Helmutek

Helmutek

J. Cevarom

Česko


14 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
    • 14.2.2018  13:48

    Všechny tři části Strnadovejch jsou (ještě s nějakou minimální omáčkou navíc) řešený v samostatnym filmu, tak se tady nechci opakovat - díl po 35 letech je vlastně jen poslední třetinou filmu. Ivaně a Václavovi obrovsky fandim, stejně jako asi většina lidí, ani jim se ale problémy nevyhnuly - otázkou je, jak velkej podíl na tom má ta jejich workoholičnost. Osobně jsem se Martinově revoltě (v dílu po 20 letech) ani moc nedivil, když vyrůstal v rodině, kde rodiče na nic a na nikoho neměli nikdy moc čas a kde se všechno obětovalo práci (a když práce náhodou nebyla, tak se nějaká vymyslela), o to víc mě ale potěšilo letošní pokračování, ze kterýho je vidět, že dneska už je z Martina skvělej, pohodovej a pozitivně naladěnej kluk (jakej rozdíl oproti pesimistickýmu a škarohlídskýmu otci, co?), schopnej dokonce založení vlastní rodiny. Super, to pro mě byl obrovsky pozitivní moment. Naopak mrazení jsem měl z Václavovy a Ivaniny manželský krize vyústivší v odložení svatby jejich dcery (dyť už kurva měli i oznámení! A všechno kvůli jejím rodičům... To musela bejt docela pecka, teda) a taky v rozpad vztahu jejich nejstaršího syna - tolik k názoru, že když se rodiče rozvedou už s dospělejma dětma, tak to tolik nevadí. Tady to naštěstí rozvodem neskončilo, ale například z toho Václavova pro mě nesmyslně konfliktního a zbytečně ješitnýho předsvatebníího ultimáta "Já jsem řek, že na tu jejich svatbu nepudu, pokud neuvidim jejich rodiče. A teď si představte, že oni za mnou nepřišli. Tak já jsem si řek, že prostě ne", z toho mi fakt šel mráz po zádech. Stejně jako z poznámky směrem k Martinovi, když začínal s cykloservisem, typu "No on je spokojenej, řiká, že se má dobře, no. Ale kdyby si to uměl spočítat, tak by zjistil, že se dobře nemá" (trochu parafrázuju). Každopádně naopak k Václavově cti budiž počítáno to, že žít s dalším workoholikem, ještě k tomu s psychickou poruchou, to neni žádná legrace, a Václav to ustál - ustálo to i to manželství, kde se oba nakonec pořád maj evidentně rádi. A to je obdivuhodný, a i v rámci ME jde vlastně o podle mě ojedinělej případ, kdy to partnersky dopadlo vlastně dobře - o jedinou pozitivní vlaštovku, která se sice proletěla pár uragánama, omlátilo jí to o několik zdí a protáhlo pár kalužema, nakonec ale letí dál a je naděje, že v pořádku jednou i doletí. A naposled - Ivaně i Václavovi respekt za to, že jsou schopný s takhle intimní zpovědí jít ven. Protože soudit a hodnotit je je tak snadný... A tim, že dokument pustěj do světa, tu možnost bejt odsouzený dávaj každýmu; i to je pro mě obdivuhodný gesto. Stejně jako oni jsem ale i já přesvědčenej, že jejich příběh má sílu lidem ve vztazích pomáhat.

    • 14.2.2018  13:02

    Stejně jako píše Tron, jediný překvapení je, že se nerozvedli zrovna tihle dva. To nic ale pro mě nemění na tom, jak už jsem o nich psal u minulejch dílů, že o fungující nebo příkladnej vztah teda fakt nejde: Materiálnost, orientace na viditelný, sobeckost obou a (minimálně předkamerová) neochota k jakýkoli empatii k sobě navzájem při konfliktních situacích... Same old song . Jako v prvních dvou částech. Zůstali spolu, ale navzdory materiální (víc než) zajištěnosti maj problémy mezi sebou i s dětma, a o šťastný lidi očividně nejde (to neni soud - jak sám řiká Antonín: "Vnuci, děti, život dobrý, ale nejkrásnější pocit mám z tohodle baráku, kterej jsme vybudovali." nebo jinde "Nejsem nešťastnej, a nejsem ani extra šťastnej"). Takže i pro mě je překvapení, že nakonec i Mirka s Antonínem se spolu očividně nějak naučili žít, spíš ale z mýho pohledu jde o pár, kde se jeden druhýho naučil trpět - a to, aspoň pro mě, neni ani trochu následováníhodnej model.

    • 14.2.2018  12:52

    Tohle je pro mě docela nálož; Vladimír si o sobě očividně myslí spoustu úžasnejch věcí odpovídajících jeho evidentně narcisistní povaze, asi ale nebudu sám, kdo v něm vidí někoho trochu jinýho, než za koho se prezentuje. Ale nechci soudit - Zuzana si ho tenkrát ostatně vzala dobrovolně; kromě toho ME jsou všechno, jen ne podklady pro naše potenciální ubohý odsudky. Zrovna tak budou určitě další, kteří v něm uviděj někoho, kdo si dokázal jít za svym... Každopádně Vladimír je ze sledovanejch lidí asi jedinej člověk, kdo žije takhle výstřednim a bohéskym životem, což je (z dokumentaristickýho hlediska) jednak zajímavý, a pak se to samozřejmě nějak muselo podepsat právě na rodině - jak na Zuzaně, tak na dcerách. A to je v dokumentu celkem hezky patrný. WTF moments: Tak třeba: "Já jsem pochopil jednu věc, že je asi strašně důležitý mít ty děti, v tom životě, jo. Protože ta rodina, to je základ." - jo aha, ty děti, o který se nikdy nestaral a na který neměl čas?... a ta rodina, to asi myslí tu manželku, se kterou se rozved a který dneska žoviálně řiká vkusnym označenim "exka"? ♥ Lavly. Taky mě celkem baví, když takovejhle člověk o svý činnosti mluví jako o kumštu a o sobě, s notnou dávkou familiárnosti, jako o kumštýři. Ale nakonec - nechci bejt elitář ani se snižovat k nějakym bigotním úvahám: ono i na to umění se dá nahlížet všemožnejma způsobama, takže znova - nesoudim. Nebo jinak: Nechci soudit, i když se mi to nelíbí - jak jeho dílo, tak to všechno ostatní.

    • 14.2.2018  12:34

    Tahle pětatřicetiletá zastávka se týká bohoužel "jen" u Stanislava a rodiny jeho syna; Zuzana i jejich dcera natáčení odmítli, což je obrovská škoda (jakkoliv na to lidsky samozřejmě maj právo) a tenhle díl to prostě zákonitě ovlivnit musí. Pro mě pozitivní je, že Stanislav (navzdory jeho absolutně astrálnímu mimoňství v těch osumdesátkách) i v "současnosti" potvrzuje stav viditelnej už okolo toho roku 2000, a sice, že je z něj (podle mě) nakonec rozumnej a v pohodě chlap. A dost mě potěšily ty jeho wtf pozastavení se nad Babišem.

    • 14.2.2018  10:16

    Bál jsem se toho, že Prezident Blaník svym celovečernim formátem pohrdne prověřenou formou kratičkejch seriálovejch kusů, těma pětiminutovkama, co fungovaly tak dobře a osvědčeně. To se ale naštěstí (a k mý radosti) nepotvrdilo; podobně jako třeba Simpsonovi ve filmu i Blaník funguje v rámci dlouhý stopáže pořád podobně jako v jednotlivejch dílech seriálu, jen to trvá xkrát dýl. I když: Funguje to sice podobně, je to pořád Blaník, ale je samozřejmý, že vzhledem k tomu, že původní formát byl cca 7 minut, tak že film trvající půldruhý hodiny už bude muset znamenat velkej rozdíl v přístupu ke scénáři i k natáčení celkově (přeci jenom nestačí původní stopáž natáhnout "jen" třeba třikrát jako třeba u filmovejch speciálů právě Simpsonů, Futuramy apod. - u Blaníka ten skok je jendoduše markantnější). Tahle určitá změna tvůrčího přístupu nebo prostě přizpůsobení se stopáži je ale jedině dobře, protože nebejt toho, nejspíš by z filmu byl jen gagovitej slepenec nejrůznějších nesourodejch skečů; i to by se mi asi pořád líbilo, určitě ne ale tolik. A právě jeden z těch leitmotivů, kterej celej film tak trochu stmeluje a drží pohromadě (pozor, TROLEJ), je ale vybranej dobře - zjevování se Havla zní skvěle samo o sobě, natož když z něj vlastně udělaj takovou tu šedou eminenci, která jako jediná je schopná na Blaníka mít pseudovýchovnej/pseudoregulující vliv, a která vlastně rozhodne o dějovym zvratu. Havlovy prvky si propůjčuje i (kupodivu) lumpenkavárna, která v Havlovskejch maskách vetšinu filmu pronásleduje hlavní aktéry (a třeba ta scéna, kde kavárníci jako u výslechu lámou ke spolupráci Žížalu, ta je fakt skvělá). Co mě na filmu obecně mrzelo nejvíc, to byla podle mě trochu nevyužitá linka tý mystifikace ve skutečnejch interakcích s reálnejma politkama, kandidátma na prezidenty a tak. V tom byla obrovská síla a podle mě zlatej důl, kterej byl tady sice trochu naťuknutej a pár scén Blaníka vstupujícího do přímýho kontaktu se skutečnejma státníkama tam je, je ale trochu škoda, že si s tim nepohráli trochu víc - ale jak sám Najbrt s Danielem řikali na DVTV, "Češi maj tyhle diverzní věci rádi", takže třeba příště někde bude prostor se věnovat víc i tomuhle směru (jakkoli se samozřejmě Danielovi lidsky vůbec nedivim, že nakonec do původně zamejšlenýho reálnýho občanskýho přejmenování na Antonína Blaníka a do skutečný prezidentský kandidatury nešel). Další významnější výhrady mě nanapadaj a u těch nevýznamnějších zase nevidim smysl v tom je vůbec řešit, protože jednak takováhle satira s sebou už z podstaty žánru nese spoustu "vzruchů", hlavně jsem ale kurva rád, že se u nás něco takovýhodle točí, že to ještě Burešové a Okamurové a Zemanové a jim podobní nezakázali, a hlavně, že navzdory všemu potenciálnímu, co proti tomu kdo může mít, že to má úroveň. Aspoň podle mě. Takže nakonec klobouk dolů před odvahou tvůrců pustit se zase do něčeho novýho a většího, protože jim to vyšlo a díky Bohu za to, že i v těchhle našich současnejch pohnutejch politickejch poměrech tady něco takovýho existuje. // "Ty vole, to je pravej Háva... Pravej Háva!"

