florins

Spirituální interpretačně relativně náročný snímek. Za zmínku stojí rozhodně krásná mexická příroda, ve které se příběh odehrává. Potřeba je i zmínit zajímavou kameru a výraznou stylizace, tedy rozostřené kraje, které mají zřejmě mít jakýsi spirituální účinek. Jedná se o snímek, který dokáže opravdu vtáhnout do jeho světa a to hned úvodní velice působivou scénou a i dalšími překvapujícími a výbornými scénami (červený ďábel, utržená hlava). Co se týče samotné interpretace příběhu, myslím, že zde vzniká relativně široký prostor pro každého diváka na vlastní vysvětlení scén a celého příběhu, což je podle mě silná stránka filmu, protože každý může nalézt ve filmu něco jiného, s ním spjatého.

Duchařský snímek o coming-outu v jedné peruánské rybářské vesničce. Rozhodně zajímavé zpracování homosexuální tématiky a vyrovnávání s pohrdáním společnosti a také vyrovnávání se sebou samým. Jedná se opět o nakouknutí do společnosti, která homosexuality bere jako úchylku a tamní homosexuálové to mají mnohem těžší než v západních společnostech. Co se mi líbilo, bylo to, že hlavními postavou byl normální chlap s rodinou a podobně, což snímku přidalo na určité reálnosti a ukázalo toto téma bez nějakých stereotypů, což může pomoci ukázat části společnosti, která homosexuály opovrhuje, i jiný pohled na věc a změnit toto vnímání.

Mexický snímek opět s homosexuální tématikou, ovšem tentokrát je příběh spíše o rodinných poutech a složitých vztazích. Příběh vypráví o dvou sourozencích, kteří se po smrti své matky musí postarat sami o sobě. Sebastián prožívá homosexuální vztah se svým spolužákem a musí čelit nepochopení svého okolí, ale poté co spolužák uteče, chce Sebastián zmizet také, ovšem cítí jakousi odpovědnost vůči své sestře. Helena přebírá odpovědnost za bratra a za dům, ale ve skutečnosti se v nitru cítí spoutaná tímto životem a touží odjet do Kanady, ale právě starosti a odpovědnosti jí v tom brání, aniž by si to přiznala. Na konec Helena i Sebastián pochopí, že pro oba bude nejlepší, když každý půjdou svou cestou a začnou nový život.

Snímek vypráví příběh o postarší rozvedené ženě, která nehodlá rezignovat na touhu po lásce. Muže hledá při různých společenských příležitostech a aktivitách. Na jedné seniorské diskotéce se seznámí s Rodolfem. Nicméně Rodolfo není schopný se odpoutat od své bývalé ženy a Gloria tak na tento vztah rezignuje. Na konec si uvědomí, že sebevědomí a plný život může prožít i bez muže. Gloria je příjemný snímek o lásce v pozdním věku a ukazuje decentně problematiku stárnutí a problémy s ním spojené.

Příběh o netypickém vztahu mezi dvěma muži, kterým brání v přátelství ideologie na „ostrově svobody“. Hlavním tématem celého filmu je vztah mezi homosexuálním umělcem a mladým komunistou. Toto téma mi přijde velice zajímavé s ohledem na vnímání homosexuality v komunistických zemích a pro mě osobně bylo toto téma ve filmu zpracované velice vkusně a příjemně. Ostatně celý film působí velice pozitivně i přes to, že rozebírá relativně citlivé téma nesvobody a diskriminace. Co bych snad ještě vyzdvihl je rozhodně herecký výkon Diega alias Jorge Perugorria, který je jako gay vynikající.

Příběh kočovného cirkusu, který musí bojovat o svou existenci v souboji s televizí a novými formami zábavy. Cico se svou těhotnou ženou se přidávají ke kočovnému cirkusu, o který nemá nikdo zájem, a tak se na konec z pojízdného cirkusu stává nevěstinec. Svižná road movie, která je ze začátku vtipná a uvolněná a postupem času přechází do poněkud pesimističtější polohy a místy i docela bizarní. Rozhodně zajímavý pohled do života světských v Brazílii a celkově na brazilskou společnost.

Mírně satiristická kubánská komedie odehrávající se po celou dobu na jednom nádraží, kde jezdí autobus jednou za uherský rok. Skupinka lidí různorodých charakterů čekají na svůj autobus, přičemž jedna půlka chce jet do Havany a druhá půlka do Santiaga. Postupem času si skupinka na nádraží vytvoří svoji vlastní komunitu a zvelebují nádraží k obrazu svému a žijí spolu v harmonii. Tato idylka se ovšem ukáže, jako společný sen a skupinka se nakonec rozchází, každý svým směrem. Pořadník je chytrou kritikou režimu a podle mě hezky vystihuje charaktery lidí a občas má vtipný ironický nádech.

Velmi silný naturalistický snímek ze špinavých ulic Medellínu, kde děti čichají lepidlo, prostituují se a žijí prakticky na ulici bez rodičů. Příběh se odehrává den před Štědrým večerem a ukazuje bídný a smutný život Monicy, která žije na ulici a musí sama o sebe přes den postarat a sehnat peníze, aby mohla v noci vyrážet do nočních klubů a brát drogy. Opravdu nevím, jestli toto je opravdu realita ulic Kolumbijských měst, ale i kdyby to byla jen z části pravda, tak je to opravdu strašné. Velice pohoršující a smutný příběh s tragickým koncem. Co mě u toho filmu napadlo, je podobnost s Mandragorou (1997) od Wiktora Grodeckého odehrávající se v raných 90. letech v Praze a popisující životy prostitutů.

Snímek ukazuje střet mezi pohanským náboženstvím a klasický křesťanstvím. Zé poté, co se mu vyléčil osel, jde splnit slib, který dal sv. Barboře a bere na ramena těžký dřevěný kříž a odnese ho do desítek kilometrů vzdáleného kostela. Tam se ovšem setkává s farářem, který ho odmítá pustit dovnitř, protože Zé uctívá pohanské náboženství. Ze Zého se stává mučedník a začínají se k jeho úsilí přidávat další lidé. Zajímavý pohled na střet dvou náboženství a jeho složitého prolínání a také střet člověka z vesnice a drsného života ve městě, na který takový venkovský člověk není připraven

Působivé drama z brazilské nehostinné krajiny. Příběh vypraví o krevní mstě, která se vykonává mezi rodinnými klany po celé generace a o vzpouře proti těmto nesmyslným násilnostem. Snímek nabídl zajímavý pohled na krevní mstu, která byla na brazilském venkově zcela běžnou součástí životů místních rodin. Atmosféru blízkosti smrti a složitého života místních lidí vytváří i vyprahlá krajina, která jakoby odrážela nesmyslné smyšlení a těžkost životů lidí žijící na tomto místě. Závěr snímku je zároveň tragický a zároveň je zde záblesk naděje na pozitivní změnu konce vraždění a změny myšlení nové generace.