Amarcord_1

Amarcord_1

Ja kub

Německo
muzikant...

homepage

114 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Osm a půl (1963)

    100% - Guido Anselmi je režisér v tvůrčí krizi, který bloudí mezi realitou, snem a vzpomínkami z dětství. Realitou ho provází chaos a stres kvůli jeho všemi očekávanému novému filmu. Ze všech stran na něj útočí ambiciózní filmový štáb, zvídaví novináři, demotivující intelektuální poradce, a k tomu ještě milenka vs. manželka… On má však hlavu prázdnou a na častou otázku „o čem ten film bude?“ nechává tazatele, aby si sami odpovídali. Přípravy filmu běží na volnoběh, a vztahy se tomu podřizují. Nechci se ale rozepisovat o „ději“. Tohle totiž, přátelé, musíte vidět sami. 8 1/2 je dokonalý film. Od vizuální stránky s neskutečně se pohybující kamerou a jakostními hereckými výkony, přes naprosto úchvatnou hudbu Nina Roty, až po všechny myšlenky filmu. Při sledování Otto e mezzo se vždy cítím neskutečně uvolněný, vychutnávám krásu každého záběru, žasnu nad hrou světel a stínů -jak optickou, tak myšlenkovou. Velkolepé finále to samozřejmě jistí, coby rozhřešení pro nás pro všechny. POZOR!!! Tohle nebude film pro všechny cílové skupiny. Je zatraceně náročný na soustředění a přiznávám, že bylo nad mé schopnosti docenit ho napoprvé. Kdo se do něj ale ponoří a něco mu obětuje, film ho bude stále více a více oslovovat. Pak třeba pochopí, proč tu na něj píšu takovou ódu…

  • poster

    Amarcord (1973)

    100% - Dlouho jsem nevěděl, co sem mám napsat jako koment. Ani teď to nevím. Jedná se o můj nejoblíbenější Felliniho film, a popisovat můj vztah k němu by bylo zdlouhavé a složité. Ten vztah se totiž vyvíjí s přibývajícím věkem. Poprvé jsem ho viděl ve třinácti letech. Nadchla mě tehdy především hudba Nina Roty, Štěstíčko, příjezd konkubín, a možná taky úplně jiný druh filmu, než na jaký jsem byl zvyklý (můj první Fellini...). Časem jsem začal odhalovat další kvality, těžiště mého nadšení a dojetí se pohnulo jiným směrem (sám sobě jsem se začal divit, proč se tak dojímám u čekání na nějakej parník...), a dodnes se hýbe sem a tam -kéž to tak zůstane. Felliniho Amarcord, to je óda na všechny ty maličkosti, které náš život dělají zajímavým, a kterým se obecně říká vzpomínky.

  • poster

    Blbec k večeři (1998)

    100% - Tohle je koncert! Jak herecký, tak scenaristický. Skvělá divadelní hra Francise Vebera přenesena na filmové plátno naprosto geniálním způsobem... Za zmínku stojí i výborný český dabing, který je i pro francouzsky mluvícího našince minimálně tak dobrý, jak originál. Nevím, co bych zde vytknul. Snad jen, že takových originalních komedií s výbornou pointou není víc.

  • poster

    Spalující touha (1999)

    99% - Film mě od začátku do konce udržoval ve velkém napětí, a pohrával si s mou fantazií i podvědomím. Obvyklé rysy Kubrickových filmů jsou i v jeho posledním díle jasně rozpoznatelné. Herecké výkony znamenité, i když na mě největší dojem udělal Sydney Pollack. Za zmínku zde URČITĚ stojí hudba. Originální skladby totiž ve filmu zní minimálně, a režisér nabídl velký prostor hudbě Dimitrije Šostakoviče a Györgye Ligetiho. Aby toho nebylo málo, v hospůdce zní část Mozartova Requiem... Šostakovič: Orchestrální waltz -úsměvně taneční, přesto s nádechem ponurosti a nostalgie. Ligeti: sólový klavír -statické napětí vyjádřené dvěma od sebe půltón vzdálenými úhozy. Ad absurdum: Jedno je symbol společnosti s maskou veselí, a druhé zase symbol dvou nejistých lidí, kteří k sobě mají velmi blízko, ale vždy budou hrát jinou notu... Hudba nejen v tomto filmu, to je podtržení poselství, jež nám Kubrick zanechal.

