Mikeel

Tak jsem to konečně viděl! Fenomén letošního jara/léta, o kterym tolik všichni mluvili. Očekával jsem sračku. Očekával jsem velkou sračku. No a protože jsem očekával velkou sračku, asi jsem byl povznesen natolik, že mi to ve skutečnosti ani moc nevadilo. Opravdu, comeback Saxány bylo něco daleko, daleko horšího, než takhle stupidní letní komedie. Troškovi nebudu vyčítat, že používá laciný humor, moc dobře ví, proč to dělá. Vždyť kinosály byly zaplněné, takže Babovřesky asi něco reflektují. Joo, humor byl tak stupidní, že jsem se nad jehou trapností a stupiditou sám občas od srdce zasmál se slovy: "Bože, to je píp píp píp"... Ale nejhorší na celém filmu není ani tak pokleslá úroveň humoru, ale spíš nekonečně dlouhá stopáž a to, že se během těch 133 minut vlastně nic neděje. Děj je rozházený, hraje si na šíleně bláznivý a v konci se tahle propast rádoby zacelí. Ale nutno uznat, že ve filmu je i jedna opravdu velmi překvapující chvíle, kdy jsem tak koukal a říkal si, jestli to fakt Troška myslí vážně. A to, že Vám Troška vyrazí dech, ať už v tom dobrém, či zlém slova smyslu, můžeme považovat za docela dobrý úspěch. Sečteno, podtrženo, Babovřesky byly nehorázna kravina, ale těšil jsem se na větší kravinu, když jí tak hanebně vychvalovala půlka národa...

Neznám ani originál, ani předlohu. I když Carrie ničím zvláštním nepřekvapí a nejzajímavější scény jsou de facto už v traileru, i tak mě to bavilo. V kině je ten výsledný dojem vždycky trochu jiný a tvoří ho spousta aspektů. Celá ta atmosféra působí úplně jinak a dunivé basy, rozléhající se sálem tomu ještě přidávají. Finální krvavá jatka měla fakt koule. Nevím proč, ale vždycky když jsem v kině a je na plátně nějaká zajímavá "akční" scéna, tak se mi naprosto zblázní srdce a začne se dobejvat ven z hrudníku! A Julianne Moore je skvělá herečka a na role ujetých podivínek se hodí opravdu perfektně.

Knihy mají tu nespornou výhodu, že hlavní protagonisté se klidně můžou celou dobu šťourat v nose, ale když jsou napsány dobře a poutavě, je to zábava. Oproti tomu jsou filmy o tento prvek značně ochuzeny a musí si vystačit se svými vlastními prostředky. Proto není divu, že to, co možná funguje v psané formě, ve filmu nefunguje ani trochu. Za ty necelé dvě hodiny se totiž nic kloudného nestane a civět na arogantního pubescentního anarchistu, kterej má neskonalou touhu poroučet, není úplně má ideální představa o dějovém spádu. Více než na boj s mimozemšťany je totiž ve filmu zacíleno právě na rozpolcenost hlavního protagonisty, jeho přerod a vývoj, díky čemu to nemá daleko k pubertálnímu Stmívání - ale i to mělo větší spád, než tohle. Enderova hra negraduje a závěrečná pointa se naprosto utopí, protože není nijak vypíchnutá a splývá se zbytkem filmu.

Kdo přežije: Space edition. Nelze nesouhlasit s tím, že Gravitace postrádá nějaký hlubší děj, ale tenhle film o kvalitním příběhu opravdu není. Tentokrát jde čistě o přenesení pocitů a atmosféry z obrazovky k divákům. A tento prvek funguje opravdu bezchybně. Pocit prázdnoty a nekonečna totiž paradoxně způsobuje naprosto klaustrofobickou úzkost, kterou jsem z neustálého se převracení po vesmíru pocítil i já a co se týče vjemů, tak je Gravitace opravdu neuvěřitelně silná a autentická.

V životě bych nečekal, že mě něco z Tolkienova pera bude tolik bavit. Hobita jsem si po prvním díle přečetl a utvrdil se v tom, že Středozem nikdy nebude mojí srdcovou záležitostí z fantasy světů. Ale Desolation of Smaug (tohle bych taky nečekal, že někdy řeknu) je asi nejlepším filmem letošního roku. Je to vyrovnané ze všech možných úhlů. Temnější vizuál Pána prstenů přechází v pohádkové akční scény a především se do dvojky Hobita promítne i styl, kterým je psaná knížka - dialog mezi Bilbem a Šmakem nebo scéna se sudy, zkrátka Tolkienova nepopiratelná hravost se slovy, lehká ironie a hlavně nadhled. Scéna se sudy byla mimochodem asi jednou z nejlepších, nejvtipnějších a nejakčnějších scén ve filmu. Jediné, co mě na filmu možná trochu vadilo byla ta nahodilá romantická linka s elfkou a trpajzlíkem. Díky bohu, že nedošlo na hollywoodské ocucávání. Narozdíl od prvního dílu to mělo i pořádně vygradovaný konec s krásnou tečkou, ačkoliv jsem osobně očekával, že stmívačka přijde už po poslední větě draka. Na poslední díl jsem teď opravdu zvědav, když podle knížky zbývají do konce asi tři kapitoly. Snad z toho nebude zbytečně rozblemcaná kaše jako Neočekávaná cesta, protože po tak "masakrálním" zlepšení u dvojky, by to bylo lehké zklamání. :)

