyzpytatelnej Hollander (Corky) - trochu superhrdinskejm zjednodušením některejch částí seriálu souvisejících s geniálnim plánem Hiddlestona a Colman se to ale samozřejmě nevyhnulo (inscenace únosu hned na začátku, výlet do Laruieho tajný pracovny i bezproblémový sdílení fotek, grandiózní finále odehrávající se ve stejnym hotelu, kde vznikla záminka Hiddlestonovy pifky na Laurieho - a kde jen po pěti letech už z mnohadesítkovýho personálu očividně nebyl až na jednoho kuchaře příhodně nikdo, kdo by Hiddlestona jako dřívějšího hotelovýho manažera znal nebo si ho i jen pamatoval, atd. atd.) - o to víc mě potěšil ten krásnej fail těsně před koncem, kterej se jim podařil s tou sledovačkou konvoje. Celkově je to za mě parádně zábavná akčně-konverzační exhibice Hiddlestona a Laurieho, která by sice zrovna bez těchhle herců asi ničim moc zajímavá nebyla, ale právě proto, že zrovna s nima je, tak za zhlídnutí rozhodně víc než stojí.

    • 23.4.2019  11:15

    První záběr filmu (na certifikát Dogmatu) mě trochu zarazil - představa romantickýho filmu mi s timhle konceptem nějak dohromady nešla. Nakonec to ale fungovalo skvěle, a to navzdory začátku věnujícímu se po seversku klasicky jen poškozenejm, zoufalejm a hnusnejm lidem (rodiče hlavních postav, farář opilec, ale i třeba žalostně křečovitý Hal-Finnovo držení se vybledlý vzpomínky na to, jak jednou u nich na stadionu hrál ten Juventus atd.). Ten konec na vejletě v Benátkách, kterym všichni tak trochu trochu symbolicky vykročili z tý ubíjející maloměšťácký šedi toho jejich dánskýho domovskýho prostředí i jeho toxickejch vztahů, tehle konec to nakonec završil krásně - pořád jsem trochu (asi předevšim kvůli avizovanýmu následování principů Dogmatu) čekal nějakou závěrečnou ránu na solar, ale on je to naštěstí ve výsledku opravdu romatickej film: Někoho, s kym ten život bude snad o něco míň zprdele, si nakonec našli snad všichni, a bylo to tak sympaticky, nenásilně a nekýčovitě podaný, že mě to jenom potěšilo a z toho filmu (navzodry tomu naturalisticky šedavýmu začátku) jsem měl jen radost.

    • 26.3.2019  11:09

    Libí se mi myšlenka prvního MCU hrdiny čerpajícího ne předevšim ze svejch talentů a předností (tim nemyslim jen ženský, hahaha), ale právě ze svejch nedostatků, ze svý omylný lidskosti - ze všech svejch slabostí, selhání a pádů. Že by snad právě s timhle souviselo, že se Marvelka v porovnání se všema ostatníma zatim zdá zdaleka nejmocnější? (Předlohy načtený nemám). Film mě upřímně bavil, i když nic světobornýho asi úplně nepřináší - ale třeba ten neočekávanej twist ohledně zlejch/hodnejch Kree/Krullech mě mile překvapil. Celá ta hlavní herecká trojka je každopádně naprosto fantastická: Jak nečitelnej Law, tak ultrasympaťák S.L.Jackson i Brie Larson. Jednoznačně mi sedne ten odlehčenej styl, kterej je zrovna tady spojenej hlavně s postavou Jacksona (včetně konečně odhalenýho skutečnýho důvodu ztráty oka) - oproti Black Pantherovi a falešně patetickýho Infinity War snad nadějná předzvěst stylu End Game...

    • 26.3.2019  09:42
    Looper (2012)
    ****

    Neřikám, že kdybych hodně chtěl, že by se v Looperovi nedaly najít nějaký logický chyby, ale já jsem je tam teda na první dobrou neviděl a rozhodně mě nijak nerušily a dojem mi nekazily (možná až na tu úplně základní a nedotaženou myšlenku, proč že vlastně loopeři vůbec existujou a fungujou tak, jak fungujou - jak už třeba píše Zelvopyr) - film je podle mě konzistentní a prostě a jednoduše mě bavil. Za mě to je konečně zase slušný a zajímavý sci-fi, který jsem si navíc dokázal užívat - a ani mi vlastně nevadila ta pomalejší prostřední třetina v domě. Zato konec mi přišel vysloveně dobrej - všechno to horečnatý bujení všech možnejch do sebe zamotávajících se a vzájemně prolínajících se alternativ parádně ukončilo a posadilo na prdel řešení nejefektivnější, nejjednodušší a nejsmysluplnější. I když je to teda sci-fi, film vlastně končil nepřekombinovaně a nohama na zemi, což mi sedlo obrovsky. Jen teda ten Gordon-Levitt byl tak děsivě vyretušovanej, až jsem si nejdřív myslel, že jde jen o nějakýho jeho ošklivýho bráchu...

