petrmich

Ke konci své kariéry se stále častěji vyskytoval v jeho filmech jistý akademismus, ale jen do okamžiku, kdy vznikla Katyň (2007), jeden z nejvýznamnějších filmů tohoto tisíciletí, který je působivým dovětkem tvůrčího snažení Wajdy za posledních padesát let - vyjadřovat pravdu o historii svého národa.

Wajda je zřejmě posledním žijícím klasikem světové kinematografie, který považuje svou tvorbu za projev společenské angažovanosti, jako příležitost vyjádřit se k aktuálním otázkám doby, k pravdivému zobrazení epochy. Poslední režisér, který vnímá otřesné rozpory XX. století jako svědek.

Odmyslíme-li tuto skutečnost, jde navíc o mimořádně dovedného realizátora, jehož filmy sugestivně evokují danou epochu (Země zaslíbená), mentalitu jejích aktérů (Popel a démant, Kanály), a na osudu jedince ukazují tragiku osudových okamžiků polských dějin.

Navíc je mimořádně citlivý adaptátor  literárních předloh (Veselka, Slečny z Vlčí).

K tomu všemu je třeba vyzdvihnout mimořádné výtvarné hodnoty jeho filmů a skvělé vedení herců.