Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Horor
  • Akční
  • Krimi

Recenze (550)

plakát

La casa dalle finestre che ridono (1976) 

Sadako a většina gialla zřejmě zůstanou v opozici natrvalo. I když přistoupím na pravidla žánru, tak na mě zoufale a bolestně nefunguje to, co by zde mělo být hlavní devizou, tedy atmosféra & visuál.

plakát

Sebevražedný oddíl (2016) 

Na rozhraní 2* a 3*. Nahoru to tahá fakt, že některé charaktery jsou výborné (Harley, El Diablo, Enchantress, Joker - škoda přeškoda, že je tam tak málo a za moment O čem sní Harley dávám deset baseballových pálek z osmi) a některé velmi dobré scény, dolů zase sráží skutečnost, že někteří tam jsou jen do počtu (Krokodýl), případně do počtu a štvou (Bumerang). Taky jsem šílela ze zpomalovaček, zejména té poslední a hlavně, filmu by prospěla trocha architektury, takovým dramatickým obloukem se nic nezkazí. V podstatě to nemá pořádnou zápletku a celý film působí, jak kdyby ho někdo brutálně znásilnil na podlaze střižny. Ke cti mu zas slouží, že i s absentující zápletkou, bandou lidí, z nichž někteří tam jsou zbyteční a všemi akčními zpomalovačkami se zvládne nezadýchávat a celkem svižně spěje vpřed. Btw. mám podezření, že kinoverze se takhle ojebávají proto, aby si pak nebohý divák zakoupil BD obsahující Director's Cut.

plakát

Warcraft: První střet (2016) 

První hraný film, kde se hodně kouzlí a nevypadá to blbě. Výborné CGI. Orkové hrají líp než většina lidí, s výjimkou Garony a Medivha, kteří si také odnášejí ceny "nejvíc sexy" v ženské a mužské kategorii. Lothar je poněkud Trololo, neb náhodně střídá výrazy mrdal bych a blil bych ale nijak zvlášť nevadil, Khadgar mi silně nesedl fyzicky (takový nanicovatý naducánek), zdaleka nejhorší jsou král a královna, oba totálně gumoví. Naštěstí se děj takřka neustále řítí kupředu, takže nikdo nestíhá obtěžovat přespříliš a kolem se střídají hezké obrázky. Přepíčené jsou velice velmi (me gusta), dialogy jsou naopak jednoduché, proklamativní, místy se z nich přímo práší doslovnost a sem tam ucákne patos, nicméně to jednak tak nějak patří k věci, jednak je tempo takové, že se u ničeho neprodlévá příliš dlouho, tak mě to ani nestíhalo našňupnout. Změny v lore mi nevadí, doceňuji, že se nebáli osekávat a nesnažili se do dvou hodin našlapat co nejvíc odkazů. Což mi připomíná, že zdejší fanservice (murlok npř.) je mile nevtíravý. A mají tu naprosto ukázkovou Čechovovu pušku.

plakát

Kingsman: Tajná služba (2014) 

Asi mě začínají štvát kulturní odkazy servírované po tunách. Naštěstí chovám upřímnou nechuť k bondovkám, ergo jsem tady pochytala mnohem méně, než bylo zamýšleno, což je moc dobře, neb i tak toho bylo příliš. A bylo to dlouhé, netuším, proč musí mít i nenáročná akční komedie přes dvě hodiny, nejedné scéně by by prospělo zkrácení. Také mne překvapuje, že film, který si potrpí na vypiplané detaily obsahuje tolik různých logických lapsů a Čechovova puška nad každým krbem by též viset nemusela. Fascinující ovšem je, že i přesto zvládá být Kingsman relativně svižný a zábavný (npř. bitka v kostele ňuňu) i pro mne, tedy diváka, který surfování na retrovlně, z nějž film těží nejvíce, v lásce skutečně nemá.

