Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Animovaný
  • Pohádka
  • Akční
  • Drama

Recenze (234)

plakát

America (2009) (TV film) 

Ten film je určený k tomu, aby předal poselství, aby nás (respektive Ameriku, ale obdobně se to děje snad všude) upozornil na zase jednu smutnou skutečnost, která by se třeba, možná, dala změnit. Příběh je to dojemný, hlavně v tom, jak realistický to je. Ale musím přiznat, že jsem celý film nemohla setřást pocit, že by se to dalo udělat mnohem líp, a kvůli tomu jsem si tu hodinu a půl vlastně užila (prožila) jen z poloviny. Navíc mi ten otevřený konec přišel jak naschvál. Zrovna tady, když už se ten film snaží být optimistický, bych uvítala takové to "o nějaký čas později", a taky by mě zajímalo, jestli by se ten jeho brácha s ním nakonec začal bavit. Ve filmu je to podané, jakoby o tom minimálně přemýšlel. No nic. Doufám, že časem narazím na lepší film se stejnou tématikou. Trochu podobné je Mezi řádky, a to se mi líbilo mnohem víc.

plakát

Mars útočí! (1996) 

Dobrá blbost :D Asi jsem čekala něco víc, hlavně podle všech těch známých jmen co vlajou za tímhle filmem, ale člověk nemůže mít všechno...

plakát

Dr. House (2004) (seriál) 

Temné bubny duní, nejdřív potichu a pak čím dál hlasitěji a rychleji. Tam ta da, tam ta da, tam ta da.... Zazní fanfáry a přichází ON. Ne, není to všech srdcí šampion (i když by dost dobře mohl být). Je to mistr. Sarkasmus, bezohlednost, sobeckost a vybuchující gejzír potlačovaného hněvu z bolesti fyzické i psychické... to jsou jeho další jména. Přichází House, který se násilím vkulhává do našich sympatií. Svojí holí se rozmáchne jednou, dvakrát, nalevo, napravo a skolí všechny blbce opodál i s jejich ubohou tělesností. Porazí jejich víru v Boha, lásku, dobrotu a život bez bolesti stejně, jako ubohé bludy, kecy a bulíky, co mu snaží navěsit na nos. Ví, co chce a dělá, co nepotřebuje. Vlastně nežije a jen se protlouká životem, protože pro něj smrt nemá smysl. Sere všechny, kdo ho mají rádi a všichni, koho má rád on, serou na něj. Až na jednoho rytíře ve stříbrné zbroji. A družinu poddaných, kteří si postupně probíjejí cestu ve svém kariérním a osobním životě, i cestu k Housovi. A podle mě se to nakonec povedlo hodně z nich... Asi tahle nějak by to mohlo být. Nebo je. Koukat na House je paráda. Ani nevím, co přesně mě na tom bavilo nejvíc, ale nejspíš právě House sám. Ale nemůžu říct, že by mi byly ostatní postavy jedno, měla jsem jich půlku celkem ráda a ta druhá polovina (až na vyjímky) mě zase zajímala. Byl to můj první seriál kriminálkového typu (tzn. co díl, to případ). Má to i svoje smutný okamžiky, pro někoho jako já nebylo moc těžký občas uronit slzu (případně menší vodopád). Vážně pěknej seriál.

plakát

Drahé tety a já (1974) 

Překvapilo mě to, ale docela slušně jsem se zasmála. A to je dost možná víc, než se dá říct o mnoha dalších současných filmech se štítkem komedie. Takže normalizační nebo ne, pro mě pěkný film k sobotnímu trávení po o :)

plakát

Jestřábí žena (1985) 

Krásná fantasy pohádka. Původně jsem myslela, že je to úplně o něčem jiném, ale teď jsem ráda, že jsem Ladyhawke viděla. Svým způsobem bych jí trochu přirovnala k Příběhu Rytíře, až na ten komediální nádech - tady jde víc o tu romantiku a celé je to temnější. Ale zpracování se mi líbilo, herci se mi líbili a i když je to někde drobet přehnané (hlavně ten konec), místy jsem se dojala. Rozhodně pěkné a povedené. A musím přiznat, že Michelle Pfeiffer i Hauerovi to tady ohromně sekne.