    • 25.3.2019  00:41
    Notting Hill (1999)
    **

    Za mě to je podobnej případ jako s The Holiday - skvělý obsazení, sympatickej britskej projekt, ale slabej scénář, díky kterýmu je z filmu vlastně jen nevýrazná romantická tuctovka plná těch nejlacinějších klišé. Musim teda ale uznat, že narozdíl od Holiday nemá Notting Hill mezi hercema slabší článek a že postavy jsou napsaný celkem zajímavě (zrzavá praštěná ségra, skvělej spolubydlící, uvěřitelně fungující kamarádi...), naproti tomu ale třeba soundtrack je výrazně to nejkýčovitější a nejnezajímavější, co si za dlouhou dobu vůbec ve filmový hudbě vybavuju. Ono upřímně - příběh lásky, kterej začne tim, že filmová celebrita nejvyšší ligy začne ňákýho jí neznámho nýmanda v podstatě na počkání a u něj doma(!) rovnou líbat, ten se za seriózní příběh evidentně vydávat nemůže, jenže ono v něm neni nic, co by tuhle narůžovělou připitomělost vyvažovalo nebo ospravedlňovalo - neni to ani pohádka jako Pretty Women, ani komedie typu Bridget, ani vážně míněný drama... Je to tak ode všeho trochu a nic z toho, takže ve výsledku z toho vyleze jen popcornová romanťárna bez čehokoli charakteristickýho nebo zajímavýho. Snad jen ta scéna, ve který mu ona řiká, že "nakonec je jen obyčejná holka stojící před klukem, kterýho prosí, aby jí miloval", byla opravdově silná - jinak jsem se ale většinu stopáže těšil na to, až to konečně (po absolvování kolečka víceméně předvídatelnejch zvratů) skončí. Nakonec teda i ten přeslazenej závěr vlastně celýmu filmu odpovídal. Za mě mezi 2 a 3* - sice lepší než Holiday, ale na 3* to teda pořád nemá.

    • 21.3.2019  15:06
    Po svatbě (2006)
    ****

    Nemůžu si pomoct, ale ten film na mě až moc hraje na city - možná je to zčásti i kvůli tomu, že mi přijde, že je za tim cejtit ta trochu jiná ženská ruka (soustředění na vztahy, projevy emocí, detaily na tváře, podbarvování návodnou hudbou), což nemyslim nijak pejorativně. Tý pohádkovosti a patosu tam ale na mě místama bylo trochu moc (osmiletej indickej klučík prokazující větší soudnost a vyspělost než jeho opatrovník, komplikovanej a podezřele vycházející plán podnikatele na rodinně-vztahovou rošádu...), ve výsledku mi ale tohle zážitek tolik nekazilo - výrazně mi zato nesedla ta hudba, která na mě v souvislosti se zobrazovanejma scénama působila nepatřičně jak výrazností, tak typově. Sílu toho filmu i situací, který řeší, ale vůbec nechci zpochybňovat, samozřejmě to dostalo i mě (Mikkelsen, Lassgard i ta jeho dcera byli skvělí). Jen bych si troufnul "svatost" podnikatele (Lassgarda) a jeho oběti lehce nahlodat a zpochybnit tim, že o ryzosti jeho charakteru nebo konzistentnosti jeho osobnosti vlastně moc nevíme - sice až do sebedestruktivního konce rozjíždí (POZOR, TROLEJ) tenhle svůj poslední plán zachránit aspoň rodinu, ale kromě toho tam v moc jinym světle ukazovanej neni - a i tak tam jsou výrazný náznaky, že ne zdaleka všechno je s nim ideální (scéna v restauraci, první setkání s Mikkelsenem...) - což ale pro mě film spíš ctí než sráží, protože ta zdánlivá černobílost jeho postavy by byla jenom neuvěřitelná. Třeba ta scéna, ve který brečí, že nechce umřít, ta mě rvala taky. Za mě je to opravdu příjemný překvapení, ale ze severský kinematografie si vejš stavim rozhodně jiný filmy (Hon, Dogville...) - pro mě slabší 4*.

