MaedhRos

Úžasná podívaná plná rozkošných nápadů, které bych bez váhání nasolila čisté 4/5 nebýt té iritující povrchnosti. V tomhle příběhu jde přece o velké oběti, drásavá dilemata a hluboké city - resp. mohlo jít, kdyby se Del Toro v podstatě nezaseknul na vizuálu a všechno ostatní neodbyl ve stylu "však oni si ten zbytek napíšou a přečtou ve vztahový fanfiction". Výtvarná stránka věci nicméně neměla chybu, akce byla parádní a abych pravdu řekla, jsem v silném pokušení jít googlit hellboyovskou vztahovou fanfiction. Takže ty tři hvězdy, které nakonec dávám, jsou velmi, velmi silné.

Obstojné early 70s (nebo možná spíš late 60s) wuxia o důvtipné a statečné hrdince, která musí zachránit svého milého z velmi nepříjemného průšvihu. Půvabná Bilian má naštěstí za ušima a servítky si rozhodně nebere, takže ač se o tomhle filmu nedá říct, že by ustál zkoušku časem bez ztráty květinky, kouká se na něj vcelku příjemně a těch 86 minut uteče docela rychle.

Ti Lung coby ušlechtilý (a sošný) čínský pirát. David Chiang coby ušlechtilý (i když ne až tak sošný) generál. Já si myslím, že ty moje 4 hvězdy žádné další zdůvodňování nepotřebují, ale kdyby přece, dovolím si upozornit, že The Pirate je jedním z těch filmů, kde Ti Lung ukazuje nohy - a že je neustále svlečený do půli těla a zmáčený od hlavy k patě, což - jak je známo - sošným mládencům ohromně sluší.

Bollywood je pro mě pole neorané, takže Om Shanti Om pro mě byl v první řadě filmem a až v druhé řadě reflexí. Narážek, odkazů a fórků jsem tak dozajista postřehla jen mizivé procento. Nijak mi to ovšem nezabránilo si tuhle jízdu užít a až to pole bollywoodské trochu zorám, asi si dám repete. (Propos, vesměs zde spíše kritizovaná první polovina filmu mě bavila přímo nehorázně a celek mi mj. i díky ní - a její délce - dokonale ladí.)

Kdyby byla mama stop-motion a ne CGI, jdu na pět.

Proč jsem si tuhle klasiku nechala tak dlouho unikat? Nádherná oldschool otloukačka, kde se s psaním scénáře evidentně nikdo nijak extra nesral, ale o to vymazlenější to má choreografii. Hodně dělá i charisma tří prominentních hráčů. David Chiang a Norman Chu jsou jednak oba ve vrcholné formě (o Loot se často říkává, že Chiang snad nikde neválel tak úžasně, jako právě v tomhle filmu - a teď už chápu, proč), druhak jsou oba k sežrání roztomilí a coby dvojici konkurentů/buddies jim to parádně klape. A Philip Ko Fei (zde coby archetypální vtělená smrt v bílém) je nehorázně cool. Navíc je to opravdu vtipné a příjemně svižné. The Loot aka Bloody Tattoo je prostě chop socky jedna radost a srdce pravověrného fandy nad ním nemůže nezaplesat.

Lu Chuan natočil znamenité historické drama, formálně a vypravěčsky brilantní a herecky hodně silné v kramflecích. Znamenitý soundtrack studí za krkem jako ostří meče a všechna ta na první pohled odtažitá lyrika bolí jako děravej zub, protože jako každé kvalitní historické drama, Wang de shengyan je samozřejmě depka jako prase. (Jdu si dát panáka, mám najednou strašnou chuť celýmu tomu zástupu Ziyingem počínaje a Liu Bangem konče připít. Co vám budu povídat... Qinové a Chu-Han contention, to byly vždycky moje srdcovky.)

Emanueli, Emanueli. Tak se mi zdá, že nějak moc piješ.

Parta idiotů, na nichž vám nebude ani minutu ani v nejmenším záležet, se potýká s hrůzami, jimž nebudete ani minutu ani v nejmenším věřit. Jediným aspoň trochu světlým bodem je podle očekávání Henriksen, byť jde tedy o svit dost unaveně zimničný.

Zfilmovaná Twilight+any-other-vampire-story slashfic. Eyecandy, mnoho nechtěné komiky a přehlídka roztomile špatného herectví. Pro slash (i blbý slash) mám tak nějak slabost, takže dvě... (Jen doufám, že bůh nezabíjí štěňátka pokaždé, když na ČSFD nadhodnocuji filmy - protože tyhle dvě hvězdičky by zabily dvanáctihlavý vrh.)