Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Krimi

Recenze (390)

plakát

Kikudžiro (1999) 

100% - Nádherná, úsměvná, a přesvědčivá podívaná plná lidskosti. Někomu se může zdát, že se film trochu vleče, ale kdo je zvyklý na Kitanův rukopis, rozhodně bude spokojen. Nejlepší road movie, co jsem kdy viděl. Z Kikujira jsem si pro život vyvodil cenné motto, které mi vydrží na věky: V životě není důležité, co člověku dělá starosti, a co ho trápí. Důležité je pouze to, z čeho se kdy těšil, a z čeho má radost.

plakát

Kolja (1996) 

96% - Jedna hvězdička za holywoodskou režii, druhá za hudbu, třetí za kameru, střih, a výpravu. Čtvrtá za všechny hrece kromě Z. Svěráka. Ten si totiž zaslouží samostatnou pátou. Za silný příběh ve scénáři, a taky za herecký výkon. Náhodou jsem violoncellista, a musím vyseknout Svěrákovi velkou poklonu za to, že za cellem vypadal velmi přirozeně a věrohodně (ne jak Tříska s houslemi), dokonce lépe, než leckterý student konzervatoře. Na cello ve filmu opravdu hrál, jen místama je slyšet, i vidět playback, ale levá i pravá ruka ví přesně, co a jak. To je fakt rarita. Pan učitel Mirko Škampa, který ho kvůli filmu učil prohlásil, že má větší talent, než většina jeho žáků. Prostě Kolja je bezva. Kdo říká, že je to kýč, může mít pravdu, co já vím. Pak tedy chci víc takových kýčů!

plakát

Nuda v Brně (2003) 

Tento film mě ničím neoslovil, ničím nepobavil, ničím nenadchl. Jako naprostou zbytečnost (možná i přetvářku) považuji, že byla Nuda v Brně natočena čb. Asi proto, že jsem zvyklý na černobílé filmy od klasiků, a očekávám vysokou úroveň a hluboký zážitek. Průměrný film s prvky typického a neoriginálního vulgárního humoru, jež mě více rozesmutní, než rozesměje. Ty dvě hvězdičky jsou pro herce a kameru.

plakát

Hoří, má panenko (1967) 

100% - Podle mě se jedná o jeden z nejlepších filmů české kinematografie. Přirozenost a plynulost naprosto nadčasového děje spolu s věrnými a vysoce přesvědčivými hereckými výkony je u mě za *****. Žánrové označení Komedie / Drama je celkem sporné. U filmu je legrace dost, avšak komedie to není. Zároveň se jedná o zcela vážné alegorie, a místy člověka zamrazí, ale drama... to to taky neni. Těžko zařaditelný film Hoří, má panenko si rozhodně NEJEDNOU užijete!

plakát

Terminátor 3: Vzpoura strojů (2003) 

30% - Tento Terminátor se snaží navázat na mnohem komplexnější předchozí díl příliš křečovitě. Guvernérovy suché humorné průpovídky, svižné tempo, a docela slušná hudba Marca Beltramiho sice potěší, ale skutečnost, že trojka oproti dvojce s ničím novým nepřišla, to nezamaskuje. Celý film je vlastně jakousi variací na Judgement Day, ve které chybí Sarah Connor. Její absence bolí o to víc, že se její úlohu (vypravěče a matky, ergo symbolu zachování lidstva) okatě pokoušejí převzít hned dvě hlavní postavy zároveň, a nefunguje to. Odbyté postavy se pohybují již oposlouchaným příběhem v sepraném hábitu: Čekal bych nový typ zlého Terminátora, nejen změnu jeho pohlaví a pár (nesmyslných) vychytávek navíc. Čekal bych nové, nebo alespoň obměněné schéma děje... Ne, bohužel. Kde je nová fantazie, kde je atmoška? Kde je rozvedení sice nelogického, ale "dost cool" starého dobrého příběhu? Kde je důvod existence tohoto dílu? V našich kapsách...

plakát

Rivalové pod rudým sluncem (1971) 

90% - Dokonale fungující splácanina se skvělou hudbou Maurice Jarrea. Zatraceně nebezpečný zlosyn Alain Delon, vtipný, lidský i drsný Charles Bronson, chladný, hrdý a elegantní Toshiro Mifune a strašně sexy Ursula Andress (v angličtině věru libozvučné příjmení fungující jako praktický imperativ!!!). Dostalo mě to jako malého mrňouse, dostává mě to i jako stárnoucího mrňouse. Nač ta zdejší přísnost?

plakát

Městečko South Park (1997) (seriál) 

90% - Kde je hranice dobrého vkusu? Kde je pomezí geniality a demence? Kde je svoboda slova a projevu morálně poněkud zneužívána? No přece tady! South Park je seriál podle motta "účel světí prostředky". Ofensivním toaletním humorem dosahuje neuvěřitelných alegorií, které mají v sobě často zvláštní úchylný druh společensko-kritické nadčasovosti. Před pár lety bych nikdy nevěřil, že v něm nějakou nadčasovost objevím...a vida.

plakát

Velká ryba (2003) 

90% - Jeden z mých nejmilejších Burtonových filmů. Zajímavá a inspirující myšlenka, originální pohádkové zpracování, stabilní Elfmanova hudba, a to dojetí... prostě geniální doják. Že jsem ho víc ocenil až na podruhé, je jasná známka jeho trvanlivosti.

plakát

Vlasy (1979) 

95% - Pro mě jsou Vlasy jedním z pouze tří muzikálů, které mě nadchly. Jinak na tento žánr hážu špínu kde můžu, ale zde to prostě nejde. Děj je krásný a přesvědčivý. Herecké výkony jsou přirozené a sympatické, nikdo si nehraje na muzikálovou primadonu... Vůbec mě na filmu Hair vzrušuje jeho pozitivní upřímnost. Všechny písničky, především Aquarius, Ain´t got no, I got life, Manchester England, Good morning Starshine, a Hair, mají navždy místo v mém srdci, jež je jinak přeplněno úplně jinou hudbou. Miloš Forman dokázal natočit působivý muzikál na téma, které Ameriku bude ještě hodně dlouho bolet, naprosto přímým, ale nekonfliktním způsobem. Kvůli tomuhle filmu jsem si v pubertě nechal narůst dlouhé vlasy a uvažoval jsem o kariéře tuláka. To snad mluví za vše...

plakát

Ten chlap je magor! (1989) 

88% - Tento film byl původně zamýšlen jako komedie parodující drsné policajty Eastwoodovského typu. Kitano v ní měl hrát hlavní roli. Pak ale nastaly určité neshody v produkčním štábu, původní režisér natáčení odřekl, a z Kitana herce a baviče se stal ze dne na den režisér. A hned začal čarovat. Kompletně přepsal scénář z komedie na mrazivou podívanou plnou násilí. Když se však řekne "film plný násilí", nejedná se zde o typickou střílečku, kde krev teče proudem, a záporní hrdinové po své velmi ošklivé smrti minimálně jednou obživnou. Kitano už zde začal s vykreslováním násilí po svém, tedy velmi realsiticky, syrově, až naturalisticky. Násilí neidealizuje, jak je tomu ve většině, zejména amerických filmů. Je u něj rychlé, kruté, a hrozivé, ať je konáno v jakémkoli zájmu. Další Kitanova specialita je práce s tichem a dlouhými plochami. Pro spěchající diváky nepochopitelné a nudné, pro ty, co se rádi nechají unést atmosférou geniální. Hudba zde není v pozadí, ale hraje stěžejní roli ve vytváření a uvolňování napětí. Pět hvězdiček za pozoruhodný režijní debut s tím, že se jedná přece jen o "Ouverturu" k velké symfonické básni o mnoha větách s mnoha kontrasty, jež nese název Režie:Takeshi Kitano