    • 12.2.2018  16:20

    Marcele nezávidim nic, ani jí nijak nehodlám soudit, nezpochybnitelný ale je, že jde o mimořádně negativní osobnost - prostě "všechno je pořád špatně". Nejhorší na tom ale je, že ono opravdu všechno špatně nakonec vlastně je, aspoň teda u ní... Samozřejmě věčnou otázkou je, kde je příčina a kde následek, ale kdo jsem já, abych soudil - nikdo; jen se modlim, aby mě Bůh podobnejch věcí ušetřil. I když, je to jako s tou sklenicí: Podle Marcely je možná poloprázdná (přístup typu "Já si zvykám, že jsem přišla o obě děti" nebo "Syn mi pučil dva tisíce, a pak si dovoluje mi po x měsících volat, kdy mu to vrátim" - na cigára a chlast má ale pořád, a to nijak nezmiňuju prohýřenou sbírku, která se očividně vytratila někde "cestou"), nakonec ale její syn Tomáš je fajn kluk s cílem něco dokázat a někam to dotáhnout, a ono mu to, světe, div se, vychází - protože se totiž snaží a neni tak sebedestruktivně pasivní. Takže ta sklenice taky může bejt poloplná - čimž nijak nehci snižovat nic z těch hrůz, kterejma si Marcela musela projít. Každopádně je to smutnej příběh, smutnej osud, nešťastná, plačtivě sebelístostivá povaha a začarovanej kruh - ten Tomáš ale (navzdory zázemí a východiskům) bude v pohodě. Věřim mu a fandim mu.

    • 12.2.2018  15:49

    Všechno je jinak. Z perpsektivního a sympatickýho páru se stali tak nějak... bezďáci. Samozřejmě obrazně; stylem života, úrovní bydlení (Ivanina maringotka vs. Pavlovy nánosy bordelu doma kolem počítače)... Pro mě tohle pokračování po 35 byla teda velká deziluze, hlavně v Pavlovi: Teatrální, falešnej chlapík, kterej se na kameru tváří jako skvělej děda, ale nějak očividně opomene starat se o svoje nejbližší, teda manželku a děti - to všechno za obdivuhodný Pavlovy nesoudnosti typu "Nevim, co všichni blbnou, ale já jsem v spokojenej, podívejte na můj novej kulečník". Aspoň, že si uvědomuje, že se choval jako sobec, když uznává, že to, že on je šťastnej, tak trochu odnesla Ivanka - nijak to ale nesnižuje to, že ona teď znova musí hledat sebe sama, a jakkoliv na mě ta její situace působí žalostně, ona se urputně snaží tvářit šťastně, takže jí chci věřit, že se snad aspoň má líp. Bohužel to neskončilo jen u manželky, ale vztahová deziluze se koná i u dětí - prostě NENI to jedno, když se rodiče rozvedou v době, kdy "už maj odrostlý děti, už to na nich nevisí a kvůli nim to už držet nemusej" - jedno to neni, důkazem toho budiž dceřino zpochybňování vztahů jako takovejch, i z toho plynoucí partnerská krize provázená děsivou mantrou "Když to se Štěpánem nepude, no tak to prostě nepude". To jsou prosim ideály, který takovýhle a jim podobný mladý lidi ani nestihnou mít nebo prožít, protože už jim je dávno před tim ukradnou jejich sobecký rodiče. O synovi, kterej se se svym otcem nakonec ani vídat nechce, už ani nemluvim. WTF moments: Třeba ten moment, kdy Pavel na to, že se 2,5 roku neviděl vnoučatama, řekne "Asi to tak má bejt". Lavly. Nebo když před Třeštíkovou, už rozvedený, Pvel společně s Ivankou bilancujou, a Pavel řiká: "No, já si to nedokážu představit jinak, že by to mohlo bejt lepší", na což mu Ivanka s údivem v hlase odpoví "No, mohlo by to bejt někdy lepší." A taky to, s jakou obdivuhodnou samozřejmostí utnul otec jakýkoli ambice svý dcery stran vysokoškolskýho vzdělávání svym dlouhodobym světopřístupem "Halamkovi nikdy na žádný vejšky nechodili."

