Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Krimi

Oblíbené seriály (10)

The Wire - Špína Baltimoru (2002)

PRVNÍ: Když deš přes zahradu, musíš si krejt záda... Výborné. Reálně působící sonda, která nahlíží do drogami prolezlého podsvětí Baltimoru. Policejní práce má hodně daleko do z prstu vycucaných řešení přefiltrovaných bruckheimerovských CSI, kde se díky zlámanému nehtu v Coca Cole posílají sérioví vrazi do vězení. Tohle je TA nepříjemná realita, kde ty hlavní svině vyklouznou (v nejhorším případě s minimálním trestem) a na policajty, kteří dělají svoji práci tu zákonodárné orgány pohlíží jako na obtížný hmyz, který dělá víc škody než užitku. Vidíme sestavování jednotky policajtů z nichž každý má své kvality, ale i vady. Úplatný polda, ochlasta, práskač, flákač, blbec, vyberte si. Postupně si vás, ale stejně získají všichni. Bunk rulezz. DRUHÁ: "Můžou tě sežvejkat, ale stejně tě jednou vyplivnou." Doky. Malebnější prostředí a ještě větší svinstvo než v řadě předcházející. Což dělá z druhé ještě lahůdkovější záležitost. Drogařských příběhů je míň a o to jsou působivější. Avonovi i Deemu nová lokalita prospěla. Vynikající Idris Elba jako String nabírá status drsného frajera jen tak mezitím. Uklizený Jimmy si vychutnává rozsudek smrti na vodě ničením statistik. No a dokaři, ti zatracení dokaři, Ziggyho jsem nenáviděl od první chvíle, z Franka se vyklubal Robin Hood a Nico měl aspoň mozek, když už ne instinkt. Z nováčků potěšila Amy Ryan, bratr Mozoun, ale hlavně jsem doslova nadšený z toho, že Bunk dostává víc prostoru. Já toho zmetka mám rád čím dál víc. TŘETÍ: "Já jsem ho chytil, Bunku. A on to kurva neví." Dalo by se říct finále trilogie. Všechny linie z předchozích dvou řad se uzavírají v gigantickém závěru, který by za určitých okolností mohl být happyendem, teda kdyby nešlo o WIRE. Perfektní příběh. Skvělé charaktery. Vývoj všech postav je něco co by se od tvůrců tohohle seriálu měli učit všichni. I třetí rok dokážou překvapit (u scénky v gaybaru jsem se rozesmál na celé kolo) a pořád v rámci uvěřitelnosti. Můj oblíbený String dostává více prostoru a člověk konečně zjišťuje co on byl vlastně zač. Nevím jestli třetí řadou nedosáhl seriál vrcholu a teď začne klesat. Uvidíme. ČTVRTÁ: "Když nehraješ čístě, zasviníš se." Stáhnutí dvou hlavních tahounů se projevilo v pomalejším rozjezdu. Jimmy a String odpočívají (každý trochu jinak) a jejich nahrazení dětma nebylo v prvních dílech úplně nejšťastnější, ale v závěru se ukazuje, že tvůrci si všechno dobře promysleli a servírují nám pořád stejně špičkovou podívanou. Hodně mile překvapil Tommy Carcetti (netvrďte mi, že jeho jméno nemá co dělat s Tommy Varcettim z GTA: Vice City :) a jeho kandidatura na prvního bílého starostu Baltimoru (skoro jako první řada 24ky naruby) má spoustu výborných momentů. Je vidět, že WIRE si touhle řadou připravuje půdu pro finále. Jsem zvědavý jestli konečně dojde na všechny, hlavně na toho zmrda Claye "Shiiiiiiiiiiit" Davise. PÁTÁ: "Co jsem kurva udělal?" Podle mého nejlepší řada. Jimmy ve čtvrté chyběl, ale do finále nastupuje s plnou parádou a když se on a Lester dají do práce dějou se Věci. Jestli jsem se u minulých sérií bavil tak touhle jsem se doslova prochechtal, díky naprosto božímu nápadu a věcí s ním spojených. Říká se, že se má odcházet na vrcholu a WIRE odešel na úplné špici (finální rozloučení, bylo provedené bezchybně). Kolečka se točí dokola a na hraně mezi černou a bílou je nejlíp.

Mr. Robot (2015)

Nadšení. Prozatím. Paranoia. Antisociální paralely s Dexterem ve slušivém prostředí sítě. Herecky super, Rami Malek konečně chytl hlavní roli a zvládá s přehledem, Slater rovněž fajn. Snad si to udrží kvalitu... Nespolehlivý vypravěč je zpět, navíc v neuvěřitelně prohnilém a rozmanitém světě plném labilních lidí a borců, kteří mají moc - zdánlivě... možná, asi. Často jsem nestíhal, (pouštět si před spaním je u Mr. Robota hodně špatný nápad) twistů je požehnaně.

MINDHUNTER: Lovci myšlenek (2017)

První řada: Chytré​ konverzační drama čerpající ze skutečnosti a které se snaží odpovědět na jednu z mnoha variací otázky proč... Fincherova jistá režie ukotvila styl mezi Zodiacem a Mad Meny a přidává brilantní konverzace s tehdy ještě sekvenčními vrahy. Analytické dialogy pitvají ty nejhorší z nás jen abychom s děsem sledovali, že nenormální nejsou jen oni. Fantastické obsazení i (nebo vlastně především) vrahů dělá z Mindhuntera skutečnou lahůdku letošní sezóny. Děs zde nenahání vizuální zobrazení zabití, ale vyprávění o něm. Druhá řada: Velice specifický typ strachu je divákovi servírován na sříbrném podnose. Děs zde vychází z běžných, pochopitelných situací, které se mohou stát hned ve vedlejsím domě, nebo právě vám (pozdě vystavený procesní příkaz). Minulá řada byla především o Kemperových rozhovorech s Fordem, zde se dostává do popředí McCallanyho Tench. Linie o miminku na kříži, podbarvená Hillovým rozpadajícím se hludebním tématem, místy zpomalí tep za únosnou míru. Je až nepříjemně hmatatelná a často zastiňuje pro úřad klíčové pátrání po černých dětech v Atlantě. Pohovory jsou tentokrát mírně stranou hlavního dění, o to jsou ale ty opravdu důležité hutnější. Mansonovo sólo je samozřejmě vynikající, ale rozhodně není jediné. Nejlepší kriminálka za několik posledních let, navíc v dokonalém fincherovském kabátku.

Perníkový táta (2008)

PRVNÍ ŘADA: Výborný příběh a naprosto skvělá transformace hlavního hrdiny. Svině život je tu za hlavního záporáka a na začátku sází hlavním postavám pod nohy ne klacky, ale betonové trámy. Paráda. DRUHÁ ŘADA: Abych to zkrátil, až tohle je ten skutečný rozjezd. Tvůrci tlačí na pilu a ženou Walta vstříc jeho nečekané budoucnosti. + Perfektní cameo Dannyho Treja.TŘETÍ ŘADA: Trochu slabší rozjezd je jen ornou půdou pro závěrečné žně. Tohle se dělá takhle končit sérii? To je týrání. ČTVRTÁ ŘADA: Neskutečně našlapaná řada, která nasazuje laťku tak vysoko, že nevím jestli se ji vůbec bude dát přeskočit. Adrenalinové finále, závěrečné odhalení a mistrovské herecké výkony dělají z téhle řady milník seriálu. "Vyhrál jsem." PÁTÁ ŘADA: Prahou teď koluje ten nejlepší modrý matroš pod sluncem... Vzestup na vrchol a definitivní proměna Waltera Whitea v drogového kingpina nám ukazuje, že konec je opravdu blízko. A končit se bude ve velkém stylu.... O rok později. Druhá půle řady sešlápne plyn až k podlaze a posledních cca pět dílů nasazuje veškeré televizní produkci ještě o kousek vyšší laťku. Dokonale napsané, geniálně vygradované, s velice uspokojivým závěrem. Anna Gunn předvedla jeden z nejlepších ženských hereckých výkonů (zasloužené ocenení). No a na Bryanu Cranstonovi to celé stojí. Finální díl prožijeme výhradně v jeho společnosti a rozloučení je na úrovni. Poslední momenty seriálu jsem prožíval se spokojeným úsměvem a mrazením v zádech zároveň.

Westworld (2016)

Velmi slušný rozjezd. Špatně napsaná westernová scenérie nádherně kontrastuje s Harrisovým zabijákem. Hopkins parádní. Finálová diagnostika aneb s tátou o Bohu a Shakespearovi mrazivá. Víc a houšť... 1: Obrovská, promyšlená metafora na život, který dnes žijeme. Narativní linky psané velkými korporacemi, loutky žijící ve smyčce pracovního nasazení a probuzení, kteří zkouší uniknout ze spárů manipulací. Nolan s manželkou oživili sci-fi klasiku z roku 1973 s takovým citem, že působí svěže a zároveň tradičně. Probuzení umělé inteligence je klasické téma, ale zasazení do rituálu běžných životů, smyček dělá z androidů spíše lidské bytosti. Matrix naruby, kdy stroje trpí pod nadvládou lidí. Abramsův dohled pomáhá mysteriózní atmosféře i obrovskému měřítku, protože Westworld přes všechny dechberoucí akční scény a opulentní výjevy zůstává především přemýšlivým konverzačním dramatem, chytře si hrající s percepcí času. Herecké obsazení není jen lákavou vábničkou. Ed Harris je ďábelský, Evan Rachel Wood je krásná jako panenka. Scény obsahující Anthonyho Hopkinse špendlí divákům oči k obrazovce. Chytré dialogy, rozhovory s pointou a příběh o důležitosti příběhu a jeho pravdě skryté uvnitř. Dávkování informací, načasování a finální navnazení na případné pokračování je provedeno s tou nejlepší péčí. Chvílemi to tak nevypadalo, ale Westworld je událostí roku, kterou budete chtít vidět znovu. 2: Neskutečně narvaná série plná nečekaných zvratů, jen ten závěr je možná zbytečně překombinovaný. Stále zkoumáme lidskou psýché a nevycházíme z toho zrovna lichotivě. Všechny postavy mají linky, které z nich mačkají maximum (skvělý Teddyho přerod) a zpětné vyprávění je zvládnuté fantasticky. Pomrknutí na Temnou věž v závěru i na původní Westworld jsou třešničkami na dortu. Doufám, že si i třetí řada udrží kvalitu a že konečně navštívíme tři zbývající parky. 3: Robotí rebélie se přesouvá z parku do města a dokončuje dějový oblouk - zlým zlé, dobrým dobré. Nolan decentně využívá témata možnosti výpočtu budoucnosti a věší je na základní myšlenku života ve smyčkách. Elegantně udělal hrdiny padoušské a padouchy hrdinné. Dolores to ve skutečném světě sluší, skutečný svět je vizuálně podmanivý a krásně čistý. Finále si samozřejmě nechává prostor pro další sérii, ale to podstatné je odvyprávěno. DEVS mi letos sedlo mnohem víc. P.S: Pár dílů je strašně divně zrežírovaných a odvádí pozornost od příběhu.

