Joeey

I přes dokola omílanou značnou nesourodost děje si mě tenhle film získal. Film o tom, že si člověk nemůže být nikdy ničím jistý. Při sledování jsem ty 3 dějové linie nijak neřešil, vstřebával jsem film tak, jak šel... Jestli se ty příběhy někde protly (a v čem), to mi možná uniklo, nicméně pro mě je hlavní výpovědí tohoto filmu ukázka síly nenávisti, pokrytectví a moci, níž je celá podívaná šokujícím způsobem zakončena.

Má to být komedie a komedie to bez debat také je. Humor je u filmů Marie Poledňákové vždy velmi podobný, kupodivu však opět zafungoval. Celkově je to mega oddychovka s nevyváženým dějem, avšak zdařilými hereckými výkony. Vedle ústřední dvojice (Kamila Magálová, Oldřich Kaiser) je určitě nutné vyzdvihnout také Evu Holubovou a Jiřího Bartošku. A tím jsem vlastně vyjmenoval všechny hlavní postavy. Musím dát za pravdu těm, kteří tvrdí, že velké množství "vedlejších" postav tomuto filmu neprospělo. Jinak jsem od Krokodýlů rovněž zaznamenal vzestupnou tendenci.

Potěší, když si film na nic nehraje. Některým filmům podobného ražení nemůžu přijít na jméno, ale tady je vidět, že tvůrci neměli žádné postranní úmysly a chtěli hlavně pobavit.

Je pravda, že těch zvláštních podobenství je zde přespříliš a mně rovněž často unikal jejich význam. Chyby, které zmiňují recenzenti, tu prostě jsou a když k tomu připočítám depresivní atmosféru v příběhovém polotovaru tvořící zápletku celého filmu, musím dát jen tu jednu hvězdičku. A ještě něco... jestli tenhle film něčím opravdu není, tak filmem dramatickým.

Tradičně konstruovaný pohádkový příběh, ovšem s minimem pohádkové atmosféry. J. Mádlovi a T. Voříškové jsem prostě prince a princeznu neuvěřil. Ostatní herci, kterým postavy sedly, zase nepředvedli nic, co bychom u nich už z dřívějška neznali (výjimku tvoří pouze Miloš Forman ;-)

Hlavním problémem této inscenace je neuvěřitelnost charakterů některých postav (zejména právník Pavel).

Nemám, co vytknout. Zazněla tu řada naléhavých myšlenek, herci byli přesvědčiví; nechápu, jak to někoho mohlo nudit...

Asi jako každého fanouška Jamese Camerona i mě zajímalo, jak vypadá ten film, který v režisérově osobním i tvůrčím životě sehrál onu zvláštní roli, jejíž výklad se různí. Ať už to bylo jakkoli, já jsem se díky Pirani 2 konečně seznámil z ukázkovým béčkovým filmem a nutno dodat, že jsem se nenudil... Zápletka i pointa je sice jak z aprílového dílu Pobřežní hlídky (vyjma těch hororových prvků samozřejmě), ale natočené to není nejhůře. Co se týče herců, tak třeba Lance Henriksen zahrál suverénního policistu docela dobře.

Docela příjemné překvapení. I přes soustavné (pro mnohé možná otravné) návraty k prvnímu dílu (ať už hláškami nebo dějem) je u této dvojky znát profesionalita autorů, s níž ji vytvořili. Přestože film nepřináší žádnou zajímavou dějovou kostru (zápletka = Cabadaj potká na sjezdovce učitele Kardu s Marikou, zavolá Radkovi a svolá třídní sraz), troufám si říct, že scénář je vcelku povedený (určitě ne špatný!). Téma filmu (v tomto případě značně pesimistické) by nemělo být primárním důvodem, proč jej shazovat i po stránce kvality a autorské nápaditosti. Herci byli přirození, neměl jsem u nikoho problém mu jeho postavu uvěřit.

Zpracování tak akorát pro zlost filmovým kritikům. Místy jsem měl pocit, že jde o satirickou variaci. Nejsem odpůrce sladkých happyendů v amerických filmech, ale to pohádkové zakončení tohoto klasického příběhu si alespoň zde mohli tvůrci odpustit. Přesto dávám nadprůměrné hodnocení, protože jsem se nenudil a některým hláškám dokonce i zasmál, aniž by si to konkrétní dějová pasáž zasloužila...