Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (390)

plakát

Ztraceno v překladu (2003) 

84% - Jednou jsem takhle přišel po půlnoci domů… Měl jsem za sebou koncert a drink s pořadateli. Člověk si chvilku připadá jako hvězda, a za chvíli sedí sám doma ve společnosti cestou koupeného jídla a elektronické zábavy. Před okny jsou čtyři hospody, kde je stále živo, ale já při pomyšlení na společnost s povzdechem vypínám mobil, zalezu do postele a na dobrou noc si pustím tento film. Za dvě hodinky usnu s úsměvem na tváři. Jako protijed doporučuji tento film každému, kdo někdy zažil pocity osamění a odcizení uprostřed rušné společnosti, či v zahraničí. Kdo tu zkušenost nemá, s Billem a Scarlett ji získá, a jak krásně… Ztraceno v překladu osloví, pobaví a pohladí. Bravo! Pátá hvězdička visí ve vzduchu…

plakát

Matrix Revolutions (2003) 

75% - Pokud jsem přirovnal Reloaded k dezertu s chuťovými nedostatky, Revolutions bych charakterizoval jako víno, které zpočátku ne příliš výraznou chuť zákusku převezme, pak ale na jazyku ztrpkne, a nabídne nám chuť, kterou jsme po celou dobu hodování nezažili, a nečekali. Je to zatuchlá chuť zoufalství a beznaděje: Ve třetím díle totiž více méně opouštíme virtualitu a těžiště děje se přesune do opravdové války lidí a strojů. Na tomto kontrastu je mnoho kvalitního, zejména motiv „vykupitele“ a víry v proroctví zde graduje jak se patří. Dějově mi sice pár věcí nesedí, zejména logika chování strojů a programů, ale když od toho odhlédnu, mohu konstatovat, že se zde jedná o důstojné zakončení dílu Reloaded. Jsem totiž toho názoru, že první díl je svou kvalitou naprosto samostatný a soběstačný. Pokračování Reloaded a Revolutions fenoménu Matrix v mých očích jen uškodilo. Pravdou však zůstává, že celá trilogie má po stránce hudby, zvuku, a hlavně vizuálních efektů takovou úroveň, že ji hned tak nějaký ORIGINÁLNÍ sci-fi akčňák nepřekoná.

plakát

Matrix Reloaded (2003) 

65% - Představte si, že si ve skvělé restauraci dáte výborný hlavní chod, který zacvičí s vašimi chuťovými pohárky, s vaší fantazií, adrenalinem, i smyslností. Prostě Žrádlo… Potom však následuje zákusek. Ten zákusek je k vašemu údivu úplně stejné jídlo, jako onen milovaný hlavní chod a vypadá ještě o chlup lákavěji. Bohužel, vaše smysly na něj již tak nadšeně nereagují. Něco tam prostě chybí. Ten zákusek, to je Matrix Reloaded. Plno luxusní akce, pár zajímavých hlášek a dokonce i myšlenek. Ale… Hlavní postavy jsou mému vkusu známé již z prvního dílu, a ve druhém se můj vztah k nim neměl jak vyvinout. Po chvíli nudí. Nejvíce na tento efekt opakovaného vtipu doplácí logicky Neo a Smith, jejichž vzájemná setkávání podle mě parodovala všechno, co první díl přinesl. Tento díl je zkrátka další obdivuhodnou akcí, ale chuťových kvalit prvního Matrixu rozhodně nedosahuje.

plakát

Star Wars: Epizoda VI - Návrat Jediů (1983) 

75% - Největší přehlídka princezniných účesů a poslední useknutá ruka celé ságy. Motiv vnitřního boje, o kterém se nemohu rozepisovat, abych někomu nekazil zážitek, byl zpracován ledabyle. To, co mohlo celý závěr okořenit ustoupilo akčnímu evergreenu s přerostlými mončičáky v hlavní roli. Takové završení celé ságy jsem nesl těžce. Mé nižší hodnocení se týká i Williamsovy hudby, která místy příliš moc připomíná známé ruské romantiky. Teď, když jsem se již dostatečně kriticky vyřádil, musím přiznat, že tato trilogie mi v dětství přivodila utkvělou představu, že se musím stát borcem v kimonu a v plášti s kapucí, který se světelným mečem za pasem zachraňuje svět. Věřím, že nejsem sám. Problém však je, že člověk z lecčehos vyroste. Je smutné vyrůstat z rytířských ideálů… Ale třeba z nich člověk neroste, a vnímá je jinak. Vidí zde černobílou transparentnost dobra a zla, strašně moc zabitých, a tu si řekne „I have a bad feeling about this“… V jistém smyslu je toto téma stále aktuální… Tak ať vás Síla provází!

plakát

Star Wars: Epizoda V - Impérium vrací úder (1980) 

88% - Ze staré trilogie můj nejoblíbenější díl. Jednak se mi líbí dějově, dále považuji jeho soundtrack za vůbec nejzdařilejší z toho, čím Williams Star Wars ozdobil, a hlavně se na scéně objevuje můj favorit Yoda ;o) Režisér Irvin Kershner podle mě nejlépe zvládl střídání charakterů jednotlivých scén. Díky tomu si člověk více vychutná i to málo neakčního co nám film nabízí. Zdá se mi dokonce, že i herci hrají nějak lépe… Epizoda V je sice lehčí hvězdné drama o jednoduchém ději s náznakem vnitřního konfliktu, okořeněné dalšími dvěma useknutými rukami, ale to mi při jejím sledování rádo ušlo.

plakát

Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (1977) 

80% - Začátek epické trilogie jak se patří. Diváka vtáhne okamžitě svou dynamikou, atmosférou, fantazií, designem, nápaditostí uniforem, a především Williamsovou hudbu, která je jedním z hlavních pilířů popularity celé ságy. V Epizodě IV se seznámíme s celým systémem fungování dávné a daleké galaxie. Dobří rebelové proti zlým imperialistům, světlá Síla proti temné, ultimátní zbraň, nevyzpytatelné příšerky, mnoho leteckých bitev i menších přestřelek, a sem tam i nějaká ta šermovačka ;o) Tento film je pro mě jakousi hlavní ikonou fenoménu Hvězdné války. Nová naděje nám předvede všechno, na co se můžeme těšit i nadále, včetně mnoha budoucích klišé, a tvůrcům dalších dílů tím stylově hází rukavici –i se zbytkem ruky.

plakát

Texaský masakr motorovou pilou (2003) 

15% - Zoufale předvídatelná vyvražďovačka bez nápadu a bez xichtu. Je pravda, že když se u první opakované horrorové lekačky začnete smát, asi si film náležitě nejste schopni užít. Bez mučení se přiznávám, že jsem si pro smích nemohl užít strach... Hvězdičku za pár pěkných záběrů kamery.

plakát

Devátá brána (1999) 

80% - Mám rád Polanského styl v podobném žánru. Ať už to byla Rosemary, nebo Ples, film vždy oděje svou ''béčkovost'' do stylově lehčího hávu, a okoření se směsí humoru a napětí ve velmi podivuhodné kombinaci, jež více fascinuje, než straší. Taková je Devátá brána. Kvalitní herectví, podporované skvělou hudbou Wojciecha Kilara vytváří mysteriozní atmosféru, která se neopírá o žádné zbytečné triky. Nejsem žádný velký horrorový fanda, ale tento film mě potěšil.

plakát

Krev a kosti (2004) 

65% - Film s přesvědčivým dějem, pěknou hudbou, krvežíznivou atmosférou a geniálním hlavním ''hrdinou''. Mám s ním ale zásadní problém: Ničím mě neoslovil. Korejská otázka v Japonsku mi jím vlastně příliš přiblížena nebyla, a příběhově i stylizací jsem měl spíše pocit, že si film vybral originální téma, na které navěsil všechno to líbivé i mrazivé, s čím si spojuji současný japonský film, bohužel včetně některých předvídatelných klišé. Mé hodnocení je možná příliš přísné... jsem přece skalní fanda Takeshiho Kitana... Ale tento film stojí hlavně na jeho výkonu, a to je paradoxně jeho největší mínus.

plakát

Zloději kol (1948) 

95% - Nevím, co pochválit dřív... Zloději kol mě překvapili jak svým výborným scénářem, tak jeho technickým zpracováním. Nejvíce u mě bodovalo výrazové bohatství všech zúčastněných herců, a kamera, jejíž pohyb jsem obdivoval od prvních záběrů. Tento skvost italského neorealismu je sice smutnou, ale oku i duši lahodící podívanou, kterou byste neměli vynechat.