Mikeel

Takové standardní teplé drama s decentní atmosférou a gradací. Nic, co bychom už dávno neviděli - ani konec nebyl nikterak překvapivý, možná spíš naopak. Je to celé takové uhlazené a celkem sympatické, ale v rámci žánru byly už natočeny lepší filmy, a nemám na mysli zrovna zprofanovanou Zkrocenou horu.

Geniální! Osobitá animace v kombinaci se skvělou akcí a vtipnými, ujetými gagy. Animovaná guilty pleasure roku.

Nymfomanka je zatím nejsnesitelnější Trierův film - tedy minimálně z těch, co jsem viděl. Ačkoliv je to na můj vkus pořád dost artové, nelze upřít grácii, s jakou je tohle téma natočené. A myslím, že ten naturalismus k tomu prostě patří, jinak by to působilo moc prázdně a ploše. Nicméně, první část se mi líbila víc, byla svižnější a byla tak hezky "suchohumorná". Dvojka je už chladnější, komornější a víc dramatická... a taky rozvleklá. Neskutečně se však skláním před všemi herci, obnaženými, i oblečenými :D

Vizuálně stále podmanivé, avšak vymazlenější než jednička - přeci jen je znát ten devítiletý odstup. Dostalo se mi suchého a pořádně krvavého humoru, dostalo se mi i excelentní Evy Green - mám však trochu obavy, že svojí nálepky prvotřídní štětky a mrchy se teď bude zbavovat horko těžko, a i když jí tenhle typ neuvěřitelně sedí, doufám, že v budoucnu ukáže i nějakou jinou svojí stránku. Těch psychopatek má už za sebou poměrně dost. Obsahově bylo druhé Sin City daleko zajímavější než první. Asi to bylo i tím, že právě povídka s ženskou, pro kterou by kdekdo vraždil, byla de facto ústředním příběhem filmu a mohlo se to rozehrát daleko víc. Naopak poslední povídka mi přišla absolutně zbytečná a nejmíň poutavá. (Poznámka "pod čarou" - Dvojka Sin City je tak trochu "Když komiks potká čtvrtou sérii Game of Thrones". Dloubání očí a rozprsknuté hlavy jsou asi horkou novinkou letoška :D )

Všichni říkali, film je ještě lepší než kniha a v kině všichni brečeli. No, musím se přiznat, že mě se kniha teda líbila o něco víc. Přišla mi taková víc cynická, místy až sarkastická - i když to pořád byla romantika. Film mi oproti tomu přišel naopak docela přeslazený a slzy se nedostavily, což je co říct, protože jsem poslední dobou strašně měkkej. Škoda, že Američani mají pořád nezvladatelnou tendenci dělat hloupou romantiku, místo nějaké netuctové - tleskání u líbací scény je fakt vrchol nevkusu! Stopáž byla na můj vkus taky celkem dlouhá, ale zase je fakt, že z knihy očesali, co se dalo a zůstalo jen to nezbytné, navíc hlavní, a sympatičtí, protagonisté to solidně táhli. Ale ze všech těch ohlasů jsem od filmu očekával opravdu něco víc, a fakt jsem myslel, že tentokrát i v souboji předčí knižní předlohu.

Dokonalá symfonie obrazu, hudby a slov. Film je stejně krásný, čistý a dojemný jako kniha. Tentokrát ani nebylo na škodu, že pár věcí se lišilo a něco se vypustilo. Tvůrci to hladce zvládli a vytvořili jedinečnou emocionální ždímačku.

Po zhlédnutí filmu jsem byl hodně v šoku, když jsem zjistil, že "tohle" režíroval Aronofsky. Kam se poděl jeho smysl a cit pro psychologické zápletky? Pro tíživou a temnou atmosféru? Pro jeho tak typické neprvoplánové a psychedelické postupy? Noe totiž nemá nic z toho, naopak má nulovou atmosféru, nezajímavé postavy - to, že z Noema udělal absolutního fanatika ani nekomentuji - a celé to působí spíš groteskně, protože na jednu stranu chce být tenhle film historickým blockbusterem jako třeba Trója, na druhou stranu to působí jako totální béčkový fantasy s dost počítačovym vizuálem. Darren si chtěl pravděpodobně na stará kolena natočit nějaký epický velkofilm, a proto místo decentní atmošky, připravil divákům naprostý mozkový výplach. Nejsem žádný ortodoxní věřící, ale myslím si, že biblická témata by se měla zpracovávat s trochu větším citem (kterým ale sakra Aronofsky normálně oplývá).

Tak asi se všichni shodneme, že Šmoulové jsou primárně určeni pro děti, protože všechny ty infantilní držkopády na "šmoule", tomu se zkrátka zasmějí především ti nejmenší. Ale zas musím uznat, že tvůrci se snažili zakomponovat i něco pro dospělé - třeba ta část s Audrey Hepburn mě fakt pobavila. A v rámci možností se Šmoulové dají přežít, obzvlášť pokud k nim máte od dětství vřelý vztah! :D

Stěžejní motiv Ptačího úletu, jak už český překlad sám napovídá, vykráda klasiku od Aardmanů Slepičí úlet. Akorát, že Slepičí úlet, ač o dost starší, strčí animací tenhle film hravě do kapsy a svými vtipy rovněž. Taky mi trochu vadila ta očividná agitka na to, nežerte krocany, jsou to taky živé bytosti. Slepičí úlet v sobě něco takového samozřejmě taky skrýval, ale bylo to daleko jemnější. Toť vše, co se rozdílů týče. Jinak je Ptačí úlet poměrně svižný oddechový animák na jedno zhlédnutí.

Jen velmi těžce se rozhoduji, zda byl víc zdrcující film nebo kniha. Zatímco kniha totiž jede na popisech a "epických" výrocích, film jede především na dekadentním vizuálu a taky na hudbě - ta byla fakt neuvěřitelná, decentní a přesto skvěle dokreslovala scény. Jak kniha, tak film rozhodně nejsou ničím jednoduchým a myslím, že tentokrát je duel zcela vyrovnaný... I když film je možná díky skvělým hereckým výkonům přeci jen o trochu stravitelnější, než Cunninghamovo existenciální psaní.