Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (383)

plakát

Bábovky (2020) 

Je třeba nenechat se zmýlit zdejším hodnocením, Bábovky jsou na poli českých dramedy romanťáren solidní nadprůměr. Komedií vlastně nejsou vůbec, jde o čistokrevné melodrama, které rozplétá několik zdánlivě nesouvisejících lidských osudů. Filmu se dá samozřejmě spoustu věcí vytknout - emoce ždíme neúprosně a trochu na sílu, protože má celou dobu značně smutný a zkroušený tón. Z toho vyplývá, že některé životní situace trochu stereotypizuje, třeba nevěru. Bábovky ale táhnou skvělí herci, dobré dialogy a kvalitní režie, která divákovi zkrátka nedá vydechnout. Za poslední roky jde ve svém žánru o nejlepší film, který se u nás objevil. Period.

plakát

Tenet (2020) 

Nolan tentokrát přestřelil. Tenet je předimenzovaný a divácky ne úplně přístupný film, kde zkrátka nelze vše pochytit na první dobrou. A nejsem si jist, zda to bude napodruhé či napotřetí o moc lepší. Koncept i pravidla jsou složitá, člověk se v té změti akce někdy doslova ztrácí - ve finále jsem už úplně rezignoval na to pochopit, co se vlastně děje a jakou časovou osu během toho či onoho prostřihu sleduju. Čistě řemeslně jde samozřejmě o skvěle odvedenou práci, ale precizní řemeslo nestačí, když mu chybí duše. A tu Tenet postrádá, je dost odtažitý a odosobněný. Forma tu vítězí nad obsahem a o Nolanův nejlepší film nejde ani náhodou.

plakát

Vlastníci (2019) 

Co se zprvu zdá jako lehká konverzační komedie, začne v průběhu nabírat spíše dramatický tón. Na Vlastnících je hodně cítit, že šlo původně o divadelní hru, protože jdou postavy někdy přes čáru přirozeného a posouvají se na hranici karikatur. S tím ale člověk tak nějak musí počítat předem, že půjde o postupně vyhrocené situace, a že se bude hodně křičet. Každá postava je navíc určitým archetypem - je tu rejpavá drbna, snaživí manželé, zapšklej bolševik nebo pedantka dohlížející na správný průběh schůze. I tohle dává filmu určitý divadelní rozměr, který není nutně na škodu, pokud na něj divák přistoupí. Ale každému tón vyprávění nesedne. Přeci jen se tu víceméně jen mluví a akce je opravdu minimální.

plakát

Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny (2018) 

Film z kouzelnického světa, ale tak trochu bez kouzla, jen s mocnou dávkou digitálních efektů a rozbředlým dějem. Příběh postrádá větší tah, konflikt a gradaci. Většinu času se tu zběsile běhá a přepíná mezi tuctem postav, které mezi sebou ale nemají pořádnou chemii a soudržnost. Provázanost s Harrym Potterem za každou cenu je násilná, šroubovaná a nelogická, vždyť ani návrat do Bradavic v sobě neměl tu skutečnou magii. Film položí spoustu otázek, které ale nezodpoví - třeba jaká je vazba mezi Letou Lestrange a Bellatrix Lestrange. Grindelwaldovy zločiny jsou očividně jen oslím můstkem mezi dalším pokračováním, kde se věci snad začnou víc dramatizovat a dostanou jasnější podobu.

plakát

Ostré předměty (2018) (seriál) 

Parádně komorní seriál, který je spíše než kriminálkou tíživým osobním dramatem. Režijně zvládnuté na jedničku, ačkoli to pro někoho může být rozvleklé. Spíš bych řekl, že atmosféra se buduje hezky zvolna, má vystihnout náladu ospalého městečka a charaktery jeho obyvatel. A to se daří na jedničku i díky skvělým hereckým výkonům, zejména Amy Adams a Patricie Clarkson. Samozřejmě roli hraje, že scénář měl oporu v knize od Gillian Flynn, která tyhle tísnivé rodinné thrillery zkrátka umí psát.

