MaedhRos

Velice silné 4/5. Hodnocen Assembly Cut. (Kinoverze by byla za dost neoslnivé 3 hvězdičky z 5 a nemyslím, že se na ni ještě někdy podívám.)

The Monocled Mutineer je skvěle napsaná lahůdka (spíš volně na historické motivy, než svědomitá rekonstrukce zaznamenaných událostí, přestože BBC udělala při propagaci minisérie tu chybu, že se ji snažila prodat jako "true story") - a jeden velký herecký koncert (především, ale nejen McGannův).

W&I je o strašný spoustě věcí: o šedesátkách, o přátelství, o ceně za (ne)dospělost, o Shakespearovi a o životě, o tripu i o dojezdu, o tom, že všechno dobrý jednou musí skončit, že ne vždycky, když něco dobrýho skončí, něco jinýho začne - a o tom, že když nemejete nádobí aspoň jednou tejdně, musíte počítat s následkama. Jestli se vám po skončení tohohle filmu bude chtít vyrazit ve starým autě s kufrem plným chlastu někam na venkov, anebo propadnete hluboký depresi, dost závisí na tom, kde se v životě momentálně nacházíte. Withnail & I je jako kocovina po víkendovým tahu - když se to vezme kolem a kolem, vlastně na celý tý komedii nic moc veselýho není. (Což mi ovšem nijak nezabránilo výt u toho smíchy.)

Čínská variace na mušketýrské "jeden za všechny, všichni za jednoho" s trojicí velmi sympatických protagonistů, hojně obohacená spoustou typicky čínských ingrediencí (elegantní akce, kvalitní výprava, trocha lyriky, příběh vystavěný na řadě nosných osobních, morálních i emocionálních konfliktů, solidní dávka smutně rezignovaného fatalismu - a bohužel i ta nezbytná, cenzuře poplatná špetka ideologicky a eticky korektní uvědomělosti na závěr, bez níž by to popravdě bylo o dost lepší, ale které naštěstí není zbytečně moc).

Nadhodnocuju o celou jednu hvězdu a je dost dobře možné, že ji dřív nebo později uberu. V tuhle chvíli ale nemůžu než konstatovat, že mi ten film sednul skoro dokonale téměř ve všech ohledech, především pak pomalým budováním atmosféry a tíživou vláčností. A tou krásnou, hořkou pointou. Nemluvě o síle všeho toho studeného, hutného ticha. Ono, když se do takového ticha něco tříštivě rozbije, echa v hlavě rezonují dlouho a silně - a klidně se bez uzardění přiznám, že kolem zrcadel posledních pár dní procházím obezřetněji, než je u mě obvyklé.

"Ten útok prostě nešlo vykrýt, nebylo to v lidských silách. Ale on ho přesto vykryl! Jak se mu to jen mohlo podařit? Jednoduše. Byl to přece Lu Xiaofeng!" Lu Xiaofeng je megahustej a übercool a když už se nááááhodou stane, že něco nevykreje, po ruce má smečku stejně megahustých a übercool přátel, aby mu přispěchali na pomoc. Série románů o "si tiao meimao" Lu Xiaofengovi patří k tomu nejprďáčtějšímu, co kdy Gu Long v pauzách mezi chlastáním napsal - a když se do titulní role obsadí Lau Wing (podstatně lepší casting choice než Ti Lung a jeho velmi nedopečená variace na Li Xunhuana ze Sentimental Swordsmanů), výsledek může být jedině naprosto boží. A taky jo. Naprosto boží.

Nightflyers jsem kdysi přečetla jedním dechem a dodnes mi vězí v paměti. Tak trochu jsem doufala, že aspoň něco z té husté atmosféry uvízlo i v tomhle filmu, i když jsem pochopitelně čekala osmdesátkové sci-fi béčko spíš než důstojnou adaptaci. Mno, tak nic... Osmdesátkové sci-fi béčko to samozřejmě je - a atmosféry je v něm asi tolik jako v mezihvězdném prostoru. Aspoň že Praed je dekorativní (jakože fakt hodně, minimálně na půl hvězdičky)...

Xi Feng Lie je parádní nářez, který si moc nezadá s nejedním hongkongským lehkým nadprůměrem. Z hlediska příběhu a narace místy dost WTF, o tom žádná, ale kdo by na tom bazíroval. Navíc jde o velmi okatou poklonu mojí oblíbené wuxia klasice (Si da ming bu byl snad dokonce i jeden z pracovních názvů). A v čem Xi Feng Lie dává nejednomu HK fláku stokrát flek, je soundtrack. Protože čínskej pevninskej rock je *vždy a za všech okolností* mnohem příjemnější, než kantonskej pop.

Havran z Poea nepochytil až na pár dílčích nápadů prakticky nic. Žádná hutná atmosféra, žádná lyrika rozkladu nebo poezie ztráty, žádný maniakální drive, nic. Zařazení motivů z Poeovy prózy a vlastně celá hlavní zápletka působí místy vysloveně samoúčelně a závěr vyznívá poněkud nepřesvědčivě. Poeův poslední týden (pravděpodobně strávený po knajpách a drogových doupatech, ale čert ví) je ohromně zajímavé a potenciálně nosné téma a Cusackovi jsem toho EAP místy i věřila. O to víc zamrzí plytkost, nedotaženost a nerozhodnost tohohle filmu. Žádný atmosférický nářez se prostě nekoná. Jako koukatelná oddechovka na oblíbené motivy to ale projde.

Herecky poněkud nevýrazné a některé snově metaforické pasáže jsem moc nežrala - ale ta neúprosně minimalistická kombinace klaustrofobního sevření v mezích trasy postel-koupelna, téměř absentujících dialogů, poměrně naturalisticky pojatého rozkladu a starých trauermaršů se mi pěkně nepříjemně zarazila pod nehty. Brr.