Toto je mé hodnocení číslo 1000! Pečlivě jsem si vypočítal, aby to padlo právě na Hunger games. Nicméně, jedničce HG jsem napálil plný počet a byl to impuls k tomu, abych si přečetl knížky. A právě druhá se mi líbila z těch tří nejvíc. To byl asi hlavní důvod, proč jsem se na Vražednou pomstu těšil zhruba rok, tedy od té doby, co jsem přečetl knížku. Ale jak v knížce, tak ve filmu je paradoxně daleko zajímavější celá část před arénou, kde mám pár svých momentů, které jsem zkrátka neskutečně toužil vidět na plátně. A taky se u těhle momentů dostavily i "pětihvězdičkové" pocity, kdy jsem se chvěl úplně stejně, jako když jsem je četl v knížce. Byla to například Katnissina proměna v reprodrozda. Nicméně film jako celek bohužel na pět hvězd neni. Očekávání sice splnil, ale nepředčil. Díky svému epičtějšímu námětu a neskutečnému vzrůstu popularity od posledního dílu, se dvojka stala asi až příliš holywoodskou. Na jedničce byla krásná právě ta ponurá, komorní atmosféra, díky které mi celý film bušilo srdce. Dvojka si takových okamžiků přichystá také pár, ale většinu znáte z traileru, takže nic extra překvapivého. Ale pokud se tvůrci dalšího filmu, Síly vzdoru, budou i nadále držet předlohy, očekávám, že trojka bude skvělou kombinací Arény smrti a Vražedné pomsty. Jistý předpoklad k návratu ke komorní a skličující atmosféře tu tedy je.

Stejně jako má Doba ledová veverku, Já padouch má mimoně a v obou případech to táhnou především tyhle postavičky - jsou už sami o sobě zkrátka vtipné, většina gagů vzejde právě od nich, takže jsem moc rád, že někoho napadlo udělat jim samostatný film. Ale je fakt, že zatímco Doba ledová měla trochu klesavou tendenci, dvojka Já padouch je pořád skvělá, i když nemá tolik kompaktní příběh jako jednička. Tady se sází víc na směšnost jednotlivých situací, než na ucelenou dějovou linku, ale i přes epizodní zpracování je to pořád kvalitní animák a o několik úrovní výš ho povznáší ještě skvělej českej dabing. Obzvlášť pak Lábus, jehož hlas je prostě cool.

Náhodou, oproti Červený karkulce, kterou bych žánrově zařadil asi nejblíž, to byla naprostá pecka s akorátní stopáží. Miluju ty sprosté kecy ala fuck, bitch a podobné, které podporují rádoby drsnou atmosféru spolu s těžkými rockerskými outfity hlavních představitelů! Mělo to vtip, mělo to krev, mělo to vše, co jsem čekal, že taková fantasmagórie bude mít!

Lanu Del Rey mám fakt rád, resp. její hudbu. Jenže Tropico, pokud o něm budu uvažovat jako o filmu, je jen artová splácanina obrazů, které jsou na sebe napojené rychlými střihy. Vizuálně fantastické, ale žádný příběh tu nenacházím. Lana se pokusila vytvořit něco výjimečného, co jí ještě víc odliší od mainstreamové tvorby a to se jí bezesporu povedlo. Všelijací artoví milovníci a geekové určitě Tropico ihned povýší na kultovní dílo. Ale jak říkám, jako krátkometrážák to nefunguje, jako dlouhý hudební videoklip je to super. Ale na druhou stranu má Lana i lepší klipy a mě se daleko víc líbí v roli "dámy" jako v Young and Beautiful, než v roli přehnané a laciné gangsterky či štětky.

Mám pocit, že tentokrát útočí tahle nádherně animovaná Disneyovka především na dětské publikum, protože já jsem postrádal nějaký inteligentnější a lépe vygradovaný příběh - něco, kde se humor nezakládá na pádech a jiných až příliš infantilních eskapádách. Nicméně, písničky fakt hezký, ty mi tam nikterak nevadily, ačkoliv jich bylo poněkud více, než v Na vlásku. Celkově jsem byl však zklamán. Pohádka je to roztahaná, uzívaná a moc negraduje.