    • 13.3.2019  14:58

    Líbí se mi každej pokus o kritický a inteligentní zamyšlení se nad tim, co Ježíš moh prožívat a jaký to pro něj mohlo bejt - jsem rád za cokoliv, co tadyto zdánlivě nedotknutelný, staletíma církevní cenzury tabuizovaný a dogmatizovaný téma stáhne z výsostnejch výšin vitráží a chrámovejch oltářů zpátky na zem, bez pozlátka a patosu mezi lidi, nás, obyčejnej, sprostej plebs - tam, kde to původně začalo a kde to taky (nebejt všech těch historickejch ideologickejch znásilnění) vždycky mělo zůstat. Jako obrovsky podnětnej film plnej zajímavejch myšlenek teda nemůžu Poslední pokušení nebrat, ale upřímně řešeno mě víc zasáhl a víc toho ve mě posunul už Jesus Christ Superstar (obzvlášť jeho živý londýnský provední k 40. výročí uvedení muzikálu, s Minchinem a Mel C, ze kterýho na mě to zoufalý a nervydrásající míjení se Jeíže s Jidášem působilo ještě silnějc) - i když dost možná proto, že jsem se k němu jednoduše dostal dřív. JCS je z perpsektivy Jidášovy, LToC z Ježíšovy; v JCS o svym božství Ježíš nepochybuje, jen by se tomu údělu nejradši vyhnul, v LToC si Ježíš neni jistej, kym je a co se po něm chce; v JCS má Ježíš s Jidášem problém hlavně komunikační - prostě se nechápou, v LToC jde o nesoulad mnohem zásadnější - Jidáš mu místama ani nevěří (ale jak by moh, když sobě nevěřil ani sám JC); v JCS visí hlavní otazník nad tim, jestli mělo Ježíšovo "vydání se napospas" nějakej smysl, v LToS visí hlavní otazník nad tim, jestli vůbec je nebo není Mesiášem. Tomu, že se na to každej film dívá trochu jinak, teda rozumim, jen na mě aktuálnějc a konzistentnějc (nebo uchopitelnějc) působí líčení JCS, LToS na mě funguje spíš jako filozofický zpochybnění celýho toho božskýho údělu a podstaty božství - v porovnání s JCS víc na "akademický" než "lidský" úrovni. Obrovsky se mi film ale líbil řemeslně - přesvědčivý dobový prostředí bez kulisový nebo kostymérský pachutě, špína za nehtama (patřičně kromě vyšampónovanejch farizejů), Poslední večeře byla jak zhmotněnej da Vinci; neotesaný a nesourodě humpolácký kříže; špinavý oblečení; rozervanej Dafoe; interakce Ježíše s Jidášem ("Takže nejsi Mesiáš! Pokud jsi Mesiáš, proč musíš zemřít?"), a s otevřenou pusou jsem koukal i na celkem příhodnej vývoj Lazarova osudu. Poslední pokušení se mi do hlavy zvrtalo hezky a pořád mě to nutí o tom přemejšlet... ale krvavou brázdu to ve mně upřímně řečeno nenechalo. "Myslíte si, že jste něco speciálního? Bůh není Izraelita!"

    • 6.3.2019  10:37

    Tu muzikálovou rovinu (na Triera tak netradiční) jsem si obrovsky užíval, ty písničky jsou silný, zajímavý, jiný... a nádherný (třeba ta u vlaku s Jeffem). S tou dramatickou rovinou už jsem měl ale trochu problém - ve větším vcítění se do kůže Selmy mi bránila neustále sílíci myšlenka, že to všechno ale přece doprčic vůbec nebylo nutný! To její chování mi nedávalo čim dál větší smysl (POZOR, TROLEJ) - i kdybych přijal to první wtf, totiž že se nechala bez jakýkoli snahy o vysvětlení nebo obranu zatknout za vraždu a že jí to v nějaký zvrácený rovině má vlastně dokonce ctít (protože tomu, koho se stala obětí, ještě předtím slíbila, že o jeho tajemství nikomu neřekne), tak i kdybych tohleto vzal, tak už mi to zas pak nesedí s tim, že v momentě, kdy se vše provalí a už neni co zatajovat nebo koho bránit, Selma situace vlastně apaticky nevyužívá a dál se nechává okolnostma pasivně vláčet - čimž ale zase popírá ten důvod, proč bychom ty původní a první motivy měli brát jako ctnost, totiž kvůli upřímný starosti o syna. Protože pokud bez problému přijímá scénář, ve kterym její syn ztratí matku (o psychický rovině zraněnýho dítěte vůbec nemluvim, je tady ale ještě ta rovina materiální, hmotný zabezpečení, který mu ona samozřejme zajistit nedokázala; vše šlo na operaci očí) a všechno je to ještě za situace, kdy pro to vlastně žádnej rozumnej důvod neni, padá tim vlastně i ta její role dobrodinice - někdo, kdo se obětuje zbytečně a svou obětí nic neřeší, ale naopak komplikuje a svýmu okolí ubližuje, ten nemůže bejt branej jako altruista. Pak by se teda nabízelo, že se tim všim vlastně trestá za to, že syna na svět sobecky vůbec přivedla, ale to znovu směřuje k tomu, že ve skutečnosti o nijak posvátný obětování se pro někoho nejde (a o nostiele titulu Golden Heart už vůbec ne). Ze dvou možností, kde jedna znamená, že film je nekonzistentní a nedává smysl, a druhá ve skutečnosti znamená popření ctnostnejch úmyslů i motta celý trilogie, si tak vybírám tu druhou a věřim tomu, že stejně jako byla problematická láska Emily/Bess ve Vlnách a stejně jako byl nikam nevedoucí únik Karen v Idiotech, tak i tady dobrotivost a obětavost Selmy má ještě úroveň skrytou, která to celý vlastně zpochybňuje - a že to byl i Trierův záměr. Zajímavá ale byla i rovina jejích přátel - i oni se často tvářili nezištně a upřímně, čistý motivy ale prokázal snad jen Jeff/Stormare (u kterýho to ale nebylo jen přátelství, ale i fyzická přitažlivost) a až idylicky svatý dozorkyně ve vězení: dokonce i ta její nejlepší kamarádka Kathy, navzdory tomu, že ji často skutečně pomáhala a tahala jí z bryndy, navzdory tomuhle i ona jí byla schopná říct pěkně zlý věci a opustit jí v ten nejkritičtější moment. Zaujala mě taky situace, kdy jí kamarádi nebyli schopní zajistit zaplacení právníka, kterej by jí byl schopnej znovuotevřít případ - přitom pokud stačila Selmou našetřená suma, mohli se jí oni složit na operaci synovi a pak by jim to třeba dalších deset let Selma mohla vracet, a byl by to win-win (synovy oči i její život) - vodevr, možností by bylo víc; pokud ale šlo Selmě doslova o život, je zajímavý, že to ty její tak opravdový kamarády nenapadlo (že s tim nepřišla ona, to by se ještě dalo svést na to, že jí šlo opravdu jen o ní a o ten její trest sebe samý). Film je to rozhodně zajímavej, ale pro mě rozporuplnej v tý svý muzikálový vs. dramatický lince - tu dramatickou jsem prostě moc prožívat (narozdíl od tý muzikálový) nedokázal - i kvůli těmhle rozporům. WTF moments: Vlastně celá postava Selmy - ale o tom vejš. Podivný bylo i to soustředění na Československo - pro kohokoliv jinýho asi bude platit, že ČS se rovná něčemu divnýmu a neznámýmu a že se tam vejde vlastně cokoliv, my ale máme tu smůlu, že víme, co cvalda znamená, a jak to absolutně nedává smysl v kontextu, ve kterym to rádobyzajímavě Selma používá, nebo jak nepochopitelný je soustředění na Oldřicha Novýho včetně toho jeho začlenění do příběhu (přítomnost u soudu). Podezřele rychlej, jasnej a jednoduchej byl i soud o rozsudku smrti, stejně jako vřelý vztahy s dozorkyněma - ale dejme tomu, že to mohlo bejt nazíraný zjednodušenou optikou astrální Selmy.