Šílenci z Manhattanu (2007)

První série: Nějákou dobu to trvalo, ale MAD MENI mě nakonec dostali. Většinou tyhle kancelářské seriály rovnou zatracuji (mám s nimi jen špatné zkušenosti), ale tenhle si mě přece jen podržel a nakonec jsem si ho i oblíbil. Je zatraceně dobře napsaný a skvěle zahraný. January Jones je k nakousnutí a pro mě dosud neznámý Jon Hamm opravdu zazářil. Jeho Draper je hodně zajímavý a flashbacky do minulosti patří k vrcholům seriálu. Navíc se člověk něco přiučí o reklamě. A to není nikdy naškodu. Druhá série: Silnější, každým okamžikem. Jestli byl hlavním tahákem první řady Draperův příběh tak u té druhé se přidávají další postavy, které před tím prim nehrály. Bettyin příběh nabírá obrátky a v závěru je hodně působivý, stejně jako věci okolo Peggy. Na významu nabývá i postava Marylin Monroeovské Joan, která je prostě kouzelná. Vynikající je i komponování sktečných událostí a jejich vlivu na osazenstvo Sterling Cooper. Brilantní nápad. Třetí série: Mohla by klidně nést podtitul poločas rozpadu a to nemusí být vždy nutná věc. Pokud díl seriálu sledujete tak jako já až do konce titulků možná jste si všimli, že poslední co z dílu vidíme je nápis - AMC: Tady na příběhu záleží, a to je to nejdůležitější. Seriál, který se svým příběhem poráží jednoho konkurenta za druhým a nepotřebuje k tomu šokující zvraty a cliffhangery. Prostě poctivá práce. Tahle řada nejenže opět překonává obě předchozí, ale též uzavírá jednu kapitolu a to způsobem, který se dnes vidí jen málokdy. Herecky opět není co vytknout, z těch hostujících bych však vyzvedl Abigail Spencer jako paní učitelku mého srdce. Čtvrtá série: Změny udeřili na šílené reklamátory z New Yorku. A to nejen na záčátku sezńy, ale i na jejím konci. Poslední díl byl vážně hodně překvapivý, ale v téhle řadě nehraje prim. Čtyřka přinesla dvě epizody, které vystoupily tak výrazně, že zakryli všechno ostatní. Mluvím o díle, kde Don a Peggy dostávají prostor jenom pro sebe a je úžasnou ukázkou hereckých dovedností, dobrého, ba výborného psaní a kouzla, které v sobě mají právě a jenom MAD MENI. Druhá, o které se chci zmínit je ta až noirovsky pojatá, prokládaná úryvky Draperova denníku. Velice osvěžující náhled do mysli poslavy, která je proslulá tím, že svou mysl neotevírá. Trochu se bojím aby tím v páté řadě nezmizela ona aura, ale jestli někomu věřím, že svou práci zvládnou tak to jsou lidé od AMC. Pátá série: Po dlouhé pauze se MAD MANI vrátili v poměrně pomalém tempu a první dvojdíl byl "jen" dobrý. Gradace ale funguje na výbornou a čím víc se blížíme závěru, tím lepší to je. Všechny charaktery jsou ohýbány k větší temnotě a na Draperovi jsou vidět známky únavy. Spokojenost a štěstí je tu snad ještě pomíjivější než ve skutečném životě (to už je co říct). Snaha získat Jaguar, situace s Peggy a finále jsou jedny z vrcholů seriálu. Nemůžu se dočkat dalších dílů. Šestá série: Going Down? Většina z osazení SCDP měla letos dobrý rok na příběhy (jen Roger byl nezvykle v pozadí) a noví staří známí a fůze přinesla spoustu zajímavého. Přesto všechno je ale stále tahounem jen ta jediná hlavní postava. Za těch několik let, kterých už MAD MENI okupují můj život, by bylo nasnadě říct, že už není co vyprávět. Už o postavách víme vše. Nic nás nemůže překvapit. Přesto jsou to právě známé charaktery, které budí svými příběhy zájem a čas, který ubíhá mění je stejně jako nás. Péče, kterou jim scénáristé věnují, zvraty, které postupně budují a konce, které chytnou u srdce. Draper to v téhle řadě přehnal, nebyla to jeho chyba, snažil se začít nový život, ale to správné co měl chtít udělat bylo napravit ten předchozí. Lidé jsou křehcí, snadno rozrušitelní a on nad nimi (především v první sérii) čněl jako Bůh. Nechybující a věčný. Špatná rozhodnutí jej dohnala ve třetí řadě a ještě teď za ně platí. O to zajímavěji vypadá startovní bod poslední řady, která nás čeká za rok. Chce to opravdu koule nemyslíte? Přiznat, že vaše práce se zakládá na lži a je zbytečná, že pokud je produkt opravdu kvalitní... prodá se sám. Poslední série se nese ve znamení jakéhosi melancholického opouštění, i když zpočátku velmi nenápadně. O všechny postavy je náležitě postaráno a finále je silné, však přesto stále příjemně civilní a realistické. Trávil jsem s těmi lidmi svůj čas strašně rád a budou mi chybět. Loučím se s úsměvem. Brzy se znovu uvidíme u první řady.