    • 12.2.2018  13:59
    Manželské etudy po 35 letech (TV seriál) (2018)
    *****

    Dva. Jenom a slovy dva. Na ME se dá rozebírat a řešit ledacos, já bych ale zmínil předevšim to, že z původních šesti párů spolu po 35 letech zůstaly jen dva. A to se mi chce ještě dodat něco ve smyslu "spíš jedna a půl", protože Kubrovi se nikdy jako vztah zdravej a fungující, resp. následováníhodnej příklad nejevili - teď, po 35 letech to vypadá, že si už asi nějak zvykli, ale žádná idylka typu "to chceš" to teda neni. // Jinak platí všechno to, co platilo pro první dva díly, jen jsme se pomalu dostali do situace, že před kamerou ty páry strávily už významnou část svýho života - začínalo se v jejich cca 20 letech na svatbě, a teď už jsou někteří z nich v důchodu... a Třeštíková je s nima pořád. Z čehož (alespoň mně) běhá mráz po zádech. Nejsem žádnej filmovej vědec a samozřejmě vůbec netušim, co podobnýho se ve světě může točit, ale po krátkym (samozřejmě laickym a nesměrodatnym) pogůglení začínám bejt přesvědčenej o tom, že se z toho pomalu stává projekt celosvětovýho významu. Třeba za rok 2014 se dost mluvilo o Linklaterově Boyhoodu, u nějž mnozí vyzdvihovali právě tu časosběrnou metodu (včetně mě), ale je zajímavý uvědomit si, že Linklater s hercema strávil "jen" 10 let. Třeštíková už 35. U Linklatera šlo o autentičnost předevšim hranou, u Třeštíkový je to autentický opravdově - jasně, je to film vs. dokument, takže je to porovnávání očividnýho a asi i neporovnatelnýho, chci tim jenom říct to, že z těchhle dvou projektů je to zatim jenom Boyhood, kterej je známej celosvětově - a že nám tady před očima dost možná roste projekt, o kterym se jednou bude mluvit ještě víc právě i v zahraničí. Každopádně, ME po 35 letech se už často věnujou další generaci, což je vzhledem k životu tak trochu pochopitelný, a i tady znovu platí, že ne vždycky jde o "filmově" zajímavý typy nebo zajímavý příběhy, ale i tady je to pro mě jen podtrženim tý autenticity a ryzosti - k životu patří, že ne všechno je fotogenický, ne všechno by se prodalo do Hollywoodu jako námět pro rodinný drama, ne všechno je tak nějak "zajímavý". Ale patří to k životu stejně jako ty případy, který "filmovější" a "dramatičtější" jsou, jakkoli se mi z těch příměrů dělá šoufl a trochu se za sebe stydim, protože kdo jsem, abych hodnotil hvězdičkama životy jinejch lidí? Třeštíková nicméně servíruje jak ty pasáže usedlejší a nevýraznější, tak ty dramatičtější a výrazný - protože všechny se týkaj životů, jejichž cesty dokumentuje. Jediná škoda na celym projektu je, že ne všechny "hlavní postavy" jsou po letech ochotni v natáčení pokračovat, ale to už je holt riziko povolání, riziko časosoběru i riziko života, resp. zásahu vyšší moci, se kterejma se asi musí počítat - jen prostě u dvanácti původních protagonistů každá ztráta znamená vlastně nenahraditelnou škodu. Ale neni všem dnům konec a já doufám, že se ještě dočkáme dalších dílů. // Pro úplnost doplňuju, co jsem psal k prvním dvěma dílům: Naprosto a doslova dechberoucí sonda do života manželskejch párů, kterejch je sice jenom šest, ale přesto jde o celkem vypovídající vzorek generace, která polovinu svýho života prožila za komoušů a tu druhou žijou teď po revoluci. Třeštíková s nima strávila nějakejch pět, šest let po roce 1980, a pak podobnou dobu okolo roku 2000 - celej dokument je tak o to hodnotnější, že pokrejvá dvě naprosto odlišný společenský zřízení a "doby". Tohle samozřejmě zásluha dokumentaristky tak úplně neni, ale všechno ostatní už jo. Na absolutní hodnocení by pro ryzí dokumentaristiku nejspíš byla i jen ta první sada (z těch osumdesátek), ale celej ten projekt je korunovanej až tim pokračováním po dvaceti letech, kterym dostává naprosto jinej, větší a zásadnější rozměr a punc přímo přelomovýho díla. Proto to z dnešního pohledu beru jako jeden projekt. To, co z toho totiž vzniklo, je doslova úchvatný - tady totiž člověk nesleduje filmový postavy, nesleduje herce schovaný za mejkapem, kostýmama a za scénářem, ale pravý lidi z masa a kostí; sleduje skutečný, obyčejně (ne)zajímavý lidi žijící si svoje obyčejný, lidský životy plný normálních a přízemních problémů, sleduje pravý lidi, na který se často špatně kouká, protože prostě nejsou nijak krásný nebo charismatický, lidi, kterejm by člověk po pár minutách nejradši dal pár facek... Sleduje životy a rozhodnutí lidí, který často ani nejsou moc zajímavý, ale jednoduše jsou pravý a nic než autentický. A v tom je ta největší hodnota a význam Manželskejch etud; Třeštíková to totiž dokázala tak bravurně ukočírovat, že to je skutečně silný, i když jde v zásadě o "nezajímavý" nebo "nevýznamný" lidi nebo záležitosti. Je to silný, aniž by si musela pomáhat ať už hudbou nebo kamerou, návodnejma otázkama nebo já nevim, čim ještě, a je to silný, aniž by se uchylovala k patosu, klišé nebo k nějakejm přiznanejm scénám. To její vedení v tom výslednym vyznění je ale tak upozaděný, že člověk opravdu vnímá pouze ten pár, o němž danej díl je, aniž by byl vyrušovanej nějakou moderací; a pokud někdo o něčem mluví na kameru, je to tak pochopitelný, že neni ani třeba, aby byla slyšet otázka - Třeštíková ty lidi prostě nechá mluvit, nechá je na kameru působit, nechá je vyjádřit se, dává jim prostor. Dění nebo životní situace nijak nekomentuje, nesoudí, neodsuzuje - každej z dílů je tak málo citově zabarvenej nebo tendenční, jak je to jenom u lidskýho díla (podle mě) vůbec možný. A je zajímavý, že Třeštíkový vyšlo natočit šest párů, tzn. "jenom" dvanáct lidí (plus členové rodin a pozdější potomci, samozřejmě), ale že i tak se tam našly nejrůznější vztahový a manželský modely nebo až "archetypy" - manželství, který přežilo, funguje a vzešlo z něj pět dětí (Ivana a Václav Strnadovi), pár, ve kterym se chlap po revoluci začal realizovat ve všem možnym podnikání a matka v koníčku svý dcery, a nakonec spolu nezůstali (Ivana a Pavel Halamkovi - v době natáčení druhýho dílu spolu ještě byli), našel se tam i pár, kterej nefungoval ani předtim, než se vzali (chlap - snílek, mimoň, vědátor; ženská - jednodušší typ bez přesahu, která nakonec zahořklá a obtloustlá skončí u křížovek a telenovel - Zuzana a Stanislav Čeřovský); našel se tam pár bez vzdělání a kvalifikace žijící jen z dávek (Marcela a Jiří Haberlandovi), kterej se taky rozpadl a kde Marcelu navíc postihly rodinný tragédie; našlo se tam manželství, kde si chlap razil kariéru rodině navzdory, a podle toho i tohle nakonec skončilo rozvodem (Zuzana a Vladimír Gdovínovi), a nakonec i pár, kterej se sice nerozvedl, ale kde to skřípalo už od začátku - Mirka a Antonín Kubrovi spolu sice zůstali, ale šťastný podle všeho spolu za celou dobu jejich manželství nikdy nebyli; takže by se dalo řict, že spíš přežívaj v odumřelym vztahu. Najít se tam dá skoro všechno - amatérskej herec, podnikatel, fotograf, programátor, nábytkář, mamánek, snílek, workoholik; rodiče zodpovědní i nezodpovědní a nepřipravení; děti, který jsou hodný, ale i rebelující a vymezující se... Prostě navzdory tomu, že se jedná o zdánlivě malej vzorek, tak je to mimořádně hodnotná záležitost, která má co říct možná ještě víc, než se může zdát. Mimochodem, poznámka pod čarou - ten dokument je i celkem názorná odpověď na otázku, proč asi je u nás 50% rozvodovost. To, že se za soc lidi brali brzo a všichni, to rozhodně nesvědčilo o větších vztahovejch kvalitách nebo ničem jednoznačně pozitivnim - lidi očividně jsou stejný mamlasové, sobci, omezenci a pro vztah (ne)vhodný dneska stejně jako před 30 lety; tehdy jen byla doba, kdy bylo normální se brát, dnes je naopak doba, kdy je normální se nebrat. Ani jeden extrém neni správně, ale vzpomínkovej optimismus týkající se dob minulejch očividně neni na místě. Ono to asi v zásadě neni nic moc novýho, ale tady to je krásně vidět černý na bílym. Lidi to dřív možná hnalo k větší zodpovědnosti, ale i za cenu toho, že do manželství vstupovali často v absolutně nefunkčních vtazích, který prostě přežít nemohly (viz Zuzanu a Stanislava Čeřovský)... - a přežily-li, pak zase za cenu toho, že jeden s druhym prostě za celej ten svůj partnerskej život nejsou šťastní a jen to prostě nějak přežívaj a doklepávaj; o nic pozitivního teda v žádnym ohledu rozhodně nešlo (viz Mirku a Antonína Kubrovy). A spousta z tadytěch párů, který se braly v sedumdesátejch až osumdesátejch letech, se pak po revoluci rozvedly, nebo spolu sice papírově zůstaly, ale v naprosto mrtvym a nefunkčním svazku. Zvýšenou rozvodovost pro roce 89 bych rozhodně neviděl jako bezvýhradní ovoce nový společnosti a novejch hodnot, ale i jako důsledek shnilejch manželství uzavřenejch v druhý polovině komunistický éry právě těmahle typickejma a výhradníma odkojencema komunismu. Je to sice trochu OT, ale často se to dnes řeší, a tenhle projekt v podobnejch diskusích celkem má co říct. WTF moments: Jak může táta říct, že je zklamanej, že má dceru, že chtěl kluka - jak si to může nejenom myslet, ale dokonce i nahlas říct, a ještě k tomu na kameru - to je něco, co fakt v životě nepochopim. A tady to byla záležitost každýho druhýho (pravda, někdy nepřímo - "mám kluka, tak to je dobrej pocit, to je dobře...", ale stejně).

    • 12.2.2018  11:46

    (POZOR, TROLEJ) Je to pro mě mezi 3 a 4*, i mě trošku zklamal ten doslovnej a sebevysvětlující konec. Lehký zklamání v BM ale pořád znamená v kontextu ostatního těžkej nadprůměr. Ta myšlenka, že nepřátele je potřeba odosobnit, aby "nám" nedělalo problém je pak zabíjet, to je samozřejmě silný a děsivý v tý skutečnosti, že to osvědčeně funguje (kde já jsem to naposled slyšel? Že by se to nejmasovějc a nejefektivnějc použilo už třeba u Židů za WW2?). Tady je ale ještě přidanou úrovní to, že vojáci nevěděj, že je jejich vnímáním manipulováno - mohli bychom se samozřejmě bavit o tom, jakej rozdíl je mezi omámením davovou psychózou a nějakym skutečnym oblbovákem (kdo to vlastně ví nebo neví víc nebo kdo má větší právo tý naordinovaný skutečnosti věřit), výsledkem kažodpádně je, že ti "správní" jsou pak ochotný vraždit ty "monstra", protože je jednoduše nepovažujou za lidi. A ve výsledku je pak mnohem jednodušší nevědět, nevidět a neřešit - stejně jako každej z nacistů se vymlouval jen na vykonávání rozkazů, stejně tak se Stripe nakonec rozhodne, že než aby čelil nepříjemný pravdě, tak se týhle hře a tomuhle konceptu (vč. nechání si naočkovat, kdo je to monstrum a kdo je ten člověk) radši podvolí i za cenu, že mu zase vymažou paměť, takže si ani tuhle morální prohru, ani to jeho předchozí zjištění utajovaný pravdy ani nebude pamatovat. Jenže pro něj to je jen nepříjemná pravda, před kterou ještě uniká; pro ty na druhý straně barikády je to otázka života nebo smrti. Tohle byl za mě hodně silnej moment (společně s tou promluvou nádherně děsivýho Kelleyho/Arquettova ohledně toho, jak se "jako lidi vlastně neradi zabíjíme, a že v tom je problém, pokud na vyhlazení nepřítele závisí přežití vyhlazujících") a asi hlavně díky němu a následnýmu Stripovu alibistickýmu kapitulování se nakonec klonim k těm 4*.

    • 12.2.2018  11:07

    První polovina mě bavila obrovsky, naštěstí jsem totiž patřil k těm, co si nepřečetli (pro mě nepochopitelně spoilerovitej) popis epizody - ale takový to, kdy člověk vůbec nechápe, co se děje, kde se to děje a o co vlastně jde, to bylo spoečně s tou podivnou psycho postavou Yorkie a jejím podivně milostně?/přátelskym vztahem s Kelly asi vůbec to nejzajímavější. Obecně vzato - jako u BM už klasicky, ten nápad je samozřejmě zajímavej. Jinak jsem z toho ale celkově spíš rozpolcenej a za pravdu musim dát třeba Ghoulmanovi, že jde trochu o zjednodušující iluzi neberoucí v potaz obrovský množství souvisejících problémů, kterejm se film prostě a jednoduše nevěnuje: problematiky psychickýho vlivu, zneužitelnosti a závislosti na "tom druhym životě", nevěnuje se ani problematice toho, že ani tohle samozřejmě nebude žádná "věčnost", byť tomu uživatelé bezvýhradně věřej a je to tak podávaný (máme omezenou funkčnost/určitou trvanlivost systému z hlediska technologií nebo dalšího technologickýho vývoje, máme tu nutnost údržby a závislot na energiích, máme tu samozřejmě taky rozpad samotnýho fyzickýho materiálu, ale ve hře je i třeba takovej konec lidský společnosti - cojávim? Zní to možná trochu vystřeleně, ale v momentě, kdy se bavíme o tom, že něco je "na věčnost", tak to přehnaný samozřejmě bejt přestává). Aspoň jeden díl BM má ale sladkej (možná až přeslazenej) konec a aspoň jeden díl nekončí děsivě, kde technologie přinášej jen zkázu, jen mě osobně to prostě nějak nepřesvědčilo: Kelly nejdřív tvrdí, že tam zůstávat nechce, protože (cituje svýho manžela) "jak by tam mohla zůstat, když tam nemůže bejt s jejich zemřelou dcerou" (a teď už teda ani tim manželem, se kterym strávila celej život, a kterej se po smrti do Systému kvůli dceři nenahrál), ale přesto je Kelly schopná si v rámci svejch posledních tejdnů života užívat tak, jako kdyby byla bezstarostnou dvacítkou - pro mě je to trochu nekonzistentnost jejího rádoby morálního stanoviska životem protřelý matky a manželky, to v kontrastu s nevázanou zábavou bez výčitek (zábavou pro zábavu, zábavou pro zážitky). Ten její konečnej obrat o 180° ("seru na manžela a dceru a celej můj dosvadní 80 letej hetero život, jde se pařit s mojí novou holkou!") mi ale přišel hodně zvláštní, to je obrat skoro jak v nějaký telenovele. Pro mě by třeba byla zajímavější otázka, jestli by vůbec bylo (kdybychom na to měli po fyzický stránce) pro lidi v nějakejch 80, 90 letech vůbec možný si takhle "po mladicku" znovu užívat, jestli by po celym tom životě, už s dospělejma dětma, možná vnukama, po životě strávenym ve vztazích a po tom, co se přece jenom mysl a psychicka v porovnání s mladší verzí sebe sama nevyhnutelně změnila, jestli by vůbec člověk měl náladu/chuť/žaludek chtít se takhle bavit i s vědomím všech těch prožitejch životních radostí a bolestí. Možná jo, nepozchybňuju to, jsem ale přesvědčenej, že by to nebylo tak jednoduchý nebo jednoznačný - protože mládí člověk prožije jen jednou (myšleno i mentálně). Ale i kdybych měl pravdu, samozřejmě se to nevylučuje s chováním postav načrtnutym seriálem - jasně že i v životě je spousta lidí, co ani v 80 letech nevěděj, co chtěj a nejsou vyzrálí, tak proč by o nich nemoh bejt seriál?... A možná to chápu moc úzkoprse - je mi jasný, že ten kontrast byl i mezi Yorkie a Kelly (jedna si užívá, protože jí to bylo upíráno, a druhá proto, že se loučí), ale prostě to na mě nepůsobilo tak přesvědčivě, aby to pro mě byl jeden z nejlepších dílů vůbec, jako to je očividně pro většinu (nejen místní, ale i na imdb).

    • 12.2.2018  00:48

    Fuj, tenhle díl mě totálně rozebral. Rozerval. Zničil. Ještě několik dní po něm se to ve mně mlelo, motalo se mi to v hlavě a vůbec mi z toho nebylo hezky. A nejděsivější a nejmrazivější na tom je, že tohle se určitě už dělo i děje - mám teda vlastně já sám vůbec zameteno před vlastnim prahem? Protože ono už možná včera bylo pozdě na něco takovýhodle myslet... (POZOR, TROLEJ) Ten příběh se odvíjí pomalu a postupně, začíná to hrozně hezky, všechno vypadá úplně normálně a bezproblémově, a postupně to začně nabejvat úplně paralyzující hloubky a šířky a vejšky, jako takový monstrum z těch nejhorších nočních můr, co schovaný někde v ustupující mlze začne postupně nabejvat na tvaru, a každou další chvilkou je to horší a děsivější a člověk už dávno ví, že to skončí strašlivě, ale ono to přesto pořád nepřestává a pořád se to zhoršuje... A tahle postupná změna se děje, aniž by se vlastně nějak výrazně změnil styl vyprávění nebo pojetí. A tu mojí úzkost ještě umocňuje to dilema, kdo je vlastně vinnej víc - ten, kdo někoho vydírá v rámci (jím definovanýho(!)) vyššího principu mravního, nebo ten, kdo si třeba občas objedná kurvu? Dá se to vůbec říct, a má se to vůbec porovnávat? A můžu se vůbec určit do role, která o tom může rozhodnout? Nepochybný ale je, že svět JE plnej lidí, který na sebe tyhle role bere a brát bude, takže jediná obrana proti tomu je asi nedělat věci, který by mi zničily život, kdyby se o nich moje okolí dozvědělo - minimálně to nenechat na těchhle samozvanejch soudcích. Ono to asi je tak trochu očividný a samozřejmý pravidlo, internet nás ale bohužel staví do úplně jinejch pozic, aniž bysme si často uvědomovali, že tam vlastně už dávno jsme. Samozřejmě je otázkou, jestli to následný společensko/rodinný stigma ("to je ten, co si objednává kurvy/co chodí do bordelu/co rasisiticky vtipkuje") je odpovídajícím trestem za prohřešky viníků, nebo jestli díl týhle lidský destrukce nejde i za mírou společenskýho pokrytectví (nějaký tajemství má každej, a je jednouchý se tvářit, že se to týká jen těch druhejch-těch, na který se přišlo). To samozřejmě nijak nesnižuje očividně zvrácenou a opovrženíhodnou pedo-úchylku hlavního hrdiny, která se naplno potvrdí až v posledních minutách filmu, a jejíž děsivost a hrůzostrašnost asi nebude zpochybňovat nikdo. Jakkoli šokující a vlastně mrazivý zjištění to pro mě bylo (dyť on sám byl ještě vlastně dítě!), tak až vlastně díky tomu se nakonec ukáže, že celej ten řetězec vydíranejch "obětí" s různou mírou "závažnosti" prohřešků (teda podle měřítek vyděračů) byl vystavěnej jen díky Kennymu a jeho finálnímu sokovi v tom posledním boji na život a na smrt, že celý to bylo zkonstruovaný jako trest pro ty nejzvrhlejší, nejodsouzeníhodnější a nejhorší úchyly. Ti ostatní jen dělali mezičlánky, byť i o nich to vyděrači nakonec všechno zveřejnili - byli "jen" částma toho obludnýho smrtícího totemu, na jehož vrchol bys posazenej až Kenny s tim jemu podobnym. Pro tyhle dvě "hlavní postavy" řetězce ale přijde (kromě samotnýho zvěřejnění) ještě další trest, a to takovej, kterej jim podle vyděračů náleží - trest absolutní, po kterym nastane smrt buď fyzická (pro toho slabšího) nebo společenská (pro toho, co souboj přežije): Za prvý mu na kontě kromě pedofilie přibude navíc ještě vražda, a za druhý to společenský zdiskreditování je v podstatě doživotní, natož třeba v kruhu rodiny (to kdyby třeba oficiální trest ve vězení nakonec náhodou nebyl nijak fatální). Příběh teda končí totální destrukcí (vztahovou, psychickou, společenskou, fyzickou - vodevr) na všech úrovních, a to i u lidí nebo dokonce dětí, do kterejch by to člověk třeba nikdy neřek - dyť on na začátku tý holčičce tak hezky přines tu zapomenutou hračku... Tak je to ale asi dycky, co. Při závěrečnym rozhovoru, kdy zoufalej Kenny v panice řiká, že se jen kouknul na pár fotek, tam se mi chtělo brečet. Protože dneska je doba, kdy se na nějaký takový fotky dá podívat až moc snadno - bez toho, aniž by člověk musel tušit, co vlastně dělá nebo kam to vede (jasně, pedofilie je přece jenom ještě pořád někde jinde a v žádnym případě to nijak neobhajuju ani nezlehčuju). Jo - a hercům (předevšim Kennymu a jeho nucenýmu parťákovi/řidičovi), těm patří absolutorium. Naprosto; to, co předvedli, bylo nic než ryzí a autentický zoufalství.

    • 8.2.2018  16:23
    Strnadovi (2017)
    ****

    Je to trochu podobný jako v případě Marcely - pro toho, kdo viděl oba (teď už teda všechny tři) díly etud, pro toho to nic moc dalšího průlomovýho nepřinese. Nemyslim si ale, že proto by snad bylo zbytečný Strnadovy dělat - zrovna příběh Strnadovejch je natolik nosnej (kterej ale nakonec z Etud neni, žejo), že podle mě stojí zato dát mu z více dílčích celků formát jednoho filmu; ten totiž může bejt zajímavější nebo přístupnější zas pro někoho ještě dalšího. Osudy dalších aktérů Etud nejsou samozřejmě zajímavý o nic míň, výhodou a přidanou hodnotou právě Strnadovejch je ale nějakej ten progres - myšleno směrem dopředu, konstruktivní vývoj jejich už tak fungujícího(!) vztahu i celý rodiny, a že přes různý peripetie (ať už s dětma nebo v manželství) to je nakonec příběh s dobrym koncem. To je totiž (obecně, nejenom dneska) doslova vzácnej jev! A právě už jenom kvůli tomu, že spolu zvládli těch 35 let vydržet a že vychovali 5 fungujících dětí (zdá se), už jenom kvůli tomu stojí zato udržovat tu jejich výpověď v povědomí, protože jsem přesvědčenej, že může dát naději nebo bejt inspirací pro tisíce dalších lidí. Že nějak to nakonec přece jen jít může. Líbí se mi na tom i to, že oni fakt žádný filmoví hrdinové nejsou - naopak ve spoustě věcí mi dost vaděj nebo s nima nesouhlasim; oni nakonec vlastně ani nejsou moc charismatický, a stejně to všechno člověku nevadí - naopak, o to autentičtější to pro mě celý je. A přestože v rámci Etud to nakonec je asi nejnadějnější pár, tak ani jemu se nevyhnuly těžký partnerský problémy, který i tady odnesly zase ty děti. A to ani nešlo o žádnej rozvod. I tak to ale stačilo k tomu, aby se (pozor, trolej) odvolala jedna svatba, dalšímu synovi to rozbilo vztah, a to nepočítám ty deziluze a nenávratný škody, který se ani nemusej dát popsat... Takže tolik asi k tomu, jak maj lidi často pocit, "že teď už se přece rozvést můžou, když už maj ty děti dospělý" - nemůžou. Aby to nenasekalo škody a jizvy všude kolem, tak nemůžou - nikdy. Ale i s těma jizvama to je život, a život jde dál - a přesně toho jsou Strnadovi taky důkazem. // syn Martin: Já si chci ten život užít, je jen jeden. Táta si možná bude užívat, až bude starší, ale teď si neužívá. To já nechci.