    • 4.3.2019  14:11
    MOST! (TV seriál) (2019)
    *****

    Navzdory třaskavýmu námětu Most spolehlivě a pohotově vybruslí z každýho náznaku patosu nebo laciný agitky - možná proto má seriál tak obrovskou sílu. Asi by to pro mě bylo celkově spíš na 4*, tu pátou ale dávám za absolutní přidanou hodnotu: Nejen že se Prušinovskýmu s Kolečkem podařilo napsat něco, na co by si leckdo jinej netrouf (já bych taky nevěřil, že by něco takovýho mohlo dopadnout dobře), ale oni to dokonce napsali tak, že to oslovilo tu masu, tu veřejnost, toho neelitářskýho průměrnýho diváka - tak, jak se to snad ještě ničemu jinýmu v Čechách (z filmů nebo seriálů) nepovedlo. Očividně to neurazilo ani cikány, ani bělochy, ani rasisty, ani alkáče, ani dementy - a to přesto, že aspoň něco z toho je většina právě tý masy, kterou seriál tak nadchnul; a neurazilo je to ani přesto, že skoro z každýho tohodle typu si Most dělá srandu a tak trochu se mu vysmívá. Jedinej, kdo tak dneska Most ve veřejnym prostoru odsuzuje, jsou až na výjimky jen bigotní konzervativci nebo náboženský dogmatici - jakou lepší reklamu by si mohli tvůrci vymyslet? Trochu si sám kladu otázku, z jakýho důvodu se seriál líbí právě i těm reprezentantům názorů a chování, ze kterejch si Most dělá srandu - že by jen kvůli těm hláškám? To se mi moc nezdá - spíš mi to sedí na to, že seriál si na nic nehraje, neni elitářskej a nevnucuje ňákou svojí interpretaci, a že probíhá v reálnym "nefilmovym" prostředí; a to očividně funguje. Neodehrává se v "dávný" minulosti jako Svět pod hlavou, neni to satirická fikce nebo podobenství jako Kosmo, neni to z obyčejnýho života vytrženýho prostředí malýho hotýlku jako ve Čtvrtý hvězdě nebo v detektvikách jako třeba Rapl - odehrává se to v obyčejnym nezajímavym městě a v obyčejný hnusný hospodě, s cikánama a podvodníčkama na každym rohu, odehrává se to tam, kde to všichni známe, kde skutečně žijeme a kde je to aktuální pro všechny, tady a teď. Most vlastně trollí a dělá si srandu z omezenců a omezenejch názorů - obecně, jakejchkoliv: ať už se to týká rodinnejch poměrů (tahanice o Tondu), afektovaný hlouposti (Ilona) nebo škatulkování lidí podle rasy, pohlaví nebo orientace (všechny možný i nemožný kombinace tohodle obstarává postava Dášy, Luďana a Franty), dělá si srandu z náboženský pokrytecký omezenosti (exotec alkoholik) i aktivistický naivity (Blanka), dělá si srandu z korektnosti a slušňáctví - a baví se tim sympaticky, nepateticky a asi trochu počesku s tim, že je to všechno vlastně tak trochu jedno, pokud se přestaneme chovat jako debilové. Pokud se někomu podaří dát takovýmu námětu a vyznění jazyk, kterej mluví pochopitelně vlastně k celýmu národu (bez velký nadsázky), je to obdivuhodnej výkon a zaslouží si za to nic než respekt a aplaus - protože jenom komedie to neni, a možná jsem idealista, ale věřim, že potenciál něco třeba trochu posunout nebo pomalu začít měnit, to má podle mě Most tim svym zásahem nesporně. Ta přidaná hodnota je tady využitá na 100% a já jsem upřímně šťastnej, že něco takovýhodle tady dneska vzniká - a hlavně, že to lidi berou. tl;dr: Co pro jiný země znamená třeba moralizující hollywoodskej trhák typu Kult hákovýho kříže, to může pro Čechy nést (s vodkou nebo pivem v ruce) právě Most - i když je to formou i žánrem něco úplně jinýho, obdobný myšlenky ve vážnym hávu patetickýho filmu by tady nikoho nejspíš nezajímaly ani neoslovily. My očividně líp umíme tohle - a přes to (nebo právě proto), že se to k žádný agitce nenížilo, myslim, že ten přirozenej dopad je ve výsledku ještě větší.

