Amarcord_1

20% Nemožný videoklip na infantilní Zimmerovu hudbu. Hvězdné obsazení. Nekupte to. Fakt, nekupte...

80% - Oukej... Půjdu na to polopaticky... Máme tady nějakou továrníkovu rodinu, kterou přijede navštívit nějaký Terence Stamp a všichni se do něj zamilujou, protože je pohledný a zádumčivý. Odjede stejně nenadále, jak se zjevil a jeho absence způsobí u všech sledovaných postav osobní či osobnostní proměnu. Že se jedná o velkou metaforu náboženských, politických, či etických principů a můj popis je tedy povrchní jistě netřeba zdůrazňovat. Co se mi na Teorémě líbilo byla právě volnost, s jakou si každý divák může interpretovat to, co vidí. Vše je točeno tak, jako by byl divák tiše a osobně svědkem všech událostí. Proto mě neiritoval ani viditelný stín kameramana v jednom záběru. Pasolini prostě netlačí na pilu v žádném směru, což je od něj nezvykle milé, a skoro ležérním způsobem nám zde poeticky vypráví o dekadenci pěti postav, které políbila jakási můza a s jejím odchodem se buď nedokázali vyrovnat, nebo se s ní vyrovnali po svém. Zajímavá Morriconeho hudba s uhrančivými hereckými výkony je spolu s příjemným tempem filmu dalším kladem. Plné hodnocení nedávám, protože mě Pasolini již tradičně nepřesvědčil strkáním klasické hudby tam, kde sám narativně váhá. Mozartovo Requiem užívá jako hlavní náladový pilíř i ve scénách, kam se absolutně nehodí, a to mu já nekoupím snad ani kdybych chtěl (jsem totiž profesně deformovaný). Co mě také moc nevzalo bylo určité politické zabarvení celé té podívané, ale bez něj by to možná ani nebylo ono. A kdo ví, jestli jsem to jen špatně nepochopil... Každopádně je Teoréma výborný film, moc jsem si ho užil a rád se na něj podívám znovu!

75% - Zábavná pohádka pro ty, kterým se Levinsonův mnohem povednější film Vrtěti psem zdál příliš vážný. V této velké nadsázce se dohromady kombinuje tolik žánrů, že to filmu ve výsledku ubírá na působivosti a proto asi zůstal Muž roku za mými očekáváními po svém skvěle rozjetém začátku. Výborné herecké obsazení (fakt nesdílím skepsi ohledně Robina Williamse), parádní dynamika a Levinsonův rukopis se i tak postarají o bezva zážitek, zvláště pak jako vítaný kontrast ke sledování různých volebních kampaní a stranických proslovů.

80% - K tomuto filmu jsem přistupoval s nepochopením, proč musí Fincher přijít zrovna s remakem dva roky starého filmového krimi. Asi by Larssonovu knihu chtěl vyobrazit jinak. Ouha. Je servírována ta samá polévka, jen trochu jinak kořeněná. Něčeho výrazně jiného (ospravedlňujícího důvod existence tak brzkého remaku) jsem si nevšimnul. Takže je to o vkusu. Budu-li chtít syrovější, severštější, úchylnější a tudíž autentičtější verzi se zajímavějším hereckým obsazením, kouknu se na Oplevovu verzu z r. 2009. Budu-li chtít atmosferickou hudbou silně podbarvenou fincherovinu, esteticky doladěnou tak, aby neurážela na nahotu citlivější diváky, pustim si toto. Nejsem s to říct, co jsem si užil víc. Lehce navrch má Oplev, ale ten měl 2 roky náskok, tak autocenzurně vyhlašuji remízu a doporučuji oba filmy coby silné, zábavné a chytře zpracované adaptace knihy, kterou si snad budu muset přečíst... Pak třeba přestanu psát tak dlouhé věty.

60% - Tuctová hudba (jež na svůj nulový potenciál upozornila již při "předehře", kterou prostě neutáhla), nefungující vztah dialogů vůči ději, věčné opakování téhož, předvídatelnost, střihové z nouze ctnosti, nešťastný poměr ve výrazovosti herců. Toť negativa, která jsem při tříhodinové minutáži vnímal příliš dlouho a díky nimž jsem byl z tohoto Scottova opusu značně zklamán. Naštěstí to bylo barevné, dobře se na to koukalo, občas tam něco hořelo a největší přidaná hodnota filmu je stále aktuální téma bojů o "Svatou zemi" a řečnické otázky ohledně zájmů na věčném konfliktu v ní. Zajímavostí je také Orlando Bloom. Byl se svou ústřední postavou stejně nevýrazný jako Christian Bale ve... většině svých filmů (ďábelský smích). Nepodařilo se mu prosadit se přes hvězdně obsazené vedlejší postavy, a možná také proto jsem měl z celého filmu pocit jako u počítačové hry, kde ovládáte bezduchou postavu a kolem vás se dějí věci, jež někdo jiný naskriptoval a ostatní naprogramovaní účastníci příběhu se vám zdají opravdovější než vy sami. Výborný film, pokud jste nemocní a potřebujete se pořádně vypotit (je to dlouhé, epické a intelektuálně nenáročné). Touhu vidět ho znovu ve mně ale nevyvolal.

