bigjames

První polovina velice nadějná, v té druhé to šlo žel absolutně do hajzlu. Nelogické, nudné a v hlavní roli s nesympatickou herečkou, která to neutáhne.

Není to tak hrozné jak by zdejší, podle mě výrazně podstřelené celkové hodnocení, mohlo naznačovat. První polovina filmu dokonce slušná, snaha o práci s kamerou (některé záběry z výšky apod. jsou vyloženě pěkné) a herecké výkony odpovídají a rozhodně nejsou tragické. Je to celkem nuda, v závěru se to samozřejmě rozsype pod tíhou absence logiky, která je tak typická pro tento druh filmu. Ale existuje mnoho snímků s tímto tématem, které jsou po všech stránkách absurdnější. Dostal jsem, co jsem čekal. Napětí 0.

Čekal jsem na nějakou další adaptaci poměrně dlouho a jsem spokojený. Steven Zaillian pojal látku po svém a dost odlišně než Anthony Minghella v mnou milované verzi příběhu z roku 1999. A na mě to zapůsobilo. Jiné než radostná, odvázaná atmosféra, ve které Jude Law tančí a zpívá, je v plné záři slunce a s ním všichni okolo něj, až najednou nastane brutální obrat. Ripley naopak od začátku servíruje lehce ponurou a vážnou atmosféru, plnou nedůvěry, která se zejména v osobě Marge formuje od prvotního setkání s Tomem. Černobílý obraz tomu všemu samozřejmě umně pomáhá. Kamera je jednou z největších předností tohoto díla, do velké míry tvoří vyprávění mezi řádky právě práce s kamerou - všechny ty záběry na temná umělecká díla, zkroucené obličejové grimasy italských soch, detaily popelníku, chodníku, výtahu, kočky...zapadá to do do sebe parádně. Hudební doprovod jsem nevnímal nijak výrazně, byl přiměřený a hezky dokresloval atmosféru. Zaillian se soustředí prakticky výhradně na postavu Thomase, hodně času trávíme s ním a jeho motivy, myšlenkami a nakonec i činy. Dává to smysl, zvlášť když obsazení někoho tak charismatického jako je Andrew Scott, je další trefou do černého. Herecky skvělé. Co už mě trochu mrzelo bylo, že prostoru pro vedlejší postavy bylo opravdu málo. Marge ho trochu dostává v druhé polovině, ale to vlastně musí a na to, že Dakota Fanning předvádí také výborný výkon, je to škoda. A Freddie Miles je jasně nevyužitá příležitost. Minimálně mohli ukázat víc krátkých epizod, ještě více naznačujících opovržení, které k němu Tom musel chovat. V již zmíněném filmu tuto roli Philip Seymour Hoffman totálně zandal a ten potenciál byl i tady, Eliot Sumner jako důstojná náhrada, což se koneckonců ukázalo i ve scéně, kdy hledá Richarda v římském bytě. To bylo hodně intense. Občas mi přišlo, že tomu bohužel trochu dochází dech a všechna ta atmosféra a pomalé vyprávění mě mírně začíná uspávat a že úplně nestačí do toho jednou za čas hodit vidle nějakým dramatickým momentem. Adaptace velmi zdařilá, pro mě osobně 2. nejlepší z těch co jsem viděl, přestože se to dalo určitě vytáhnout ještě trochu výš. A účast Johna Malkoviche na závěr byla pěknou, ale hlavně chutnou třešinkou na tomhle dezertu. La Porta!

Krásné (nejen) africké ženy, které svou tvrdou prací a odbornými znalostmi pomáhají chránit poslední ostrůvky živé přírody. Co víc si přát?

Škoda, že se (zejména ve finále) už na logiku příliš nehledělo, ale mimo to je Kærlighed for voksne zdařilým krimi thrillerem s poměrně působivými hereckými výkony a místy i trochu mrazivou atmosférou. Další z moha důkazů, že Netflix produkuje dostatek kvalitního originálního obsahu, jen je potřeba trochu hledat a nespokojit se se zkurvenou TOP 10 v ČR.

Guy Ritchie nezklamal, ba zcela naopak. Hustou atmosférou prodchnuté drama z nádherného prostředí simulujícího Afghánistán je výbornou podívanou, ať už díky brilantnímu technickému zpracování a kameře, již zmíněné atmosféře a přirozenosti, s jakou snímek plyne nebo hereckým koncertem charismatické dvojice Dar Salim - Jake Gyllenhaal. Akční scény jsou natočené velmi dobře a v jistých chvílích jsem se neubránil myšlenkám na Black Hawk Down nebo Sicario. Politických komentářů se film zdržuje, pouze vypráví příběh dvou (ne)obyčejných mužů z různých světů, které osud spojil dohromady v těžké době. Tak jako se to stalo v jiných kulisách a časech už mnohokrát.

Special Edition. Dlouhé, divácky náročné, ale zároveň kvalitní dílo s dechberoucí atmosférou, výbornými hereckými výkony a několika naprosto nezapomenutelnými scénami. A na konec se určitě vyplatí počkat. The horror.

Vynikající Cillian, podprůměrná až otravná Rachel a celkem naivní, ale pro tento film dostačující příběh = slabší průměr.

Kvalita na vysoké úrovni. Moc jsem si užíval všechny ty duši nadnášející shakespearovské monology i dialogy, práce s jazykem je fantastická. Pro mě osobně si film ukradl svým neuvěřitelně klidným, ale zároveň mocným charismatem James Mason jako Brutus. Ale i ostatní hlavní postavy mají rozhodně co říci a slavná řeč Marka Antonia před budovou Senátu je nezapomenutelná.

Jeden z prvních filmů mé milované Anne Baxter. Prostředí je samo o sobě dost zajímavé a tak nevadí, že příběh je poměrně snadno čitelný a o nějakých překvapeních se moc mluvit nedá. Herecké výkony na úrovni, celková atmosféra také super.