    • 1.3.2019  09:28
    Idioti (1998)
    ****

    Proti konformitě a společenskýmu uspořádání, až na dřeň - takovej Trierův Fight Club. Proti všemu a proti všem, o snadný a snad i pochopitelný cestě tam, za ten okraj, a o opojný chuti "pravý svobody" a nespoutanosti konvencema, ale i o složitosti až nemožnosti cesty ven. Přestože (asi i kvůli formě Dogmatu) film neni tak efektní jako třeba právě Fight Club, tak třeba ten konec (obzvlášť scéna s Karen a její rodinou) pro mě jako diváka byl na tý empatický rovině snad ještě bolestivější. Ty principy a podstatu ale u Triera i Palahniuka vidim stejný a tak to, co se mi líbilo v Klubu rváčů, se mi zákonitě muselo líbit v jinym (Trierově) pojetí i tady - ideovej vůdce, prvotní zalíbení mnohých následovníků v samotnym překročení nějakejch hranic, ale ochota mála pokračovat až k sebezničujícímu konci; vcelku pochopitelnej motiv, kterej je ale ve skutečnosti nikam nevedoucim útěkem a s nim související bod, ze kterýho už neni návratu a kde už to ubližuje i lidem kolem... Mě Idioti upřimně bavili a dávaj mi smysl, ale úplně rozumim někomu, komu tenhleten styl a přístup vůbec sednout nemusí. A taky musim uznat, že jak do mý psychiky třeba ten Fincehrův Fight Club nebo Trierovy Prolomit vlny vrazily silou atomovky, tak Idioti jsou v porovnání s nima spíš jen takovou v zásadě "neškodnou" rachejtlí - navzdory společný tematice na mě ten dopad maj prostě jinej a ne tak intenzivní (což znovu nejspíš souvisí i s Dogmatem a jeho metodama). Jo a docela by mě zajímalo (POZOR, TROLEJ), jestli to mimino z rozhovorů s "odpadlíkama" je produktem toho grupáče...

    • 26.2.2019  11:54
    Most (TV seriál) (2011)
    ****

    První série slušná, druhá slabší, poslední dvě nejlepší (ale na 5* ani tak nejsou). Pořád je to sice z 90% detektivka, v druhý půlce seriálu se ale k zásadnějšímu slovu dostávaj konečně i jiný roviny (předevšim spojený s osudama hlavní dvojice, ale aspoň něco). Neveřil jsem po konci druhý série, že vynucená ztráta jednoho z hlavních herců (a mý nejoblíbenější postavy) může dopadnout dobře, ale k mýmu překvapení to dopadlo ještě líp a ta chemie ústřední dvojice, totiž právě to na seriálu (podle mě) vůbec nejzajímavější, fungovala pořád líp a zajímavějc. Absolutně nejsem samozřejmě schopnej odhadnout, jak velkou přidanou hodnotou je pro sevěřany bilingvní dánsko-švédský pojetí, pro mě jako cizáka to je ale nakonec přese všechno "jen" skvělá severská detektivka - srovnání s podobně pojatym Killingem se nejde vyhnout (včetně převzatýho mechanismu ústřední dvojice - problémová policajtka a její soužití s mužskym kolegou), ale mě osobně komplexnější a zajímavější připadá právě ten Killing. Chladná a často uhlazeně neosobní atmosféra celýho seriálu mě ale bavila, stejně jako s ní tak křiklavě kontrastující vyjadřování asociální Sagy jdoucí až na tu nepřijemnou dřeň, kterou jsme si ve společnosti odvykli řikat i poslouchat, i ta její střídavě oblačná a neustálym bojem o pochopení poznamenaná spolupráce s kolegy. Bohužel těch nešvarů a wtf je tam víc, než by se podle mě slušelo, ale o tom něco blábolim v komentářích jednotlivejch sérií.