Temný případ (2014)

Tohle je něco spešl, má to atmosféru, která diváka nutí ke sledování a i když to vyloženě není nervydrásající jízda, nutí vás to "otočit další stránku" a hltat TEMNÝ PŘÍPAD dál. Pizzolatto píše parádně a rozvrstvení do dvou časových linií a jejich postupné propojování je mistrovská práce. Alespoň zatím. Herecké duo je kapitola sama pro sebe, Harrelsonův Marty zatím standartní poliš v tom nejlepším slova smyslu, ale McConaugheyho Rust je parádně šiblej parchant. Nemůžu se dočkat dalšího dílu a to už se mi pěkně dlouho u ničeho nestalo. První řada: Dokonalá práce s postavami a ta nejlepší péče jak ze scénáristického, režisérského i hereckého hlediska. Světlo proti temnotě, příběh který patří k nejstarším, ale Pizzolatto ho dokázal podat svěže a po svém. Halucinační scény jen podtrhují mysteriózní, přesto hodně realistickou atmosféru. Rust je McConaugheyho životní rolí a Woody Harrelson rozhodně nezaostává. Tahle dvojka mi bude chybět. Žádný díl vysloveně nevyčnívá, všechny hoří silným stálým plamenem. Druha řada: Táta Colin přebírá housle a Nic Pizzolatto ukazuje, že má nápady. Tenhle případ není ani tak temný, spíš krutě realistický. Chybující postavy, pomalu se rozplétající nitky a vícero linií. První štace byla hodně na ruku... mainstream, tohle už ne. Tohle je už je vyložená fajnšmekrovina s vrstevnatějšími postavami. Prošpikovaná filozofickými úvahami o životě. Frank Vince Vaughna dokazuje kvality herce, který se půl života pitvořil v komediích a chytl za pačesy pořádný charakter. Stejná živá voda jako loni pro McConaugheyho. Výborná hudba. Chce to více shlédnutí. Propracovaný majstrštyk, už se těším s čím přijde Pizzolatto příště.Třetí řada: Další případ rozvětvený do tří časových rovin. Pizzolato už ví že experimentovat je potřeba jen trochu a skládá příběh spíše o partnerství než o mrtvolách. Dvě ztracené děti, lži a peníze v hlavní roli. Aliho Hayes je skvěle zahraný a ještě lépe napsaný. Drsňák, který nechtěl nic a to nic ho dovedlo ne k posedlosti, ale k životu, který pomalu ale jistě zapomíná. Prolnutí časových rovin patří k nejsilnějším momentům seriálu (Vietkong v pokojíčku!). Vrací se i kvalitní konverzace v autě a partnerské hádky, které tebou do živého. Na můj vkus je to zbytečně moc tlačené do černa, ale to holt dneska frčí. Konec je znovu realistický, ale protentokrát docela příjemně. Temný případ stále platí za kvalitu, na kterou se vyplatí počkat.

