Falcor

Jo jo, internet. Nebýt ho, nebyl bych teď tady. Nebýt ho, byl by opět člověk člověk myslící, existující... no a co ... pronásledovací thriller nadprůměrný myšlenkou, podprůměrný zpracováním. A další, po nechtěně směšné "Nebezpečné rychlosti", krůček k záři hvězdičky Sandry.

Náš pejsek by ji ukousl hlavičku a byl by klid...

Mě se vždycky ta dešťovka přetrhla nebo rozmáčkla v uchu jehly. Asi nemám tak šikovné pacičky....

Pýcha nepýcha, ale ten hlas Karla Högera...

Jak ho dělali? Dobře ho dělali. Takhle bych ho taky dělal.

Nejněžnější pejsci (občas někam ulítlí) a nejmrzutější havran, jejichž mluva hladí uši, stejně jako ta "létací" melodie.

Spíš dobré divadlo, než film, ale inteligentní stírací i improvizační humor nejtěžšího kalibru.

Silná vůle a cesta za nutkáním v nevhodně jemném a "ženském" umění v chlapsky drsném prostředí dělníků a jejich věčných stávek. Povznášející obrázky bez ohromujících výjevů pro oči, perfektně volené písně charakterizující prostředí a pocity příběhu, coby balzám i údernost pro uši.

Stupidní honička prosťáčka klona (nějaká startovací sci-fi zápletka zde být musí - bohužel pro režiséra) a, chvilkami geniální, tupé bárbinky před něčím někam, z jednoho klišé do druhého, mezi ničenými silnými automobily v nádherných akčních obrázcích, jak vystřižených z kýčovitých motivů ručníků prodávaných na tržištích u vietnamských stánkařů. ... Jsem snad jediný, kdo již někdy viděl i nějaký jiný akční nebo sci-fi film a od jiného režiséra?

Tak, dneska bych si vzal pár tisíc kalašnikovů, několik set raketometů, nějakej ten tank a ty vrtulníky taky nevypadají špatně. Přibalte mi dva. Jo, málem bych zapomněl, ještě jednu M-60ku, takovou, co měl Rambo v jedničce. Ke všemu po pár kilech střeliva. Víme, že tady neprodává obal, takže mi to zabalte, jako obvykle, do nějaké mírové mise. Však vy už si s tím poradíte, jste nejlepší... Téma filmu silnější než silné, navíc ta inspirace skutečnými událostmi, zaslouží si hvězdu navíc směrem od průměrnosti . Ale znáte to. S jídlem roste chuť. A pokud občas divák pociťuje určité zklamání nad nevyužitou možností vymanit se z „jednorovinného“ vyprávění, jeho oko zmlsané postrádá zde preciznost filmů Coppolových, reálnou syrovost De Palmy, či akční (a nejen tu) dokonalost Michaela Manna v jejich podobných „one gangster´s show“, k filmovému Parnasu zde nejeden krůček chybí. Zde je krmen, až přesycován, obsahem především rozum, spolu s jeho umělým věrným průvodcem, zákonem morálním. Však pokrm zdá se servírován na příliš plochém podnose, forma nestačí tématu rovnocenně sekundovat, aby celek usadil se na příčce nejvyšší. Přes veškeré mé kárání je film lahůdkou pro milovníky zbraní, Nicolase a ty, kteří nesnesou ani chvilku nudy.