50% - Nevyužitý potenciál herců, zbytečně vysoký počet postav, jež trpí jakousi neúplností a hlavně absence typické allenovské nadsázky, díky které mu často to věčné opakování sebe sama spolknu i s navijákem. Jeden z nejnudnějších Woodyho filmů co jsem zatím viděl. Škoda...

75% - Úvod byl pro mě, méně otrlého diváka, hodně ostrý a těžce stravitelný. Chvílemi jsem vzpomínal na Pasoliniho či Malaparteho, kteří se najednou proti Fassbinderovi jevili jako neškodní vypravěči smutných pohádek. Když počáteční šok odezněl, byl jsem svědkem silného příběhu o totálním odcizení, který mě po celou dobu bavil a znovu mě přesvědčil o výjimečnosti i vyšinutosti režiséra. Na některé scény budu dlouho vzpomínat. Upřímně nemůžu dát pátou hvězdu jen za to, jakým způsobem se ve filmu pracovalo s hudbou. Mahlerovu pátou bych jako jisté postviscontiovské klišé ještě přes srdce přenesl, ale nesmyslně použít originální hudbu Nina Roty z jiného filmu (Amarcord), to jsi mě nepotěšil, Rainere Wernere :o)

40% - Dvě hvězdy za herecké obsazení, které jediné mě motivovalo k dokoukání tohototo filmu. Jinak jsem byl zklamán a místy i otráven. Ve scénáři se totiž mísí nešťastná kombinace infantilností a vulgarit. Jinými slovy: Děj, dialogy, archetypy postav a způsob vyprávění jsou totiž jak vystřižené z tzv. rodinných komendíí a filmů pro děti. A tak vysoká míra samoúčelných sprosťáren mi k takovému filmu sedí asi jako pivo s přesnídávkou. Člověk identifikuje ingredience, pochopí snahu autorů, ale po prvních pár soustech si pomyslí své jak o autorech, tak o konzumentech takové patlaniny. Jeden z filmů, při kterém si připadáte jako Vulkánec a jeho vysoká hodnocení pak považujete za fascinující paradox lidské evoluce.

40% - Narativní selhání kolosálních rozměrů. Jestli za tím někdo vidí nějakou sofistikovanou legraci, dobře mu tak. Já takové štěstí neměl a už po prvních dvaceti minutách filmu jsem se nemohl zbavit dojmu, že se vše zajímavé vešlo již do traileru, a co v traileru nebylo, to bych s klidem oželel. To je sice dost nelichotivý dojem, ale vážně... Když si každých deset minut říkám, že postavy se v jediné scéně pronásledují, kráčí, nebo na sebe koukají o deset až dvacet sekund déle než by bylo přesvědčivé, a že díky tomu je najednou vidět ruka nešikovného filmaře, kterému nevychází jakýsi experiment, je to NUDA k zbláznění. Tenhle film má problém s originalitou, s formou, ale nejvíc ze všeho sám se sebou, což dokázal na zpackaných závěrečných dvaceti minutách, během kterých někteří návštěvníci kinosálu hlasitě chrápali...a já mohl jenom souhlasit.

95% - Z Carolse Saury mám pocit, že objevil tak trochu nový žánr. Přetavit divadelní hru do filmu...to už tu bylo. Přetavit operu do filmu či muzikálu taky. Saura se ale o totéž pokouší s tancem. Již to předvedl ve filmech jako Carmen, nebo Tango. Salomé je vlastně pokračováním tohoto vývoje a za sebe musím říct, že funguje prostě skvěle. Mnoho recenzentů zde píše, že nemají rádi balet, že jim chybí dialogy apod. Tuto kritiku chápu ale nesdílím, protože jsem si už zvyknul, že od Saury nelze očekávat něco, co by bylo možno srovnávat dosavadními měřítky kvality či zábavnosti. Proto ta úvaha o jiném žánru. Tohle není klasický film, tohle funguje úplně jinak. Tento spektákl promlouvá hudbou (velmi povedená a nahraná jak jinak v Čechách :o)) a pohybem. Sice sám nejsem zrovna fanda klasického baletu, ale tohle žádný klasický balet není. Tato kombinace flamenca a moderního tance je navíc obohacena o hypnotickou mimiku tanečníků, jež v kombinaci s řečí těla má -aspoň pro mě -minimálně stejnou přesvědčivost, jako kdyby se komunikovalo verbálně. Tento způsob hudebně-pohybové podívané navíc divákovi umožní zapojit vlastní fantazii, vlastní interpretaci toho, co na něj jak působí, a to nemusí každému vyhovovat. Já si ale Salomé velmi užil a rozhodně se těším na další návštěvu Saurova světa.