Amarcord_1

85% - Nedávno jsem viděl Felliniho "Ginger a Fred", a po dokoukání Top Hat začínám mít skutečně pozitivní vztah ke stepujícím lidem :o) Tento film je v podstatě komedie klasického střihu, s ústředním zamilovaným párem, spoustou omylů, a jedním chytrým sluhou. V celku klišé, ale to zde však ani jinak nejde. Jde o kochání se tancem a hudbou, obdivování scén, a k tomu sem tam nějaký ten steak na oko rozhodně přijde vhod... Veškerou jinou kritiku mi rok vzniku filmu neumožňuje, ale i tak bych asi nebyl ochodný hledat nedostatky na této "srdcovce".

97% - Neskutečně autentický film o lidech, lidskosti, politice, o hodnotách, o lásce, a to vše uprostřed jedné z největších genocid 20.století. Když píšu autentický, myslím tím, že se mi dostal pod kůži, aniž by mě jakkoli citově vydíral, aniž by si pomáhal ve vykreslování válečných hrůz efektními filmovými řežbami - díky tomu je paradoxně válečný konflikt pro diváka mnohem opravdovější. Hotel Rwanda má zároveň velkou myšlenku a poselství, jež mi, jako spokojenému alibistovi, beroucímu večerní zprávy jako druhořadou zábavu, zrovna nelichotí. Skvostný film, s fenomenálními hereckými výkony, u něhož jsem nemohl uvěřit, co vše se vejde do tak krátké minutáže. Obsahově silný, filmařsky elegantní! Bravo...

90% - Opět všeobjímající Felliniho hra s divákem. Jeho láska k cirkusu/kabaretu zde pozoruhodně koliduje s prvkem televize a jejím přínosem nového, rychlého, konzumního, a hlavně neosobního umění, ve kterém se dva hlavní hrdinové ztrácí jako kapky v moři. Ke kráse, nostalgii a nadčasovosti tohoto filmu přispívají (kromě osobité Felliniovské atmosféry) jak famózní herecké výkony Giulietty Masiny a Marcella Mastroianniho, tak i hudba Nicola Piovaniho, která byla komponována silně ve stylu Nina Roty, a dodala celku na nádechu starých dobrých časů. Hmm...

85% - Výborný film s úžasnou atmosférou. Westernovské prostředí, a Kitanovské náslilí. Originální scénář, geniální herectví, skvěle propracované postavy, úžasná filmařina. Tento film sice nebude moje "srdcovka", ale svou autenticitou si mě vždy bude získávat.

80% - Další film po Takeshis, kde Kitano autobiograficky a sebereflexně rozebírá sebe sama. Je to sice zábava, ale Takešiho fandovi neujde skutečnost, že se nám režisér ve své touze po "8 1/2 - efektu" poněkud zamotává do pěstování kultu osobnosti. Kantoku: Banzai! je ledově chladný, ale dobře koukatelný film, který ale zhořkne v momentech, kdy Takeshi zesměšňuje své předchozí filmy, a jejich fanouška tím zraňuje. Scéna s Kikujirovským mimozemšťanem se mě docela dotkla :o) Moc doufám, že se Takeshi vzpamatuje ze svého filosofujícího egocentrismu, a přestane točit filmy výhradně o sobě. I ten nejlepší vypravěč může začít koktat, má-li popsat svůj vlastní příběh...

75% - Měl jsem zde pocit, že Barvu kouzel autoři poněkud odbyli. Člověk sice může obdivovat, jek se vypořádali s nástrahami nezfilmovatelného světa fantazie Terryho Pratchetta, ale oproti Hogfatherovi zde byli příliš brzy spokojení. Způsob vyprávění byl chaotický, a postavy ne, že by neodpovídaly mé představě z knihy, ale samy o sobě jednaly nepřesvědčivě, což mi bylo líto. Přesto, že jsem velký fanoušek Pratchetta, nemohu bohužel hodnotit lépe, ačkoli bych chtěl. Hlavní klady? Fantazie, vtip, a hudba. Hlavní zápor? Pocitově se jedná spíš o jednoduchou, vypravěčem komentovanou přehlídku postav, a furt nemám jasno v pohlaví A'Tuin. ;o)

70% - Geniálně natočená blbost. Jedna z výjimek, kdy zcela nepřesvědčivý scénář vnímá divák pouze okrajově. Pro skvostné herecké výkony a emotivní hudbu Thomase Newmana se totiž omezí pouze na pár myšlenkových útržků z dialogů, či situací. Výsledný dojem je pak: Nasládlý, ale jinak povedený koktejl z pohádky, romantické lovestory, a duchařiny, ve kterém je zapíchnuto paraplíčko z recyklovaného materiálu.

40% - To je těžké... Neznám komix, pouze předchozí filmové adaptace, a myslím si, že Burton nasadil laťku zkrátka moc vysoko. Člověk se neubrání srovnávání... a zjistí, že to nejde srovnávat. Plusy: krásně kýčovité záběry v první časti filmu a herecké obsazení. Mínusy: Žádná atmosféra, velenudná hudba, křečovité pokusy o umělecký dojem, a absence kontextu s prvním dílem, což v závěru zmínka o Jokerovi ironicky podtrhla. Batman Begins mě nechal naprosto chladným - kromě toho, že jsem se často musel chechtat tam, kde to oficiálně nebylo vhodné. A nebyl jsem sám.

85% - Cha chá... Zfilmovat Zeměplochu je nemožné, a kdo trochu zná Pratchettovy knihy, ví to. Ví to ale jistě i sám autor, pod jehož dozorem byl tento film natočen. Hodnotím nektriticky, protože se jedná o VELMI milou doprovodnou podívanou pro znalce Discworldu (takže tak trochu jiná kategorie...). Hogfather je dvacátou knihou, a pro nováčka na Zeměploše může být velmi...cizí. Já mám Pratchettův fantaskní svět filosofické alegorie moc rád, a v tomto filmu jsem ho našel v docela podobné vizi, na jakou jsem se těšil. Skvělé herecké výkony, atmosféra na jedničku... Proto rád odpustím hluchá místa, střihové nedostatky, a dokonce i hudební vykrádačku, jakou jsem už dlouho neslyšel. Celý film leží přikrytý tlustou hudební dekou s motivy Pána prstenů a Střihorukého Edwarda. První díl šlape lépe, druhý trochu zaostává - podobně, jako v knize. Varuji před českými titulky - přjdete o polovinu zážitku. Překlady Kantůrka jsou sice úžasné, ale tohle (zkráceno v titulcích) má do nich zatraceně daleko. Tak Happy Hogswatch!

70% - Teatrálně patetický thriller. Sweeney Todd mi jen potvrdil, že se Burton definitivně zbláznil do muzikálových klišé. U některých diváků tím přibral na zajímavosti, a u jiných (a mezi ně se řadím) velmi ztratil. Zde jsem se však bavil o něco víc, než u předchozích dvou filmů. Po dlouhé době u Burtona chybí hudba Dannyho Elfmana -jedná se totiž o adaptaci původního broadwayského muzikálu Stephena Sondheima. Vzhledem k tomu, že jsou si v tomto žánru všechny opusy tak nápadně podobné svou "soap" stylistikou, napadla mě následující asociace o recyklování hudebního i příběhového materálu: Vzít celek, oholit, podříznout, a po kouskách prodat v jiném obalu pod jiným názvem. No a díky směšnosti, strašidelnosti, a výše zmíněné symbolické nadčasovosti...se mi tenhle film prostě líbil ;o)