Martrix

Režijně velmi nezajímavé a nudné. Napětí žádné.... prostě banda ulrablbounů vykrádá sejf. Flashbacky jsou díky nezajímavým hercům i neschopnému režisérovi nefunkční a mají na té neatmosféře lví podíl. Béčko o béčkových lupičích, navíc v duchu nablblých brazilských telenovel. Existuje tolik vynikajících filmů, ke kterým se nikdo nenamáhá udělat ani titulky a přitom takový brak získal dabing. Odpad! patří distributorům tohoto neskvostu. Tvůrcům dám aspoň tu jednu *, ale popravdě ani nevím za co.

Kdyby šlo jen o poskakování po alternativních liniích, které by ukazovalo důsledky některých činů, tak bych se asi k tomu davu achachářů nepřidal. Tento efekt není pojmenován po motýlech, resp. mávnutí motýlých křídel náhodou. Má demonstrovat, že i drobná odchylka může způsobit sled velmi odlišných událostí a dát tak vzniknout nové realitě, nebo dokonce nekonečné sadě realit. Jenže to, co nechali tvůrci provádět Evana, by se mohlo jmenovat spíš efekt padajícího mrakodrapu. Ale nevadí, protože za prvé je to jen jedna z pravděpodobných teorií, za druhé je to jen film a za třetí...je to film primárně pro diváka, který se chce v kině pobavit. Takže musí stačit, že to "poblikávání v času a prostoru" dává aspoň v základu nějaký smysl. I proto je z tohoto filmu nadšený mainstream. Jenže ono to není jen o tom poskakování. Je to o uvědomělé bytosti, které bylo na základě jakési síly umožněno probliknout hned do několika možných budoucností. A na základě toho provedla velmi zvláštní věc. To je prvek, který je z mého pohledu nejzajímavější, protože má filozofický až náboženský přesah a dá se o něm dlouze diskutovat. A vlastně je to koncept, který jsem v žádném jiném filmu nezaznamenal. Navíc nic není náhoda. Dnes jsem kolegovi vysvětloval, jak na mě zapůsobil film/představení na motivy knihy Růže pro Algernon. I to je silné a emocionálně hutné téma. Když se z mlhy vynoří intelekt, díky kterému postava rozvine své já, nejlepší verzi sebe a pak bezmocně on i divák sleduje, jak se opět vytrácí. Velmi podobnou emoci mi zprostředkovali tvůrci Osudového doteku. Pro diváka, který pátrá po "nesmrtelnosti brouka", který nežije jen v té fyzické rovině...nepovažuje úvahy o smyslu života a různe metahrátky za zbytečnost, je Osudový dotek zajímavým materiálem s chytrým scénářem. Vadila mi jen surovost s jakou tvůrci nakládali s lidmi i zvířaty, ale uznávám, že to tam patřilo...pro ten mainstream určitě. PS: hodnotím Director's Cut: 120 min.

Odmyslím-li si působivý vizuál a dechberoucně nádhernou Angelinu, zbyde mi nenápaditý příběh. První půle byla v pohodě, ale závěr, to je i na hollywoodskou produkci blivajz. Během minuty přejít z masakru do happyendu, kde je vše odpuštěno, zlo zůstane nepotrestáno, úmrtí neoplakána... . Nebýt toho, že Angelína vypadá i ohorněná a se špičatýma ušima  po čertech skvěle, byl bych o dost kritičtější. A to i když se v té zmiňované první polovině filmu, pár pěkných a vtipných momentů našlo. Vidle? Lidé jsou rozkošní! Líbil by se mi crossover se Shrekem. Ostatně první rodinná večeře mi ho trochu připoměla  Tím ovšem pozitiva končí. Co ale ještě zmínit musím...tentokrát bych jako Růženku strpěl spíš černošskou lesbičanku, než čuníkoksichtou Fanning. Doufejme, že třetí díl bude Růžoprostý.

A když budu prodávat bez povolení? Zavřeme vás. A když budu žebrat? Zavřeme vás. A když krást? No zavřeme vás! A když se oběsím? Zavřeme vás. Vcelku problematická věc, naroubovat do komedie těžké období krize a vyhnout se zlehčování, nebo naopak patosu. První půle filmu působila v tomto ohledu vcelku vyváženě. Tvůrci se nebáli ukázat, jak tvrdě tenkrát mnohé lidi krize zasáhla. Bankovní úředník prosící, aby mohl přespat v cele, dělníci popisující kdo všechno s nimi pracoval. I přes nástin toho jaká byla bída, ale scénáristé nemoralizovali. Spíš jakoby prostřednictvím postavy Nezmarové vzkazovali tehdejším divákům, aby vytrvali a bojovali s nepřízní osudu. Nepoužívali k tomu sice dramatické prostředky, ale humoru v tom bylo vcelku málo. Možná i proto v druhé půli sklouzli zpět do osvědčeného modelu komedií, které stojí hlavně na verbálních přestřelkách. Nedošínská si odvedla svůj standard a Pištěk byl jako ufrflaný továrník výborný. Původně jsem se na Jednu z milionu podíval kvůli článku v Krajských listech o Blance Waleské. Jenže ta dostala stejně málo prostoru, jako Ferbasová, nebo třeba Marvan. Tento film je tak především hereckým koncertem Pištěka s Nedošínské. A to je asi jediná deviza Jedné z milionu, protože jako komedie to není žádná sláva. A ten potencionální přesah, kdy tvůrci načnuli přerod zhýčkané mládeže k uvědomělejší budoucí generaci...vcelku rychle z toho utekli a sklouzli do klišé. Takže tento film moc neposlouží ani jako odraz doby. Vlastně je mi tou nedotažeností/zbabělostí i trochu nesympatický.

