Amarcord_1

45% - Po Pupendu a Horem pádem rozhodně zlepšení. A přesto zklamání. Jsem možá na Hřebejka přísný, ale vidím opravdu zdatného filmaře, u nějž forma (kamera, hudba, herecké výkony...) převyšuje obsah (scénář, dialogy...) takovou měrou, až mě to jako diváka skutečně mrzí. Jakékoli náznaky zajímavých motivů v ději jsou instantně sabotovány "hláškami", které kromě prvku odlehčení a vulgarity nemají jinou funkci, než odvést pozornost od nedokončených point, či nedotaženého jednání postav. Proto na mě Kráska v nesnázích působí jen jako slide show opravdu výborného herectví, krásné filmařiny a ucházející hudby (všelijaká nesourodá dobrá hudba, většinou neobratně použitá).... a všechno dohromady to klouže po povrchu jakési vztahové zápletky kde všechno se vším jakoby souvisí, ale kromě několika vypointovaných stereotypů postav nabídne jen typickou hořkosladkou podívanou, která je na komedii málo zábavná a na drama příliš mělká. Mě tohle bohužel neosloví.

75% - Vizuální orgie, herecká exhibice, sem tam dobrej fór a až na celkem zbytečnej konec akce ostrá jako omáčka vindaloo. Jdu-li na akčňí film, očekávám přibližně toto. Žádný veliký caviky, žádná filosofie, lovestory, moralismy či agitka...no tu agitku bych možná v širším kontextu neobhájil, ale na co si hrát, když hned zpočátku filmu zjistíte, že Pražský hrad vypadá zevně jako Kreml... nebo naopak? :) Solidní oddechovka pro znaveného diváka toužícího po stavu blažené jednoduchosti za podvědomého hvízdání si ústředního hudebního motivu.

90% - Výborná konverzační aktovka, která pobaví, nemoralizuje (naopak jakékoli moralizování v ní ironicky doplácí samo na sebe), a zhypnotizuje diváka čtyřmi vskutku mistrovskými hereckými výkony. Velmi milá záležitost a dobrý pocit, že Polanski pořád ještě zatraceně dobře umí!

50% - Mám smůlu, vidět to poprvé v sedmadvaceti a mít s čím srovnávat je trochu nevděčná pozice. Z pohledu vnitřního dítěte se mi Lví král zdál nepříliš zábavný, akční, ani poučný. Z pohledu infantilního dospěláka mě štval celý příběh, který byl propagandisticky monotónní a postrádal v bajkách tolik důležitá mravokárná ponaučení. Hudba ušla, i když ty songy za střízliva už nikdy nechci slyšet. Lví král je pro mě asi nejhorší Disney zážitek a dám přednost Knize džunglí nebo Bambimu.

100% - Velmi silný dokument přibližující divákovi estetickou formou myšlenku eutanázie. Nechce se mi tu příliš rozepisovat o svém osobním názoru na danou problematiku, protože se mi líbí právě otevřenost s jakou Terry Pratchett k tématu přistoupil. Hlavním vzkazem filmu byla touha po možnosti mít volbu dobrovolně zemřít i ve své domovské zemi a nemuset jezdit do Švýcarska. Já s jeho touhou soucítím a maje na paměti lidi, kteří žijí, nebo museli žít v prodlužováné agónii a touží po tomtéž, nemohu hodnotit jinak, než za plný počet. Mimochodem, mám v originále téměř celou Pratchettovu Zeměplochu a včera jsem se zrovna kochal knihou The Truth: "There are, it has been said, two types of people in the world. There are those who, when presented with a glass that is exactly half full, say: this glass is half full. And then there are those who say: this glass is half empty. The world belongs, however, to those who can look at the glass and say: 'What's up with this glass? Excuse me? Excuse me? This is my glass? I don't think so. My glass was full! And it was a bigger glass! And at the other end of the bar the world is full of the other type of person, who has a broken glass, or a glass that has been carelessly knocked over (usually by one of the people calling for a larger glass), or who had no glass at all, because they were at the back of the crowd and had failed to catch the barman's eye." Když jsem dnes viděl tento dokument a dal si jeho nejsilnější scénu do smutného a poněkud sadistického kontextu s výše uvedeným citátem, považuji angažovanost Sira Terryho Pratchetta v otázce asistované smrti za boj o právo člověka na poslední skleničku a dobrovolně oputstit bar, než aby tam pomalu hynul žízní.

85% - Provokace, u které se zasmějete, pak se za to stydíte, a pak se zase nestydíte, a vlastně vůbec nevíte. Divný film bez hudby, podbarvený jen čas od času Saint - Saensovou Labutí z Karnevalu zvířat, hranou ale na akordeon, a bez harmonického doprovodu. To působí skutečně retardovaně, a člověku to napovídá, čí že se tu možná ozývá labutí píseň.

70% - Moc se mi líbila atmosféra, v níž se snoubil film noir s Leoneovským westernem. Na celovečerní film je celek však poněkud nevyplněný. Hlavní postava toho moc nenamluví, další je němý, no a všechna ta černobílá animovaná nádhera se okouká dřív, než by se autorům asi líbilo. Vlastně jsem z kinosálu odcházel jako kdybych se vracel z nějaké těžce melancholické popartové výstavy. Zajímavý počin, i když poněkud monotónní.

60% - Přál bych si, umět si tohle dílo užít víc. Obávám se jen, že toho nejsem schopen. Lynch totiž málokdy diváka nechá, aby si myslel, že je něco jasné, pochopitelné, uchopitelné, zkrátka pitelné. Já jsem byl po dobu sledování Eraserheada částečně vyděšen jeho absurditou, fascinován jakousi ledabylou naléhavostí oné absurdity, ale spíš jsem si říkal, že tu Lynch upekl něco, z čeho těží jeho řemeslo dodnes. Šílenství na pozadí napůl hudby, napůl hluku, jež se táhne v jedné scéně opticky i akusticky často několik minut za hranici divákova pohodlí.

40% - Bohužel jsem asi vůči Aronofského kouzlu imunní...čím dál víc. Ze tří filmů, co jsem od něj viděl mě nepřesvědčil ani jeden. U všech mě rušily dvě zásadní věci: Tlačení na "emopilu" a sice slušně zahraná, ale velenudně komponovaná muzika Clinta Mansella (omlouvám se tímto jeho početným fanouškům). Výborný Hugh Jackman sice umí báječné plakat na mnoho způsobů, ale to bylo asi to jediné, čím mě film přesvědčil. Jsem pravda v nevýhodě, že jsem podobnou bezmoc a úniky do fantazií při odcházení blízké osoby zažil na vlastní kůži, a proto se mi Aronofským nabízená "filosofie" zdá poněkud mělká a samoúčelná. Kdyby to nedržel Jackman, šel bych s hodnocením opravdu ještě níž.

85% - Dlouho jsem se tomuto filmu vyhýbal, protože jsem nikdy neměl rád Joliino herectví. Byla to hloupá chyba. Changeling je vybroušen stylisticky, vypravěčsky, hudebně i herecky. Žádná hluchá místa, asi proto, že je motivicky film kombinací mnoha jiných děl. Ale jak správný kuchař ví, tajemství spočívá v dobrých ingrediencích a právě v kombinaci. Eastwood tady působí jako kulinářský virtuoz.