24 hodin (2001)

DEN PRVNÍ: Rozhodně jeden ze seriálových milníků bez, kterého by těžko vznikly pecky jako je třeba LOST a HEROES. Tvůrci měli skvělý nápad se sledováním jednoho dne ze života agenta protiteroristické jednotky. Je pravda, že se toho za jeden den stane tolik, že je to až neuvěřitelné, ale budiž. Nebyla to žádná nuda. Kiefer Sutherland je jako Jack Bauer skvělý a vůbec všechny herecké výkony jsou na jedničku. Jsem zvědav co nabídne druhý den... DEN DRUHÝ: Je skvělý. Výborný nápad přivést na scénu starou dobrou atomovku se ukázal být tím nejlepším s čím mohla 24ka přijít. Některé díly patří k seriálové špičce i teď. Jedinná rušivá linie je ta co patří Kim, ale to je tak všechno co se mi nelíbilo. Jack jede a já chci být u toho až rozehraje novou partii třetí den. Mimochodem George Mason (i Xander Berkeley) je frajer a já mu fandil už od první řady. V Té jedné chvíli byl pro mě větší borec než Jack a to už je co říct... DEN TŘETÍ: Zatím rozhodně nejnabouchanější den. Možná až příliš. První polovina se nevyvíjela úplně nejlépe a kromě Jackovy příběhové linie to byla docela nuda. Na druhou stranu je ale druhá 12ti hodinovka to nejlepší co seriál prozatím nabídl takže jsem pořád spokojený. Snad to bude pořád nejméně na stejné kvalitativní úrovni. Čekám co nabídne čtvrtý den... DEN ČTVRTÝ: Myslel jsem, že bude slabší než dny předchozí (nevím, kde jsem to sebral, asi jsem to někde četl či co) a oni mi na zlatém podnosu naservírují stejně dobrou jízdu jako dřív. Do nebe vychválit bych chtěl hlavního záporáka, kterého ztvárnil Arnold Vosloo. Tak kluzký a hlavně sympatický parchant ve 24ce přímo chyběl. Hodně potěšila i Chloe. Vážně válí (hlavně v terénu ;) a její přímočarý přístup dokáže vykouzlit na tváři úsměv i v nejméně vhodných situacích. No a konec posledního dílu byl pro mě balzám na duši. Přesně takové konce mám nejraději. Umírám zvědavostí co přinese Jackovi pátý den... DEN PÁTÝ: Wow. Úžasná jízda. Byl to takový nářez, že jsem s Jackem strávil poslední den roku 2007 a první roku 2008, protože jsem se prostě nedokázal odtrhnout. Neuvěřitelně intenzivní začátek, skvělý záporák (sám pan P.;) a znovu skvělý konec. Žabácký president Logan odvedl úžasný výkon. Poslední díl byl prozatím to nejlepší co v rámci 24ky vyšlo. Nemůžu se dočkat šestého dne... DEN ŠESTÝ: Úžasný rozjezd točící se kolem kufříkových atomových bomb mě znovu úplně smetl. O to hůř jsem ale pak nesl pomalou a převážně politickou část, která trpěla vážným nedostatkem Jacka. Naštěstí se ke konci všechno začalo vracet pěkně do normálu a k mé spokojenosti. A jedno musím uznat, Jack je vážně prokletý. To mi ale nezabrání těšit se na sedmý den... P.S: I když se tomu ze všech sil snaží zabránit stávka scénáristů. Tak už se konečně dohodněte hoši ;). DEN SEDMÝ: Dochází k nevyhnutelnému a seriál začíná vybírat ty nejlepší kousky z předchozích řad a kombinuje je s několika novinkami. Občas mi přišlo, že se dívám zase na věci z druhého a třetího dne. Naštěstí se díky tomu razantně zvýšilo tempo a člověk se téměř nemá šanci nudit. Když se zápletka, která kdysi vydržela na polovinu řady vyřeší během jednoho dílu není proč být rozladěný. Sedmá řada má navíc ze začátku (asi prvních 13 hodin) k dispozici Jacka Bauera, který nemá cit a je až roboticky přesný. To sice později začnou narušovat spoileroidní elementy, které zatím raději pominu. Výrazného zlepšení se nám ale dostalo v obsazení, tedy až na strašnou Cherry Jones v roli presidentky Taylorové. Kromě několika starých známých tváří je to právě Annie Wersching jako Renee Walkerová, která dokonale zapadla do role Bauerovy parťačky a vlastně člověku připomene starého dobrého Jacka z doby, kdy ještě měl pro co