    • 26.2.2019  10:27
    Most - Série 4 (série) (2018)
    ****

    Možná nejsilnější série, ale přesto tomu k dokonalosti něco schází. Potvrdil se ale naštěstí trend z trojky, že seriál přece jenom postupně nabral širší záběr a postavy konečně vykresloval komplexnějc a líp než v prvních dvou sériích - ale i po konci Mostu jde říct, že kvalit Killingu seriál aspoň podle mě nedosahuje. Drama se už sice odehrává i jinde než (téměř) jen v tý detektivkový linii, ale na druhou stranu jde pořád téměř výhradně o dvojici Sagy s Henrikem - osudy zbylejch postav jsou líčený jen podle potřeb děje. A kdybych chtěl bejt hnusnej, tak i tohle, ta nejzajímavější rovina seriálu, byla vlastně tak trochu převzatá z Killingu = problémová policajtka a její spolupráce s nejbližšim kolegou (to by mi ale samozřejmě vadilo ze všeho nejmíň - oba seriály na to jdou samozřejmě dost jinak). Líbilo se mi i to, že se tady objevilo pár zajímavejch nápadů, který mi přišly, že už konečně jsou nosný a že maj přesah (za mě narozdíl třeba od snahy Jense z první série vyvolat společenskou debatu poukazováním na podle něj nejpalčivější civilizační problémy), zas ale ne vždy byly dotažený - nápad s projektem utopicky komunitního Města, zajímavý postavy "ředitelky" města i občas trochu děsivýho a nevimcosioněmmyslet Franka, závislost "pomoženejch" Christophera a jeho matky na jejich (asi ne tak nezištnym) zachránci, ukázkový vytrestání a vyjebání s gangsterem/otcem tý holky v nemconici, problematická úloha policie jak v příběhu s do kouta zahnanym Tommym bojícím se o život, tak v situaci s do kouta zahnanym Tariqem ze všeho nejvíc děsící se deportace atd. Třeba linie se Sagou a její wtf matkou by si podle mě zasloužila víc prostoru, dobře uzavřená mi naopak přišla linka se zmizením Henrikovy rodiny - a to včetně (POZOR, TROLEJ) komplikovanýho Henrikova znovusbližování se s Astrid. Ze tří pro mě největších závazků tvůrců z předchozích sérií (vrah Gertrud z konce s02, inscenovaná vražda Saginy matky a zmizení Henrikovy rodiny ze s03) se tak se ctí vyřešila cca polovina - totiž Henryk a jakž takž Sagina matka; zato k vrahovi Gertrud se už nikdo nevracel a přesto, že samozřejmě neni třeba objasňovat vše, tak tady to na mě spíš než jako zajímavej záměr působí jako tvůrčí bezradnost a alibismus při vytváření provoplánovýho tajemna. Skvěle vybraný mi ale přišli herci - jak v celym seriiálu, tak předevšim v týhle poslední sérii (psycho pseudoaltruista Frank, kluk Christopher, vozejčkář Kevin, ale i ta ajťácká švédsko-dánská dvojka z policejní kanceláře...) - a to samozřejmě s dokonalou trojicí Saga plus Martin/Henrik v čele. Celkově je to super seriál, ale k aureole pomalu toho nejlepšího, co kdy vzniklo, to za mě má přece jenom daleko - ten smysluplně a hezky otevřenej konec mě ale v zásadě potěšil: Henrik začíná znovu budovat vztah s Astrid a Saga se byla konečně schopná postavit otázce, jestli se s M. syndromem matky náhodou nespletla - a osvobozená od týhle nejistoty uzavírá celou životní kapitolu (rodinnou a z ní vycházející i tu policejní) s tim, že se za Henrikem nejspíš vrátí... ale kdo ví, co bude. WTF moments: Nemůžu a nechci dát 5* sérii, ve který třeba k jednomu z hlavních průlomů ve vyšetřování dojde kvůli nevěře odhalený údajně díky barvě očí cca ročního dítěte (že barva může bejt v roce ještě neustálená, to radši pominu rovnou) - tvrdit s absolutní jistotou a už v první vteřině vizuálního kontaktu, že otcem ten nebo onen bejt jednoduše nemůže kvůli barvě očí jeho vs. dítěte a tečka, to je něco tak hloupýho, že u takhle vymazlenýho seriálu je to fakt na facepalm - zvlášť, když je to v seriálu umocněný roztomilou větou "Škoda, že lidi nerozuměj biologii". Škoda, no. (Reálná je v zásadě jakákoli varianta a dědičnost očí je kurva složitá a nejednoznačná - a to vim i já jako laik, nebiolog a negenetik). Jasně, když to nejdřív vypadalo jako menší scénáristická berlička, tak jsem si řkal, že je to jen zbytečný, ale dejme tomu, ale když se to tam pak propere ještě pětkrát a když to ve výsledku znamená skutečnej a pro celej policejní sbor nezpochybnitelnej průlom ve vyšetřování, tak to už je trochu moc. Další wtf bylo třeba mateřský znamínko toho inteligenta, kterej si vezme kuklu, aby ho nebylo poznat, ale nějak si neuvědomí(?), že má vlastně u nosu znamínko jako kráva, který mu čistou náhodou pokrejvá pětinu odkrytý části obličeje(??). Hloupě vyznívající zkratkou byla i situace, kdy gangster konečně sehnal protijed pro údajně otrávenou dceru, a jal se ho bez jakýkoli diskuze s doktorem (kterej byl od něj pár kroků) sám od sebe bodat dceři do břicha - bez pochybností, jak to udělat, kam to píchnout, kolik toho dát atd. atd. Zbytečně šroubovaný taky bylo prohlášení Sagy hledající Henrikovu rodinu, že se nedá nic dělat a že musí přestat, protože "Vyšetřování nikam nevede" (po tom, co jenom oslovila Anitiny mužský kolegy a tý jí po osmi(!) letech kupodivu(!) nic konkrétního neřekli) - nakonec se to bohužel potvrdilo jako účelový odložení kvůli tomu, aby na tom o pár chvil pozdějc mohla začít s o to větším patosem dělat znovu. Plus samozřejmě takový ty klasický detektivkový nešvary typu příhodnejch odhalení zrovna v době, kdy u zjištěnejch pachatelů je někdo z detektivů (Susanne Winter se Sagou, Henrik s Kevinem...) atd.