Od první do poslední minuty je to nekorektní žumpa. V dnešní přecitlivělé době téměř nevysílatelná směs infantilního, fekalního a trapného humoru. Můžete nevěřícně kroutit hlavou, nebo se tomu zasmát. Ani jedno z toho z vás nedělá puritána, nebo naopak "spolupachatele" při vraždě dobrého vkusu. Podobné debilitky se natáčely spíš v devadesátkách. Cílovkou byli hlavně mlaďoši a nezaprdění nekorektníci z řad Stoneflakes. I kdyby se dnes našlo studio, které by podobný projekt schválilo, nejspíš by dnešní korektáty nejen z řad sněhulek jeblo. Nepobavily mě jednotlivé fóry, ale to, jak pitomé a trapné to celé bylo.

Hleďme, hleďme, co vypadlo z Netflixu, mlýnku ze kterého v poslední době vytéká spíš woke šlichta, než opravdu kvalitní filmy. I přes relativně vysoká hodnocení jsem překvapený (nesleduju totiž spojlerotrailery a dokonce občas nečtu obsahy, tzn. WTF už od začátku a bez nesmyslných očekávání až do konce). Takže já viděl "thrillor" jako od Shyamalana ve své nejlepší formě....tzn. tak, jak jsme ho přes dvacet let nezažili. Takhle mělo fungovat jeho Stalo se. Marně pátrám v paměti, kdy naposledy jsem viděl film ve kterém mě tvůrci udrželi v napětí a blažené nevědomosti (wtfackovitosti), tak dlouho. Ještě v čase dvě hodiny a pět minut, mohli tvůrci přehodit výhybku a vysvětlit vše nadpřirozenými silami, invazí z vesmíru, přírodní katastrofou, epidemií nebo to dokonce nevysvětlit vůbec. A já bych bal za to nevysvětlení moc rád. Opravdu by mi nevadilo, kdyby ten krátký záběr na město a dvouminutový rozhovor v autě skončil na podlaze střižny. Skvělá atmosféra, hrátky s kamerou, hudba, výborný výběr herců...Roberts jako nesympatická kráva a Ali jako sympatický kliďas hráli tak dobře, že zastínili i jinak skvělého Hawkeho. Triky byly slabší, ale ty vzal čert. A ano, mohl bych zpětně mudrovat, že by to takhle neprobíhalo, nebo lamentovat nad problematickou interpretací chování zvířat. Ale proč? I když to není dokonalý film, tak já byl dvě hodiny maximálně spokojeným divákem. Navíc zaznělo několik důležitých názorů, které s autorem knihy sdílím, resp. které mám už mnoho let. A právě ten bagatel, že mnozí lidé jsou hloupí a zlí a nikdo to tu ve skutečnosti neřídí, mi umožnil sledovat Nech svět světem přes filtr, kterým neproniknou racionální námitky. A nenašel jsem v sobě ani potřebu hledat nějaký druhý a třetí plán, ve kterém by tvůrci servírovali kritiku společnosti, nebo eko agitku. I proto jednu hvězdu přidám, protože kvalitní filmový zážitek můžete mít i přes pár výtek k obsahu a tento film rozhodně patří do červené. Na objektivnější 4* to ale nejspíš stáhnu hned po druhém shlédnutí. PS: záběr na Tesly, resp. představa jak se u něj asi tvářil Elon, mě pobavil.

Námět je jako ze sci-fi povídky, kterou do prvních pulpových časopisů zasílali průkopníci žánru. Jednoduchý nápad, rozvedený ne do absurdna, nebo efektní akčňůvky, ale do logických důsledků. Ten nápad je ale současně slabina, protože dělá z postav dost naivní trumpety. Průměrně inteligentní člověk by se totiž do takové situace nedostal. Pokud ale k tomu lehce naivnímu začátku přistoupíte s nadhledem, začne se vám před očima formovat drama s přesahem filozofickým, příchutí mysteriozní až scifithrillerovou a závěrem mrazivým. Střet s neznámem, totiž nezřídka bolí a poučení, kterého se čtenáři, či divákovi dostane, může působit dost tvrdě. Na tom stojí mnohé vynikající sci-fi povídky konce šedesátých let. A tohle já, jako milovník žánru a bývalý knihožrout velmi oceňuji. Herci fajn, look taky v pohodě, stopáž by možná snesla menší zastřižení, ale nic dramatického. Aby to bylo perfektní, chybí snad jen lépe vybudovaná atmosféra, pozvolnější konec a možná i zajímavější hudba. Malé, až komorní sci-fi s hrstkou slušných herců a dobrým nápadem=spokojenost.