žít. Navíc je to celkem kočka a po dlouhé době je na koho se v seriálu dívat. Spolu s Elishou Cuthbert, která v závěru dědovi Jackovi dokazuje, že je jako on a moc pěkně se převrátí jedno ze starých seriálových klišé. Z ostatních se docela blízkli Colm Feore, občas trochu otravný, ale nakonec hodně solidní Jeffrey Nordling a ještě pak Carlos Bernard, který se po roce vrátil jako Tony Almeida. Tonyho dějová linie je z celého dne asi nej zajímavější, protože má jako bývalá mrtvola co vysvětlovat. No a samozřejmě nasmím zapomenout na Jona Voighta, který smetl snad každého záporáka z předchozích sérií svým špičkovým ztvárněním příjemně ujetého Jonase Hodgese. Zasazení do Washingtonu seriálu taky dost pomohlo a vykřesalo díky tomu pár hodně zajímavých scén (prostřední díly v Bílem domě), k tomu některé moc pěkné záběry na Kapitol změny v dopadu světla (oranžáda je nahrazena chladnou modří) atp. Doufám, že podobný a snad ještě lepší vliv bude mít na show přenesení děje do New Yorku, kde se nabízí prostor (střílející Jack běžící skrz Rockefellerovo centrum) k hodně zajímavým experimentům. Kieferovi snad jenom popřeju aby mu dobře dopadl soud a tvůrcům ať osmého dne nechají zabít tu presidentskou káču... DEN OSMÝ: Jsem teď trochu naměkko a jestli se tenhle komentář zvrhne v sentimentální blábolení, klidně přestaňte číst. Jack Bauer svůj poslední den v televizi začíná s čistým štítem. Šťastný a v rodiném kruhu. Nebývali jsme na to zvyklí. Ale jak už to tak bývá Jackovi na dveře zaklepe teroristický útok a přes všechny jeho snahy je do něj znovu zatažen. President Hassan, který je cílem, připomíná starého dobrého Palmera a vůbec je to docela sympaťák. Vrací se nám Renee Walkerová přetransformovaná v zabijáckou mašinu a její úloha je katalyzátorem posledních hodin dne. Ze CTU nováčků bych rád vyzdvihl Freddieho Prinze Jr. protože dokázal jako akční hrdina bez problémů obstojí. Jen to chtělo mu dát šanci. A teď k příběhu. První asi tak tři-čtvrtiny jsou klasika jak ji známe. Nic moc oslnivého, ale pořád lepší než většina běžné konkurence. Pak ale přijde zlom, který vás zasune do sedačky a od té doby začne závěr jaký si všichni fandové přáli. Jack započne inferno, které už jsme dlouho neviděli a mrtvoly se vrší. Politická linka je povedená jako nikdy a ta blbá presidentka se začne vyvíjet v zatraceně zajímavou postavu, pod vlivem starého známého Logana (znovu dokonalý Gregory Itzin), jehož účast mě přiměla těšit se na každý jeho podlézavý úsměv, tríček, tisíce polopravd a úskoků. On jako pravý opak Jacka je tím správným záporákem pro finální hodiny. Poslední díl možná není tak akční jak jsem si představoval (tím, že se Events occur in real time nám uniká spousta věcí a je to zatracená škoda), ale i přesto je správný. Z finální scény jsem byl hodně naměkko a... sakra jdu si pro kapesník. Budeš mi chybět Jacku. DAMN IT! DEN DEVÁTÝ: Tak se hodiny přece rozjeli a tvůrci svižně zasvěcují do děje. 8 dní byla dlouhá doba, ale všechno je relativně obstojně uvedeno na pravou míru, i pro ty co právě naskakují do vlaku. Našlapaná dvanáctihodinovka nabízí vše dobré (i zlé) co poslední série, jen je tady míň vaty. Teroristická máti je docela standardní, ale snaží se nabídnout něco nového díky ovládání bezpilotních letounů. Vrací se Hellerův klan, přece jen je šestá řada nechala trochu odbyté a hlavně se vrací Jack. Naštvaný a zlý. Tak jak ho máme rádi. Struna praská v posledních dílech, napíná se za hranici únosnosti. Kreativně pěkně pracuje s předpoklady diváka a servíruje před něj nejedno překvapení. Poslední díl nesleví, ukončuje samurajským mečem a desetiminutový epilog je pěkným rozloučením s koncem, který vezme za srdce. Ale až po zatmívačce.