    • 6.2.2018  15:49

    Rozpad osobnosti ve virtuální realitě virtuální reality virtuální reality? Aaaaa, paráda, to fakt můžu! Další vybroušená pecka, která po skvělym průběhu naplno udeří až v samotnym závěru - dějově a scénáristicky mimořádně promyšlenej díl bez výraznejch mezer, kterej bych typově zařadil hned vedle speciálu White Christmas, nebo možná i samotnýho Nolanova Inception. Jasně, je to točený hororově a celej ten koncept efektním scénám a zvratům tak trochu nahrává (strašidelnej dům vytvořenej na míru podle zákazníkovy osobnosti, zapsání se jako tester do pochybný společnosti dělající pochybný věci a pochybný pokusy s virtuálníma realitama), to ale nic nemění na tom, že to je natočený skvěle: kamera, střih, budování příběhu a jeho uvěřitelnost.. ale i atmosféra, tématika nebo vykreslení postav. Přiznávám, jsem bábovka, takže ve strašidelnym domě jsem se často radši koukal někam trochu vedle televize nebo rovnou do země, to jsem měl upřímně řečeno celkem nahnáno, ale ten konec jsem pak už jenom zhltnul s otevřenou pusou. Super, jen tak dál - za mě zatim jeden z nejlepších dílů BM vůbec.

    • 5.2.2018  16:56

    Chápu kýčovitou a přerůžovělou stylizaci, chápu a beru milionovej nápad, ale nesedla mi asi ta forma nebo to provedení - společnost je sice celá a cele postavená na hodnocení se navzájem na stupnici od 1 do 5 (trochu mi chybělo, že si tam lidi nemohli posílat Odpady, haha), ale přesto to dělaj hrozně kostrbatě obyčejnejma mobilama, hodnotěj se i za drcnutí se na ulici a přitom to ovlivňuje ne jen jejich kariéru nebo společenskej status, ale někdy doslova i jejich život. Vůbec tomu neberu ten nápad, kterej je (jako v BM tradičně) zase skvělej, možná to ale celý hodnotim trochu níž i proto, že mě strašlivě srala ta mně extrémně nesympatická protagonistka. Jinak je ale ta obecná honba za lajkama na fejsbuku a instagramech a všude možně tak zvráceně zhoubná a nebezpečná, že pro mě bude zajímavý asi cokoliv smysluplnýho, co o tom kdo kdy natočí - a tohle je samozřejmě mnohem víc než jen to..‎ Takže díl je to zajímavej hrozně, celkově mi ale nesed tak, jak bych si přál (narozdíl třeba od Walda, kterej mi ani nesed, ani mi to nepřišlo zas tak zajímavý - na BM ojedinělej případ) - za mě teda silný 3*.

    • 5.2.2018  16:27

    Za mě to je pecka, která vyčnívá i v rámci vysokýho standardu dalších dílů BM. Fakt jsem si to užil, ten nápad s vytvořenim si vlastního alterega na tu "černou" práci je výbornej, obzvlášť v momentě, kdy by každý takovýhle alterego bylo kopií originálu včetně vlastního vědomí a identický osobnosti - tzn. vlastně bez vědomí, že jde "jen"(?) o kopii orginálu. Těch nebezpečí včetně až trochu děsivý bestiality a brutality, která je v tomhle celym konceptu obsažená a vlastně braná jako samozřejmost, těch tenhle film ukázal spoustu a je fakt hrozně zajímavý se nad tim zamejšlet. Co dělá člověka člověkem? Je lidská kopie člověkem míň jen proto, že je kopií, přestože jde o kopii kompletní a "živou" - navzdory tomu, že jen virtuální (což ta kopie ani neví)? Kdo je vůbec v době nastupující mechanizace a robotizace živou bytostí? Co je trest, co má bejt trestem - jaká je podstata trestu, jakej účel má sledovat nebo naplňovat? Má někoho vůbec zajímat, jak se cejtej a jak různý situace (o trestech nemluvě) prožívaj "věci", o kterejch se rozhodneme, že je za lidský považovat nebudeme? Má někdo řešit, nebo se dokonce zabejvat utrpením, který možná prožívá něco, co za člověka ani nepovažujeme? Ke skvělýmu dílu se skvělou kamerou a režií, ke skvěle vystavěnýmu příběhu o mnoha úrovních, ke skvěle vybranejm hercům (včetně krásný Chaplin!) a ke skvělýmu konci/rozuzlení mám jen tu výhradu, že ne všechny nápady mi přišly dostatečně rozvedený nebo dotažený - za všechny třeba to, že (POZOR, TROLEJ) se závěrečnym "výslechem" podezřelýho s následnim přiznáním asi páni vyšetřovatelé nemuseli čekat na nějakýho psychologa/manipulátora/odborníka na komunikaci/vodevr, když si s kopií vězně sami mohli dělat, co chtěli a jak dlouho chtěli bez toho, aniž by jim s tim někdo musel nějak sofistikovaně pomáhat - nástroje, který společnost měla k dipozici v kontrole nad těmahle avatarama, ty jim poskytovaly v podstatě neomezenou moc a možnost dosáhnout téměř čehokoli v postatě minimálnim čase (podle pravidla "Když něco nepude, napal jim tam dalších pár set let, tebe to bude stát pár vteřin a oni se ti pak samozřejmě moc rádi přiznaj/cokoliv daj/cokoliv prozraděj atd."). Další nedotažeností (znovu o nic míň zajímavou) je třeba ta blokace lidí - ta samozřejmě nic neřeší, je brutálně jednostranná a v reálu by byla krutě nelidskym trestem, kterej je (ve společnosti načrtnutý filmem) dávanej téměř na potkání, bez soudu, komukoliv a vlastně klidně za cokoliv. Ale znova - to jsou malý problémy a malý "výtky" v porovnání s řemeslně skvěle zvládnutym dílem nabušenym nádherně děsivejma nápadama. Takže moc díky, zase budu mít trochu odtažitější a paranoidnější přístup k technologiím, haha.

    • 5.2.2018  15:54

    Kraťas samozřejmě dobrej, ale taky se teda přidávám spíš k tý části, která z toho zas tak do nebes posraná nebyla. Tim tomu samozřejmě nijak neberu dobrý herce v čele jednoznačně s Brendanem (ale hned za něj bych navzdory jeho malý roli zařadil jeho tehdejšího uchosyna Domhnalla, kterej mě bavil snad úplně nejvíc), ani třeba bizár v podobě explodující krávy, vraždy králíka nebo kusů mozku na okně vlaku. Neberu tomu ani pár skvělejch replik ("vystřelil svý mámě mozek z hlavy" - "aha, a je mrtvá?"; nebo "neviděl jste mojí manželku?" - "jojo, před chvílí se rozmázla o vokno"), kromě tohodle všeho tomu ale pro mě nakonec chyběla asi nějaká ta chemie, díky který by to působilo využitějc.

    • 15.1.2018  16:41

    Důstojnej nástupce první série - jak v tom dobrym, tak v tom "špatnym". Vysloveně špatnýho na tom samozřejmě neni nic, jen mně osobně ani druhá série nepřijde tak dokonalá jako očividně všem okolo... Pro mě je to pořád "jen" nadstandardní, zato ale skvěle atmosférická, polomysteriózní náladovka. (POZOR, TROLEJ) Bohužel ani ve druhý sérii si tvůrci neodpustili otevřený ne zadní vrátka, ale přímo vrata - jako alibi a takovej něžnej teaser pro další série. Škoda je, že to tam působí trochu násilně - "tak, teď nám to všechno tak hezky končí, tak tam zase narvem něco, co ty lidi zase trochu napne a kvůli čemu bude točit další sérku, ne?": Bylo to v první sérii a je to bohužel i v sérii druhý. Za mě je to mezi 3 a 4* a tentokrát bych se spíš klonil k těm 4*, za ten sedmej WTF díl ale dám jen ty 3* - ten se totiž fakt nepoved, a to nemyslím "jen" tu jeho šroubovanost na ostatní příběh a to, že by se to bez tohodle dílu fakt obešlo (důvody typu "bylo třeba ukázat, že se Jedenáctka musela pro něco rozhodnout a tomudle jejímu dilematu nebo rozpolcení se věnovat víc", to moc neberu, dalo by se to totiž udělat jinak), ale timhle failem myslim i to, že ten díl svym vyzněním, ale i provedením nepůsobí vůbec věrohodně, a extrémně nesympatický jsou tam dokonce i postavy - samozřejmě s tou její "sestrou" v čele (přemoudřelá, životní moudra rozsévající třináctka Kali včetně celý tý její badass partičky plný skvělejch lidiček, i když kdysi vyvrhelů, která najednou Jedenáctku bez jakejchkoli skrupulí přijme jak jejich dlouholetou známou od piva/kakaa). K tomu si musim přičíst na rok 2017 trochu nedotažený efekty stran obludky (hlavně ještě za časů v teráriu, ještě než vyrostla), pak třeba afektovaně přehrávající zrzku Max, která byla na facku už od první scény, nepřesvědčivý chování a herectví Jedenáctky v roli jiný než psycho-tajemný-neznámý-asexuální-divnoholky, nekonzistentnost reakcí "chobotnice" na vnější vjemy (aspoň co se týče projevů na Willovi - nejdřív tam tu příšeru šerif a spol. pálej pochodněma a Willovi je to celkem egál, při další scéně s ohněm o něco pozdějc se z toho už ale může zesrat - i když tady mi KNTRFKT vysvětlil, že to je vlastně zvyšující se propojeností Willa s tím dobrým stvořením z jiného světa, takže dejme tomu); další scénou odpovídající spíš filmům pro děti je ale třeba deset střílejících policajtů a tajnejch agentů na obyčejnej van, aniž by byli schopný prostřelit aspoň pneumatiky anebo se do čehokoli/kohokoli trefit, zatímco pasažéři vevnitř si dál seděj u okýnek, jako kdyby seděli v Panduru na vejletě k Mácháči... Ona obecně ta schopnost desetiletejch dětí naněkolikrát zachraňovat svět a vůbec komplexně řešit životní situace všeho druhu je trochu přitažená za vlasy, ale tak co už. Vyzdvihnout naopak musim herce-kluky (jak jejich výběr, tak jejich výkony), Winonu i šerifa Harboura, a nakonec i toho Seana Astina, kterej je prostě sympaťák k sežrání i tehdy, kdy člověk od začátku tuší, že hraje epizodní roli odsouzenou k nějakýmu efektnímu a vnitřnosti obsahujícímu konci. A třeba nalákání důvěřivejch oveček-kamarádů do pasti vně chobotnice bylo fakt skvělý, a to po všech stránkách - scénářem, režií a tim, jak se s tim kluci (Will!) poprali. Tohle všechno pro mě prostě nejsou důvody, proč by ST podle mě byly špatný, ale proč pro mě nejsou životní nebo kultovní, a přestože se u sledování bavim a líbí se mi to, tak označit to za nejlepší věc evr by mě nenapadlo ani náhodou.

