Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Akční
  • Krimi

Recenze (550)

plakát

Tajemný muž (2012) 

Vzdor všemu zamotávání a kličkám poněkud předvídatelné. Naštěstí se spokojili až se třetím nejhorším rozuzlením, které mne v průběhu napadlo, takže jsem nemusela na konci dštít oheň a síru. Přes onu předvídatelnost a jistou naivitu docela příjemně koukatelné - na tom se ovšem nemálo podílí výborná obrazová stránka, zejména dobrý střih. Chodemmimo, v první části to mělo o dost víc atmosféry než do nebes všude možně vynášený Sinister. A velmi mne potěšilo opět vidět Jodelle Ferland.

plakát

Nespoutaný Django (2012) 

Tarantinovi nikdy o zvláštní hloubku asi nešlo, ale v Djangovi mi chabě načrtnuté jednorozměrné postavy už docela vadily. Chvílemi dost zábavné až trololo způsobem, chvílemi nuda, twist v závěru a vůbec celých posledních cca 40 minut na přesdržku. Krev sice cáká hezky a vůbec je film, jak je u Tarantina zvykem, stylově vymazlený, ale...o špíně se zde sice mluví, leč kromě vymazlenosti je tu přítomna taktéž vymydlenost. I ti negři žijící pod bičem otrokáře povětšinou vypadají, že si zrovna odskočili ze sprchy. Ve své podstatě sterilní jako většina klasických westernů - a sice nevím, jestli to náhodou nebylo záměrné, avšak sterilita je jedna z věcí, na které se zakládá má neobliba klasických westernů. Na konci ještě chybělo, aby šel mezi Djangem a Broomhildou kůň a nad hlavami jim zapadalo slunce. Celkový dojem - velmi dlouhé rozvařené nudle které však nepostrádají i chutná místa; příště však raději sáhnu po rýži.

plakát

Tři oříšky pro Popelku (1973) 

Jedině s norským lektorem jsem to zvládla bez dávivého reflexu. Jinak další tradiční ZLO, které srdnatě dlouhá léta leze o Slunovratu z obrazovek. Což mne přivádí k myšlence - vylézt na mě júrei, zajdeme něco popít, vylézt na mě Popelka nebo nedejcthulhu Trávníček, uřežu jim hlavy.

plakát

Kimi ga nozomu eien (2003) (seriál) 

Jak naložit s nápadem na milostný trojúhelník okořeněný komatem, za který by se vám v hraném filmovém zpracování téměř každý, s výjimkou skalních konsumentů (možná spíše konsumentek, ale nechci zapomínat i na citlivá srdéčka dlící v tělech s chromozomy XY) uštěpačně vysmál? Udělejte z něj anime, málokteré oko zůstane suché a i ti nejzatvrzelejší odmítači cukrové vaty nebudou škudlit hvězdami. Dobrá, vím, že se zde jedná o adaptaci dating simu, který by byl patrně poutavější než seriál, už jen z pravděpodobně většího vžití se do děje jako člověk-hráč než člověk-divák, takže výše uvedená domněnka je lichá...leč po zhlédnutí cca pěti dílů a následném čtení nadšených reakcí, při kterém jsem nevycházela z údivu, cože to je zase celým širým internetem vynášeno do nebes, se mi do mozku vloudila s neodbytností a průrazností střely dum-dum. V mých (suchých) očích je Kimi ga nozomu eien slaboučká limonáda s pitomou zápletkou plná až dojemně protivných charakterů, provedená ucházející, avšak nikterak výjimečnou, natožpak snad zajímavou kresbou i animací. [viděno cca pět dílů, víc po mně nikdo nemůže chtít]

plakát

Torchwood (2006) (seriál) 