plakát

Někdo to rád horké (1959) 

Moc příjemný film. Vtipné, nápadité, roztomilé i noblesní. Všechno, co by správná komedie měla mít. Konečně jsem se sama na vlastní oči přesvědčila, proč se o Some Like It Hot mluví jako o klenotu Hollywoodu. Co mě ale poněkud zklamalo byla samotná hlavní hvězda - Marilyn Monroe. Narozdíl od obou pánů (hlavně Jacka Lemmona) mě nijak neoslnila, navíc jí pravděpodobně při natáčení slušně hrabalo. Na druhou stranu jí nemohu upírat nesmírný herecký talent, protože jestliže je pravda, že většinu jejích scén se povedlo natočit až na několik desítek pokusů, Marilyn byla v jednom kuse nalitá a s Tony Curtisem se navzájem nemohli cítit... klobouk dolu, že na filmu nic poznat není!

plakát

Objevování pravdy - Cesta do mayského podsvětí (2005) (epizoda) 

Už se mi dlouho nestalo, že bych si jen tak sedla k televizi a dívala se random. Ale tentokrát jsem měla opravdu smůlu, že jsem narazila zrovna na tohoto týpka, vydávajícího se za dobrodruha a znalce. Netuším, jaká paka mají na svědomí spáchání takového ošklivého přečinu proti dokumentům, ale měli by změnit povolání. Řeknu vám, že za a) jsem se vlastně nic nedozvěděla, protože fakta tam prakticky nejsou, a když už, tak jsou obalená takovými kecy, že je složité je vyfiltrovat. Za b) ten chlap je k nakopnutí a c)ani záběry nic moc, nedá vám to ani prostor se pokochat pěkným okolím, když už nic jiného. Jedinou hvězdu dávám za téma a ještě týden se budu utápět v lítosti, že jsem se radši nedívala na kriminálku na vedlejším programu. U té bych snad v klidu strávila oběd.

plakát

Making of 'DreamKeeper', The (2004) 

Myslím, že tenhle malý dokument byl stvořen proto, aby ukázal, jak důležitým filmem Dreamkeeper vlastně je. Nese v sobě poselství o uchování kultury a návratu ke kořenům. Měl by ho vidět každý, a každý nechť se nad ním pozastaví a aspoň maličko zamyslí. Určitě mu to bude sloužit k dobru.

plakát

Strážce snů (2003) 

Tak překrásný film. Má poslání, a předává ho smysluplně. Pro ty, co hledají víc, nebo ještě lépe - vědí co hledají, v něm mohou spatřit i víc. DreamKeeper, Strážcě snů. Už jenom ten název má zvláštní vibrace. Prolínání děje a vyprávění mi dovolilo si plně vychutnat podobnost, kterou v sobě lidé nosí. Z jistých důvodů se mi dařilo na film koukat po částech, takže jsem jednotlivé příběhy viděla postupně, skoro jako pohádky na dobrou noc. Ale umožnilo mi to o nich lépe přemýšlet. Snahy indiány vybít a posléze jejich národ zachránit tuhle kulturu (možná nenávratně) zničily. Ale o to jsou ty příběhy a znalosti, schopnosti a vědomosti, silnější. Rozhodně nás mají co učit. U tohohle filmu je třeba se dívat i víc, než jen očima.

plakát

Byli jednou dva písaři (1972) (seriál) 

Tak vám ani nevím, tohle se snad dá dobře popsat jen jedním slovem: roztomilé. I přesto, že se dá říct, že tenhle seriál absolutně postrádá dějovou linku, nudit může jen těžko. Jedinečná vytříbenost a styl, se kterým Sovák a Horníček provázali svoje postavy je krásná. A ty dialogy,! Úplně jako intelektuálové :) Zapálení pro vědu, zdá se, činí lidi šťastnými. Nebo je to tím čerstvým vzduchem, krásnou dívkou nedaleko a jedním velice krásným přátelstvím...