    • 17.2.2019  11:46

    Něco mezi Ready Player One (bez notorickýho hláškování) a Avatarem (s cyborgama místo emzáků). Salazar sice pěkná je, ale ten její neustále vypíčeně fascinovanej výraz mě celkem rozčiloval - stejně jako na mě trochu rušivě působila ta její až moc uhlazená digitální tvářička. Nemůžu se rozhodnout mězi dvěma až třema - mezi nadprůměrem a podprůměrem, protože jsem přesvědčenej, že z děje ve mě za měsíc nezůstane vůbec nic, na druhou stranu tomu ale nemůžu upřít to, že (narozdíl právě od jinak žánrově podobnejch Avatara s Ready Player One) se Alita nesnaží tvářit jako nijak pateticky světoborná věc - ať už agitkou a vizuálem (Avatar) nebo humorem (RPO). Navzdory možná předloze (nečet jsem jí) je totiž Alita pohádkově naivní a ničim zajímavá nebo průlomová - výrazně se mi líbil snad jen nápad se zapovězenym nebeskym městem, kam se zezdola nikdy nikdo nedostane, a taky zajímavá postava tatíka Christophera Waltze. V rámci efektový sci-fi/fantasy pohádky mi zas ale nesedí ústřední motiv celýho filmu, ten motorball - totiž ekvivalent gladiátorskejch zápasů se vší svou brutálně-bestiální podstatou i přízemní krvelačností diváků, která se tady ale líčí pomalu jako ta nejúžasnější a nejkrásnější věc na světě (včetně roztomilý Ality, která se ve hře realizuje, jako kdyby to byla kdovíjak povznášející a ctnostná činnost) - jako záminka k dalším efektům a dramatickej scénám to ale samozřejmě slouží dobře. Za mě mezi 2 a 3*.

    • 13.2.2019  16:19
    Bird Box (2018)
    ***

    Slušnej atmosférickej thriller, ale nic převratnýho. Takový něco mezi Tichym místem a The Happening - toho Shyamalana mi to připomínalo celkem dost. V porovnání s Tichym místem to sice tak strašně hlupoučký neni, ale i tak mi tam ve výsledku nejvíc vadí podobnej mechanismus nedotažeností, scén na efekt a logickejch chyb. Bavilo mě to celou dobu (až na ten přehnanej a zbytečnej konec), to tomu upírat nechci - ale život mi to nemění, nový otázky nepokládá a žánr nikam dál neposouvá. Zbejvá z toho teda obyčejnej thriller, jako kterej to sice nějak funguje, ale těch chyb tam bylo moc na to, abych je dokázal přejít - zvlášť v situaci, kdy je to právě tohle vykreslení birdboxovskýho světa a konzistence tohodle konstruktu, na čem film téměř výhradně (když pominu atmosféru) stojí. (POZOR, TROLEJ) Vadila mi zbytečná doslovnost a předvídatelnost spojená i s tim retrospektivnim stylem vyprávění (díky kterýmu je člověku třeba celou dobu jasný, že Bullock přežije a skončí s oběma dětma, takže tý druhý krasavici, matce Girl, se prostě musí něco stát) - moc přiznaná byla například hned ta scéna v nemocnici, když už při prvnim záběru (dlouhym a detailnim) na tu ženskou v tom oranžovym bylo jasný, že ta se tam bude za pár minut nějak efektně zbavovat života - a taky že jo; dál třeba zbytečně dlouhý a zbytečně detailní záběry na měnící se oči atd. atd. Kromě těchhle spíš konkrétnějších věcí mi ale vadily i zásadnější logický lapsy nebo chyby - a to přesto, že jinak mě film opravdu bavil, a že kromě obsazení (nejvíc jsem si užíval Malkoviche - herecky i jako postavu) tam byla spousta zajímavejch momentů - třeba Malkovich a s nim spojená otázka, jak moc má smysl bejt v takovejchhle situacích humánní (mrzelo mě, že tohle ani Malkovich ve filmu nedostali víc prostoru); myšlenka o potřebě snů, jakkoliv nereálný můžou v daný situaci bejt; otázky spojený s výchovou dětí v takovymhle světě atd. WTF moments: Když pominu nijak neřešenej problém dodávek elektřiny nebo vody (s těma kvantama mrtvol, který musely všechno celkem spolehlivě zamořit), nerozumim třeba tomu, proč pohled přes obrazovku na zrůdičky jednou vadí (Japonec na domovních kamerách) a jindy ne (celej svět během televizního zpravodajství, když to všechno začalo). A jak to, že si všichni byli tak bohorovně jistý, že To nevletí dovnitř - že doma jsou před Tim v bezpečí, i když otevřou někomu zvenku? Zarazila mě ale třeba i zajímavost tady na csfd - že prej režisérka natočila scénu, kde monstrum vypadalo jako tlustý mimino, protože se přece mělo personifikovat podle individuálních hrůz každýho člověka - tak proč potom tim Něčim byli všichni tak nesporně a předevšim fascinovaný? A to včetně bláznů a psychoušů, ze kterejch se stali nadšený evangelizátoři novýho Osvícení? Výlet autem se zatemnělejma okýnkama jen pomocí parkovacích senzorů a GPSky by musel skončit asi tak v první minutě, protože stav, ve kterym silnice musely zůstat (a tam by mrtvoly byly to nejmenší), by takhle průjezdnej nikdy bejt nemoh - a to už vůbec nemluvim o tom, že by se nedalo říct, kdy a jak zatáčet, při kolizi s čimkoliv už by se člověk nemusel vymotat atd. atd. Taky příhodně nebyla řešená nakládka proviantu, ani třeba vjíždění do garáže - což jsou vlastně hrozný blbosti, ale přesně tyhle blbosti by musely bejt fatální a bylo by jich tisíc. Stejně jako v Tichym místě bylo životní nutností neudělat hluk, tady je nutností se nepodívat - a stejně, i po pěti měsících a se dvěma malejma a nesvéprávnejma dětma je Sandra schopná používat jen šátky, který se můžou kdykoliv jakkoliv sesmeknout, a nazdar, šlus? To samý při tý jejich vodácký vyjížďce na řeku - to nikde neměla vesty, sudy na věci, cokoliv? A pokud fakt ne, to si ten batoh s dekama a životně nutnym jídlem aspoň nepřiváže? Zvlášť, když ví, že je čekaj peřeje? A to si k sobě nebo k tý lodi (a nejenom na lodi) nepřiváže ani ty děti?! Věci si na vodě hlídáme i my - a to vidíme, nejsme na nich životně závislý, a neni konec světa. Nebo ta procházka pralesem, kdy Sandra neohroženě drží každý dítě za jednu ruku, a takhle v rojnici spolu bez velkejch komplikací naslepo jdou divočinou, kam je napadne (bez zlomenejch rukou a nohou, bez pádů na každym desátym metru, bez vrážení do stromů...) - já chápu, že ten film nemůže trvat pět hodin a že by nikoho nebavilo se koukat, jak tam se tam pořád někdo zoufale a bez orientace válí po zemi, ale stejně - nějakou zlatou střední cestu by to chtělo. A ten až pohádkovej konec v komunitě slepců a jejich nalezenců - jako sice hezký, že to všechno dobře dopadlo, ale navzodry tomu, že jich je tam nejmíň několik desítek na pár metrech čtverečních, tak ten podezřele zeleňoučkej trávník jim tam vypadá, jak kdyby se po něm někdo poprvé prošel před pár vteřinama. A co žerou jejich zvířata? Nebo oni? Atd. atd. Ale to je jedno - jak řek Malkovich: Let's make the end of the world... great again!

    • 11.2.2019  09:56

    Doteď jsem si myslel, že sklepácká Kritika Bible je jediná svýho druhu, ale ta pětiminutovka u krbu, kde se Gabriel snaží naučit "základy slušnýho chování" (na Bibli) a kritický myšlení (pokus o diskuzi nad ní) lidi, který svoje konflikty normálně řešej na dvorku mlácením se do hlavy vycpanejma zvířatama nebo kusama nábytku, ta se teda Hřmění směle vyrovná. Jinak vymyslet smysluplnější komentář, než kterej je Ghoulmanův, to už asi ani nejde (včetně postřehu o třech patrech sanatoria jako třech rovinách nietzscheovskýho vědomí) - zakázaný horní patro s domnělym otcem dává bratrům jedinou vyšší hodnotu jejich života, kterej se jinak odehrává výhradně v přízemí - a stejně (nebo ještě víc) zakázanej sklep, kam nesmí už vůbec nikdo, se očividně přímo týká jejich nejnižších rovin. A ten prosluněnej konec snad nejde brát jinak než jako idovskou hyperbolu ve stylu "co by kdyby" (podle komentářů ho ale přesto někdo doslovně chápe a považuje to za pozitivum filmu ilustrující, že "každej život je krásnej", což by mě asi nenapadlo - ale přesně tohle je na filmech tak hezký). Ten film je zajímavej a mě osobně obrovsky bavil - třeba ten nepoměr mezi smečkovsky zvířecim chováním bratrů a častejma jejich filozofickejma úvahama nebo knižní mluvou, a taky samozřejmě ty scény, kdy se tam každou chvíli natvrdo a do prvního bezvědomí mydlej válečkama, kovovejma sudama nebo mrtvou drůbeží. // "Františku, nezlobim se, že jsi bratra bacil labutí velkou, to se může stát každýmu." "Vždyť nemůžu hejbat nohama. -Nic ti neni, to se ti jen v týle zpřetrhaly vazy, to se spraví." "Máte vy vůbec nějaký vzdělání? -Jednou jsme měli osla. Naše vzdělání se neslo v tomhle duchu, dá se říct."

<< předchozí 1 2 3 4 5 8 12 15