Knick: Doktoři bez hranic (2014)

Pilot: Naprostá špička soupeřící s Temným případem o seriál roku. Soderbergh nechává pracovat realitu prostředí naplno. Během první operace mi přestala chutnat právě konzumovaná večeře. Příběhově velmi zajímavě načrtnuté podzápletky. Herecké výkony soustředěné, Clive Owen samozřejmě vyniká. Takovou roli potřeboval jako sůl. První řada: Dokonalosti prvního dílu už ty další sice nedosahují, ale KNICK si s přehledem drží laťku události sezóny celých deset dílů. Perfektní práce s postavami, vykreslení prostředí dokonalé. Jestli pro vás byl TEMNÝ PŘÍPAD příliš knižní zkuste THE KNICK - má více méně tradiční seriálovou strukturu a tolik nebazíruje na pozornosti. Herecké výkony přesné, krom Owena zaujme černoušek Holland. Temné zrcadlo tradičním doktorským seriálům. Chirurgové i Doktor House vám pak přijdou jako slabý odvárek. Soderbergh válí. Druhá řada: Nemocniční radovánky, ekonomické hrátky a sociální trable, velice důmyslně propojené (snaha zavést do konceptu první série příběh) skrze vyšetřování smrti zdravotního inspektora. Do toho se barevní začínají mísit s bílými a ne všem se to líbí. Ženy objevují feminismus a mačkají chlapy za koule (doslova) aby dosáhly svého, a máme tu i, no ano… začátky pornografie. Vývoj postav je čím dál zajímavější a sympatie se často nezvykle přelévají na tu či onu stranu. Doktoři bez hranic přináší do pléna velice osvěžující věc a tou jsou profláknuté postupy a očekávávaný vývoj, který tvůrci ale dokonalým způsobem v poslední chvíli naruší, případně úplně otočí a čekají, co se stane. Je to o chápání se výzev, objevování i posedlosti. O smrti, o životě, o skutečnosti. Letos méně šokující, stále stejně stylové – operace mozku je neskutečným způsobem mrazivá – pořád má co nabídnout a umí pohltit. Moc rád bych viděl i třetí sérii, ale tohle ukončení by bylo dokonalým bezskrupulózním cirkusáckým finále.

Hvězdná brána (1997)

První ne-animovaný seriál, který jsem začal sledovat (nepočítám teď večerníčky o Krakonošovi) mi opravdu přirostl k srdci. Měl šmrnc, skvělé herce a charaktery, které jsem si už jako malý zamiloval. A teď o deset let později, kdy seriál skončil tady jen tak sedím a vzpomínám. Byly tu skvělé díly, byly tu hrozné díly, byly tu průměrné díly. Hlavní postavy odcházely (umíraly), přicházely a teď je konec. Vím, že je tu ještě solidní odnož ATLANTIS, ale už to asi nebude nikdy ono. Magie se ztratí a je konec. Škoda. Bude se mi stýskat. Tak sbohem. P.S: Začínám mít pocit, že tenhle seriál u nás prožívá zlatá léta až po jeho skončení. Občas mi přijde, že ať přepnu na cokoliv narazím tam na hvězdnou bránu. Aspoň je na co se dívat. Fandům sci-fi poslední dobou začaly hotové žně. Vesmírná dobrodužství teď táhnou jako už dlouho nic.

Reklama

Reklama