MaedhRos

Chang Cheh se nebál experimentu a filmovou řeč dovedl používat velmi účinně a působivě. Byl to režisér velkých emocí, velkých dramat, velkých gest a velkého patosu, který své protagonisty i jejich protivníky sochal ve výrazně nadživotní velikosti - a v tom titánském vzdoru a neochvějném odhodlání, s jakým jeho hrdinové čelí beznadějné přesile, smrti i osudu samotnému je (aspoň pro mě) dodnes něco neskutečně strhujícího.

Starosvětsky nekompromisní idealismus kombinovaný s rozmáchlou, nadsazenou a odbržděnou akcí a brutálně efektní audiovizuální poetikou dělá z většiny filmů Johna Woo jedinečnou emotivní jízdu. Jeho filmy tu a tam postrádají hlavu a patu - ale mají srdce a koule, obojí obludně hypertrofované - a je to tak v naprostém pořádku...:-)

Způsob, jakým pitvá zajímavá a náročná témata, mi připomíná morbidní zaujetí děcka, které tahá klacíkem po asfaltu vnitřnosti přejeté žáby. Z autorů, s jejichž tvorbou jsem více či méně obeznámena, je rozhodně jeden z nejzvrhlejších - a nejchytřejších. Vždy velmi specificky svůj - a přeci pokaždé trochu jinak.

Zajímavé narativní postupy, silná témata, spousta ticha - a vrstev víc, než mají zlobři i cibule dohromady. Na Egoyanovy filmy se dá dívat pokaždé jinak - a ony se zase dívají na vás.

Za to, že tak cílevědomě, nemilosrdně a bez okolků šel po skutečné podstatě strachu. Někdy mu to vyšlo, někdy ne - ale aspoň dokonale pochopil, že strach není ani intelektuální, ani nezbytně racionální záležitost. A když byl při síle, vytvářel surrealistické majstrštyky. Jeden z mála lidí, kteří mě přinutili se u nějakého filmu bát.

Dokonale stylový a sugestivní, s vytříbeným citem pro světlo, pro barvy a pro estetizaci brutálního násilí. Umí člověka pomalu a se sadistickou trpělivostí napínat jako strunu, až to nepříjemné šimrání v briše někdy přerůstá v regulérní fyzickou bolest. A obsazuje do svých filmů hezké, okaté ženské.

Švankmajer je něco jako bůh - a celá jeho tvorba je velmi příjemně...unheimlich.

Zatím toho věru nenatočil příliš, ale upřímně doufám, že bude zvesela točit dál (a nepohorší se). Rodiště Ilmarinena (kovokujíře věkověčného) situoval do Číny, očistec do sauny, zajímavě si hraje s žánry a s atmosférou čaruje velmi působivě. Annila prostě nemůže mezi mými oblíbenci chybět.