plakát

Sabrinina děsivá dobrodružství (2018) (seriál) 

S devadesátkovým sitcomem má nová Sabrina pramálo společného. Tentokrát se nehraje na humor, ale na temnou, krvavou a dekadentní podívanou, která se ale mnohdy bere příliš vážně, a tak sklouzává spíš k parodii. A to obzvlášť, co se milostné linky hlavní hrdinky, která by v 16 letech pro lásku až na kraj světa šla, týče. Chyběla mi také o něco větší provázanost mezi jednotlivými díly, i když komplexní rámec série měla. Sabrina je skvěle obsazená, vizuálně vymazlená a především napínavá. A i když je hlavní cílovka nějakých 16-20 let, neumenšuje to nic na faktu, že seriál dokáže zaujmout i starší, kteří jen občas musí být shovívavější k tomu přehnanému patosu.

plakát

Úžasňákovi 2 (2018) 

Má dětská duše plesá. Čtrnáct let trvalo, než se Úžasňákovi dočkali tolik slibovaného pokračování, a ta dlouhá čekací doba jim ve výsledku velmi prospěla. Nazvat dvojku jen "důstojným nástupcem" je lehce pejorativní, protože v tomto případě jde o naprosto vyrovnaný souboj. Navázalo se přesně tam, kde se minule skončilo - animace je opět tím nejlepším, co lze v současnosti vidět, film má pohádkový humor, ale i vypjaté akční scény, které si s klasickým akčňákem v ničem nezadají. A český dabing opětovně posouvá Úžasňákovi do další hodnotové roviny.

plakát

Sněhulák (2017) 

Absolutně průměrná kriminálka, která vůbec nedává tušit, čím je původní předloha tak geniální a pro co je ceněná. O vše pozoruhodné je totiž film naprosto okleštěný - o charisma a důvtip ústřední postavy, důmyslnou a promyšlenou zápletku, ale i o jakoukoli logiku. Je to škoda, s tak skvělým hereckým ansámblem v čele s Fassbenderem se dala vykouzlit opravdu důstojná a plnokrevná adaptace. Jenže když brutální severský thriller postrádá i zasmušilou atmosféru, kterou zde jen částečně dokresluje mrazivé norské prostředí, je to naprosto nedostačující. Jako televizní detektivka na sobotu večer ideální, protože nenudí. Jako adaptace románu aktuálně nejslavnějšího severského autora však těžký průměr.

plakát

American Horror Story - Roanoke (2016) (série) 

Strmý vzestup a o to strmější pád - Roanoke ve zkratce. Když série začala, prožil jsem nadšení, které jsem u sledování AHS necítil od konce Asylum. Jenže druhá půlka série celý koncept tak neskutečně zprznila, že z toho vyšla jen roztahaná břečka, ve které stále někdo utíká, je pronásledován a nakonec zabit. Nemůžu upřít napětí, které šestá série měla a které si držela i ve slabších dílech. Jenže to je trochu málo. Ale stále z toho vychází Roanoke lépe než předešlý Hotel. Tak snad to vyjde příště.

plakát

Dítě Bridget Jonesové (2016) 

Trojka Bridget Jones není v první řadě žádným dílem do počtu. I když Renée už není potrhlá boubelka (ale jen potrhlá), překonává film veškerá očekávání a i své dva předchůdce - minimálně dvojku určitě. Jak je u Britů zvykem, servírují vtipy s nadhledem, inteligencí a neoblomnou ironií a vůbec bych se nebál říct, že třetí Bridget Jones je nejlepší komedií letošního roku a nejspíš i celé dekády. Ke konci servíruje i trochu tradiční, avšak nepřislazené romantiky a stále si zachovává takový ten autentický pocit „může se to stát i vám.“