    • 11.1.2018  15:39

    Uznávám, že to je z velký části kvůli pro mě přesvědčivýmu a bezprostřednímu Hollandovi, ale mně ten film sednul parádně. Má to lehkost i vtip (přesně jak píše Ombak▼Penari), a moje očekávání předčil i scénář. Oproti ostatním Marvelovkám mi Homecaming přijde takovej až roztomilej - tou vší urputnou (a většinou marnou) snahou Parkra dostat se do společnosti těch "opravdovejch" a "dospělech" hrdinů, ale i tim, jak ten jeho boj a vymezování se probíhá i prakticky ještě pořád na tý hlavně ideový rovině (typu záchrany nebo aspoň rady staré paní atd.) dospívajícího kluka, což ostatně píše už Wysch. Interakce Holland-Downey je ale skvělá a bavila mě tak, že už jen kvůli ní si film rozhodně jednou pustim znova - a díky ní se o to víc těšim na další Avangery.

    • 11.1.2018  11:29

    Jasně, ten vizuál i všechny ty koncepčně-vizuální nápady s deformacema času atd. jsou pěkný a zajímavý, to ne že ne, ale film jsem viděl doma a ne v kině. Vzhledem k tomu, jak moc to někteří opěvujou, tak si řikám, jestli bych neřikal něco jinýho, kdybych na tom v kině byl, ale ono i kdyby jo, tak by to nejspíš bylo jen kvůli tomu vizuálu, a jen ten zase ze špatnýho filmu dobrej neudělá. Mě tam všeho přišlo prostě moc: Moc snahy o gagy, moc efektů, přílišný soustředění na úžasnost Cumberbatche, moc překombinovanej děj, moc mystiky, moc křečovitá snaha o nadhled... a přišlo mi to tak moc rádoby efektní, tak moc šroubovaný a splácaný dohromady, že mě to vlastně vůbec nechytlo a proto ve výsledku ani moc nebavilo; naopak mě jak děj, tak jednání jednotlivejch postav spíš rozčilovalo. Neřikám o tom, že to nějakej odpad - pořád tam je dost fajn věcí (právě ten vizuál, scéna s Thorem a pivem nebo dialog s Mikkelsenem, závěrečná časová smyčka - to byl pro mě asi nejlepší moment filmu...), ale jedna z nejslabších marvelovek je to (aspoň teda pro mě) rozhodně.

    • 11.1.2018  10:18

    Tak tohle byla jízda - za mě naprosto srovnatelná se skvělou jedničkou; osobně váhám nad 5*, ale to asi nechám na druhý zhlídnutí. Trochu jsem se bál, aby Waititi Thorovi nepředal jen ten svůj punc trapno-absurdno-divna, ale pokud možno hlavně ty originální nápady a netradiční smysl pro humor (protože v jinejch věcech, který od něj znám, to dycky bylo tak půl na půl), ale díky Bohu jsem v Ragnaroku tu první kategorii scén v podstatě nezaznamenal. Film je natřískanej skvělejma hercema, skvělejma replikama, skvělou kamerou, režií i střihem, skvělejma nápadama (střet Thora s Hulkem, Thorovo (ne)kladivo - "Jsi snad bohem kladiv?", Hela i Odin), spoustou promyšlenejch odkazů na starší marveláky (třeba Hulkovo třískání vo zem Thorem) a skvělý je nakonec i to vybroušení z celýho toho Ragnaroku, na který jsem byl fakt zvědavej, jak se s tim poperou - a ono, světe div se, to zvládli mnohem líp, než bych si vůbec troufal věřit. Vlastně asi nejlpí, jak to zvládnout mohli. Takže za mě paráda, nejradši bych tomu dal pět a těšim se, až se na to kouknu znova - a pak tomu těch pět klidně i dám, jestli ten dojem z toho budu mít pořád stejnej.

    • 11.1.2018  09:42
    Ant-Man (2015)
    ****

    Tak trochu netradiční marvelovka v tom, že Scott žádnym superhrdinou nejen bejt nechtěl (což je, pravda, i případ třeba Hiuka), ale hlavně taky žádnym superhrdinou vlastně ani neni. Polovina zábavy je teda spojená s tim, že vlastně úplně obyčejnej nýmand bez zvláštních vlastností nebo schopností začne (díky okolnostem) na sebe brát úlohu, která se k němu vlastně vůbec nehodí, a on to samozřejmě moc dobře ví... Douglas jako gentor (=geront/mentor, to jsem teď vymyslel), k tomu sympaťák-klaďas Rudd a sympaťák-záporák Stoll nebo Peña v roli dobráckýho a užitečnýho blbečka - a je z toho mnohem lepší film, než jsem předpokládal. Vim, že spousta lidí na nový marvelovsky nadává, mě ten film ale přišel (až na pár scén - brečící Hope, některý mikroskopicky hmizí záběry/scény atd.) fakt dobrej. Jo a Lily je sice hezká ženská, tady jí ale tu hlavu zprznili strašlivě.

    • 11.1.2018  09:20

    Rozhodně to není film o podovdu typu Podraz (ať už z těch starších) nebo třeba Podfuck (z těch novějších), ani to neni badassácká komedie typu Nice Guys nebo podobně, ale přesto to má od všeho trochu a ještě něco navíc. Neni to typickej film, jakej by člověk možná čekal, mě to ale bavilo od začátku do konce - i když na začátku úplně jinak než právě na konci. Postavy jsou tragédi a zoufalci, nebo to tak aspoň skoro celej film vypadá, přesto si troufnou na loupežnickej majstrštyk, kterej jim, zdá se, navzdory zdravýmu úsudku a vší myslistelný pravděpodobnosti vychází, a divák si tak řiká, v čem že je teda vlastně ten háček... A to, že to je všechno trochu jinak, se ukáže právě až na konci. Jenže je to všechno udělaný tak přirozeně a nenásilně, a to včetně toho závěrečnýho obratu (jak toho prvního u Jimmiho/Tatuma, tak ten druhej při poslední scéně s agentkou v baru), že je až obdivuhodný, jak nakonec ten film drží pohromadě - přestože díky pozvolnějšímu rozjezdu, netradiční struktuře filmu, ale i samotnejm postavám nebo díky některejm až groteskně-bizarním momentům se to ze začátku nemuselo zdát. Soderbergh to totiž servíruje po částech, postupně vrství jeden charakter na druhej, jednu scénu tragickejch dementů za druhou, jeden bizár za dalšim... - bez toho, aniž by to na začátku dávalo nějakej okamžitej smysl, až z toho na konci vyleze ne dort Pejska a Kočičky, ale překvapivě promyšlenej a chytrej příběh. A to s naprosto skvělejma hercema - jak samozvanej lídr Tatum, tak jeho jednorukej brácha Driver (ty jeho retardovaný pohledy, když něco nchápe, nebo když "Květák" nebo cokoliv dalšího, ty jsou naprosto nepopsatelný), tak ty dva mentálové - bratři Craiga, tak i Craig samotnej. Ten film je podle mě nejen svéráznej, ale za mě i dotaženej a víc než zajímavej - celkově směrem možná třeba spíš k Andersonovkám nebo Coenovkám než právě k Ritchieho Podfucku, to je ale za mě jedině výhoda. A jak je příhodný, že mračna se nakonec začnou stahovat kolem toho jedinýho, kdo věřil na to Loganovic prokletí, co?... WTF moments: V tom dobrym slova smyslu polovina filmu - za všechny ale třeba "předávací scéna" s medvědem v lese, nefunkční bomba z gumovejch medvídků kvůli přílišnýmu utažení igelitovýho pytlíku (sic!), scéna u vysátí umělý ruky vysavačem odpadků... // Vystihující a super komentář má podle mě Matty.