  • poster

    Hoří, má panenko (1967)

    100% - Podle mě se jedná o jeden z nejlepších filmů české kinematografie. Přirozenost a plynulost naprosto nadčasového děje spolu s věrnými a vysoce přesvědčivými hereckými výkony je u mě za *****. Žánrové označení Komedie / Drama je celkem sporné. U filmu je legrace dost, avšak komedie to není. Zároveň se jedná o zcela vážné alegorie, a místy člověka zamrazí, ale drama... to to taky neni. Těžko zařaditelný film Hoří, má panenko si rozhodně NEJEDNOU užijete!

  • poster

    Kikudžiro (1999)

    100% - Nádherná, úsměvná, a přesvědčivá podívaná plná lidskosti. Někomu se může zdát, že se film trochu vleče, ale kdo je zvyklý na Kitanův rukopis, rozhodně bude spokojen. Nejlepší road movie, co jsem kdy viděl. Z Kikujira jsem si pro život vyvodil cenné motto, které mi vydrží na věky: V životě není důležité, co člověku dělá starosti, a co ho trápí. Důležité je pouze to, z čeho se kdy těšil, a z čeho má radost.

  • poster

    Ohňostroj (1997)

    100% - Tento film jsem viděl už MNOHOKRÁT. Pokaždé v něm však najdu nějaký nový detail, který mi unikl, a který mě vždy ujistí o režisérově genialitě. Kitano dokáže i z neštěstí dělat poezii. Zde konkrétně jde o absolutní dekadenci policisty Nishiho, jež ale místy pohladí na duši, a jež je prokládána pro Kitana typickým prvkem tichého, krutého a syrového násilí. Za zmínku rozhodně stojí i použité obrazy (malované samotným Kitanem). Hana-bi je emotivně velmi silný film s překrásnou Hisaishiho hudbou, kamerou, a střihem. Herecké výkony jsou tak přesvědčivé, až z toho člověka mrazí v zádech. Je to jeden z nejlepších Takeshiho filmů, ne-li vůbec ten nejlepší.

  • poster

    Řek Zorba (1964)

    100% - Naprosto úžasný film, na jehož konci vždy slzím dojetím. Skvělý příběh podle Kazantzakise, luxusní LIDSKÉ herecké výkony, legendární hudba, sirtaki, a nádherná poselství a moudra nejen Zorby, ale i celého filmu.

  • poster

    Velká žranice (1973)

    99% - Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Ugo Tognazi a Philippe Noiret se rozhodnou užrat se k smrti. Společnicí je na cestě je jim Andrea Fereol. Kolem domu, kde se děj odehrává se houfují psi a zlověstně vyjí. La Grande Bouffe je velmi přímočarý film, který ale lze vnímat i jako originální kritiku společnosti, i jako gastronomické porno, a též jako morbidní úlet s veselými narážkami na Poslední tango v Paříži… Záleží na tom, jakou máte chuť, a kolik toho jste schopni (a ochotni) strávit. Dobrou chuť!

  • poster

    Vlasy (1979)

    95% - Pro mě jsou Vlasy jedním z pouze tří muzikálů, které mě nadchly. Jinak na tento žánr hážu špínu kde můžu, ale zde to prostě nejde. Děj je krásný a přesvědčivý. Herecké výkony jsou přirozené a sympatické, nikdo si nehraje na muzikálovou primadonu... Vůbec mě na filmu Hair vzrušuje jeho pozitivní upřímnost. Všechny písničky, především Aquarius, Ain´t got no, I got life, Manchester England, Good morning Starshine, a Hair, mají navždy místo v mém srdci, jež je jinak přeplněno úplně jinou hudbou. Miloš Forman dokázal natočit působivý muzikál na téma, které Ameriku bude ještě hodně dlouho bolet, naprosto přímým, ale nekonfliktním způsobem. Kvůli tomuhle filmu jsem si v pubertě nechal narůst dlouhé vlasy a uvažoval jsem o kariéře tuláka. To snad mluví za vše...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace