Richie666

Podle toho jak je děj prezentován, v něm vyvstává alespoň jedna naprosto zásadní nelogičnost. Může ale jít i o záměrnou fabulaci, neboť závěr filmu je jí bez okolků adekvátní. Z těžko sdělitelných důvodů tak či onak smekám a jdu se někam do kouta vybrečet.

"It all happened so slowly that most men failed to realize that anything had happened at all."

Dvakrát jsem umřel a třikrát se narodil během filmu. Noé mě nekompromisně poslal do jiných sfér již podruhé. Nic podobného jako Enter the Void jsem však doposud neviděl a věřím, že dlouho ani neuvidím. Komuž se zdá film manýristický, dovedu to pochopit, ale to pak neznáte Gaspara. "- And if you die? - I'll come back."

Psychopatická báseň o frustraci ze všeho kolem i uvnitř, vřící anarchistický patos v podobě neřízené agrese, pro níž existuje opodstatněný důvod. Marná touha po porozumění a bující zloba z vlastní nezařaditelnosti se snadno mění v šílenství s příchodem spasitele. Nebeský prožitek.

Narozdíl od Antichrista, u kterého jsem se bál a raději se na něj snažil rychle zapomenout, Melancholia především rezonuje ještě dlouhou dobu po jejím zhlédnutí. I proto je filmem, s jehož opakovanou projekcí by se mělo nakládat opatrně. Zvláště u druhé kapitoly člověk nikdy neví, s jakými pocity ji opětovně přijme. Což nelze tvrdit o skvělé kapitole první, která spolehlivě funguje jako z oka vypadená klasice Festen – ovšem s komediální a sci-fi příměsí navíc. Melancholia is coming. Enjoy it while it lasts.

Anders Thomas Jensen se se svým scénářem zase ukázal! Nechápu, kam na ty nápady chodí, ale je to fakt nevídané. Pes musí zemřít ;-)

How could you be so cold?