    • 11.1.2018  00:13
    Noc na Zemi (1991)
    ****

    Takový to, jak Roberto Benigni nakládá ovečce a povídá si o tom s knězem - to prostě chceš vidět. Hrozně příjemnej film, formou něco typu třeba Tří pokojů (kde byl spojovacim prvkem hotelovej poslíček, v Noci na zemi jsou to taxikáři v různejch městech světa), kterej mě sice nevodpálil někam do astrálu, ale kterej pro mě je o to sympatičtější právě pro to jeho pozvolný tempo, nenucenost, atmosféru - atmosféru noci, tmy, skoro jako kdyby neexistovali žádný jiný lidi kromě aktérů, jako kdyby celej okolní svět, to všechno kolem byly jen kulisy scény, jen předměty tvořící křoví - skoro nikde se nesvítí v oknech, na ulicích je prázdno - když jsem si tohle sám pro sebe začal řikat, uvědomil jsem si, jak by to znělo hezky, kdyby to byla pravda, ale ono že to tak vlastně úplně neni; svět kolem aktérů povídek samozřejmě žije a funguje dál, na mě ale celej film působil tak, jako kdyby nic kromě hlavních postav skutečně neexistovalo, a to tomu všemu dává takovej zvláštní punc... Je tam povídka divná (Paříž), roztomilá (s taxikářem-přistěhovalcem z východu v New Yorku, tahle povídka mě bavila asi nejvíc), morbidně groteskní (Řím s Benignim), povídka s poselstvím (pro rejpaly to jsou možná všechny, ale nejvíc to čumí z Los Angeles)... Takže ten záběr je parádní a člověk u toho stráví fakt příjemnej večer, i když se tam nestřílí nebo neděje žádná jiná velká akce, ale jen se vypráví a popisuje obraz vždycky jedný dvacetiminutovky v jednom taxíku v jednom městě na jedný Zemi. Tak, jak je na to u Jarmushe člověk už asi trochu zvyklej. Jo a Winona by nemusela tak afektovaně přežvykovat, ale zase je mladá, a to je dobře. Asi.

    • 10.1.2018  23:47
    Rick a Morty (TV seriál) (2013)
    ****

    Taková kanálnější Futurama, spíš směrem třeba k South Parku - samozřejmě většinou v tom dobrym slova smyslu. Na to ale, v jakym je to hajpu a jak to téměř každej vynáší do nebes, tak mně osobně to teda zas tak dokonalý nepřijde - je to sranda a taky je sympatický, že se tvůrci s ničim moc neserou a daj si tam nejspíš téměř všechno, co chtěj nebo co je napadne, pro mě to ale celý hrozně nevyvážený. Jsou tam díly naprosto skvělý (třeba Rixty Minutes), pak ale ty jen průměrný (za mě třeba Anatomy Park), a obecně jeden skvělej frk kompenzuje dalších pět průměrnejch nebo přehnanejch. Takže za mě (zatim za s01) sice sranda dobrá, ale zdaleka ne všechno, a třeba Futurama je pro mě furt větší srdcovka.

    • 21.11.2017  10:44

    A nemám daleko k pěti - ty bych asi dal možná nebejt toho, že je to vyhnaný do až trochu absurdního extrému (jaká náhoda, že za nějaký dvě hodiny v průběhu jednoho večera na každýho vypadne nějakej kostlivec, a někdy nejeden), chápu ale, že jde spíš o nástřel, nápad, jak by to bejvalo bylo mohlo asi vypadat, kdyby... A jako konverzační experiment se to za mě teda povedlo parádně. Já to řikám pořád, že komunikační technologie dokážou dneska tim svym neomezenym dosahem lidi od sebe spíš oddalovat (Disconnect; Men, Women and Children) - a jasně, neni to vina technologií, ale nás, lidí dementů, co nejsme schopný držet si odstup od věcí, který se můžou stát spíš našima pánama než jen sluhama, a jasně, lidi jsou furt stejný svině, jen maj v průběhu dějin různý možnosti, jak a kde se to může projevovat. Kažodpádně v Cizincích se toho za jeden večer, kdy realizovali ten zajímavej, ale sebevražednej nápad se zpřístupněnim svý elektronický komunikace, projevilo požehnaně - film tak dvojnásob svym poselstvím podtrhuje myšlenku, že bysme měli bejt kurva opatrný na to, co si přejeme o svym okolí vědět, protože pak bysme se to třeba taky mohli dozvědět. Na tom všem je ale podle mě nejzajímavější ten pohled, že během toho večera se projevily jen ty už existující věci, nic novýho nebo jinýho vlastně nevzniklo, a že vlastně skoro idylickou přátelsky-partnerskou situaci od totálního rozkladu v podstatě všech vztahů na všech úrovních dělí vlastně jen to, jestli o tý situaci vědí i právě ti moji nejbližší. Jestli vědí o tý situaci, která je daná a neměnná, ať už o ní někdo ví nebo ne - takže člověk je tim samym člověkem před "odhalením" i po něm. A tady je právě pro mě to jádro filmu - na čem přesně jsou vlastně naše vztahy postavený? Na čem stojej a na čem padaj? Je smysluplný snažit se udržovat něco, co může přežít jedině tehdy, kdy nevim všechno? Je to vůbec špatně? A může to bejt vůbec jinak? Každopádně reakce na chudáka kamaráda gaye byly fakt mrazivý, to mi ho bylo fakt líto a je hnus, když si člověk uvědomí, že takhle může reagovat a reaguje leckterá společnost zcela jistě i v mym okolí, kdyby k něčemu takovýmu někdy došlo; a třeba ten čmoud (to jeho vyhnání pak bylo docela silný) nebo ten chlap od tý holky bez kalhotek byli fakt pokrytecký lidský odpadi. Ve finále jedinej, kdo žádnýho kostlivce neměl, byl ten mažel hostujícího páru (to, že neřek manželce o terapii, na kterou chodí, aby vztah ze svý strany co nejlíp držel, to se počítat nedá). Všichni ostatní v lepším případě lhali (gay - to se dá pochopit, flirtující holka bez kalhotek...), v horšim lhali a podváděli a v nejhoršim podváděli s kamarádem, se kterym pak seděli u jednoho stolu. A nakonec (jako na konci filmu - při scénáři, kdy by se na ten nápad s mobilama vysrali) byli všichni schopný se zase pokrytecky přátelsky rozloučit, pokrytecky se tvářit, že je všechno v pořádku, pokrytecky dál vyžadovali věrnost u svýho protějšku a šli si dál žít ty svoje pokrytecky dvojí životy. Takže za mě paráda - skvělá a inteligentní konverzačka s až nepříjemně aktuálníma myšlenkama.

    • 21.9.2017  23:57

    Mně to teda nijak slabý nepřišlo - jasně, nejlepší marvelovka to rozhodně neni, ale mě to bavilo (rozhodně o ligu víc než třeba takovej Hulk) a svoje opodstatněný místo ten film prostě podle mě má. Taková ta trochu animovaně-vintage animace a atmosféra mi přišla docela zajímavá (snad to teda nebylo releasem, hahaha) a rozhodně sympatická tim směrem, že se nesnažila zastírat přehnanost a určitou "pohádkovost". Skvělej byl rozjezd, všechny ty zoufalý pokusy nerdovitýho a rachitickýho ťulpase Rogerse dostat se do armády, bavila mě ale i ta pokročilejší pasáž, kdy už jako prověřenej (a státem certifikovanej) vzor hrdiny dělá náborovou showbyznysovou prostituci... až se nakonec přerodí i v toho sktuečnýho geroje bojujícho s bedesem Hugo červenoksichtem. Některý ty bitky a scény v závěru mi přišly trošku ve stylu Fantomasů - všechny možný lítající a hybridní a kdovíjak fantaskní dopravní, bojový a únikový prostředky společně se vzájemnym pronásledovánim fakt jak někde v nějakym animáku, ale co už - mně to nevadilo, film mě bavil a popcornová zábava je to skvělá.

    • 21.9.2017  23:32
    Iron Man 3 (2013)
    ***

    Špatný to vůbec neni, jen je to už prostě předpokládatelnej superhrdinovskej film s trochu hloupoučkym dějem a se všema klišé, co k tomu patřej - s tim naštěstí ale, že nadsázka a skvělý hlášky nebo střihy tomu nechyběj ani tady. Takže díky tomu je to nakonec film příjemnej a já si ho fakt užil, jen prostě na jedničku ani na dvojku (který právě tim "něco víc" s nějakou přidanou hodnotou byly) to prostě už nemá. Downey je ale i tady (dle očekávání) skvělej, nečekanym osvěženim a víc než přijemnym překvapenim tady ale pro mě byl Ben Kingsley - a to jak ta jeho skvěle tragédovsky-zoufalá (ale naprosto přesvědčivá) role, tak to jeho bezkonkurenční herectví.