plakát

Gate: Džieitai kanoči nite, kaku tatakaeri (2015) (seriál) 

Jedna scéna vydá za tisíc slov. A takhle nějak to vypadá celé. Pokud po zhlédnutí pokusný subjekt nevydává nadšené pištivé zvuky přibližně ve znění Musím vidět! WTF! Boží WTF! WAGNER!!! je pro jednu z hvězd letošní saisony zřejmě ztracen, neb zjevně postrádá vášeň pro G! a potřebnou dávku infantility. Já se velice těším na druhou sérii a doufám, že v ní tento slibně rozjetý tančík něčím nepokazí. Btw. mne Gate baví i proto, že je to velmi roztomilý vlhký sen Japonců, kterak dokázali porazit cizí obří armádu, obsadit území, kde se vyskytují furries a elfové a obyvatelé je milují, neb jim japonská armáda přináší humanitu (!!!) a všechny mocnosti, které Japonsko během dvacátého století válcovaly, zde prohrávají s perfektně vycvičenou japonskou tajnou službou. Pro postoj tahle realita saje, uděláme si lepší mám nejhlubší pochopení.

plakát

Star Trek: Do temnoty (2013) odpad!

Braindamage! Jediný, kdo tu něco hraje, jsou dva ústřední záporáci, i když nemají co, posádka Enterprise je banda nesympatických unylých buzen (doteď jsem se nerozhodla, jestli je horší Spock nebo Kirk, ale vlhké pohledy a roztřesená chřípí by se daly krájet a já bych jim oběma s chutí dala pěstí, neb se soustavně tváří i chovají jak kkti), veškerá výprava vypadá pitoměji, než v o dekády starších filmech a děj se pohybuje na ose WTF - nuda - demence. A trvá to přes dvě hodiny. A konec slibuje další díly. A hovado na místě režíséra točí další SW. Haj hou.

plakát

Zmizelá (2014) 

[OBSAHUJE SPOILERY] Nějak nesdílím všeobecné nadšení. Už knižní Gone Girl hodnotím ze všech tří románů G. F. nejníže, nicméně film ještě víc odhalil všechny nelogické momenty a díky nutnému zestručnění přidal pár dalších. Hercům jsem, přes jejich typovou přesnost (zejména Affleck sedl), nevěřila ani slovo - od počátku je jasné, co se vlastně děje a troufám si tvrdit, že by mi to bylo jasné i v případě neznalosti zápletky. Jako všechny Fincherovy snímky je Gone Girl výborná po technické stránce - kamera, střih, hudba a zvuky dua Reznor & Ross...ale všechna ta preciznost vychází naprázdno ve chvíli, kdy film říká 'a o tomhle si budeš myslet toto' a já, vzhledem k tomu, co vidím, říkám jasné 'nope'. PS Moc se mi líbila scéna seku v šuku, kdyby se Fincher pustil do netradičních filmů, možná bychom našli společnou řeč. PPS Dr. Horrible je pro vážné role naprosto nepoužitelný.

plakát

Kmeny - Hipsteři (2015) (epizoda) 

Transparentní materiály!!! Trefa do Oty Černého.

plakát

Kmeny - Goths (2015) (epizoda) 

Dokument se potácí od ničeho k ničemu, aby nakonec neřekl nic. Moc nepřidávají ani ústřední protagonisté (v davových scénách jsem alespoň po čase viděla pár známých). Upřímně řečeno, nějakým zajímavým dojmem tu na mě zapůsobil snad akorát ten kněz. Btw. prostřihy mezi temným klubem, kde pečlivě vystylované postavy osaměle tančí do rytmu ZLOzvuků a rozjařenou hospodou, kde se postarší alkoholici radostně druží v rrrrytmech Šum Svistu by byly krásně jízlivé (ještě to chtělo někoho s hypotékou a prací v korporátu), nemít silný dojem, že spíš než o záměr jedná o kouzlo nechtěného.