[OBSAHUJE SPOILERY] Torchwood je...zvláštní. Sci-fi seriál, v němž nejde ani tak o všechen ten alien stuff, ale o vývoj postav a vztahy mezi nimi by mi asi zněl příšerně, neb mne blbě napsané postavy v kdečem naučily na tento typ zaměření pohlížet úkosem, leč tady je zdařilé. I charaktery, které mne štvou (Gwen + její dementní hobit, nepřestala jsem je oba až do konce zuřivě nesnášet) jsou znamenitě napsané i zahrané, o jejich výrazně interesantnějších souputnících (Owen, Ianto, Jack!) ani nemluvě. Autoři se navíc nebojí nechat své figury sletět na čumák, stavět je před obtížná rozhodnutí a pak nechat vyžírat následky neuvážených i uvážených činů, trpět a umírat, což je opravdu osvěžující, byť co se úmrtí týče, asi bych vybrala jiné, nebo k umrlým pár přidala (zdravíme Gwen s rodinou). A pak tu máme nějaký gay materiál, pro nějž mám obzvláštní slabost, takže úžasný, skvělý a nesmrtelný kapitán Jack a jeho prdelky mne těšili velice velmi. Cthulhužel, tohle všechno platí zejména pro první tři série - a přes některé rozpačitější díly doceňuji hlavně ty první dvě. Episody Children of the Earth jsou znepokokující a sympaticky potemnělé, s krásným koncem nebohého Ianta a s opravdu luxusním zdůvodněním, proč emzáci chtějí ze všech věcí na Zemi zrovna děti, avšak mi děj mi přes pouhých pět částí přišel trochu natahovaný a jak je vlastně nemilým zvykem v celém Torchwoodu, s vysvětlováním čehokoliv se nikdo příliš neobtěžoval, leč stále dobrá práce. Ba dokonce, kdyby celý seriál končil pátým dnem Children of the Earth, stále by se jej dalo s přimhouřením očí označit slovy kurevsky boží. Ovšem řada čtvrtá...ano, měli na ni očividně mnohem víc peněz, základní nápad není sám o sobě špatný, Oswald Danes a jeho poslední slova stála vážně za to (sakra, takhle to mělo vypadat celé, od začátku do konce!)...jenže je to tak strašně americké! Vlastně mi čtvrtá série přišla jako US remake, mnohem víc patosu, zbytečná rozvláčnost, linie s Gweniným otcem mi opravdu pila krev a CIA krávě jsem od prvního zjevení přála smrt, alespoň, že na ni došlo. Dík. V případě pokračování skutečně doufám v neopouštění britské, pardon, welšské půdy, autorské znovunalezení ztracených koulí a samozřejmě něco té homoerotiky aneb It's Okay to be Gay! Ano ano, vím, že Jack to má poněkud barvitější.

plakát

Camelot (2011) (seriál) 

Mám za sebou tři episody a nejsem si jista kdy (a jestli vůbec) v této kalvárii budu pokračovat, včera viděná třetí část mne zahrnula buldozerem. Camelot má mnoho nešvarů a klady takřka žádné, nanicovatým dějem počínaje a úděsnými herci konče - ti jsou na celém seriálu snad nejhorší. Frocek Artuš by zasloužil základním kamenem Camelotu přes držku, Merlin se celou dobu tváří, že by mu nejraději luxoval anál, Guinevere působí a chová se jak vyžilá štětka, Vivian je ČERNÁ a zbytek ošklivců splývá v jakousi indiferentní blátivě hnědou masu, která shodou okolností občas mluví. Jediný, kdo mi moc nevadí, je Morgan, ale i na té nenechavé pero scénáristovo provedlo lobotomii, takže u vytržení z ní zrovna nejsem a občasné předvedení koz to nezachrání.

plakát

Key to Annabel Lee, The (2011) 

Nepatřím k nějakým zapřísáhlým milovníkům poesie, kteří za dlouhých zimních nocí teskně vyjí na měsíc a marně hledají svou múzu, leč oblíbené autory (převážně dlouho mrtvé) a oblíbené kusy (pár) mám a jedním z nich je právě Poeova až kouzelně něžná Annabel Lee. Její zpracování do tří krátkých filmů, z nichž každý nazírá na titulní Annabel z jiného úhlu, mne potěšilo velice velmi, byť pochopitelně musím přiznat, že o plný počet hvězdiček se postaral rozkošně úchylný recitátor Ogre & jeho skvostné ksichty.

plakát

Pearl Harbor (2001) odpad!

Kdysi mě na to spolužačka vytáhla do kina. Nechtělo se mi nejprve, už z traileru mne jímala hrůza, leč ona v přesvědčování vytrvala, lístek mi koupila, panáky po projekci zaplatit slíbila, i jsem se do kinotěatru s očekáváním ZLA vydala a věru, očekávání bylo naplněno vrchovatě. Zažila jsem si snad tři nejdelší hodiny čekání na úlevnou cigaretu a onoho panáka za celý svůj život a ještě mě pak od ní čekal pojeb za smích v dojemných scénách, neb ona u nich prudce cedila slzy, zejména když pošel ten ohyzda, co Affleckovi přebral ženskou. Za tohle by mělo kamikaze udělat nálet na Hollywood.

plakát

Code Geass: Hangjaku no Lelouch - Nunnally in Wonderland (2012) 

Půlhodinová lekce z oboru "jak si animátoři usnadňují práci" - ovšem jelikož je to olol nemalý, nedostavil se pocit, že bych měla jít z autorů vymlátit zpátky svých třicet minut života a ještě jsem se docela bavila. Cheshire C.C. ftw!

plakát

Oko za oko (1981) 

Trololo faktor vysoký je zde. A pokud se o Arnoldovi povídalo, že má pouze dva herecké výrazy, Chuck Norris jej dalece překonává, neb zvládá jen jeden a jeho bojové neumění dosahuje výšin nebeských. Christopher Lee byl tradičně ňuňu.