    • 12.9.2017  15:45
    Antikrist (2009)
    ***

    Šílenství. Hnus. Děs. Smrt. Náznaky, symboly a otázky. Ale musej filmy dávat smysl? Musim dycky chápat, proč a kvůli čemu to kdo natočil? Nikdo mě nenutí se na to dívat, tak co je potom vlastně důležitý, o co vlastně jde? A mně to vlastně i smysl dává: Trier byl v blázinci, léčil se s těžkejma depresema, a tohle byl jeho první film po tom, co odtamtaď vyšel - a byl z těch svejch stavů tak rozbitej, že kvůli třesoucím se rukám ani v ruce neudržel kameru. A to ještě v době, kdy film začínali točit. Takže je se čemu pořád divit? Je to vlastně terapie - sami herci řikali, že se báli, že to nahánění svejch démonů Trier nezvládne a z natáčení uteče. Je to Trierova terapie, je to jeho zmotnění vlastních psychóz, děsů a traumat - a to nemusej bejt obecně pochopitelný nebo zaškatulkovatelný věci. Jasně, je pak otázkou, jestli s tim měl jít do distribuce, jestli to má bejt komerční věc, jestli to neni moc prvoplánový a účelový, jestli kolem toho měl bejt takovej humbuk atd. - protože dycky dává smysl přemejšlet nad tim, co film má bejt a co nemá bejt, co z něho dělá film dobrej a co špatnej: Musí to člověka oslovit? Nebo povznést, oslnit? Pobavit? Šokovat? Vzdělat? Všechno z toho, nebo aspoň něco z toho? Nebo to může bejt jakákoliv věc, která se třeba bude líbit ze všech lidí na zemi jenom mě, a bude teda stačit, když jí za dobrou budu považovat aspoň já? Jak moc je to subjektivní a jak moc objektivní? A musí to autora vůbec zajímat? Podle mě ty hranice jasný nejsou, a to je na "umění" to krásný. A možná právě díky těmhle a podobnejem filmům/dílům/věcem si člověk může znova a znova definovat, co to znamená pro něj, a jestli mu to náhodou nějaká takováhle podobně jeblá věc třeba nešoupla kus jinam. Každopádně vhled do šílený mysli (šílenejch myslí? Střetu šílený mysli s někym, kdo se jí snaží zachránit?) je to děsivej, hnusnej, odpornej, zvrácenej a mrazivej. Nebo je to o vypořádávání se s tragédií, ztrátou vlastního dítěte, o vyrovnávání se s tou nejhorší životní situací, se kterou se možná ani vyrovnat nejde? Možná je to o obojím, mě tam každopádně fascinoval ten střet Jejího a Jeho přístupu k psychice a problémům: absolutní emoce z Její strany a absolutní (pro mě až podivně chladný nebo neosobní, do sebe zahleděný a vykalkulovaný) ratio z Jeho strany. Možná je to Jeho snaha bejt oporou a nedát najevo bolest, možná je to arogance, kterou mu Ona vyčítá - můžou se ale vůbec tyhle dva přístupy protnout? Pomůže emocionálně vnímající Jí, pokud jí bude On "léčit" racionálníma metodama? Povede to někam, přinese to něco dobrýho? A i kdyby ne, co vlastně jinak vůbec dělat? Na to asi taky neni odpověď a každej vztah to může mít jinak, je to ale rovina, nad kterou často přemejšlim i já a tenhle střet mi v Antikristu připadal hodně zajímavej. Další moment, kterej se mi zažral někam hluboko, je velkej otazník nad Nim - jak on to vlastně všechno měl? Fakt jí chtěl pomoct, nebo byl sám rozbitější než Ona, a proto v tom momentě jejího "uzdravení"(?) někde v polovině filmu vlastně ani neměl radost, protože pro Něj se nic nevyřešilo? Nebo Jí ani pomoct nechtěl - třeba opravdu chtěl mít tu pacientku, která na něm v podstatě byla závislá? Nebo to Jeho poškození mělo bejt spíš na obecnější rovině jeho charakteru a osobnosti než na úrovni tý nehody, která ho totiž nechávala podivně nevzrušenym? Přijde mi, že film se víc věnoval Jí a Jejímu pohledu než Jemu - takže o Něm se toho moc nedozvíme, aspoň já jsem mu teda nestih nijak porozumět nebo se s nim sblížit (jedinej moment, kdy si vybavuju, že ohledně syna projevoval emoce i On, bylo na jeho pohřbu - od tý doby ne; jeho nevědomost o stavu "dizertace" jeho ženy je taky zarážející, stejně jako v podstatě nulová, nebo aspoň nulově zdravá reakce na zprávu o zdeformovanejch synkovejch nohách atd...). Nebo si hrála Ona s Nim, utahovala si z Jeho tarapeutickejch pouček? Nebo co když celou tu úvodní nehodu zosnovala (viz flashbacky, že Syna sledovala, jak leze k oknu) - co by to všechno o těch čarodějnicích znamenalo pak? Těch podivností u obou je hodně (neohlídání dítěte, nezajištění okna, polaroidová psycho fotka, jejich vzájemný míjení se, zničující sexuální vztah), až mi z toho vyplývá buď to, že to jejich manželství bylo od začátku sebezničující, nezdravý a patologický (a rodinná tragédie pak nebyla důvodem obecnýho rozkladu, ale možná jen rozbuškou nebo poslednim hřebíčkem), anebo že to je celý jen alegorie, ty věci nemusej bejt ani skutečný a pak nemá smysl se tim zabejvat - oboje podle mě dává stejnej smysl, a vlastně se to nakonec ani nemusí vylučovat. Antikrista je podle mě lepší (když už ho někdo chce vidět) prožít, zažít a vidět, než se snažit vysvětlit. Když vezmu celou trilogii deprese, Melancholia je ve svý epický tragičnosti krásná a podmanivá, Nymfomanka má aspoň příběh (i když teda chatrnej, a o nic víc tam toho taky teda podle mě neni)... Ale co ten Antikrist? Účelně šokující? Asi jo. Bizarní, brutální, nevysvětlitelný? Asi taky. A proč bych se na to měl dívat? Na to ať si každej odpoví sám za sebe. Nevim, jak bych měl já hodnotit Trierovu léčbu Trierových depresí Trierem režisérem, ale zajímavý to je rozhodně, silný je to strašlivě... a jak Dafoe, tak Gainsbourg předváděj něco naprosto neuvěřitelnýho, velkýho, neuchopitelnýho - děsivýho, intimního a přitom násilnýho... a to je kvalita naprosto nesporná. WTF moments: Co to tady zas všichni vomílaj o nějaký misogynii? To si zas někdo něco přečet a všichni to jenom papouškujou. To kvůli těm čarodějnickejm prvkům, nebo snad tý jí studovaný "Gynocidě"? Celý je to mnohem širší, úloha žen a jejich vrozený (ne)zlo je jen jeden prvek - to, že by ženy měly bejt ze svý podstaty špatný, je Manželem dokonce hned vyvracený a ani to neni nijak výraznějšim momentem než sto dalších věcí. Označit film za misogynní je jen diletantský zploštění a zjednodušený snížení všeho ostatního. / Jinak mluvící liška, scéna s klitorisem, ukájení se na omráčenym partnerovi (nebo jeho ukájení?), provrtaná noha s našroubovanym závažim, ruka plná klíšťat - to je všechno WTF až na půdu, ve výsledku to ale vlastně neni nijak vybočující z celkovýho vyznění filmu. Takže nakonec i tyhle věci v těch Trierovejch vizích určitej smysl mít můžou, jakkoli bizarní to samozřejmě během sledování je. / Jen si tak nějak nejsem jistej, co by na tu dedikaci Tarkovskij řikal - ale co já vim, žejo.

    • 5.9.2017  14:46

    Ech... Po Iron Manovi je to druhej Marvelovskej počin nový filmový éry, ale je to jako jinej svět. Přitom obsazení i režisér by mohli slibovat, že by to za něco stát mohlo... Jenže ono ne. Pokud člověk nečet předlohu, a ví jen o tom, že to bude film o chlapíkovi, kterej se mění na zelenou příšeru, tak se nejspíš bude obávat, že to moc dobrý bejt nemusí - ať mě ale ten film přesvědčí, řikal jsem si, docela se na to vlastně i těšim. Jenže ono to neni vůbec nic víc než jen splácanina veškerýho klišé, co člověka napadne, když si představí, jak takovej film o zelenym člověkomonstru asi může vypadat. Žalostný a školácky zoufalý triky tomu taky moc nepomáhaj, a když je ještě k tomu hloupej a nezajímavej scénář, tak moc dalších způsobů, jak to ještě spasit, už nezbejvá. Norton se snaží a ne, že by bylo marný... jen je to tak nějak zbytečný, bych řek. O Hulkovi a pozadí jeho mutace se toho člověk nedozví o moc víc, než co tak nějak tipne nebo tuší (až na pár zmínek, že to třeba celý vzniklo v rámci projektu Supervoják, o kterym se mluví i v pozdějších filmech), a tak jedinym dalšim zajímavym prvkem zůstává skutečně jen to, že Hulk je superhrdinou tak trochu proti svý vůli. To ale na celej film nestačí... A levný a účelově rádobyakční zpracování pak nezachrání ani skvělí Norton s Liv Tyler nebo Timem Rothem alias hotelovym sluhou ze Čtyř pokojů. Uvidíme, co Universal udělá s další Marvelovkou - zaostávání za Paramounťáckym Iron Manam je totiž obrovský v téměř všech ohledech a třeba ty odsouzeníhodný triky vinou jenom režiséra fakt nejsou.

    • 5.9.2017  14:26
    Iron Man (2008)
    ****

    Tak jsme si řekli, že si dáme všechny Marvelovky hezky od začátku, postupně jednu po druhý. A Iron Man nasazuje laťku kurva vysoko. Jasně, klišé tam jsou, dyť je to film komiksovym superhrdinovi, ale... Ale ono to prostě všechno funguje skvěle a zábava je to absolutní. Stojí to sice z poloviny na charismatu Downeyho, kterej je přesně něco mezi "na pěst" a "k sežrání" (respektive v týhle množině se tak nějak ad libitum pohybuje), ale ono to není jen o něm - ono je to i dobře natočený, funguje střih i kamera, soundtrack, casting, máto dobrej scénář... A já jsem se prostě obrovsky bavil. Na mě to nepůsobí, že si film hraje na nějakou vysokou filmařinu s ambicí rozslouknlout smysl všehomíra, takže za mě se v tomhle ohledu podovod na divákovi nekoná. Třeba scény, kdy se učí v tom obleku lítat, nebo kdy tam peskuje toho svýho robota, že jestli to zase posere a začne ho hasit, tak ho dá univerzitě; kdy si tam spálí auta nebo rozhází výkresy; tyhle scény sice kinematografii nejspíš nezměněj, mně to je ale úplně jedno - fungujou totiž skvěle a já se na to rád podívám ještě xkrát znova.

<< předchozí 1 2 3 4 6 8 10
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace