Miguel

Konečně vím, jak se dělají děti . . . to že je nosí čáp jsem už věděl. Kraťas je to neuvěřitelně roztomilý, pokud ovšem nejste ornitolog. Jediné, co mi vrtá hlavou je, kdo nosí malá čápata

Koukat na Alucarda, to bylo opravdu něco. Je to ten nejlepčejší, nejcoolovitější upír, jakého jsem kdy viděl. Opovrhující lidstvem jako celkem. Neuvěřitelně znuděný svým nesmrtelným životem a hlavně tím, že nemůže najít sobě rovného protivníka. Celou temno-rudou atmosféru dokresluje hudba, která se zdánlivě nehodí. No řekněte jazz-blues říznutý rockem v seriálu o upírech, kdo by to čekal :). Jenže právě její použití se ukázalo jako jeden z nejgeniálnějších tahů, který dělá tento seriál jedinečným. O zpracování animé nemá cenu hovořit, stačí si přečíst všechny komentáře, takže by to bylo jako nosení dříví do lesa. Hle mého názoru se povedl i český dabing . . . ale ono to možná bude hlasem mého oblíbeného dabéra Martina Stránského.

Opravdu zajímavá podívaná z východu. Dobře, možná jsem to hodnocení trochu nadsadil, ale i tak si za ním stojím. Scénář sice díry má, závěr je taková natahující se žvejka a spíš než jako "finále" bych pro něj použil slovo "fiasko". Rozhodně je ale mnohem zajímavější než Titáni, Valky bohů nebo nový (pseudo)Conan . . . Přiznávám, hodně mě ovlivnila slovanská mytologie, ruská příroda a dětství na chatě strávené čtením bylin. Zahráno to nebylo špatně (a odmítám jakkoliv komentovat Oksanu, v jejím případě nikdy nebudu objektivní), jestli ale někdo zaskouží absolutorium, je to . . . . netopýr :D . . . ten je vážně kouzelný.