Dnešní promítání je tak nějak oslavné a ve znamení Střelce. Za týden to totiž bude přesně 49 let od premiéry Komotra II, za dva dny, 7.12. by měl narozeniny Vito Corleone a dnes....dnes je mám já. Napsat, že je to jen další film o mafiánech, nebo gangsterka, by bylo stejně směšně zjednodušující, jako tvrdit, že každý kdo něco umí, je umělec. Dokonce bych Kmotra II neřadil mezi krimi. Pro mě je to čisté rodinné drama. Přiznám se, že zprvu jsem z flashbacků nadšený nebyl. Příběh Vita Corleoniho byl odvyprávěn v Kmotrovi, tak proč se k němu vracet. Jenže Coppola je mistr a vše měl promyšlené. Jak jinak ukázat selhání Michaela v udržení rodiny, než srovnáním s otcem? A také jak ukázat změnu, jakou prošla Amerika a tím pádem i mafie během bouřlivých poválečných let, než couvnutím do časů, kdy se přistěhovalci z celého světa sjížděli do země zaslíbené. Tak velký příběh nelze odvyprávět za dvě hodiny, takže ano, ta stopáž je pekelná, ale stříhat není co. I když to pro mě nebylo vtahující celou dobu, nenudil jsem se a dal jsem to na jeden zátah. Opět je to filmařský klenot, byť Kmotra v mých očích nepřekonává. Na druhou stranu, líbí se mi právě ten fokus na to, že přestože se Michael jevil ze všech Corleonů jako nejslušnější člověk, který měl úplně jiné plány, stal se z něj krutý a osamělý muž. Ta proměna vám díky režii, scénáři i Al Pacinovi dojde až v závěru a mě jako pointa stačí. A tohle mi třeba Scorsese ve svých gangsterkých doručit nedokáže. Ty jsou jen na efekt. Nemyslím, že se na tento film znova podívám dřív, než za deset let. Ale rozhodně jsem rád, že jsem ho viděl.

Znáte to, někdo řekne prvních pár vět, zaujme vás a protože mluví o něčem co vás zajímá a dává to smysl, posečkáte a chcete si ten příběh vyslechnout celý. Jenže s každým dalším okamžikem zjišťujete, že to celé vypráví zbytečně zamotaně, ale hlavně...najednou to celé nejenže přestane být zajímavé, ale už to nedává smysl, protože to nemá dobře vymyšlené a každou další větou popírá, co říkal na začátku. To je v kostce příběh scénáře tohoto filmu. Sledujeme přízraky, jakési otisky, které ve smyčce vykonávají nějakou činnost. Samozřejmě bez vlivu na hmotný svět, takže pokud by se vám nějaký přízrak například rozhodl vykálet na rohož, uklízet to nebudete i přestože to vykonává každý den. Jenže v průběhu filmu se pravidla změní...protože scénárista měl v hlavě srdceryvnou pointečku. Takže vy po onom dříve nehmotném lejně nejen uklouznete, ale dokonce zjistíte, co před skonem přízrak obědval. A aby toho nebylo málo...tentokrát se tam nevydělá přízrak vašeho souseda, ale bude to třeba zmrzlinář. Úvod byl dobrý a Speerovi se dařilo udržovat vcelku slušnou atmosféru. Jenže od poloviny už to bylo díky zmiňovanému pascénáři poněkud úmorné. Naplno se rozjela spirála smyslnedávajícností, takže i kdyby se režisér, zvukaři a ostatní filmotepci spolu i s Thorne na hlavu stavěli...ne. Asi ani kdyby Speer zakomponoval do soundtracku třeba Du Hast od Rammsteinů...nejspíš by mě v bdělém stavu neudržel. Přechod z nudný do ultradebilní proběhl tak hladce, že ani nevím kdy přesně, ale vydrželo to až do poslední scény. A přesně tak si budu celý tento film pamatovat. Umím si ale představit, že by se tohoto námětu chopil Tim Burton, vyspravil by scénář a stvořil vysoce stylizovanou krimi romanťárnu, které by ta naivita až přiblblost, mohla i slušet.

Sedm pravidel při setkání s posedlým obsahuje hlouposti jako nepoužívat elektřinu, nezabít posedloně střelnou zbraní... . A vymítači jsou ve skutečnosti čističi, kteří ke své práci Boha nepotřebují, páč mají bazmek... . Působilo to divně, stejně jako chování drtivé většiny postav. Vymezit se proti hollywoodským klišárnám je fajn, ale ne za každou cenu. Závěrečná čtvrthodinka už vysloveně smrděla scénáristickou bezmocí. Samozřejmě se můžete nechat povodit a bez potíží tohle hororové chorizo zkonzumovat, ale pokud budete objektivní...je to jen další plytkoduchost bez pořádné pointy a s příběhem tak hloupým, že ji klidně šoupnu mezi zcela neohromující kousky jako Nikdo nevyvázne živý, Ďáblova kořist nebo  The Exorcism of God. Škoda, ta první třetina byla hodně dobrá.